Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan? - 34. kapitola

19.03.2012 (08:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 4889×

Edward:

„Tak kam půjdeme?" zeptal jsem se a v duchu si představoval poklidný podnik a pár piv, co bych si tam dal. To bych sebou ale nesměl mít Erika a pár známých z Phoenixu. Nick mě strčil do auta. 

„To je snad jasný! V Seattlu je naprosto nejlepší klub!" zavelel Erik a kluci s ním nadšeně souhlasili. Místo, které vybral on, nemohlo být cudné. Emmett a Jasper se snažili začlenit a docela se jim to i dařilo. Podávali nadlidské výkony. Jejich konverzace se pohybovala okolo fotbalu, přes drahá auta až po baseball. Snažil jsem si to užít, i když jsem nic takového nepotřeboval. Tohle je moje poslední noc jako svobodného, uvědomil jsem si a následně se usmál.

Dojeli jsme do klubu, který jsem si skoro takhle podle Erikova charakteru představoval. Kluci byli nadšení. Už jsem tu i byl. Okolo tyčí se vlnily polonahé dívky. Proč bych se měl dívat na ně, když mám doma nejkrásnější dívku pod sluncem?

Pozoroval jsem ostatní, jak se baví. Nemohl jsem se přestat smát nad sázkou Emmetta a Nicka - kdo toho vypije víc? Ze začátku to vypadalo jasně. Nick do sebe bezhlavě házel panáka za panákem. Emmett ho do sebe házel s odporem. Jenže pak se stav změnil. Nickovi se alkohol začal dostávat do krevního oběhu, zatímco Emmett pil pořád se stejným zděšením. Takže když Nick skončil pod stolem, vítěz byl jasný.

Já jsem v ruce protáčel sklenici s whisky a komunikoval s ostatními. Všichni si vychutnávali, že se po mně můžou jednou v životě vozit. Dávali mi rady "první" společné noci. Dokonce mi Jasper poradil, jak používat ochranu. Bavil jsem se až dokonce, kdy jsem se nějakým záhadným způsobem dostal do auta.

Bella:

Seděla jsem za zrcadlem a koukala, jak se okolo mě všichni otáčí. Alice mi nanášela makeup a Rosalie mi vlasy upevňovala do krásného drdolu.

Edward tu nebyl, večer ho Alice vyhodila a šel s kamarády a mými bratry na rozlučku se svobodou. Bratři preferovali brutální lov jako perfektní rozlučku. Edward by s tím ale nesouhlasil. Z představy, že jsou teď někde v striptýzovém baru a Edward může dělat bůhvíco, jsem nebyla zrovna nadšená.

„Bello!" okřikla jsem se. Věřila jsem mu a milovala jsem ho. On miloval mě. Pousmála jsem se nad svou žárlivostí. Tohle byl můj den. Nikdy jsem si nemyslela, že si vezmu jednou měniče. Přirození nepřátelé, kteří se do sebe zamilovali. Znělo to trošku jako Shakespearův Romeo a Julie, já ale doufala v lepší konec. Ruka mi sklouzla k mému - prozatím malému - bříšku. 

„Ahoj,“ pozdravil mě někdo nový. Jeho obličej mě nezajímal. Zase někdo, kdo se mě pokusí dostat. Upoutala mě ale jeho vůně, byla nepřekonatelná. Odpočítávala jsem minuty než zazvoní a zakázala jsem si otáčet se. Zazvonilo a já vyběhla jak střela.

To jsem ho poprvé cítila. Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že se do něj zamiluju, vysmála bych se mu.

„To je Isabella Cullenová,“ řekl Erik tomu novému. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Přisedla jsem si k rodině.  
„Nech si o ní zdát, tu nedostaneš! O nikoho tu nestojí.“ Erik o mě jevil už nějakou dobu zájem, měl smůlu, chlapec.
„Kdo jsou ti vedle ní?“ zeptal se ten nový.
„To jsou Cullenovi, adoptované děti doktora Cullena, stejně jako Isabella,“ pokračoval s výkladem o mé rodině Erik. Znovu jsem cítila jeho pohled v zádech. Po minutách naší hry na lidi začali všichlni vstávat. Já jsem ještě chvíli seděla a byla zvědavá na nového zvědavého spolužáka. Rychle jsem se ohlédla a uviděla tu nádhernou tvář. Celá poblázněná jsem se otočila a běžela za ostatními.

„Už máš připravené jméno, kdyby to byl kluk? A nějaké pro holčičku?“ usmála se na mě do zrcadla Rose a tím mě vytáhla ze zamyšlení. Nad jmény jsem ještě nepřemýšlela.

„Určitě něco s Edwardem vymyslíme,“ odpověděla jsem a pohladila znovu své bříško. Rose chápavě přikývla a věnovala se dál své práci. Alice udělala poslední tah tužkou a já byla podle ní oficiálně dokonalá nevěsta.

Den po dni se ukázalo, že se ze mě stal poloupír. Malé potřebovalo jídlo a stejně tak krev. Bylo jedinečné. Matka upír, otec měnič. Edward posledních pár dní nedělal nic jiného, než to, že si s bříškem povídal. Bylo to roztomilé a já jsem jeho blízkost milovala. Jenže teď tu nebyl a já si přišla najednou neúplná. Povzdychla jsem si. Já už bez toho vlka nedokázala vydržet ani jedinou noc.

XXXX

Postavila jsem se před zrcadlo a pozorovala krásné bílé šaty, které jsme s Alice vybíraly hodiny. Její schopnost vidět do budoucnosti nám to moc nezlehčovala. Nejdříve jsem se rozhodla pro jedny, pak jsem ale uviděla další a moje rozhodnutí se změnilo. Přes všechen čas, co jsme v prodejně strávily, jsem si to užila. Konečně se všechno točilo kolem mě a nemusela jsem pozorovat sestry, které se na svojí x-tou svatbu neskutečně těší. Tehdy jsem jim tiše záviděla. Měly muže, které milovaly a oni zas je. Já byla sama. To se ale brzo změní. Povytáhl se mi jeden koutek nahoru.

Paní Swanová – jak hezky to znělo.

„Je čas,“ řekla Alice a podala mi kulatou kytici svázanou z bílých růží. Ohnula jsem se a přičichla si. Voněla krásně a byla to moje svatební kytice. Nemohla jsem ji milovat víc. Rose a Alice vypadaly nádherně. Pomalu jsme přešly až ke dveřím, kde na nás čekal Emmett, který nás dovezl až ke kostelu.

„A tak si tě někdo po desítkách let konečně vezme,“ vzdychl si Emmett před kostelem a podal bankovku Jasperovi. Ten se jen usmál a praštil Emma do ramene, pak mi oba zmizeli z dohledu. To bylo jejich jediné štěstí.

Pomalu jsem přešla ke Carlisleovi, který na mě čekal. Uslyšela jsem tradiční Wágnerův pochod. Holky prošly přede mnou. Začala jsem být nervózní. Carlisle se na mě povzbudivě usmál. Uložil moji ruku do své a já se snažila uklidnit. Bello, ty bys přece nespadla.

Vrátila se mi část mé lidskosti. Ta část byla totálně nešikovná. Nádech - výdech. Křečovitě jsem sevřela Carlisleovu ruku a pomalu jsme se vydali k oltáři. Na konci dlouhé uličky stál ten nejdokonalejší muž, kterého jsem kdy viděla. Jeho oči zářily a na tváři měl mnou tolik milovaný pokřivený úsměv. Překonala jsem vzdálenost mezi námi a Carlisle vložil moji dlaň do té Edwardovy. Ten se vítězně usmál a propletl si prsty s mými. To já jsem tu byla vítěz.

„Já, Edward Swan, odevzdávám se tobě, Bello Cullenová. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud oba budeme živi,“ odřekl svůj slib Edward a navlékl mi můj snubák. Já jsem ho následovala. Celou tu dobu jsem se nemohla odtrhnout od Edwardových očí. Zářily štěstím. Pak nás kněz prohlásil za manžele a ženich mohl konečně políbit nevěstu.

Chtěla bych poděkovat Simi, která mě na shrnutí popostrčila k další kapitole. Taky bych chtěla poděkovat ostatním, kteří komentují. Pro autora jsou komentáře jediné, co ukáže kvalitu napsané kapitoly. Jestli jste došly se mnou po dvou letech až sem, vážně Vás obdivuju. Tahle kapitolka se mi nepsala dobře, možná to bylo tou svatbou, které jsem se tak strašně bála.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 34. kapitola: