Řekněme, že Bella je anděl, který má každému člověku na Zemi nalézt životní lásku. Ale co když se jeden z jejích svěřenců ne a ne zamilovat. Co když si s anděly hraje na kočku a myš a má navrch. Bella se vydá na Zemi za ním, co se ale stane, když se anděl zamiluje? Mohou spolu být dva lidé, odlišní ve všech směrech? Mohou být šťastní? Má další tvorba, snad se vám bude líbit a zanecháte malý komentář. Díky předem. Příjemné čtení Vám přeje Vaše teSSiee.
11.06.2010 (15:15) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2797×
Emergency
1. díl
„Ty jsi jistě anděl, který sestoupil z nebe a já mám tu poctu nechat se okouzlit tvou krásou. Protože jsi tak krásná, nádherná, ani neexistují slova, kterými bych tě mohl nazvat.“ Na konci věty byla slyšet mladíkova ironie.
„Tak až ta slova nalezneš, dej vědět.“ Dívka se naštvaně otočila a odkráčela pryč od dokonalého hrubiána.
„Špatně, špatně, špatně, zase je všechno špatně.“ Tahle slova u ní nebyla tak častá. Vlastně pokud šlo o případ Edward Cullen, byla v pořádku. Tady byla jediná cesta, pokus omyl. A omylů bylo čím dál tím víc. Jako kdyby nedokázal být šťastný. Ani andělé už nedokázali zařídit, aby se zamiloval, byl šťastný. Všichni selhali, ale ona se nevzdávala. Stále se pokoušela nalézt dívku, kterou by miloval. Ne, aby si s ní zaflirtoval, pozval na drink… a někdy její mírné opilosti a povolnosti využil. Ostatní mysleli, že se ihned vzdá, ale ona si nikdy nepřipouštěla porážku, vždy musela zvítězit a nalézt lidské nebo jakékoliv jiné bytosti druhou ‚dokonalou‘ polovičku. Ale Edward to byl těžký oříšek. I pro ni.
„Nech ho být, on se nikdy nezamiluje,“ nabádali ji ostatní.
„Ale ano, já si poradím, uvidíte. Všichni.“ Naštvaná odešla do svých komnat. Nesnášela, když ji ostatní nevěřili, když nevěřila sama sobě. Ale ona to změní. On se zamiluje. Bude mu předhazovat jednu dívku za druhou, dokud se nezamiluje. Vždy chtěl být šťastný, ale teď? Vypadalo to, že ví o plánech andělů, jakoby si vybíral pomalu a nenechal se ničím zastrašit. Ani naštvanou andělskou grimasou, která se oné dívce rýsovala na tváři. Využíval jich, chtěl si hrát. Nechtěl se zamilovat. Párkrát chtěl, ale… přivést pár ‚lidí‘ k šílenství, mu připadalo jako větší potěšení.
„Opravdu to chceš udělat? Víš, každý se nemusí zamilovat.“ Ostatní ji odporovali, ale nic nenadělali.
„On musí, hraje si s námi. A tak si já budu hrát zase chvilku s ním.“
„Bello, vždyť je to zbytečné.“ Bella, ano tak se jmenovala. Říkali jí divoký a nespoutaný anděl. Neposlouchala nikoho jiného než sebe, v rámci možností samozřejmě a rady ostatních, andělů starších než ona sama, neposlouchala. Myslela si, kdoví co oni vědí o životě. Tak dlouho už byli anděly, že zapomněli jaké to je být člověkem. Ona nezapomínala, věděla, že každý člověk, nebo také upír či vlkodlak si zaslouží lásku. A bohužel Edward byl upír samostatný, někdy a podle Belly nevychovaný, když nechtěl žádnou z dívek, kterou mu několik andělů předhazovalo. Byl sám, ale to mu nevadilo. Věděl, že andělé existují a snaží se, aby byl šťastný, aby ta dotyčná dívka viděla víc než jen jeho krásu.
Nevedlo se. Edward chtěl najít lásku sám, a tak si z andělů dělal legraci.
Byl den jako každý jiný. Edward se chystal do nové školy. I se všemi sourozenci. Nová škola, zase. Nový spolužáci, kteří je budou obdivovat a nové spolužačky. Nové zážitky. Věděl, že každá ho bude chtít. Myslel si to a… nemýlil se.
Když si to všichni razili na hodinu, Edward si všiml jedné krásky, byla jiná než ostatní spolužačky. Podle něj byla výjimečná. Byla nádherná, měla kaštanově hnědé vlasy a barva jejích očí ho upoutala, měla je světle modré ohraničené dokonalými řasami. Téměř splývaly s její průsvitnou pokožkou. Že by se mu andělé zase vrtali do života? Pochyboval. Tuhle dívku zbožňoval a ani ji neznal. Ale nepřipouštěl si to, určitě tu byl nějaký háček. Vždycky nějaký je.
„Ahoj,“ řekl milým hlasem.
„Ahoj.“ Neznámá se usmála, ale déle si ho nevšímala.
Edward si k ní přisedl a přemýšlel jak začít konverzaci. Napadlo ho představit se, nejjednodušší.
„Já jsem Edward, Edward Cullen. A můžu vědět tvé jméno?“
„Já jsem Bella… Bella Swan. Těší mě.“ Zářivě se na mladíka usmála.
„A odkud jsi?“ Chytnul se, o to přece Belle šlo, Edward si však myslel to samé o ní.
„Já a moje rodina jsme z Aljašky. Oni tam zůstali a já teď bydlím v pronájmu, je to sice drahé, ale co nadělám.“
„No, my máme na Aljašce známé. Někdy za nimi zajedeme, divím se, že jsem tě tam nikdy nepotkal. I když je Aljaška velká, není tam tolik lidí, bydleli jste v hlavním městě nebo ne?“ Jen přikývla.
„Zajímavé,“ řekl, ale spíše pro sebe.
Jejich konverzaci uťal profesor, který vešel do třídy. Hodina byla delší než obvykle, tak to připadalo Edwardovi a kdykoliv se snažil upoutat pozornost neznámé dívky, neuspěl. Když si ho nevšímala ani během přestávek, pomalu začal pochybovat o své dokonalosti, ale když si to uvědomil, snažil se sbalit nejbližší krásku, aby si své ego znovu navýšil.
Bella pozorovala z dálky každý jeho pohyb, gesto… flirtoval vždy, když se mu schválně vyhnula. To byl dobrý začátek. Potřebuje lekci. Sice to nebyl běžný postup, ale zoufalá situace potřebuje zoufalé činy. Několik hodin ve škole uběhlo opravdu rychle a Bella se rozhodla, že si do svého nového domu koupí nějaké věci a autem si zajela do nejbližšího většího města. Přitom zahlédla docela dobře schovaný dům na konci města, z dáli nebyl téměř vidět, ale její perfektní zrak ho viděl tak, jako by stála přímo u něj. Viděla i Edwardovo auto a několik dalších, které patřili různým členům z rodiny.
„Takže dítko z bohaté rodiny. Ty se zamiluješ, jen se neboj.“
Ve městě strávila několik hodin, musela nakoupit několik věcí do svého pronajatého bytu a něco na sebe. Domů se vrátila až pozdě večer. Čekal ji prázdný byt a společnost jí dělala jen malá televize. Pocítila píchnutí u srdce, takhle podobně žila, než zemřela a stala se andělem. Zemřela příliš brzy, příliš mladá. Nikdy neměla rodinu, jakou by si přála. Neznala svou pravou matku či otce. Znala jen své adoptivní rodiče a nevlastní sestru. Neměla mnoho přátel, jen pár, ale ti byli opravdoví. Jenže smrt si nevybírá a tak se stalo, že ji srazil opilý řidič. Byla to jen nešťastná náhoda, ale pro ni byla smrtelná.
Otřásla hlavou, nechtěla si vybavovat tu hrůzu a děs, které prožívala. Teď měla nový život a hledala lidem lásku, po které většina touží. Většina. To slovo jí na mysl opět přivedlo Edwarda. Edward. Ten protivný upír, neschopný poddat se lásce.
„Bello? Smím?“ U dveří stál starší anděl.
„Pojď,“ řekla s úsměvem na rtech. Věděla, že ji dá nějaký úkol, se kterým si neví nikdo rady. „Tak… o co se jedná?“
„Proč by se mělo o něco jednat? To tě nemůžu jen tak navštívit?“ snažil se mlžit, ale bez úspěchu. „Dobrá, dobrá,“ začal, když viděl její nahněvanou tvář. „Máme menší problém, to znamená o něco větší.“ Nevěděl, co říct, andělé neuznávali svoji porážku, ale bylo už spousta těch, kteří tento záludný oříšek nerozlouskli.
„Je tu jeden mladík, upír, ty víš, jaké je naše poslání, a teď je na řadě on, jenže on se nechce zamilovat. Potřebujeme… tvou pomoc.“ Belle pohrával na rtech ďábelský úsměv.
Tento rozhovor byl pro ni osudným. Na Edwarda se upnula tolik, že mu jednoduše musela najít lásku. I kdyby to trvalo, kdo ví dokdy. Což už nějaký ten pátek bylo.
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Emergency - 1. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!