Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde, vypadni! 1

08.06.2010 (18:00) • Shena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1522×

Nebyla jiná cesta. Muselo to tak být. Když moje matka nebyla šťastná, nebyla bych ani já. Nechtěla jsem sama zůstat ve Phoenixu. Nedokázala bych to. Můj otec byl nejlepším řešením. On byl sám, já taktéž. Krásně to zapadalo. To je důvod, proč teď sedím v letadle a píšu poslední textovky René na rozloučenou. Bohužel mi na ně neodpovídá, ale já vím, že jediný důvod je ten, že se to ještě pořádně nenaučila. Vím, textování je snadné, ale u ní není snadné nic.

Moje máma odjela za svým manželem Philem. Je to můj otčím, ale necítím k němu žádné nesympatie. Phil je fajn. Chová se mile a nikdy vás nenechá na holičkách. Jenom tentokrát mu to nějak nevyšlo. Ne, já mu to nesmím dávat za vinu. Nemůže za to, jaké si vybral povolání. Je to jeho volba a moje zas, že zůstanu u táty.

Když pro mě dojel táta na letiště, neměla jsem problém ho rozeznat. I po těch letech, co jsem tu nebyla, se vůbec nezměnil. Vypadá stále stejně. Chová se stále stejně.

Přišel ke mně a jemně zvedl dlaň a zatřásl s ní, jak malé dítě, místo aby mě objal, jako by to udělal každý normální otec. Můj otec není jako ostatní. Neříkáme si, mám tě rád. Neukazujeme si vzájemnou lásku. Někdo by řekl, že je mezi námi chladno. Tedy v tom citovém smyslu samozřejmě.

Možná právě proto mám Charlieho radši. Nejsem zrovna ten typ holky, co by tohle dělala. To, co se mi na Charliem nejvíc líbí, že není užvaněnej. Má svý kladný i záporný stránky, ale tohle, tohle je nejlepší věc, které si na něm nejvíc cením. Nemluví moc, a když už, tak to nejsou hlouposti.

Když jsme jeli autem, neviděla jsem nikoho, koho bych si pamatovala. Charlie posoudil, že moje vlasy povyrostly a já mu vysvětlila proč.

Když jsme zaparkovali před domem, Charlie mě ještě jednou přivítal a řekl mi, že je rád, že jsem tu. Bylo to od něj milé. Sundala jsem si pás a vynosili jsme moje bágly do mého pokoje. Ukázal mi nějakou deku, co vybírala prodavačka a já mu jí odsouhlasila. Pak jsem si uvědomila, že na celý dům je jen jedna sprcha.

Já to tu nějak přežiju. Sedla jsem si na roh postele a začala si uvědomovat, kde to jsem a co tu dělám.

Venku zatroubilo nějaké auto a já vyběhla ze schodů dolů. Uviděla jsem dvě známé tváře, jen jsem si pořádně nemohla rozpomenout, jak se ti dva jmenují. Ten kluk vytáhl tomu pánovi vozík. Ještě z dob, kdy jsem tu bývávala každé prázdniny, tak u nás tenhle pán byl často. I se svým synem. Myslím, že se rozpomínám. Ten kluk se jmenuje Jacob, ale ten pán. Snad se to jméno dozvím. Přece jen by to byl trapas, kdybych se celou řeč s ním, snažila vyhnout jeho jménu.

Charlie se na mě otočil a zeptal se mě, jak se mi to auto líbí. Nechápala jsem, proč se mě na to ptá, ale během chvilky dořekl svou řeč a vysvětlil mi, že to auto pro mě koupil od Billyho.

Mám tě. Jmenuje se Billy. Dobrá. Billy a Jacob.

Dala jsem tátovi dost vřele najevo, že se mi to auto líbí a ten kluk mi chtěl hned vysvětlit, jak se to ovládá. Málem jsem ho srazila, když jsem otvírala dveře, ale kdo mohl tušit, že nepůjde z druhé strany. Já tedy ne. Řádně jsem se omluvila a uvědomila si, že v tomhle městě buď brzo někoho zabiju, nebo sama sebe. I když jsem nejvíc byla nebezpečná pro sebe, uvědomovala jsem si, že pro své okolí jsem byla nebezpečná taktéž.

Po tom, co mi tak pozorně vysvětloval, co vše opravil a co jak musím mačkat, jsem se ho optala, zdali nechce odvézt zítra do školy. Nečekala jsem ale, že chodí do nějaké školy v rezervaci.

Byla jsem trochu zklamaná. To že bych znala na té škole alespoň někoho, by mi dost pomohlo, ale co se dá dělat.

Přijela jsem na školní parkoviště a všechny pohledy byly vrženy ihned na mě. Nejsem ráda středem pozornosti, ale co mi ještě víc vadí, že se mi smáli za mé nové auto.

Hned ve dveřích mě zastavil nějaký kluk. Představil se mi, že se jmenuje Eric a že je novinář zdejších školních novin. To, že o mně chtěl napsat článek, jsem mu hned na začátku vymluvila. A on směle pokračoval, jako bych nic neřekla.

Šla jsem do kanceláře, odevzdala jsem ještě nějaké papíry a dostala plánek školy spolu s hodinami, které budu mít.

Tělocvik. Super. Hráli jsme přehazku a já se neustále snažila vyhnout míči. Vím, že cílem hry je opak, ale když se budu vyhýbat já, bude to tak lepší. Míč mě nechtěl poslouchat a pořád lítal směrem ke mně. Spolužačky už začínaly mít narážky a já myslela, že tuhle hodinu nikdy nepřežiju.

Strefila jsem při své šikovnosti nějakého kluka. Ten sám sebe ihned představil. Mike. Omluvila jsem se a vzápětí u nás stála nějaká dívka, která si mě dobírala. Prý, že nejsem dostatečně opálená. Já jí dám. Jessica, tohle jméno si zapamatuju.

Byl oběd. Sedla jsem si k Ericovi, Jessice a ještě tam seděli Mike a nějaká holka. Když mě ta holka vyfotila a oznámila mi, že je to kvůli tomu článku, přidal se do toho Eric a pořádně ji seřval. V tom jeku vykřikl jméno Angela. Další jméno, co si budu muset pamatovat. Angela. Eric se ještě stihl otočit na Mika a říct mu, jestli už poznal jeho holku. To Mikea trochu zarazilo, ale brzy poznal, že si Eric dělá legraci. Přišel tam ještě jeden kluk, co mi dal pusu na tvář a Mike běžel ihned za ním. Prý to byl Tayler.

Angela byla nešťastná, že opět nemá námět na článek. Pár témat jsem navrhla, ale uviděla jsem nějaké postavy za jídelnou, co očividně brzy vejdou dovnitř. Optala jsem se, kdo to je a to jsem asi neměla dělat. Jako bych Jessice dodala náboj. Všechnu skleslost, co jsem do teď v jejím hlase cítila, ztratila.

Tohle bude zřejmě dlouhodobé téma na klábosení. Fajn. Jess začala vysvětlovat, že jsou to nějací Cullenovi. Prý adoptované děti, co žijí trochu víc pospolu. Jako spolu, spolu. Tak to tedy vysvětlovala Jessica. Nevím.

První byli Rosalie a Emmet. Ten kluk byl vážně obrovský. Poté Jasper a Alice. A nakonec. Edward Cullen. Charismatický, ze všech nejhezčí, ale stále smutný.

Jessica naznačila, že se jí líbí, ale že nemá zájem. Pak dodala, že se ani já nemusím snažit. Tahle pětice se mi líbila. Pět dokonalých osob, které jsou víc tajemné než já a co se mi ještě víc líbilo, zřejmě jsou tu větší novinkou, než jsem já.

Můj první den na škole pokračoval. Teď měla na řadu přijít biologie. Učitel mě posadil na jediné volné místo. Biologii jsem měla vždycky ráda. Neměla jsem s ní problém.

Posadil mě k tomu klukovi z jídelny - Edwardovi, který se mnou měl očividně nějaký problém. Stále si držel ruku u pusy a z těch jeho gest, už mi bylo taky na zvracení. Dokonce jsem k sobě začala i čuchat, ale asi má bujnou fantazii. Nebo je on sám, ten, komu tu něco „smrdí“!

Byla jsem nadšená, očividně jediný kluk, který se mě na nic nevyptává, se mnou má problém. Neustále mě sledoval a se zvoněním okamžitě vystřelil ze třídy.

2. kapitola

Povídky od shena

Autor: Shena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde, vypadni! 1: