„Edwarde?“ vypískla Bella a já viděl, jak se na mě se strachem dívá.
„Jsem v pořádku,“ ujistil jsem ji, ale jistý jsem si s tím teda moc nebyl.
17.02.2012 (15:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2825×
„Edwarde, nech ho, půjdeme pryč,“ přemlouvala mě Bella. Rychle jsem ještě zavadil pohledem o Jacoba a pak mi sklouzl na malou blondýnu vedle něho. Když jsem uviděl její tvář, už mě na zemi nic nedrželo. A to myslím doslova. Staré dřevo, které bylo pode mnou, hlasitě křuplo a já spadl dolů.
„Edwarde?“ vypískla Bella a já viděl, jak se na mě se strachem dívá.
„Jsem v pořádku,“ ujistil jsem ji, ale jistý jsem si s tím teda moc nebyl. Třeba by se jí líbilo, kdyby ze všech částí mého těla mohla vyndávat třísky? Postavil jsem se a vyškrábal se zpět.
„Teda, Swane, to bylo fakt dobrý,“ řehtal se na celé kolo ten blbec Black. Ihned jsem stál vedle něho a jednu pořádnou mu vrazil. Nezmohl se ani na to, aby mi to oplatil a ležel dál na zemi. Asi jsem to s tou vynaloženou silou přehnal.
„Ještě jednou se na ni byť jen křivě podíváš… stane se ti nehoda,“ usmál jsem se na něj a představoval jsem si, jak bych mu lehce uhryzl hlavu.
„Krvácíš,“ řekla hystericky Bella. Black se postavil a tričko mu zdobily dvě kapky krve. Odfrkl jsem si a zmateně se podíval na Bellu.
„Nemyslím jeho, ty krvácíš!?" Podíval jsem se na kalhoty od Alice, které byly v háji. Na jedné noze se tyčila rána přes celé lýtko. Teď, když mě na to upozornila, jsem to i pocítil.
„Jedeme za Carlislem,“ konstatovala Bella. Ještě jednou jsem hodil hnusný pohled na Jacoba a jeho doprovod. Nasedl jsem na místo spolujezdce.
„Bello, nejanči, zahojí se to rychle,“ přesvědčoval jsem ji. Normálně by to bylo už zacelené, jenže tohle bylo fakt ošklivé. Přidržoval jsem si zbytek košile na ráně a snažil se zamezit krvácení.
Xxxx
Po ošetření Carlislem se rána začala ihned hojit. Nemusím tu snad říkat, jak moc se mi Emmett smál. Já jsem byl rád, že si na to místo nestoupla Bella. Když už mi netekla krev, všichni nás objali a pogratulovali nám. Alice vytáhla Bellu do pokoje a už začala bláznit okolo příprav na svatbu. Já jsem byl prozatím v bezpečí. Seděl jsem na sedačce v obýváku a koukal na zápas s Jasperem a Emmettem.
„Takže jdeš dobrovolně do chomoutu?“ zeptal se mě Emmett. Zakroutil jsem nad tím hlavou.
„Násilím,“ usmál jsem se na něj. Nadzvedl jedno obočí.
„Co ti sestřička udělala?“ zasmál se. „Používá nějaké zaručené metody?“ zeptal se a mrkl na mě. Naklonil jsem se k němu, on se ke mně nahnul taky a s nadšením čekal na moji odpověď.
„Ne, jen mě nechala do sebe otisknout. Těm metodám bych se ale nebránil,“ odpověděl jsem mu se smíchem. Uznale kývl hlavou a otočil se zpět na obrazovku. Na trávníku zrovna skórovali, a tak se vymrštil do vzduchu.
Nějakou dobu jsme tam ještě posedávali a já zpracovával Emmettovy narážky. Pak jsem se ale rozhodl kapitulovat a odejít za Bellou nahoru.
„Růže, lilie, nebo frézie?“ zeptala se Alice Belly. Vstoupil jsem do místnosti a pozoroval Bellu se zamyšleným výrazem ve tváři a s hromadou holčičích časopisů na posteli.
„No, Alice, já myslím...“ nedořekla to a vypadala zamyšleně. Nemohla se rozhodnout. V tureckém sedu seděla na posteli i Alice. Vypadala, jako by byla v transu. Přisedl jsem k Belle a ona se mi opřela o hrudník. Políbil jsem ji do vlasů.
„Ne, už to mám, nech se překvapit,“ usmála se. Zvedla se a ještě si nás se spokojeným povzdechem přeměřila.
„Bude to legendární,“ pronesla ve dveřích a s úsměvem odkráčela. Propletl jsem naše prsty a zadíval se Belle přes rameno na jeden časopis.
„Takže už plánujete. Neměl bych ještě zkusit vzít nohy na ramena?“ snažil jsem se zažertovat a podle jejího výrazu se mi to povedlo.
„Myslím, že by si tě moji bratři našli a pak by tě přivedli k oltáři třeba na vodítku," vyplázla na mě jazyk. Měl to být žert, jenže já věděl, že by to Emmett byl schopný udělat.
Bella:
„Myslím, že by si tě moji bratři našli a pak by tě přivedli k oltáři třeba na vodítku," řekla jsem. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem na něj dětinsky vypláznout jazyk. Vypadal, jako by o tom dokonce přemýšlel. Zakručelo mi v břiše.
„Hned ti něco přinesu," řekl Edward a vymanil se z mé postele. Nějakou dobu jsem ještě pozorovala časopisy, ale pak jsem usoudila, že to nechám na zítra. Sesbírala jsem je a uložila na noční stolek.
„Tadáá." Edward přinesl na podnosu samé dobroty a já se zase začala cpát. Spokojeně si mě prohlížel a usmíval se jako sluníčko. Párkrát si taky něco uždibl.
„Edwarde, nebojíš se toho, co ti na to, že se bereme, řekne Leah?" dostala jsem ze sebe to, co mě celou dobu trápilo.
„Já ji nezajímám. Stejně jako ona nezajímá mě. Víš, nechci, aby mi zasahovala do života." Omluvně jsem přikývla a políbila ho.
Probrali jsme všechno, co se dneska stalo. Jeho noha už byla zdravá - výhoda vlkodlaků. Leželi jsme naproti sobě a koukali si vzájemně do očí.
Nějakou dobu si hrál s našemi propletenými prsty. Pozorovala jsem krásný zásnubní prsten na svém levém prsteníčku. Byla to nádhera. Mohla jsem být víc šťastná než právě v tuto chvíli? Pod mým znovu bijícím srdcem bilo srdce malého a pak mě objímal nejdokonalejší muž na světě.
Omlouvám se za konec minulé kapitoly, někdy se snažím být vtipná. :) Mohl by tohle být konec? :D Vážně jsem o tom uvažovala. S touhle kapitolou nejsem vůbec spokojená. Lezla ze mě strašně pomalu. Nevěřily byste, jak dlouho jsem nad ní seděla. Povídka bude mít už jen dvě kapitoly. Co byste v nich rády viděly? Chtěla bych znovu poděkovat za Vaše komentáře. Popohánějí mě k dalšímu psaní. :)
Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 33. kapitola:
ne konec ještě ne! moc se těším na další díl!
pri konci predchádzajúcej kapitoly, som skoro dostala infarkt, ešteže sa to tu vysvetlilo, fakt by ma naštvalo, keby sa teraz otiskol nanovo, ale keďže sme vedeli, že je otisknutý do Belly, bolo by to divné,
Určite by som chcela vedieť, čo sa im narodí, zmes upíra, vlkodlaka a človeka. Čo z toho môže vzniknúť? To sa nechám prekvapiť. Takže svadba, pôrod a potom už len žili šťastne až do...vlastne naveky. (keď už to chceš po dvoch kapitolách ukončiť,,,škoda,,máš ale čo robiť, vtesnať to tam),
skvelá kapitola, skvelá poviedka, čakám na ďalšiu časť
Kapitola se mi líbila
a s tím koncem, nevím, myslela jsem, že porodí a uvídíme co bude s Bellou potom a pak klído konec :D
Ráda bych viděla mimčo, ať víme, jak se jmenuje, co je zač a co umí.
A náhodou já si myslím, že se ti ta kapitola moc povedla.
Blacka?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!