Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Element- 3. kapitola

28.05.2009 (20:09) • actress • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1862×

3. Vztek

Jak jsem došla do učebny chemie, tak se ke mně hned přihrnul učitel: „Dobrý den slečno Swanová, těší mně, jmenuji se pan učitel Eadiot. Dneska budeme dělat pokusy s kyselinami a hořlavinami. Vlevo na učitelském stole jsou ochranné pomůcky, jako jsou plášt, rukavice a brýle. Pak si sedněte za panem Edwardem, snad mu to nebude vadit, vždy seděl totiž sám. No, dost řečí, vemte si ty pomůcky a běžte si sednout.“ A pak mi pošeptal do ucha: „Je dobře že budete sedět s panem Edwardem,jste tu nová a on je snad nejlepší žák z celé školy,takže vás jistě něco přiučí.“ a usmál se na mě. „Díky.“ zašeptala jsem mu (ale ne do ucha, učitel byl až moc odporný). Pomůcky jsem si nebrala, byly z jakési plachty nebo co, brzo by se to na mě rozpustilo. Šla jsem na poslední volné místo. A najednou jsem uviděla Edwarda, vypadal jako anděl.

Upíral na mě své medové oči, to by zas tak nevadilo, ale díval se na mě nějak... nepřátelsky. Emmett měl pravdu, byl to snad nejkrásnější kluk na planetě Zemi i ve vesmíru, nepochybně. Sedla jsem si vedle něho v dobré náladě. Všimla jsem si,že ani on nemá ochranné pomůcky. „Ahoj.“ řekla jsem mu zvesela. „Jak to, že nemáš žádný plášt nebo něco na ochranu před kyselinama?“ „Hmm. To je moje věc.To ty bys měla být ten kdo si je vezme,ať si neublížíš.“ řekl mi ostře. „O mě se bát nemusíš, pro mě je to rozhodně bezpečnější než pro tebe.“ sykla jsem na něj naštvaně. „Tak to asi těžko.“ Nevydržela jsem to a dívala se mu do očí a přitom si na ruku lila kyselinu chlorovodíkovou. On se mi taky podíval do očí, lekl se a pak jeho pohled sjel na moje ruce. Viděl, jak si na tu ruku liju kyselinu a začal zmateně nadávat. „Bože! Co to děláš! Ty jsi šílená!“ a bleskurychle mi vytrhl skleničku s kyselinou. Pak běžel neuvěřitelnou rychlostí pro ručník a chtěl mi ruku vysušit od té kyseliny (bylo vidět, že pravidla první pomoci při polití kyselinou velmi dobře zvládá). Už mi chňapl po ruce, když v tom jsem ho kopla (myslím né nohou, ale rukou, jak byla asi zelektrizovaná). Rychle ucukl, pak svraštil obočí a bylo vidět, že je více než zmatený z toho co viděl. „Jakto...ž..že ti ta kyselina nic neudělala? Ty si nějaká zelektrizovaná nebo co?“ řekl a dýchal zrychleně. „Co jsi zač?“ musela jsem se zeptat. Znělo to hodně podezřívavě, ale co jiného jsem si mohla asi myslet? Tak rychlý, kyselina na mojí ruce mu taky nic neudělala, a jakto... jakto že jsem ho kopla? Nikdy jsem na žádného člověka nereagovala takhle. „Edward Cullen.“ zasyčel. „Ty JSI něco víc a já na to stejně přijdu.“ „A ty si co? Nějaká elektrická síla?“ syčel vzteky. „Ticho prosím!“ zaječel učitel. „Nic o mě nevíš.“ zašeptala jsem mu. „Nápodobně.“ zašeptal. „Řekneš mi už konečně, proč máš rudý oči? Asi ti to ladí k vlasům,že? Proto ses obarvila na červeno.“ „Nestarej se. Najednou bys něco o mě chtěl vědět, najednou. Proč si myslíš že ti to povím?“ „Prosím.“ řekl a udělal takový úžasný výraz, kterému prostě nešlo odolat... . Odtrhla jsem se od jeho tváře, povzdechla si a spustila: „Jak mě mamka čekala, tak spadla ze schodů a zlomila si klíční kost, 2 obratle, 3 žebra a nalomila si stehenní kost. Ještě nevěděla že mě čeká, byla asi v 1. měsíci a vůbec nebylo znát že je těhotná. Se zlomeninami šla na rentgen, a nevím jestli víš, ale asi jo když si nejchytřejší, že rentgen může pro dítě v břichu vyvolat to, že dítě bude postižené a tak. No a já, na celém světě jediná má tohle. Červené vlasy mám od přírody a oči taky. Kvůli tomu trpím bolestmi. Ani přesně nevím, kolikrát na ten rentgen matka šla ale vím, že mě rentgenový paprsek zasáhnul minimálně 5x. No a z toho jsem taková- jako živel, jako oheň, jako element.“

„To je...“ odmlčel se, asi hledal správné slovo. „Neuvěřitelné.“ vypadlo z něj nakonec. „A proč ty jsi... jiný?“ zajímalo mě. Svůj přiběh už jsem mu řekla a tak jsem přirozeně čekala, že mi poví ten svůj. Po škole se rozdrnčelo školní zvonění. „Já? Já myslím že jsem úplně normální.“ „Nelži. Vím že lžeš, něco skrýváš. Já se na to zeptám Emmetta, ten mi to třeba poví, je určitě příjemnější a není tak zuřivý.“  „Emmetta? Pochybuju že ti to poví, i kdyby chtěl, protože... protože nic neskrývám.“ „Ne, však ne, skrýváte to všichni. Nevěřím že jste obyčejní. Alice na můj dotek reagovala stejně divně. Nemusíš mi nic říkat, já na to přijdu sama, nejsem blbá jako všichni tady ze školy. Mně neobalamutíš.“ vmetla jsem mu do tváře co jsem chtěla a pak jsem naštvaně odešla na další hodinu.

Autor: actress, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Element- 3. kapitola: