Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 6

24.03.2010 (09:45) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1548×

6. Kapitola - Ups...

Pohled Bells:

Ale po chvilce…

Přetáhla jsem mu tričko přes hlavu a dál se s ním líbala. Nechápu, jak se to mohlo stát! Nečte náhodou myšlenky? I když je pravda, že máme výborný sluch. To se ale nepočítá! Kdyby… Kdyby mě zastavil! Udělal to snad schválně? Ne určitě ne! On takový není… doufám. No prostě stalo se to, že nás tak nějak nachytal učitel. Šel ještě s mým týmem.

„Ano… to je pravda. To by šlo,“ odpovídal zrovna učitel, když zacházel za stěnu, kde jsme byli my.

Nevím, o čem se bavili. Bohužel bylo pozdě. Nestihli jsme si s Edwardem obléknout trička.

Když nás učitel uviděl, tak zrudnul. Asi vzteky? To bylo teď jedno. Eric, Ben, Stev a David zadržovali smích. Klark byl trochu překvapený. Tomy ten zas pro změnu zrudnul a odešel. Nechápala jsem tu reakci a poslední byl Mike. Ten jeho pohled! Překvapený, závistivý, chtivý a rozčílený.

„Co to tady provádíte?“ řval po nás učitel, který vřel.

„To je snad jasné!“ odpověděl za nás David a vybuchl smíchem. Po jeho názoru ho následoval i Eric, Ben a Stev. Velmi vtipné. Kdybych nebyla upír, jsem rudá až na zadku, ale zároveň bych se tady dusila smíchem, který jsem zadržovala.

„Nejsem pitomec ani nic jiného! Já vím, co vyvádějí! Ale… Tady?!“ zuřil učitel.

Já si rychle oblékla tričko, ať mě neočumují a koukla na Edwarda. Ten se tvářil… zajímavě.

„Hm.“ Bylo jediné, co jsem v tu chvíli byla ze sebe schopná dostat.

„Tak odtud vypadněte! Pro dnešek máte volno. A ať se to neopakuje!“ řekl nám teď už celkem v klidu učitel a odešel.

Já popadla Edwarda za ruku a tahala ho za sebou ven z tělocvičny. Prosvištěla jsem kolem slepice a ta za námi jen vyjeveně koukala. Vystřelila jsem s tělocvičny šílenou rychlostí, opřela se o zeď a začala se smát. Edward se začal smát taky.

„To… to byl… trapas!“ Dostávala jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu.

„Jo,“ řekl pouze Edward a zase se začal smát. Po nějaké době jsme se uklidnili.

„To bylo hodně zajímavé.“ Uchichtla jsem se.

„Myslíš to, než nás nachytali nebo až potom?“ zeptal se mě Edward a blýsknul úsměvem.

„Myslím, že obojí.“ Usmála jsem se na něj.

Přistoupil ke mně a opřel si ruce o stěnu za mnou. Přitiskla jsem se k němu.

„A co kdybychom v tom, než nás nachytali, pokračovali?“ zeptal se a já udělala, jako že přemýšlím. Nedočkavě se na mě díval.

„Myslím, že bychom mohli. Ale ne tady!“ řekla jsem a utekla do holčičích šaten převléknout se.

„No počkej!“ Slyšela jsem ještě za sebou a zasmála jsem se tomu.

Převlékala jsem se, ale obmotaly se kolem mě dvě paže a já poznala Edwarda.

„Tohle je holčičí šatna,“ řekla jsem a otočila se čelem k němu. Usmál se na mě pokřiveným úsměvem.

„A to mi má jako vadit?“ Pozvedl jedno obočí a zadíval se mi do očí.

„Ne… Ale já ti do šatny taky nelezu.“ Otočila jsem se zpátky a oblékla si tričko.

Bylo to náročné kvůli tomu, že mě držel Edward, ale já si poradila a odstrčila jsem ho. On se na mě zamračil a našpulil pusu. Já se jen zasmála a vzala si tašku.

„Jdeme? Nebo tady chceš ještě stát a počkat na ostatní holky?“ zeptala jsem se s pozvednutým obočím.

„A co když jo?“ zeptal se na oplátku on mě.

„Tak si užij pohled na Karinu.“ Ušklíbla jsem se, pokrčila rameny, dala ruce v bok a vypochodovala jsem s šatny.

Edward za mnou koukal s vykulenýma očima. Já zabouchla dveře a šla jsem po cestě domů. Přijela jsem přeci jenom s Edwardem, tak uvidíme, co udělá. Vytáhla jsem si s tašky sluchátka a napojila je na mobil. Pustila jsem si písničku a šla jsem dál.

Po chvilce u mě zastavilo auto – Volvo. Sama pro sebe jsem se usmála, ale pokračovala jsem v cestě.

„No tak… Nastup!“ žadonil Edward a já se pro sebe usmála.

„To už tělocvik skončil?“ zeptala jsem se a koukla do okýnka.

„Ne… A ani bych tam nezůstal.“ Odfrkl si.

Koukla jsem na něj a on měl znechucený výraz.

„Hm… Určitě by ti to nevadilo.“ Zastavila jsem se. A auto taky.

„Stejně bych tam neviděl nic zajímavého! No ták… Nastup!“ žadonil dál. Já pokrčila rameny a nastoupila si.

„Viděl bys tam holky… To je pro chlapy dost zajímavý.“ Uchechtla jsem se.

„Viděl jsem tebe. V životě už neuvidím nic zajímavějšího.“ Zkoušel to dobře, ale ještě chvilku jsem ho chtěla potrápit.

„To určitě! Css… Každý je stejný!“

„Jak to myslíš? Každý?“ Vypadal dost vyjeveně.

„Jo každý.“ Založila jsem si ruce na prsa. „A co jako?“ Podívala jsem se na něj zvědavě.

Tak jsem ještě dodala:

„Tak jedem ne? Jinak půjdu pěšky.“ Pořád vypadal vyjeveně, ale rozjel se.

Celou dobu mlčel. Já bych ták chtěla vědět, nad čím přemýšlí, ale snažila jsem si zachovat neutrální výraz.

Dojeli jsme před náš dům a já vystoupila. On vystoupil taky. Byl myšlenkami jinde. Šla jsem do svého pokoje a zapnula hi-fi věž a lehla si na postel. Edward stál mezi dveřmi a pořád přemýšlel.

„Edwarde?“ Pořád byl mimo, jen naklonil hlavu na stranu. Odtáhla jsem svůj štít a poslala mu myšlenkou *Edwarde!* až potom se vzpamatoval.

„Hm?“ Kouknul na mě.

„Nad čím přemýšlíš? Vypadáš tak nějak...divně.“ Pokrčila jsme rameny.

„Já… Nad ničím?“ Nahodil divnou grimasu.

„Nad ničím! Dobře.“ Pokrčila jsem rameny a začala jsem hrát hru na mobilu. Edward si sedl ke mně na postel a hladil mě po noze.

„Nad tím co si řekla. Každýá... to jsem vážně jako ostatní... lidi?“ Vypnula jsem hru. A udělala obličej – ala přemýšlení. Edward se zamračil.

„Jsi roztomilý.“ Usmála jsem se a políbila ho.

„To není odpověď!“ rozčiloval se.

„Jsi sladký…“ Znovu jsem ho políbila.

„To taky není odpověď!“ Zamračil se. Tak nechápavý! Usmála jsem se.

„Jsi dokonalý… Úplně jiný než ostatní. Stačí?“ zeptala jsem se.

„Úplně…“ Zářivě se usmál a začal mě líbat.

Polibky jsem mu dravě oplácela. Po chvilce mi začal vyhrnovat tričko, já se trochu nadzvedla a on mi ho přetáhl přes hlavu. Pousmála jsem se a dál ho líbala. Sundala jsem mu triko a převalila se nad něj. Rozepínala jsem mu pásek od kalhot jenže…

„Ségra.“ Rozrazily se dveře a v nich stál můj milovaný bráška, kterého bych nejradši v tuhle chvíli podpálila. Zavrčela jsem.

„Nechte si to na jindy.“ Smál se Jazz.

„Nazdar!“ řekla jsem, zapnula jsem Edwardovi pásek a slezla z něj. Oblékla jsem si košili, která byla přehozená přes opěradlo židle.

„Co chceš?“ zavrčela jsem na Jazze. Ten byl pobavený z toho, jak nás našel.

„No sestřičko…“ Vzal mě kolem ramen. „Vídáme se teď tak málo musíme to napravit!“

„No to teda nemusíme. Mě to vyhovujete tak jak to je,“ zavrčela jsem na něj. Edward na nás koukal jako na… nevím co.

„Ale! Ségra, neříkej. Tebe baví být pořád zavřená tady, nebo ve škole?“ Koukal na mě Jazz.

„Ale já nejsem pořád doma a ve škole!“ Pořád jsem měla naštvaný tón hlasu. Jasper na mě zvědavě kouknul.

„Třeba taky chodím na lov! Tupče,“ dodala jsem a kývala hlavou. Proč já mám takového bráchu?

„A kromě lovu… Pěkně dlouho jsme nikde nebyli!“ řekl Jazz. Bylo vidět, že zase něco chystá.

„Tak O.K. o co jde? Potřebuješ něco, nebo si dostal nějaký potento nápad?“ Zajímala jsem se.

S tímhle chodil, jen když něco potřeboval, nebo měl ztřeštěný nápad.

„Proč bych měl něco chtít? Proč si to myslíš? A proč by měli být mé nápady potento?“ podle výrazu co měl, když to říkal, jsem ho naštvala.

„Protože tě znám!“ Uchichtla jsem se.

„Mám nápad. Ale není blbý!“ řekl Jazz a já dala oči v sloup.

„Neříkala jsem to?“ Koukla jsem na Edwarda, ten seděl na posteli a v tichosti nás poslouchal.

„Tak to vyklop.“ Žduchla jsem do Jazze loktem.

„Takže! Můj nápad zní…“