Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Element-1.kapitola

19.05.2009 (18:00) • actress • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2488×

1.Těžký život

Jmenuju se Bella Swanová. Jsem velmi zvláštní. Mám totiž od přírody rudé (ne zrzavé,ale prostě úplně červené) vlasy ze kterých při česání létají jiskřičky (jednou se mi podařilo podpálit písemku z matiky) a oči,což je velká zvláštnost. Tohleto mi působilo problémy již od malička. Velké bolesti hlavy vždy apoň jednou týdně a ani kamarádky jsem nikdy neměla,protože holky byly naštvané-jejich klukům to připadalo sexy...takže prostě ze žárlivosti. Já ale nikoho nechtěla.Nikdy jsem neměla kluka a moje jediná životní kamarádka Lisa umřela před půlrokem na nádor blízko srdce. Nesla jsem to velmi těžce.Všechno mi ji tady,v Phoenixu připomínalo. I květiny na louce..ráda je trhala babičce-byla její jediná rodina.Babička však umřela a po měsíci i Lisa.Hodně jsem se trápila.Byla mi nejbližší. Máma Reneé s Phillem (otčínem) pořád někde jezdila a neměla na mě moc času.Ale já jí to nevyčítám,i tak byla dobrá matka.Rozhodla jsem se tedy,že budu bydlet u svého pravého otce Charlieho ve Forks.Už dnes.

Letadlo konečně s žuchnutím dopadlo na přistávací dráhu. Letadla moc nemusím,ale auta miluju. Na letišti nedaleko Forks už na mě čekal Charlie. Svým starým náklaďáčkem mě konečně dopravil až k domu. Nemusel mi ukazovat kde co je,já to tu znala,i když jsem tu bydlela před více než 10 lety. Nic moc se tu nezměnilo. Vše při starém. Můj pokoj byl velmi skromně zařízený,byl malý,ale útulný. Nejvíce místa zabíral pracovní stůl, velká lékárnička na moje bolesti a velká postel. Něco mezi normální postelí a manželskou postelí. Vše bylo v červeném provedení,jak jsem vždy (i teď ) mívala ráda. Červená je úžasná barva,ale ty oči by být červený nemusely,a vlasy si obarvit nemůžu. Prostě,když jsem jednou přišla za Reneé s návrhem na obarvení vlasů nahnědo a že bych si dala zelené kontaktní čočky,Reneé hned vyváděla: „Ty ses zbláznila? Od přírody jsi krásná,jedinečná,a ty chceš tu svou dokonalost zničit? Nepřipadá v úvahu. Bolesti ti to stejně nezmírní tak co. V žádném případě. Dokud budu žít,tak budeš mít původní barvy!“ a jak jsem se zeptala Charlieho tak měl podobný názor. Vlastně,jednou jsem zkoušela dát si čočky a paruku,ale opravdu mi to neslušelo. Příroda ale nemohla vědět co dělá,vždyť  by mi nedala do vínku tolik bolesti. Reneé už se mě asi chtěla zbavit,bolesti začaly hned po narození,takže musela každý večer vstávat,když já jsem brečela a to bylo tak 5x za noc. I přes den to nebylo dobré. Ona si vlastně myslí že už se mi bolesti skoro vytratili,ale to bude tím,že když cítím,že brzy budou křeče,vytratím se do pokoje a potichu si prožiju si tu svou hodinu bolesti.

Přestala jsem s dumáním nad mým strašným životem,stejně jsem vždycky byla já kdo nejvíc trpěl,ale odnesli to ostatní. Vybalila jsem si kufr,vysprchovala jsem se,vyčistila zuby,hlad jsem neměla,tak jsem šla spát. Charlie už se mi omlouval,že bude celý týden na služební cestě,takže to tu ten týden vydržím.Vydržela jsem vždy měsíc když byla Reneé a Phill pryč,tudíž to pro mě nebyl žádný problém.S představami o nové škole jsem poklidně usnula.

Ráno řinčel budík jak splašený. S budíkama se nepářu takže jsem s ním jednoduše třískla o zem,jak jsem byla zvyklá z domova. Ale až teď jsem si vlastně uvědomila,že nejsem doma,ale u Charlieho,a ten mít tisíc budíků asi nebude. Takže musím ještě k hodinářovi,no super. Před vchodovýma dveřma na mě čekalo překvápko. „Billy!!!“ vykřikla jsem radostně a běžela k vozíčkářovi. „Jak je? Tebe už jsem tak dlouho neviděla!“ oznámila jsem mu. „Ještě pořád jsem v kondici,držím se.“ zachechotal se. Najednou jsem spatřila dlouhovlasého kluka kterého jsem si nevšimla.Vypadal tak na 16 let. Hodila jsem po něm tázavý pohled. „Jacob.“ řekl a pousmál se na mě. „Vítej zpátky Bello.“ „Oh,Jaku to si ty? Vůbec jsem tě nepoznala,ty ses tak změnil!“ „Ale ty ne,stejně rudovlasá a okatá jako předtím.“ smál se a já se přidala. „Charlie chtěl abych ti to dovezl.“ „Co?“ zeptala jsem se zmateně. „Dárek na uvítanou.“ řekl Billy. Pořád jsem měla zaražený výraz,a tak mi Jacob napověděl. Poklepal na kapotu červeného auta. „Mitsubishi Colt ve tvé červené barvě.“ usmíval se Jacob. „Nádhera.“ užasla jsem. Krásné,rudé,nablýskané Mitsubishi,něco jiného než má Charlie,tu dodávku která se už pomalu rozpadá. „Moc se mi líbí.“ zajásala jsem. Billy mrkl na hodinky a řekl: „To už je hodin,už budeme muset jet domů.Máš plnou nádrž a v autě na sedačce automapu,měla by ses jít pochlubit do školy.A honem,ať první den nepřijdeš pozdě.“ usmál se. „Tak jo.Díky za dovoz a ahoj!“ zavolala jsem na ně a oni mi zamávali zpět.A pak jsem už musela valit do své nové školy.

Autor: actress, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Element-1.kapitola: