Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettův nový život 20 (druhá část)

18.04.2009 (16:00) • Marfulinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2194×

Kdo si to tu čtete, hrozně se vám omlouvám. Trošku jsem vypustila fakt, že Rose a i ostatní upíři se na sluníčku třpytí. Berte prosím tuhle kapitolku z nadsázkou, příště už se pokusím na tyhle podstatné věci nezapomínat:D

20. Kapitola – Doba odloučení > část druhá

Z pohledu Rosalie

Když Emmett odešel, zůstala jsem ještě chvíli v lese. Nechtělo se mi vracet na Harwardskou kolej, ale nakonec jsem usoudila, že potrénovat se v otázkách okolo rodiny není tak špatný nápad, a tak jsem se vydala zpět za Annette.

Cesta byla krátká, vlastně jsem stála hned na kraji lesa, který se nacházel nedaleko kolejí. Věděla jsem, kde Annette najdu, takže jsem se hned vydala do našeho pokoje. Sotva mě viděla ve dveřích dala se do vyzvídání.

„Rose?! Co tu děláš, neměla jsi být s Emmettem?“

vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, co jí řeknu, když se mě na tohle zeptá, a tak jsem teď trochu váhala jakou lež si mám vymyslet. Nakonec byla stejně věrohodná jen jedna. Kdybych jí totiž řekla, že jsme se pohádali musela bych lhát mnohem usilovněji a na to jsem neměla náladu.

„Zapoměl, že má přednášku.“

„Ti muži..... I když Edward určitě takový není...“

„Cože Edward?! Vyjekla jsem bez přemýšlení.

Annette začala neuvěřitelně rudnout, což nedělalo zrovna dobře mé žízni, ale to teď nebylo důležité. Přece se tahle jeptiška nemohla zamilovat do Edwarda. Kdyby tu býval ještě byl Emmett, určitě by se válel po zemi smíchy.

„No.....“ To bylo jediné co ze sebe vypravila.

„No?! Chceš mi říct, že jsi se zamilovala do mého bratříčka?“ Ptala jsem se povzbudivě, abych toho z ní vydolovala víc.

Annette ze sebe stále ještě nebyla schopná vydolovat ani hlásku. V duchu jsem se začínala smát nad touto absurdní situací. Dívka, která by nedovedla i té své největší lásce dát před svatbou něco víc, než-li letmou pusu, se zamilovala do Edwarda, mého skoro bratra upíra.

.... Zajímalo by mě, jestli Edward o těchhle touhách má alespoň tušení z jejích myšlenek..... Přemýšlela jsme si pro sebe.

„No tak povídej. Vážně mě to zajímá.“ Řekla jsem s úsměvem a šibalsky na ní zamrkala.

Přeci jen tenhle den zřejmě nebude bez Emmetta až tak nudný. Tohle jsem o Annette vůbec netušila. Je sice pravda, že sem tam nějakou otázku na Edwardovu adresu prohodila, ale nepřišlo mi to nijak zásadní.

„Když on je tak..... tak úžasný.“

Teď jsem se v duchu smála ještě víc.

... Edward a úžasný... no jak myslíš holčičko....

„Jak dlouho už si tohle vlastně myslíš?“ Snažila jsem se hrát nenucený tón.

„No... vlastně už chvíli ano. Nechtěla jsem tě s tím nijak otravovat a hlavně si myslím, že u něj stejně nemám žádnou šanci.“

... Upřímně můžeš být ráda......

„No vlastně...“ Teď přišla chvíle na mojí malou pomstu. „Možná bych ti mohla pomoct....“

„Vážně?“ Celá se rozzářila Annette.

„Přítelkyně si přece mají pomáhat.“ mrkla jsem na ní „Navíc.. s Edwardem jsem prakticky každý den, takže nebude problém něco zjistit. Nebo se můžeme domluvit a jít se projít na školní pozemky.“ Napadlo mě najednou.

Annette se rozzářila ještě víc a začala zběsile kývat hlavou.

„Dobrá. A co takhle jít rovnou se mnou?“

„No.. když.... já.....“ Pokoušela se nějak vymluvit Annette.

„Ty nic, takže jdeme.“

Tohle bylo vážně stejně tak zábavné, jako absurdní. Pořád mi ale vrtlo hlavou jestli už o tom náhodou Edward neví. Podle mě by se o tom ale zmínil. Bude asi zábavné vidět jeho výraz, až si to přečte v mých nebo jejích myšlenkách. Musela jsem vymyslet ještě jednu věc. Pokusit se nějakým způsobem donutit Annette, aby ze začátku vůbec nepřemýšlela nad Edwardem. Musí se to dozvědět až o něco později.

„No dobrá.“ Přitakala mi nakonec Annette.

„A Annette... poradím ti. Zkus na něj myslet ze začátku, jako na normálního přítele. Ne jako na muže. Bude se ti lépe komunikovat.“ Spiklenecky jsem na ní zamrkala.

Vyšli jsme z pokoje a mě nezbývalo nic jiného než doufat, že Annette své myšlenky vážně udrží na uzdě.

Zamířili jsme přímo ke chlapeckým kolejím, které se nacházeli na jihu Harwardských pozemků. Na Annette bylo vidět, že je celá nedočkavá až zase uvidí Edwarda. Divila jsem se, že jsme si toho do teď nevšimla a přestávala jsem doufat, že o tom sám Edward ještě neví.

V křídle, kde měli Emmett s Edwardem pokoj jsme se ocitli neuvěřitelně rychle, až jsem se divila, že lidé to vůbec dokážou. Vyšli jsme s Annette do třetího patra a pomalu až ke jejich dveřím.

Zaklepala jsem a čekala, než se někdo ozve nebo sám příjde ke dveřím.

„Je odemčeno.“ Ozval se zevnitř Edward.

Vešli jsme tedy s Annette dovnitř.

„Je.. Rose to jsi ty.“ Podivil se Edward.

Takhle překvapit bylo skoro nemožné, takže mě trochu potěšilo, že se mi to konečně povedlo.

„Byl jsem zabraný do učení, myslel jsem, že je to Emmett....Mimochodem, kde vlastně je. Měl být s tebou ne?“

„Je na nějaké přednášce.“ Řekla za mě Annette a Edward si konečně všiml i jí.

Stejně se ale hned otočil zpět a vrhl na mě nedůvěřivý pohled.

.... Později ti to vysvětlím ..... Řekla jsem si v myšlenkách, i když jsem neměla v plánu mu říct pravdu. Zuřil by, kdyby se dozvěděl, že se Emmett kvůli mně vypravil do Rochestru.

„Aha...“ Odpověděl zase směrem k Annett.

Ta začala opět neuvěřitelným způsobem rudnout a vypadala, že snad brzo omdlí.

„Nemysli na to....“ Pošeptala jsem jí do ucha, ale Edward to samozřejmě slyšel.

I já samotná jsem se snažila v mysli překládat všelijaká slova a věty do různých jazyků, jen aby se Edward nemohli dopátrat toho, co k němu Annette cítí.

Opět se to neobešlo bez Edwardova zkoumavého pohledu. Byl tolik zvyklí, že ví všechno nejlépe, že ho i sebemenší nevědomost vytáčela. Radši jsem to tedy zamluvila.

„Nechceš se s námi jít projít po pozemcích, nebo se někde posadit?“

„Ale ona.. asi bych mohl. To učení už mi stejně leze krkem.“

Vyšli jsme tedy ven a šli se projít po pozemcích. Nebyli jsme tam moc dlouho, tedy aspoň mi to tak nepřišlo a začaly bít hodiny.

...jedna...dva...tři..... Počítala jsem si v duchu.

Už byli tři hodiny odpoledne. Nechápala jsme jak mohl ten čas tak rychle utéct, ale stalo se. Emmett už byl pryč několik hodin a já najednou znervózněla. Ucítila jsem Edwardovi oči na svých zádech, a tak jsem zase začala s překládáním a snažila se potlačit myšlenky na Emmetta.

„Rose.... můžeš na chviličku?“ Zeptal se mě najednou.

„Jasně...“

Popošli jsme s Edwardem kousek od Annett, která teď seděla sama ve stínu pod rozložitým stromem.

„Co mělo znamenat to tvoje 'Nemysli na to.' nahoře v pokoji?“ Řekl Edward, tak potichu, že nikdo jiný kromě nás neměl šanci to slyšet.

Na chvíli jsem si oddychla. Do teď jsem se totiž bála, že se bude vyptávat na Emmetta a Edwardovi se jen ztěžka lže.

Dala jsem tedy průchod svým myšlenkám a přehrála si v hlavě rozhovor s Annett, pokud se tedy jejímu přikyvování a rudnutí dalo říkat rozhovor.

„Ty mi to snad děláš naschvál!“ Rozčiloval se Edward.

„Jak jsi to uhodl?“ Škárlila jsem ho s úsměvem.

„Děláš si ze mě legraci?! Vždyť jí teď jen dáváš naděje.“

„Já ne, to ty sám.“

„Dokážeš si představit, jak by to dopadlo kdyby se ke mně přiblížila, tak rudá jako byla v tvé vzpomínce a mém pokoji?!“

„Ups... na to jsem nepomyslela.“

Tohle byla pravda. Vlastně jsem si vůbec neuvědomila co Annettiny rud tváře způsobí. Začla jsem se sama za sebe trochu stydět, ale nechtěla jsem aby to Edward poznal.

„No.. teď je na tobě jí nějak vysvětlit, že tohle prostě nikdy nevyjde. Uznej Rosalie, že i kdybych byl člověk Annett by pro mě prostě nebyla ta pravá.“

„Tobě jsem nestačila ani já!“ Vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se k odchodu.

„Ta pravá se prostě ještě nikde nevyskytla.“ Dodal si spíš pro sebe Edward, ale já ho zaslechla, i když už jsem od něj byla několik kroků.

.... Jsem zvědavá, kdy se tak stane ..... Řekla jsem si ironicky v myšlenkách a dokázala si představit, jak se asi Edward nad mojí poznámkou zatvářil.

Namířila jsem si to rovnou za Annett a sedla si kousek od ní.

Annette si něco četla, a tak jsem usoudila, že jí nebude vadit když se posunu o kousek dál, na místo kde není stín.

Zářící sluníčko i nám krásně vyhřívalo kůži, takže jsme měli téměř stejnou tělesnou teplotu, jako lidé. V těchto ročních dobách jsem si občas přišla jako had. Ti si také vždy vylezou na kámen, kam září sluníčko, vyhřejí se, ale sotva je tma jsou zase studení jak led.

Lehla jsem si, jako plno dalších děvčat okolo a nechala sluneční paprsky, aby naplnili mé kamenné tělo teplem. Zahlédla jsem několik chlapců, jak se otáčí a dívají se na mě. Pro mě to nebylo nic zvláštního, už jsem si na to za ty roky zvykla, ale trochu jsem litovala, že tu teď není Emmett. Byl roztomilý když žárlil.

Téma Emmett jsem ale musela vypudit z hlavy kvůli Edwardovi, a tak jsem si začla trošku napřed plánovat svatbu.

Z toho mě ale vyrušila Annette.

„Rose...? Neusnula jsi?“

„Co-cože?“ Pomalu jsem se probírala z představ o svatbě.

„Edward už musel odejít, je vážně úžasný. Vlastně.. Kde ty máš Emmetta?“

Vážně jsem si to všechno musela představovat dost živě, protože už byla skoro tma.

„Ups.. mám s es ním za chviličku sejít. Promiň.. musím jít. Uvidíme se na pokoji.“

Rychle jsem se loučila s Annette a zvedala se ze země.

„Počkej! To si ani neposlechneš co Edward a já?“

„Promiň Annette, ale vážně nemám čas.“

„Dobrá, tak tedy na pokoji.“ Mrkla na mě a začla se taky sbírat.

Už jsem se na ní ani neotočila a dala se do toho otravného lidského běhu směrem k lesu.

... Dík Edwarde, že jsi mi pomohl jí tě dostat z hlavy ..... Nezapomněla jsem zařvat v myšlenkách, když jsem probíhala okolo chlapecké koleje a byla jsem si jistá, že to Edward slyšel.

Příště si asi svou pomstu lépe promyslím, než se vůbec rozhodnu jí uskutečnit. Vysvětlit Annette po dnešku, jak to je a hlavně nějak šetrně, to bude hodně složité. Stále jsem ale nechápala co na něm vidí tak úžasného.

Na tom místě v lese, kde jsme se s Emmettem odpojili, jsem byla během chvíle. Emmett ovšem nebyl nikde. Řekla jsem si, že se třeba jen trochu zpozdil, ale on se neobjevil dalších několik hodin.

Nevěděla jsem co dělat, jediné čeho jsem byla schopná bylo panikařit.

20. Kapitola – Doba odloučení > část první / 21. Kapitola – Dlouhý návrat

Autor: Marfulinka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmettův nový život 20 (druhá část) :