Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emily V.

14.04.2009 (16:00) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1120×

„Tyhle jsou suprové“ řekla Alice a hodila mi další krabici. „Ale dyť už si mi vybrala troje,nepotřebuju další!“ zakvílel jsem,udělala na mě smutné oči. „fajn,ale poslední“ „Jistě“ přikývla. „Jsou dobré,beru je“ řekl jsem a už se radoval že půjdeme pryč. Když jsme ale šli kolem výlohy obchodu který byl hned u východu,Alice uviděla boty,které prostě musela mít. „Počkám v autě“ řekl jsem,sebral ji klíče a už si to řinul k autu. „Neměli moji velikost“ řekla smutně když nastupovala. „Ale co jako?“ ptala se nechápavě když viděla situaci že já chci řídit. „Jen mě nech,budeme tam rychleji a třeba nám doma oznámí že nekonečně stěhujeme“ „No dobře“ pokrčila rameny a nastoupila. Po cestě zpátky jsem si uvědomil,že pro ostatní to musí snad vypadat že s ní něco mám,jen jsem se té představě zasmál.

„Jsme…tady“ řekl jsem sklesle když jsem viděl že se nejspíš nic nechystá. „Bude to dobrý,třeba pojedeme zítra“ povzbudila mě a já vystoupil. „Že nevíte jakou mám pro vás zprávu!“ řekla Esme hned jak jsme vstoupili. „Budeme se stěhovat?“ řekl jsem s naději a nechtěně pustil všechny krabice. „No,to ještě ne,to až za pár měsíců“ řekla a udiveně se dívala ne boty. „Měsíců?“ řekl jsem a přeskočil mi hlas. „Asi půl roku“ pokrčila rameny a pomohla mi sesbírat boty. „Tak to je splněná noční můra“ brblal jsem si pro sebe. „Opravdu?“ usmála se. „Cože?Ne to já jen tak“ řekl jsem,nevině se usmál a rychle jsem šel do pokoje.

„kámo někdo tě tady hledal,ale už je asi pryč“ řekl Emmett když jsem vstoupil. „A kdo??“ zbystřil jsem. „Nějakej Ero nebo jak“ „Aro?Jmenoval se Aro?“ začal jsem šílet. „Jo Aro,říkal jsem si ,že to znělo divně“ zasmál se. „a kdy tady byl?jak je to dlouho?“ ptal jsem se pobíhal po pokoji. „Nevím,tak půl hodiny“ pokrčil rameny a posadil se na pohovku. „a co chtěl?Neříkal něco o..Emily?“ řekl jsem a při vyslovení mnou projela bolest. „No ptal se po tobě,když jsem mu řekl že prožíváš nákupní horečku tak odešel“ „Můj bože!Nemohl si mu říct že…že se za chvíli vrátím?“ „Jak jsem měl vědět kdy se vrátíš?Byli jste pryč celý den,tak jsem nečekal že se zjevíš půl hodiny po něm“ „No,ale tak zdržet si ho mohl!“ „a proč je tak důležitej?“ ptal se zvědavě. „Je to rodina Emily!“ řekl jsem jakoby to snad měl vědět každý.

Od té doby jsem každý den seděl doma a na lov jsem si odběhl jen jednou týdně,abych ho když tak zastihl. Ani jsem si to neuvědomil a utekl skoro rok. A my pořád tvrdli na Aljašce. Když jsem šel z lovu-neobvykle hlavními dveřmi,zastavil mě Carlisle. „Zítra jedeme“ řekl. „fakt?“ zaradoval jsem se. „Ano,vyjedeme brzo ráno,tak řekni ostatním aby se připravili“ pobídl mě a já s radostí šel pro všechny a řekl jsem jim tu zprávu. „Cože?Néé“ hysterčila Rosalie. „Ale jooo“ řekl jsem a šel pro Emmetta. „zítra se stěhujeme!“ „Už?“ řekl a začal si balit věci. „jo,konečně!“ řekl jsem šťastně a do svého batohu jsem naházel pár knih,CD a ještě nějaké drobnosti.

„Náš dům“ řekl pyšně Carlisle,když jsme se před tím…domem… shromáždili všichni. Byl rok 2004. „tohle?“ řekl jsem s opovržením a díval se na velkou vilu,která ale potřebovala opravu. „Neboj Edwarde,dlouho v takovémhle stavu nezůstane“ „A nemůžeme rovnou postavit novou?“ „to můžeme“ přistoupil mi na to. Díky naší síle a známostem jsme měli dům do roka postavený,mezitím si Carlisle našel opět práci v nemocnici zatímco ostatní kromě Esme se přihlásili do místní školy a já samozřejmě musel taky. Bylo to jiné,všichni se s námi chtěli bavit a první den na nás tupě zírali. Já jsem se jich stranil a ostatní taky neměli moc náladu se s někým bavit,přece jenom to byli lidé.

„Ahoj,můžu si přisednout?“ zeptala se natěšená blondýnka před hodinou Angličtiny. „A proč?“ zeptal jsem se s pobavením. „No jinde není místo“ řekla ale tak trochu nejistě hádala. „Mám takový dojem že tři lavice jsou volné“ řekl jsem a zazvonilo. „Na místa!“ řekla přísná učitelka. „No na co čekáš Sašo?Sedni si vedle pana Cullena“ řekla a já se jenom praštil rukou do čela,proč ke mně?! Ona radostí poskočila a sedla si vedle mě.

„Půjčil bys mi učebnici?Já svou nemám“ řekla uprostřed hodiny. „A že ti do teď nechyběla když v ní celou hodinu čteme“ „No … prosím“ řekla jemně. „a z čeho asi tak budu číst já?Jen se omluv,já nechci mít průser“ řekl jsem a zlomyslně se usmál. „ale já“ vymlouvala se,nakonec udělala to,co jsem čekal-vytáhla si z batohu svou učebnici a rudá až za ušima si mě raději dál nevšímala. Když zazvonilo,zvedl jsem se a chtěl rychle odejít. „tak zase příští hodnu“ prohodil jsem ironicky s pobavením,když jsem kolem ní procházel. „to určitě!“ řekla a s nosem nahoru si to odkráčela za svými blonďatými kamarádkami,které se chichotali. Já měl ještě tu výhodu,že jsem věděl o čem se baví. Takže příští hodnu to zkusím já! Uslyšel jsem myšlenku jedné z nich,no..alespoň se pobavím tak jako dnes.

Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emily V.: