Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Elfí ochránce - Prolog + 1. kapitola

25.09.2011 (15:15) • EllaVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 1546×

Prolog:

Už jsou to tři týdny, co to vím, a nemohu tomu uvěřit. Já, Isabella Swanová, jsem elf! První, co mě napadlo, bylo, že si máma dělala srandu, ale opak byl pravdou.

Neslyšně jsem natáhla luk a namířila na mrštnou gazelu. Natáhla a pal! Mám ji! Seskočila jsem ze stromu a rychle běžela k ní. Ještě dýchala. Dřepla jsem a začala vytahovat nožík. V mojí rodné řeči jsem se jí posvátně poklonila.

„Dobře skolená. Jsi připravená se stát pravou elfkou, ale pamatuj, máš kdykoliv na výběr, a abych nezapomněla připomenout - tvůj dar,“ pochválila mě královna.

„Herinya,“ řekla a uklonila se. Usmála se a já jí to oplatila.

„Zatím nemusíš mluvit naší řečí, ale už musíme jít.“ A rozešla se k paláci plnou rychlostí. Jsem ještě rychlejší, než upíři. Grr! Jak já je nemám ráda. Zabijí lidi. Ano, vím je to jejich přirozenost, ale někteří lidé jsou dobří.

Zastavila jsem před bránou a došla ke královně. Vydaly jsme se do paláce a potom jsem šly chodbou. Vtom jsem si všimla obrazu, který visel před sálem. Byla tam namalována dívka s černýma vlasama jak uhel a měla je daný tak, že se jí střapatily. Už když měla člověčí podobu, vypadala, jako elf. Ztracená princezna Alice. Je o ní mnoho příběhů. Jedna vypráví o tom, že odpočívá v pokoji, druhá, že utekla a někde je schovaná, a ta třetí je, že ji někdo unesl.

Otočila jsem se a málem narazila do královny. Měla slzy v očích. Dali ji hledat, ale nikdy ji nenašli. Měla dar vidět budoucnost, takže jim mohla snadno pláchnout.

„Pojď!“ řekla královna a otočila se, abych neviděla její slzy.

Otevřela dveře a vešla a já, jak věrný pejsek, za ní. Usedla na trůn ze dřeva, vedle krále. Uklonila jsem se a král pokynul hlavou. Přinesli mi šaty v šedé barvě, luk, meč a krásnou čelenku z hvězdné oceli. Uklonila jsem a převzala si věci.

„Jsem rád, že Isabella se přidala do našich řad,“ odmčel se, „a také doufám, že nás někdy znovu navštívíš. A jestli bych tě mohl poprosit, abys procvičovala své dary. Heh... Teď si připadám, jak Aro.“

„Ano, můj králi!“ slíbila a uklonila se.

Rychle jsem doběhla ke břehu, kde na mě čekal delfín. Zabalila jsem věci, aby se mi nenamočily a vyrazili jsme. Cesta trvala asi necelou hodinku. Poděkovala jsem mu a běžela domů k Renée. Byla to otázka času pěti vteřin. Táta o tom neví, ale někdy mu to řeknu.

Vlítla jsem do domu, jako horká voda. Máma na mě křikla z garáže. Na nic jsem nečekala a běžela tam a začala ji objímat a řekla jí, že jsem to dokázala. Obě jsme poskakovaly, jako malý děti.

„Jsem na tebe pyšná,“ řekla a láskyplně se na mě usmála, ale pořád byl v jejích očích vidět smutek. Phil jí chyběl a já vím, co musím udělat.

„Mami, pojedu k otci.“ Hurá do Forks!

1. kapitola

„Mami, musím jít!“ A ona mě ještě víc sevřela.

„Bello, nemusíš tam letět!“ řekla. Zkoušela mě ještě přemluvit, ale měla to marný.

Vyprostila jsem se ze sevření a rychle šla. U dávání letenek jsem jí naposled zamávala a už si to kráčela do letadla. Seděla jsem v druhý třídě. Vedle mě seděl plešatý pán kolem čtyřicítky a ten mě tam div neojel. Blé! Mačkala jsem se k okénku, jak nejvíc to šlo, ale on se vždycky přisunul. Nakonec jsem usoudila, že když nedá pokoj, tak ho uspím. Spokojená, že můj soused spí a je na své polovině, jsem si pustila mp3 a usedla pohodlně do sedadla.

„Slečno, měla byste vstávat." Někdo ke mně mluvil, ale já ho nevnímala. Trochu jsem se zavrtěla. Chjo! Zase mám skopanou peřinu, ale počkat - jsme přece v letadle. Jako střela jsem vyletěla ze sedadla a srazila toho, kdo mě budil. Omluvila jsem se mu a rychle šla pryč.

Naštěstí mi dorazily všechny zavazadla a já mohla čekat jen na tátu, ale doufám, že nemá policejní auto. Periferním viděním jsem zahlédla, že na mě někdo mává.

Byl to táta s úsměvem od ucha k uchu a já mu ho oplácela. Vůbec se nezměnil, až na pár šedin. Nechápu, proč se stali lidmi. Někeří lidi byli k přírodě hrozný a já bych je nejraději nakopala do pr*. Nechci být sprostá, ale někteří jsou zase velmi milí a jako elfové by jim určitě nedělalo problém. No, radši se vrátíme k Charliemu. Měl policejní uniformu, která mu slušela. On mě taky uznale prohlížel a já jsem se začala červenat a sklopila oči k zemi. Začal se smát a objali jsme se a vyšli k autu.

A jako bych to neříkala. V celé své kráse stálo policejní auto. Ještě si budou myslet, že jsem nějaký zločinec. Táta mi dal věci do kufru a vyrazili jsme. Ahoj Forks! Doufám, že tam nevykáceli žádný stromy, ale táta nic neříkal.

Cestou jsme s tátou debatovali o všem možným. Zjistila jsem, že se tam přistěhoval někdo nový. Cullenovi. Jejich táta je doktor a máma architektka, ale tátovi přišlo divný, že jsou bílí. A já cítím problém. A že se jednou setkal z jedním z nich, ale měl podezření, jako by mu viděl do hlavy. Tak to mě znepokojilo ještě víc. Táta se může zmýlit, protože je člověk, ale já ne. No, uvidíme ve škole.

Zrovna jsme dojížděli, když jsem viděla černou škodovku, která nebyla nejnovější. Stál vedle ní starší pán na vozíčku, který už od pohledu působil sympaticky, snědou pleť, a jestli mě nešálil zrak, tak měl kousíček ukousnutý ucho. Vedle něj stál chlapec, který byl v mém věku. Měl blond vlasy, který měl divně střižený, ale stejnak mu to slušelo. Tílko a přes to černou košili, a to zvýraznovalo jeho svalnatou hruď, jeansy, a k tomu boty Nike - a málem bych zapomněla - nebyl vůbec snědý. No, prostě vypadal sexy, a ten zadek. Jemu jsem se asi taky líbila a moc mi to dodalo sebevědomí.

„Bello, pamatuješ to je Sirius Black a jeho syn Alan," řekl a mně svitlo.

„Jsem ráda, že se znovu vidíme, strýčku Siriusi, a tebe taky ráda vidím Alane," odpověděla jsem a potřásla si s nima rukou, ale ta Alanova byla strašně horká, jako by měl teplotu. A já věděla, o co jde. Měnič v obrovského vlka.

„Taky nás těší, Isabello. A doufám, že se ti to auto libí. Je tvoje!" A já až teď pustila Alanovu ruku. Co? Já mám auto? Asi budu skákat štěstím.

„Opravdu?" Na to mi bylo souhlasné kývnutí a hození klíčků. Nechám si to na ráno.

Ještě jsme debatovali, když už se setmělo, a tak jsme se rozloučili a já slíbila, že se někdy stavím v La Push. Potom si  šla vyndat věci. Bylo by nápadný, že unesu tři kufry sama a ani se nazapotím, tak aby to nebylo moc nápadný, poprosila jsem tátu, jestli mi nepomůže.

Když jsem měla vše vybaleno, tak první věc, kterou jsem udělala, byla vana. Potom jsem šla spát. Těšila jsem se na školu a také na Cullenovy, ale to si nechte pro sebe.

Budu ráda, když mi řeknete váš názor. Děkuji.

Autor: EllaVolturi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Elfí ochránce - Prolog + 1. kapitola: