Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde, vrať mi moje kalhotky! - kapitola 1

07.07.2012 (16:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3570×

Bylo osm hodin večer a já tupě zírala na obrazovku svého počítače. Sledovala jsem čas, protože jsem neměla pomyšlení na nic jiného. Dalo by se říct, že dnešní den mi přinesl vítězství, ale na jak dlouho? Edward to nenechá jen tak. Využije první příležitost, aby mě totálně zesměšnil před celou školou.

Najednou se vedle mě ozval zvuk příchozí zprávy na můj mobil. Vzala jsem ho do ruky a zprávu otevřela. Jen, co jsem si to přečetla, jsem nemohla věřit vlastním očím. Zpráva byla od Edwarda.

Je 20 hod., Swanová. Tak kde jsi? Pořád na tebe čekám…

On to snad dneska myslel vážně. A evidentně si i myslí, že já hned jako hloupá husička poběžím za ním, skočím mu do postele a roztáhnu nohy. Nikdy…

Teda vlastně – teď už nikdy. To, co bylo dřív, se nedá počítat. Byla to jedna velká chyba. Nechala jsem mobil ležet na stole a rozhodla jsem se, že si uvařím něco dobrého k večeři.

Jídlo jsem již měla přichystané, když se opět ozval zvuk příchozí zprávy. Tak on si vážně nedá pokoj. Nejdřív jsem se najedla a teprve až pak jsem běžela do pokoje. Opět jsem zprávu otevřela a Edward mě opět ochromil.

Ptám se tě, kde jsi? Už dávno sis měla u mě vyzvednout své kalhotky. Nebo se snad pletu? Mimochodem nic není zadarmo, Swanová…

Typický Edward. Si myslí, že si kvůli němu sednu na zadek. Má jenom moje kalhotky. A pokud vím, tak těch já mám v šuplíku poměrně hodně. Zprávu jsem smazala, ale i tak jsem přemýšlela, co bych případně mohla Edwardovi provést.

Už jsem byla dokonce i osprchovaná, vlasy jsem měla jen tak sepnuté a seděla jsem u počítače. Znovu se ozval mně známý zvuk. Příchod nové zprávy. Určitě bude od Edwarda.

Tohle ti jen tak neprojde. Ještě mě neznáš a nevíš, čeho všeho jsem schopen. Jestli si svoje kalhotky do hodiny nevyzvedneš u mě, tak tě budou zítra čekat pověšené na hlavní nástěnce. Ať si je všichni prohlédnou. Třeba tě to naučí brát moje slova vážně…

Fajn, je pravda, že jsem se lekla. Takže musím k Edwardovi. Nepotřebuji, aby se Charlie dozvěděl o tom, co vyvádím ve škole. Myslím si, že pak bych měla domácí vězení do doby, než bych zestárla. Ale ať si Edward nemyslí, že tím něco získá. Nakonec budu opět já, kdo ho přechytračí.

Otevřela jsem skříň a vytáhla svoje černé krajkové prádýlko. Mimochodem to nebyl můj nápad si ho koupit, ale Renée se rozhodla, že něco takového musím mít. Prý nikdy nevím, kdy se mi to bude hodit. Dalo by se říct, že měla pravdu. Potom jsem si vzala sukni a k ní top. Vlasy jsem si učesala, ale nechala si je rozpuštěné. Použila jsem pouze řasenku a lesk na rty, nic víc jsem nepotřebovala. Navoněla jsem se parfémem a obula se. A teď si ještě musím zabalit potřebné věci. Po hodně dlouhé době jsem z šuplíku vytáhla dárek od Jess. Snažila se být zase vtipná a darovala mi růžová pouta. Konečně mi k něčemu budou. A abych nezapomněla, tak ještě to nejdůležitější, a to je foťák, protože dnešní snímky se zapíšou do historie školy.

Zbývalo mi pouze napsat vzkaz Charliemu, že jsem u Angely, a mohla jsem vyjet. Cesta k němu nebyla moc dlouhá, spíš mi připadalo, že je až příliš krátká a já rozhodně nejsem připravena provést svůj plán. Vystoupila jsem z auta a už jsem ho viděla stát nahoře v okně. Nejspíš jeho rodina není doma, protože už vidím rodiče, co by byli rádi za to, že jejich povedený synek si tahá domů někoho, koho chce hned teď přefiknout.

Je půl jedenácté večer a já mířím k němu do pokoje uskutečnit svůj plán.

Nikde na mě nečekal, a tak jsem se rozhodla ho překvapit. Jak jsem stoupala po schodech, tak jsem pomalu začala ze sebe sundávat své oblečení. Nechávala jsem ho jen tak položené tam, kde spadlo. Až nakonec jsem stála před dveřmi do jeho pokoje pouze ve spodním prádle a s kabelkou. Kabelku jsem položila dovnitř pokoje a svůdně jsem vstoupila. Stál otočen čelem k oknu, na prstu točil mými kalhotkami, a když se otočil, tak šlo vidět, že je na chvíli překvapený. Zaskočila jsem ho. Němě stál a neměl se k ničemu.

„Edwarde, vrať mi moje kalhotky! Nebo si je snad chceš schovat do své sbírky?“ řekla jsem a čekala na jeho odpověď.

„Tvoje kalhotky nebudou zadarmo, Swanová. Musíš si je zasloužit. Jsi dneska hodně hravá?“ řekl klidně, ale i chladně.

„Ale, tady si chce někdo hrát. Tak abys věděl, dneska jsem hodně hravá a uvidíme, jestli zrovna ty mi budeš stačit.“ Jen co jsem to dořekla, tak jsem k němu přistoupila.

„Byl jsi dneska hodně zlobivej?“ zašeptala jsem mu do ouška. Hned se ke mně přitiskl a začal mě líbat. Kalhotky nechal spadnout na zem a hrozně rychle se i se mnou přemístil na postel.

„Dneska jsem byl až příliš zlobivej,“ řekl a náruživě mě líbal všude kolem. Pořád jsem si musela dokola opakovat v hlavě svůj plán, protože jeho polibky a pohyby rukou se mi začaly čím dál více líbit. Teď musím převzít iniciativu já nebo bude po plánu. Jelikož Cullenovi se dá podlehnout během chvilky.

Zatlačila jsem mu do ramen a vyměnili jsme si místa. Edward ležel pode mnou a já seděla rozkročmo na něm. Skláněla jsem se k němu, líbala ho a dávala jsem si vážně záležet. On tam pouze ležel, měl oči zavřené a šlo vidět, že si vychutnává své vítězství.

„Co zkusit něco nového? Chceš si hrát, tak si budeme hrát,“ řekla jsem a zvedla se. On pouze otevřel oči a pozoroval, co se bude dít. Přešla jsem ke své kabelce a vytáhla růžová pouta. Pak jsem přešla k němu a sklonila se, abych ho políbila. Potom jsem jeho ruce připoutala k posteli. Sklonila se k němu a řekla:

„Na dnešek nikdy nezapomeneš, Edwarde.“ Hned jsem ho opět políbila a poté jsem mu sundala zbytek oblečení. Nezbyly na něm ani trenky. Vzala jsem jednu jeho nohu a pomocí jemné deky ho připoutala k posteli. To samé jsem udělala i s druhou nohou. Poté jsem si na něj obkročmo sedla, vzala do ruky růžovou stuhu a pomocí ní jsem Edwardovi zavázala pusu.

Seskočila jsem z něj a vychutnávala si ten pocit jeho bezmoci. Najednou mu došlo, že nic nebude a já musela rychle konat. Ještě jsem vzala růžovou saténovou deku a přehodila ji přes jeho spodní partii –  nemusí být přeci vidět všechno.

Rychle jsem vzala foťák a nafotila pár super snímků. Když jsem s tím byla hotová, tak jsem k němu přešla. Sklonila jsem se k jeho oušku a zašeptala:

„Kalhotky si beru zpátky. A mimochodem ty snímky jsou super. Jen jsem zvědavá na názor spolužáků a vyučujících. Uvidíme se zítra ve škole, Edwarde.“

Ze země jsem sebrala svoje kalhotky, vzala jsem kabelku a odcházela. Po cestě jsem si posbírala své oblečení a ještě se stihla obléknout dole v obýváku. S pocitem dobře odvedené práce jsem odjížděla domů.

Během cesty jsem ještě stihla zavolat Angele a zeptat se jí, jestli bych se u ní mohla teď zastavit, protože u Angely budu mít soukromí a hlavně se nebude zbytečně ptát.

Strávila jsem tam něco málo přes dvě hodiny. Fotky byly vytisknuté a pouze čekaly na to, abych je zítra mohla rozvěšet po škole.

Domů jsem dorazila kolem půlnoci a něco málo přes půl hodiny jsem musela Charliemu vysvětlovat, že jsme se pouze učily. Jak jinak. Charlie je velmi starostlivý a nedůvěřivý rodič. Pak jsem si hned zalezla do své postýlky a s pocitem dobře odvedené práce jsem usnula.

Ráno jsem byla během pěti minut hotová. Pouze jsem si zabalila věci a odjížděla jsem k Angie. Tam jsme vzaly fotky a jely jsme do školy. Měly jsme na to pouze hodinu. Hodinu, abychom to mohly rozvěšet po škole. Na každou chodbu, na každé dveře a všude možně, kam to jen šlo, tak tam jsme to vyvěsily.

Rychle jsme vypadly ze školy a odjely pryč. Přeci nechceme, aby na nás padlo podezření, že??? Ale do půl hodiny jsme byly zpět. Parkoviště bylo plné aut a mezi nimi i to jeho. Jelikož jsem skoro nikoho neviděla venku, tak museli být všichni vevnitř. Což znamená, že to viděli. A Edward je tam vevnitř s nimi.

S Angie jsme vystoupily a běžely do školy. Jen co jsem vešla dovnitř, tak jsem to všechno viděla. Stáli kolem těch fotek a smáli se. Některé holky si tu fotku sbalily do tašky, ale to všechno mě přestalo zajímat ve chvíli, kdy jsem ho uviděla. Stál na konci chodby a mě se v tu chvíli rozbušilo srdce. Nevím, jestli to bylo strachem nebo i něčím jiným. Jenže stačilo, aby zařval přes celou chodbu moje jméno a věděla jsem, že je zle…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde, vrať mi moje kalhotky! - kapitola 1: