Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Elisabeth di Volterra 1. kapitola

Jacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Elisabeth di Volterra 1. kapitolaElisabeth Esposito je dcera italského vojevůdce, který právě válčí ve městě nedaleko Volterry, kam své dítě poslal. Pak nastane poslední noc. Poslední noc jako člověk prožije Lis ve svém pokoji. Co se s ní stane? Tak to si musíte přečíst.

11.12.2010 (15:15) • Chiara • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1391×

 

Nocí se rozléhal křik a tříštění skla. Elisabeth seděla na posteli a po tváři jí stékaly potůčky slz. Jako dcera vojevůdce se musela schovávat. Ale to nebyl jediný důvod. Byla žena. I když jí bylo teprve 20 let. Ona byla jiná než ostatní. Vládla mečem stejně dobře jako její otec. Chtěla být užitečná.

Dveře se rozlétly a dovnitř vpadl arabský voják. Elisabeth vykřikla, ale neutekla. Pod pláštěm měla brnění. Vytáhla meč a vrazila mu ho do břicha. Pak se otočila. U okna stál chlapec. Mohlo mu být kolem patnácti let. Pak si všimla jeho očí. Byly rudé. Chtěla ho poslat pryč. Už otevírala pusu, ale nic neřekla. Zhroutila se v bezvědomí na podlahu.

 

O 3 dny později (Elisabeth)

Probudila jsem se na louce. Byla noc a kolem mě pobíhaly srnky. Vstala jsem a ucítila něco krásného. Vtom se ve mně něco zlomilo a já vyrazila nečekaně rychle po nejbližším zvířeti. Za pár sekund leželo na zemi. Ucítila jsem nepatrné pálení v krku a vrhla se po další oběti, která dopadla stejně jako ta první. Zavětřila jsem, protože jsem chtěla najít vodu. Rozběhla jsem se směrem, který jsem považovala za správný, a opravdu. Přede mnou se objevilo obrovské jezero. Svítil měsíc, takže jsem viděla svůj odraz v něm. Ta krásná žena, která se na mě z vody dívala, jsem nemohla být já.

Otočila jsem se a za mnou stály tři osoby. Byly stejné jako já – měly mramorovou kůži a rudé oči. Dívaly se na mě jako bych byla uhranutá.

„Já jsem Felix,“ představil se ten největší. „Tohle je Demetri a Alec,“ řekl a já si uvědomila, kdo byl u mě v pokoji. Ten patnáctiletý kluk byl Alec. Nevěděla jsem, co chtějí, ale nemusela jsem na ně zírat dlouho.

„Já jsem Elizabeth,“ vysoukala jsem ze sebe a ostražitě je pozorovala.

„Půjdeš s námi,“ řekl Demetri a naštvaně si mě měřil. Chtěla jsem vědět, co si myslí. Pak jsem uslyšela hlas v hlavě. Tahle malá potvora mě stála krmení. A ještě ji máme vodit do Volterry. Jako by Aro nevěděl, kdo to je. Prý je paličatá. No, uvidíme. To mi stačilo. Zamračila jsem se a odpověděla mu: „To je mi líto, ale Aro za to určitě nemůže. A jestli jsem paličatá? Ano, budete mě tam muset nést na zádech.“

Pobaveně jsem sledovala, jak na mě zírali. Demetri zrudnul a zavrčel, Felix jen tupě zíral a Alec neměl daleko k mdlobám. Stáli tam pět minut. Už jsem to nevydržela.

„Takže co? Budeme tady jen koukat, nebo radši půjdeme?“ řekla jsem a pak si začala nadávat. Jako první se probral Felix.

„Dobře. Alecu, půjdeš první. Za tebou půjde Elisabeth, pak já a nakonec Demetri,“ prohlásil tak vážně, že jsem dostala záchvat smíchu. Zamračil se a řekl, že už radši vyrazíme.

Za pár minut jsme stáli před starým hradem. Bylo by těžké ho dobýt. Bože, zase uvažuju jako táta! Tohle už trochu přeháním. Prošli jsme až do kruhové místnosti se třemi trůny, na kterých seděli tři muži. Přejela jsem je očima a zastavila se až na posledním z nich. Měla jsem pocit, že se dívám na anděla. Měl blonďaté vlasy a dokonale bílou pleť.

Jeden z nich vstal z trůnu. Trochu jsem se prohrabala Demetrimu ve vzpomínkách a zjistila, jak se jmenují. Aro byl ten, který mířil ke mně. Ten apatický vlevo byl Marcus a ten, kterého jsem nazvala andělem, byl Caius. Tak krásné jméno! Aro došel až ke mně a představil se. To jsem mu oplatila a zeptala se, proč mě jeho poskoci museli táhnout až sem. To se mu nelíbilo, ale ostatním kromě Marca a Caia začaly cukat koutky. To se těm třem moc nelíbilo.

„Máš vzácný a mocný dar, Elisabeth. Chtěl bych, aby ses přidala k nám.“

„Jak mám vědět, co říct, pokud nevím, kdo jsem?“ odpověděla jsem klidně. Byla jsem zvědavá na jejich reakce.

Aro řekl, že mi to někdo vysvětlí. Pak poručil, aby mě Demetri dovedl do volného pokoje. Ve dveřích jsem se ohlédla. Všichni na mě zírali. Tak tohle bude dost zajimavé...

Pokračování příště

Autor: Chiara (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Elisabeth di Volterra 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře