Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan - 16. kapitola

27.12.2010 (21:15) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3805×

Až do chvíle, kdy zaklonila hlavu a následně mi s ní dala pořádnou pecku.

„Já mám duši," usmála se. Držel jsem si zakrvácený nos a cítil, jak se hojí. Nechal jsem ji odejít. Květiny, které jsem upustil na zem, jsem vzal a hodil do prvního kontejneru, co jsem potkal. Pak jsem se rozběhl, došel k motorce a upaloval domů.

16. KAPITOLA - Párty

Bella:

„Já mám duši,“ snažila jsem se ho přesvědčit, dokonce i sama sebe. On si jen bolestně držel zakrvácený nos. Nebyla jsem za to na sebe moc pyšná. Možná jsem to přehnala. Otočila jsem se, abych se na to už nemusela dívat. Rychle jsem doběhla k Volvu a rozrušená dojela až k naší vile. Zaparkovala jsem a slyšela hrát televizi v prvním patře. Někdo byl doma. Vyběhla jsem schody a nakoukla do obýváku. U televize seděl Jasper a Alice. Dívali se na nějaký slaďák. Super. Na ten jsem měla vážně náladu.

„Nebuď tak úzkoprsá, Bello," řekl Jasper. Alice se vedle něj jen tiše usmála.
„Já nejsem úzkoprsá," bránila jsem se.
„Dobře," usmál se Jasper. Chtěla jsem odejít, jenže mě zastavila Alice.
„Bello, pořádám silvestrovskou párty, právě jsem se rozhodla. Nechceš se mnou jet nakoupit? Musím všechno stihnout narychlo," prosila mě. Silvestrovskou párty? To už je konec roku? To už byly Vánoce? Mohl se upírovi zastavit čas? 
„No, já nevím, jestli je zrovna párty u nás dobrý nápad," protestovala jsem. Hodila na mě zabijácký pohled.

„Rodičům to nevadí. A já miluju párty a organizovaní. Chceš mi zkazit radost?“ hodila na mě zklamaný pohled. Nechtěla jsem zkazit jí náladu, a tak jsem dobrovolně odjela na nákupy. Jako obvykle jsme prošly všechny regály. Když se den chýlil ke konci, byla jsem tak utahaná, že mi ani nepřišlo, že jsem upír.

„Neměla bych vzít ještě tohle?“ ptala se znovu. Jenže já už ani nedokázala vnímat. „Bello, ty mě neposloucháš!“ obvinila mě. Omluvně jsem se na ni usmála.

„Dobře. Už jedeme domů, pomůžeš mi ještě s výzdobou a nechám tě nepokoji,“ usmála se. Přikývla jsem a když jsme přijely, nedělaly jsme nic jiného než dekoraci. Po dlouhé době jsem utekla. Zrovna když přišel Jasper a Emmett s Rosalii z lovu. Alice je ihned zaúkolovala a já dostala šanci zdrhnout. Vyskočila jsem z okna mého pokoje a vydala se lovit. Když u nás bude zítra ta velká párty, bude v domě hodně lidí a s "prázdným" žaludkem by se odolávalo buketu špatně.

Alice:

Už mě štvalo, jak se pořád měnila Belly budoucnost. Rozhodla jsem se, že zakročím. Buď chce nebo nechce Edwarda. I Jasperovi to leze na nervy. Jednou láska. Podruhé nenávist. On to naprosto nestíhá vstřebávat. Prostě jednoduše řečeno, trochu jim s tou nerozhodností pomůžu. Možná to bude komplikovat, že je mladý vlkodlak. Ale když Belly minulost zmizí, znamená to, že je její budoucnost s ním. Tak poznám, že jsem na dobré cestě. Když jsem seděla u televize, napadlo mě, že uspořádám párty. A bude to! Trošku mě znervózňuje, že je to tak narychlo. Ale já mám nadlidskou rychlost. I tak si ale nejsem jistá, že to stihnu. Musím všechny obvolat, připravit dům…
Je toho spoustu na práci. Ale Bella je moje nejlepší kamarádka a vidět ji, jak se každý den užírá, mě už nebaví.

Edward:

„Měl bych tam jít? Já nevím. Novoroční párty. Nalité holky, kterým se jednoduše dostaneš pod sukně.“
„Já tam rozhodně jdu,“ řekl Eric. Ten aby nebyl pro každou špatnost. Nevím, jaké jsou naše vzájemné vztahy s Cullenovou. Po tom zlomeném nosu... Já jsem rozhodně oběť. Možná bych mohl vzít Rachel a tím ji naštvat!
„Dobře. Jdu taky,“ přidal jsem se. Dům plný upírů. Bezva. Doufám, že jsou všichni vegetariáni.

Bella:

„Alice, klid, dýchej!“ snažila jsem se ji uklidnit. Ona celá nesvá přecházela sem tam po místnosti. 
„Určitě jsem něco zapomněla. Musí to být perfektní párty!“ mluvila pro sebe. Alice byla vždycky trošku blázen, ale teď mi přišlo, že se to dá šířit. Protože já už si přišla taky jako blázen. K příjezdové cestě přijelo první auto.
„Co je? Vždyť začínáme až za 5 minut!“ šílela Alice. Slyšela jsem, jak někdo vystupuje z auta.
„Tys věděla, že mají tak velký dům?“ zeptal se Mike Jessici. Ta jenom stála na místě s otevřenou pusou. „Ne. Myslíš, že budou mít dost piva?“ zeptala se ho zas na ohromně důležitou otázku.
„Máme dostatek piva?“ zeptala se Alice. „Jo. Máme. Koupila jsem ho dost,“ odpověděla si sama.
„Zlato, všechno bude perfektní!“ chlácholil ji Jasper. Zazvonil zvonek. Alice se rozeběhla ke dveřím a ještě stihla zkontrolovat celý dům. Emmett a Rosalie stáli opodál a drželi v ruce pivo. Emmett dostal od Alice speciální úkol. Pro dnešek byl DJ. Měl připravený... (Jak tomu říkal - samý pecky).

„Ahoj,“ pronesli lidi ve dveřích. Emmett spustil první píseň. Bylo to něco jako pop nebo rock. Já jsem byla spíš na vážnou hudbu.
„Pivo je támhle…“ dál jsem neposlouchala svou elfí sestru. Vydala jsem se k sobě do pokoje. Kde byl klid. Postavila jsem se do okna a pozorovala všechny auta, která se začala hrnout k nám domů.

Až jeden zvuk se mnou dokázal pohnout. Zvuk tolik známé motorky. Dokonce jsem ji i teď viděla. Ale neseděl na ní jen jeden člověk. Což jsem si přála. Ale za jeho zády se pevně držela mnou tolik milovaná Rachel. Panikařila jsem, co když bude vypadat lépe než já? Doteď mě nezajímalo, co mám na sobě. Teď jsem si ale nebyla jistá, že tam vůbec něco mám. Ihned jsem se podívala do zrcadla. Byla jsem oblečená. Vlastně jsem byla oblečená podle gusta Alice. Ona mě oblékla.

„Vzpamatuj se, Bello,“ nedávala jsem si v duchu. „Oblékla tě Alice, musíš vypadat úchvatně!"
„Bello, vylez z toho pokoje!“ řekla Alice, když rozrazila dveře. Stála jsem pořád jako omámená před zrcadlem.

„Já nevím, Alice,“ měla jsem stále pochyby. Vzala mě za ruku a vytáhla ven. Protlačila skrz davy lidí. Kde se jich tu tolik vzalo? Nevěděla jsem, že známe tolik lidí. Každý držel v ruce flašku piva a pár lidí bylo už lehce přiopitých. Z pokojů vycházely různé podivné zvuky a já si ani nepředstavovala, co to mohlo být. Došly jsme k baru a Alice mi strčila do ruky flašku piva.

„Bello, bav se! Bude nový rok!“ zašeptala mi do ucha. Kdybych byla normální člověk, neměla bych šanci to slyšet. Byl tu strašný randál. Emmett pouštěl písničku přes písničku. Přišel k nám Jasper a odtáhl si Alice na taneční parket. Napila jsem se piva, které bylo odporné. Nevím, jak to ta omladina může pít. A ještě k tomu dobrovolně.

Edward:

„Víš, pořád mě to mrzí, jak nám Jacob zničil rande,“ omlouvala se pořád dokola. To mě ale netrápilo, trápilo mě, že jsem ještě neviděl Cullenovou. Hodil jsem do sebe dalšího panáka.
„Nic se nestalo,“ odpovídal jsem. Mně to nevadilo, aspoň jsem mohl zůstat sám s Bellou. Porozhlédl jsem se po domě.
„Koho hledáš?“ zeptala se.
„Nikoho. Jen přemýšlím, kde můžou mít záchod,“ zalhal jsem. „Omluvíš mě?“ usmál jsem se. Přikývla a já se radoval z toho, jak jsem se jí zbavil. Zvedl jsem se a prohledával dům. Byl nezvykle velký. Došel jsem do kuchyně. Kde jsem ji konečně našel. Byla tak půvabná. Dnes jí to ohromně slušelo. Vzal jsem pivo, které leželo za barem a usadil se vedle na židli.

„Ahoj,“ byl jsem trochu vystrašený. Víte, jak to minule dopadlo s mým nosem. Usmála se. To bylo dobré znamení.
„Ahoj. Kde si nechal Rachel?“ zeptala se. Nemohl jsem z ní spustit oči.
„Někde. Nevzpomínám si kde,“ odpověděl jsem. Nakrčila svůj dokonalý nosík.
„Někde? Neměl bys být s ní?“ zamračila se. Měl bych být, ale nechci být.
„Já chci být s tebou,“ nevím jak, ale nějak ze mě vylezly tyto slova. Když jsem si uvědomil, co jsem řekl, ihned jsem nasadil svůj křivý úsměv, abych odlehčil atmosféru. Mlčela a nepřestávala se mi dívat do očí.

Bella:

„Já chci být s tebou,“ řekl. Cože to řekl? Vážně to řekl? Nezdálo se mi to? Hledala jsem v jeho zelených očích náznak toho, že to, co řekl, nemyslel vážně, ale já tam nic nenašla. Pomalu se na jeho tváři začal tvořit můj oblíbený zakřivený úsměv. Který jsem neviděla tak dlouho.
„Nechceš si se mnou zatancovat?“ polkl. Nemám halucinace? Upír se nemůže opít! Váhavě jsem přikývla a on mě táhl za ruku na parket. Ještě jsem si stihla všimnout Rachel, která živě konverzovala s jedním z vlkodlaků. Myslím, že se jmenoval Paul?
„Nevadí ti to?“ zeptala jsem se Edwarda a kývla směrem k Rachel. Edward se usmál a pak zaměřil svůj pohled zpět jen na mě. Emmett pustil novou písničku. (zde) Určitě mi to udělal schválně. Byla pomalá ale krásná. Edwardovy oči byly plné očekávání. Pomalu okolo mě obmotal ruce a začali jsme kroužit po parketu v rytmu písně. Nepřestával sledovat mou tvář. Kdybych byla člověk, byla bych celá rudá.

„To už ti moje kamenné srdce nevadí?“ chtěla jsem zmenšit to napětí mezi námi. Usmál se.
„Já miluju tvoje kamenné srdce,“ pomalu pronesl. „Nějakou dobu mi to trvalo, než jsem to pochopil.“ Byla jsem naprosto v šoku.
„Víš, že nesnáším tancování?“ řekl. „Ale s tebou se mi neskutečně líbí!“ Položil mi dlaň na tvář a pomalu se přibližoval. Druhou vzal mou ruku a položil ji na své srdce. Dál se pohyboval v rytmu svého srdce. Naše rty se dotkly a já málem uletěla. Pomalu začal být nenasytný. Polibek jsem musela ukončit sama. I když se mi vůbec nechtělo. Tančili jsme uprostřed parketu a všichni na nás civěli. Ještě že byli opilí.

„To bychom neměli dělat,“ snažila jsem se mu utéct. Jenže on mě nechtěl pustit. 
„Proč ne? Mé srdce bije jen pro tebe!“ Nebyla jsem si jistá, jestli mluví pravdu, jestli to není jeho další špinavá hra. Vymanila jsem se z jeho objetí a protlačila se skrz dav pryč od něj. On jen ublíženě stál dál na parketu a koukal do země. Konečně jsem byla u svého útočiště, dveře mého pokoje byly na dosah. Sáhla jsem po nich a otevřela, jenže to jsem neměla dělat. Na pohovce se mi válela Jessica s Mikem. Do háje! Ihned jsem ty dveře zavřela a otevřela okno. Z kterého jsem seskočila ven. Vylezla jsem na svůj strom, z kterého jsem měla výhled na celý náš spoustou žárovek osvícený dům. Všichni se bavili a popíjeli. Ale já nevěděla, co dělat. 

„Neměla bys mi pořád utíkat,“ uslyšela jsem pod sebou. Neochotně jsem se podívala dolů. Edward. Kdo jiný.
„Slez dolů! Nebuď paličatá! Co jsem udělal?“ slyšela jsem tu bolest v jeho hlase. Možná ji skrýval, ale moc mu to nešlo.
„Já… já… nikam nelezu,“ pomalu jsem vykoktala. Dal si ruce v bok.
„Dobře. Jak chceš.“

Otočil se a odešel dovnitř. Kde následně v kuchyni vypil jedno pivo za druhým. Pak zahodil flašku a vytáhl na parket nějakou bloncku. Když uviděl, že se na něj dívám, strčil jí jazyk snad až do krku. Ale ta holka si očividně nestěžovala. Chtěl mě vyprovokovat. A taky že vyprovokoval. Ale neudělám to, co chce, neslezu dolů. Odvrátila jsem pohled. Ať si ji klidně tím jazykem zabije, je mi to fuk. Po nějaké době jsem uslyšela praskání větviček.

„No tak, Bello! Pojď dolů, nebo si tam pro tebe vylezu!“ usmál se a škytl. Asi byl vážně nalitý. Neodpověděla jsem.
„Dobře.“ Zacouval a rozběhl se proti stromu. Jenže do něj naboural v plné rychlosti a tak skončil na zemi.
„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. Možná jsem se i trochu uchechtla.
„Jo. Já…“ pomalu z něj padalo. Postavil se a pomalu vylezl na strom. Posadil se na větev vedle mě. A mlčel. Společně jsme pozorovali náš dům, ve kterém probíhala na plno oslava. Pomalu jsem cítila, jak mu alkohol vyprchává z krve.
„Proč je z tebe vlastně upír?“ zeptal se a bylo vidět, že ho to zajímá. Nevěděla jsem, jestli mam odpovědět, ale co tím zkazím?
„Jeden chlápek mě zbil do krve. Carlisle mě našel a proměnil,“ šeptla jsem. Uprostřed čela se mu vytvořila malá vráska.

„To mě mrzí!“ zašeptal. Vzal si mou ruku a pohrával si s ní.
„Proč je z tebe vlastně vlkodlak?“ zeptala jsem se na oplátku.

„Geny. Po matce. Nechtěla mě. Doteď jsem ji neviděl. Že jsem vlkodlak, jsem se dozvěděl nedávno. Ty jsi byla u mojí první přeměny,“ odpověděl smutně. Nechtěla jsem, aby byl smutný.  
„To mě mrzí!“ zašeptala jsem a vrazila mu nevinou pusu na tvář. Zadívali jsme se na sebe. Pak jsme odvrátili pohled a podívali jsme se dopředu, kde vrcholila oslava. Všichni drželi pozvednuté skleničky. Novoroční přípitek!

Pochopil stejně jako já. Vzal mě opatrně do náruče a seskočil se mnou ze stromu. Nebránila jsem se. A upaloval do domu. V kuchyni jsem stihla uchopit dvě skleničky. Když jsme byli na místě, postavil mě na zem. Podala jsem mu skleničku a oba jsme se podívali na Alici.

„Pět!" počítali všichni, kteří byli spárovaní.

„Čtyři!" Odvrátila jsem pohled od Alice a zadívala se na Edwarda. Mohl být někdo tak nádherný?

„Tři!" Otočil se na mě a trochu samolibě se usmál.

„Dva!" Vpíjel se do mých očí. A já se v jeho málem utopila.

„Jedna!" Překonal vzdálenost mezi námi a vášnivě si pohrával s mými rty. Omotala jsem mu ruce okolo krku a on posouval tu svou na mých zádech. Všude, kde se mě dotknul, jakoby mi kůže vzplála. Bylo to tak nepopsatelně krásné.

„Krásný Nový rok všem!" pronesla ještě Alice a pak se políbila s Jasperem.

Další>

Krásný Nový rok!

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan - 16. kapitola: