Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmette, je tvůj! 6. kapitola

15.12.2010 (08:00) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 4345×

„Takže jsem tě viděl na nějaké fotce,“ konstatoval Edward.

„A nebyl to ten obraz na schodech? Tam jsem taky já,“ uchechtla jsem se.

„Asi,“ zadumaně se poškrábal ve vlasech.

„Takže jsi sbalila všechny Cullenovic kluky, teda kromě Emmetta,“ zasmála se Alice.

„No vlastně…“

„No vlastně,“ začal Emmett.

„Cože? I tebe sbalila?“ vyhrkla Rose a začala mě propalovat pohledem.

„Ale tak to nebylo. Měla jsem trochu upito a Emmett byl tak zatraceně sexy v té košili,“ začala jsem, ale pak mi došlo, co jsem to vyblekotala.

„Sexy?“ zvedl Emm obočí.

„Když já si nemůžu pomoct. Teď už Cullenovic kluci jsou tak zatraceně sexy,“ přiznala jsem.

„Jo, to jsou,“ zasmála se Alice. Rose jen zavrčela a přitulila se k Emmettovi.

„Nemám v úmyslu vám nějak narušit domácnost,“ uchechtla jsem se.

„Bell? Nepojedeme někdy na ty nákupy?“ ozvala se Alice.

„Jasně, ale já byla teď o víkendu, takže pojedu zase až za měsíc, pokud nebudu něco potřebovat,“ odpověděla jsem. Chvíli bylo trapné ticho a nikdo nevěděl, jak ho vyplnit.

„Už asi půjdu,“ napadlo mě.

„Odvezu tě,“ vyhrkli Edward a Emmett najednou.

„Ehm, chci se projít,“ řekla jsem a podívala se vyděšeně na Jaspera.

„Tak tě doprovodím,“ opět vyhrkli ti dva. Vražedně se na sebe podívali a vstali.

„Jasně, děkuju,“ usmála jsem se trochu nervózně.

„Tak ahoj,“ mávla jsem ostatním. Rosalie jen zavrčela a odběhla nahoru.

„Ahoj,“ odpověděla Alice s Jazzem a my vypadli ven. Chvíli jsme šli mlčky, ale asi po 15-ti minutách se ozval Emm.

„Bell? Víš, chtěl bych být s Mattym každý den, tak jestli bys to dovolila,“ začal Emmett.

„Dobře,“ usmála jsem se a podala mu náhradní klíč od domu.

„Kdykoliv se můžeš stavit. Nechci ti odpírat našeho syna,“ usmála jsem se.

„Děkuju,“ vykřikl a políbil mě na tvář. Edward zavrčel.

„Víš, Bell, chtěl jsem si promluvit o samotě, ale když tu je Emmett, budu to muset přežít. Hmm… chtěl jsem začít od začátku. Přeci jen, začít sexem nebylo nejlepší seznámení. Rád bych začal tím, že budeme přátelé,“ rozpovídal se i Ed.

„Ehm, proč ne. Do rodiny už patříš,“ pokrčila jsem rameny.

„OK,“ usmál se.

„A jak ses měla? Vyprávěj?“ pobídl mě Emm.

„No, abych pravdu řekla, Matty je celý ty. Pořád dělá šaškárny a je nějak moc inteligentní na to, že mu jsou tři roky, a tak vyrábí blbosti..." s úsměvem jsem začala a pak tiše dodala:„... ne, že ty bys byl nějak extra inteligentní." Edward se uchechtl a Emm se na mě ukřivděně podíval. Radši jsem pokračovala v monologu. „...ale ani nevím, kam na to chodí. Jednou dokonce natáhl nohu, aby ten chlápek v obchodě zakopl. A když jsem ho šla přihlásit do školky, tak Daisy hodil na stůl vajíčko naplněné vodou a sodou, takže to pěkně vypěnilo, když s tím praštil,“ začala jsem.

„Páni, to je číslo,“ zasmál se.

„A taky má být po kom,“ šťouchla jsem ho loktem.

„Jo, jsou si s Emmem fakt podobní, oba milují medvědy a jak se vždycky tváří důležitě,“ zasmál se i Edward.

„Jo, přesně,“ zasmála jsem se s ním. Najednou jsme byli u domu. Páni, to uběhlo nějak rychle. Svítilo se tam, takže Esme asi už přijela.

„Ahojky!“ zakřičela jsem, když jsem vešla.

„Mami!“ vyjekl Matty a vlítl mi do náručí.

„Ahoj, zlatíčko,“ políbila jsem ho na tvářičku.

„Tati,“ začal natahovat po Emmovi ruce. Ten se rozzářil jak vánoční stromeček a vzal si ho.

„Čau, prcku,“ vyhodil ho do vzduchu.

„Ahoj, Edwarde,“ mával na něj od Emma. Ed mu pozdrav oplatil a šli jsme si sednout k Esme na pohovku.

„Ahoj, jak jste se měli?“ zeptala jsem se.

„Ahoj,“ pozdravil tiše Edward.

„Ahoj, no abych pravdu řekla, docela jsme si to užili, ale Matty je celý Emmett. Nebýt to takhle malé dítě, asi bych dělala, že ho neznám,“ smála se.

„Taky mám někdy chuť to udělat, ale pak mi dojde, že je to přeci můj Matty, a radši to vypustím z hlavy,“ přiznala jsem se.

„Tak já asi půjdu,“ řekla a zvedla se.

„Tak jo, děkuju, že ses o něj postarala. Někdy se zase stavím na návštěvu, nebo přijďte vy,“ objala jsem ji.

„To je jasné, zlatíčko, tak ahojky, Bell,“ políbila mě na tvář.

„Ahoj, mami,“ mávla jsem a najednou byla pryč. Ach jo, ta upíří rychlost.

„Já si skočím na lov,“ zvedl se i Edward.

„Dobře, tak ahoj,“ objala jsem ho. Objetí mi opětoval.

„Čau, Matty!“ zakřičel.

„Čáu, Ede,“ přiběhl, vylezl na křeslo a dal mu pěstí do ramene. Edward se zasmál a šťouchnul ho taky.

„Tak ahoj,“ řekl a zmizel stejně jako Esme.

Najednou přiběhl i Emmett, chytil Mattyho do rukou a udělal s ním letadlo. Jenže nekoukal na cestu a zakopl o roh křesla. Padal a já se zděsila, že se něco stane Mattymu, jenže se rychle přetočil a Matty spadl zadkem do toho křesla a Emmett se rozplácl.

„Pane bože! Tohle že je tvůj táta? Jsi upír, Emmette! Ježiš marja!“ přiběhla jsem k Mattymu a začala kontrolovat, jestli mu nic není. Emmett dostal záchvat smíchu a já nemohla jinak, než se k němu přidat. Matty nejdřív vyjukaně koukal, co se děje, ale pak, když nás uviděl, začal se smát stejně jako my.

Po pár minutách se Emmett zvedl stále pochechtávajíc, když Matty zívl.

„Můžu ho vykoupat?“ vyletěl jak čertík z krabičky. Neochotně jsem přikývla a podala mu ho. Uklidňovala jsem se tím, že je to přeci upír. Mattymu se nic nestane. Vyběhli jsme nahoru do mé ložnice, abych ukázala Emmettovi naši koupelnu. Kývl a vyhnal mě pryč, prý je to chlapská věc. S povzdechnutím jsem se natáhla na postel a nastražila uši, jestli se nic neděje. Tekla voda, takže nic moc slyšet nebylo, ale když se otevřely Mattyho dveře, vlétla jsem do koupelny, že půjdu za nimi. To jsem ale nečekala Emmetta v ručníku.

„Ehm, promiň,“ řekla jsem. Emm se zatvářil jaksi stydlivě.

„Emme, už jsem tě nahého viděla. Dokonce jsem s tebou prováděla docela intimní věci,“ uchechtla jsem se. Emm si asi vzpomněl a jeho chlouba se začala hlásit o slovo. Zazubila jsem se a vběhla k Mattymu do pokoje. Spal jak praštěný palicí. Páni, to bylo rychlé.

Najednou mě někdo chytil za boky a přilípl rty na šíji. Podle vůně mi bylo jasné, že to je Emmett.

V tu chvíli mi na mysl přišla ta noc, kdy jsme udělali Mattyho, a ovládlo mě absolutní vzrušení. Nemohla jsem si pomoct a zapojila se, možná až moc nadšeně.

***

Co jsem to udělala? Jsem jak děvka. Před pár dny jsem spala s Edwardem a dnes s Emmettem. Bože, ublížila jsem Rose! Nesmí se to nikdo dozvědět, lítalo mi myslí ráno, když jsem se probrala na Emmettově nahé hrudi. Kolem sebe omotané jen prostěradlo a jeho ruce.

„Dobré ráno,“ usmál se a políbil mě. Choval se, jako bych byla jen já, žádná snoubenka.

„Ahoj,“ špitla jsem a zabořila hlavu do jeho hrudi. Nechtěla jsem na něj hned vybalit, že to byla chyba.

„Děje se něco?“ nadzvedl mi prstem bradu. Stydlivě jsem sklopila oči.

„Přijdu si jak děvka,“ opřela jsem se čelem o jeho rameno.

„Proč?“ zeptal se nechápavě.

„Před pár dny jsem spala s Edwardem a dnes s tebou,“ šeptla jsem tak tiše, že nebýt upír, neslyší to.

„Ale Bellsí. Nejsi žádná děvka. Nedivím se ti, já kdybych byl takovou dobu bez sexu jako ty, tak asi zdechnu,“ zhrzeně plácl hlavou do polštáře, ale bylo vidět, že není moc v pohodě. Něco ho trápí.

„Víš, nechci, aby to někdo věděl. Ublížili jsme Rose, a kdyby se to dozvěděla, pravděpodobně by Mattyho připravila o rodiče,“ podívala jsem se mu do očí. V těch se prohnalo pár pocitů jako smutek, pochopení, láska, i když tou si nejsem jistá, a pak souhlas.

„Dobře, myslím, že máš pravdu. Bude to naše malé tajemství,“ špitl a s jiskřičkami v očích mě položil do peřin. Odhalil mé nahé tělo a začal špičkou ukazováčku kroužit kolem pupíku. Na celém těle se mi objevila husí kůže a přejel mi mráz po zádech. Najednou se rozrazily dveře a já v tu chvíli byla zabalená v dece a seděla jsem. Sakra, jsem poloupír, neměla bych si takových věcí všímat?

„Mami! Tati!“ vběhl dovnitř Matty a skočil mezi nás.

„Ahoj, Prcku,“ políbila jsem ho do vlasů.

„Ahojky,“ obejmul ho Emm. Páni, to jsem nečekala.

„Docela brzy si zvykl říkat ti tati, viď?“ usmála jsem se na Emma.

„Já jsem tomu rád,“ usmál se taky.

„Čo tu děláš?“ políbil ho Prcek na tvář.

„Ehm, ležim,“ pokrčil rameny.

„Ae tatíí, já myšlím tady u náš,“ zakroutil očima a zatvářil se důležitě. Pomalu jsem se dostávala do záchvatu smíchu, ale snažila jsem se to udržet, a tak se mi jen chvěla ramena.

„Přišel jsem na návštěvu, jenže moc brzo a ty jsi spinkal,“ lhal Emmett.

„Aha,“ nechal to Matty být a lehl si vedle nás. Opatrně jsem ruku natáhla pro tričko na zemi a oblékla si ho, pak pro kraťasy a také si je oblékla. Bylo mnohem příjemnější ležet v posteli se synem oblečená než nahá, i když jsem se necítila moc dobře bez spodního prádla.

Vylezla jsem z postele.

„Jdu si dát sprchu a pak udělám něco k snídani. Emme, pohlídej ho, prosím,“ mrkla jsem na ty dva a zmizela v koupelně. Vlezla jsem pod teplou sprchu a v klidu se opřela o stěnu. Klín jsem měla ještě příjemně rozbolavělý z toho nespočtu orgasmů, které mi dnes Emmett dopřál. Jen jsem na to pomyslela a začalo mi být horko. Radši jsem se rychle umyla, oblékla do domácích kraťásků a tílka, samozřejmě se spodním prádlem, a běžela udělat snídani. Emmett seděl s Mattym v obýváku a hráli videohry na playstationu. Matty seděl na Emmettově klíně a oba ovládali jeden ovladač. Bylo to roztomilé. S připitomělým úsměvem jsem začala dělat lívance.

„Zlato! Snídaně!“ zavolala jsem a položila lívance na stůl. Po chvíli vběhl Emmett a Mattyho měl jako letadlo. Přiletěli a Emm posadil Mattyho na vysokou židli, na kterou se Prcek vždycky škrábe.

„Dekujů, a mamí? Kde je krev?“ šťouchnul do těsta vidličkou pro malé děti. S uchechtnutí jsem mu nalila medvědí krev a on podal vidličku tátovi.

„Ehm, já nemám hlad,“ ošil se Emmett.

„On chce krmit,“ zasmála jsem se a zahlédla Prckův skeptický pohled.

„Aha,“ nabral Emm sousto a dělal letadlo. U toho mumlal něco jako: „Léétíí letadlo a zatáčká a další prudká zatáčká a už chce přistát, ale brána je zavřená! No tak, Matty, otevři tu tvou papulu.“

Nemohla jsem to pozorovat, jinak bych se složila. Radši jsem začala uklízet nádobí a spustila myčku.

„Jdu nahoru dát vyprat nějaké věci,“ oznámila jsem a vyšla schody. „Jom a Emme! Neudus ho, jo? Jsi dospělý a já věřím, že skrz Mattyho jsi zodpovědný,“ zavolala jsem navrchu schodiště vážně.

„Neboj, zlato! Jasně, že na něj dám pozor,“ zazubila se na mě ve dveřích Emmettova hlava, ale v zápětí něco spadlo ze stolu. Zatrnulo mi, ale než jsem se tam stihla rozeběhnout za nimi, Emmett mě už uklidňoval: „Dobrý, v pohodě! To byl jen hrníček!“

Zprudka jsem oddechla a vydala se napospas pračce, i když jsem byla děsně nervní z toho, jestli se Mattymu nic nestane.

„Je to jeho táta, miluje ho, teda alespoň v to doufám, a dokáže se o něj postarat,“ říkala jsem si v duchu.

Posbírala jsem prádlo a naházela ho do pračky. Zapnula jsem ji a šla vyházet spodní prádlo s ponožkami do koše. Ustlala jsem svou postel a pak i tu Mattyho. Trochu jsem poklidila hračky, které se tu válely, ale moc jich nebylo. Zatopila jsem v podlaze i v topení, abychom tu měli příjemně teplo, a vydala se do mého pokoje.

Navlékla jsem si ponožky, protože mě trochu studily nohy, a šla dolů. Našla jsem tam Mattyho ležícího na gauči, tiše oddechujícího, a Emmetta vedle něho, jak ho něžně pozoruje.

„Páni, on usnul?“ užasle jsem se posadila k nim.

„Jo, šel jsem mu vyprávět pohádku o princezně, jak se opila a potkala dva upíry v baru, ale sotva jsem začal, tak Matty zabral,“ uchechtl se Emm a posadil se.

„To není moc hezká pohádka, protože ještě nemá konec,“ usmála jsem se a opřela se o jeho hruď.

„Jo, já vím.“ Obmotal mi ruku kolem pasu a položil hlavu na rameno. „Já nevím, co mám dělat,“ promluvil po chvíli.

„Víš, Mattyho miluju. K tobě něco cítím a k Rose taky. Jsem zmatený a nevím, do které z vás jsem se zamiloval a u které je to jen dočasné obluzení, já…“ začal šeptat, ale jeho hlas se u konce ztratil. Neviděla jsem mu do tváře, takže jsem nemohla odhadnout, jak se tváří, ale z hlasu to znělo jako strach, že o Mattyho přijde, bolest z nevědomosti a zmatení ze svých citů.

„Vím, jak se cítíš. Sama nevím, co cítím. Ty, Jasper, Edward, Alice… Prostě všichni jste mi nějakým způsobem přirostli k srdci i za ten jeden den, jen netuším jak Edward. K tobě něco cítím už od začátku našeho seznámení, jen si to pomalu začínám uvědomovat až teď, co mám Mattyho. Nechci Rose ublížit, má můj obdiv za to, jak chrání rodinu, ale…“ Nestihla jsem dokončit větu, protože se rozezněl Emmův telefon. Rychle ho zvedl, aby nevzbudil prcka. Píplo to a ozval se hlas.

„Emmette!“

Snad Vás obsah tohoto dílku nezklamal. Zanecháte tu, prosím, komentík? Moc by mě to potěšilo. Snad přibude brzy další díl. :D Vaše Pawi.

« ∞ »

Autor: Pawi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmette, je tvůj! 6. kapitola: