Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 2

26.01.2010 (11:45) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1653×

2. Kapitola - Konečně pondělí..!!

  Konečně pondělí mám ještě tak hodinku na přípravu. 

   „Takže co si vezmu?“  Zeptala jsem se sama sebe potom, co jsem otevřela moji obrovskou skříň. Moc dobře jsem věděla, že si na sebe musím vzít něco sexy a úžasného a taky to, co se dá nosit mezi lidmi. To pro mě ale nebyl vůbec žádný problém.  Vzala jsem si sice minišaty(3) ale pod to jsem si vzala ještě legíny. Boty na podpatku, jak taky jinak. A na to ještě svetřík(9) a bundu(3). Jo já vím, můj vkus je dost uhozenej, brát si na sebe něco takovýho v tom nejmokřejším státě na světě. Pak jsem si ještě dala lesk na rty a nanesla řasenku, opět hotovo. Vzala jsem si klíče, tašku do školy a mobil a mohla vyrazit. Koukla jsem se na hodiny, tak akorát čas jet. Bylo 7:25, zavolala jsem na Jazze a ten byl hned  vedle mě.

„No sestřičko, dneska ti to sekne.“ Řekl mi.

„Dík. Není to moc? Třeba pro Newtona?“  Newton je, jeden kluk ze školy, chodí do stejnýho ročníku jako já. A už od začátku mě balí a myslí si, že se mi líbí. To není ale pravda!

„No tak pro Newtona je moc všechno tvoje oblečení. Musela by jsi chodit oblečená jako jeptiška v tom hábitu a i tak by ses mu líbila.“ Řekl a zasmál se.

„Tak to se neboj. Já oblečená jako jeptiška chodit nebudu a dělej, jinak přijedeme pozdě!“ řekla jsem mu se smíchem a potom se rozběhla k autu. Nastoupila jsem a Jazz o vteřinu později taky. Vyjela jsem z garáže a mířila si to směr škola.

     Před školu jsme přijeli v 7:42, to mám ještě času! Vystoupila jsem z auta a prohlížela si parkoviště, jestli tady náhodou už Edward není. A pro mé potěšení, tady byl. Stál u svého auta, asi volvo, a když mě uviděl, tak se usmál. Namířila jsem si to rovnou k němu. Byla jsem tak ráda, že ho zase vidím. Ale udělala jsem chybu, když jsem to vzala kolem Newtonova auta. Byl o něj opřenej a myslel si, že je bůh ví co..  A jak jsem kolem něj procházela, tak na mě začal mluvit:

„Ahoj Bello, dneska ti to fakt moc sluší.“ Ježiši proč zrovna já? Říkala jsem si v duchu.

„Jo dík.“ Řekla jsem a odcházela k Edwardovi, jenže on si nedal říct a vydal se za mnou.

„Nezašli by jsme někam?“  zeptal se mě, ale v tu chvíli jsem došla k Edwardovi a rychle řekla tak, ať to slyší jen on:

„Prosím zachraň mě!!“

„Rád pomůžu.“ Řekl, tak abych to slyšela jenom já. A začal mě líbat. Uměl líbat tak božsky, myslela jsem, že se zblázním, o chvilku později se odtáhnul, i když já nechtěla a podíval se na mě. Já se vzpamatovala a koukla na Newtona, ten se na mě díval jako bych mu ublížila. Po chvíli, co se díval na mě, se podíval na Edwarda, ale měl v očích úplně něco jiného. Jeho oči přímo říkaly *Zabiju tě!* a potom konečně odešel. Já se podívala na Edwarda a ten se na mě jen usmíval, tak jsem mu ten úsměv oplatila. Nevěděla jsem, co to dělám, ale stoupla jsem si na špičky a natáhla se k němu, on pochopil a naklonil se ke mně. Začali jsme se znovu líbat a já ztratila pojem o čase.

   Nevím ani jak dlouho jsme se takhle líbali, mě to přišlo jako chvilka, ale najednou zazvonilo. Odtrhla jsem se od něj a usmála se, on se na mě také usmál a zeptal se mě:

„Kde máš první hodinu?“ Pamatovala jsem si to ještě z minulého roku, jak nám na konci říkali, jaký rozvrh budeme mít, a tak jsem hned řekla:

„Angličtinu a ty?“ Doufala jsem, že budeme mít společnou hodinu. Podíval se do rozvrhu, co držel v ruce a usmál se.

„Já mám taky Angličtinu.“ Řekl a já se rozzářila. Vydali jsme se tedy společně do třídy.

   Vešli jsme a naštěstí tam profesor ještě nebyl. Sedla jsem si do lavice, jediné volné co tam byla a ukázala Edwardovi, ať si jde sednout ke mně. Jenže v tu chvíli vešel profesor a začal mluvit:

„Á... Vy budete určitě ten nový, Cullen, že ano?‘“ Zeptal se Edwarda a on jen přikývnul.

„Tak se nám představte.“ Pobídl ho učitel a on začal.

„Tak, jmenuji se Edward Cullen. Je mi 17 let. Přestěhovali jsme se tady s Kanady. Mám starší sestru Rosalie a bratra Emmetta a pak ještě jednu mladší sestru Alici. Emmett a Rosalie chodí o rok výš, Alice do druháku, tak jako já. Všichni jsme adoptované děti doktora Carlisle Cullena a jeho ženy Esme Cullenové. A to je asi tak vše.“ Dokončil svou řeč.

„Dobře pane Cullene, vyberte si místo kde budete sedět, buď vedle slečny Stenlyové nebo vedle slečny Ernsové a nebo vedle pana Starsyho.“ Řekl mu učitel. A na Edwardovi bylo vidět, že ani neváhá a hned si přisedl ke mně.  Jakmile si vedle mě sedl, usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Vůbec jsem nevěnovala pozornost profesorovi a pozorovala Edwarda. On však taky profesora neposlouchal, protože se na mě taky každou chvíli podíval. Měl ruce položené na stole, tak jsem mu jednu ruku ze stolu vzala a chytla ji. Jemu to zřejmě nevadilo, protože se na mě potom usmál. A tak jsem se až do konce hodiny drželi za ruce. Já byla šťastná a doufala jsem, že ten polibek na parkovišti pro něj taky něco znamenal, protože pro mě ano. Šíleně moc jsem ho chtěla znovu líbat, jenže to nešlo, přeci jen ve třídě byl profesor.

      Konečně zazvonilo a já jsem si ihned pobrala věci, Edward už je měl taky v tašce, tak jsem ho chytla za ruku a zamířila si to ven z učebny. Venku jsem ho zastavila a políbila ho. Nevím ani, kde se to ve mně bralo ale já ho šíleně moc chtěla líbat. Hned, jakmile se naše rty spojily, mi začal polibky oplácet. Jenže opět zazvonilo. To si ze mě už dělá někdo srandu ne?

„Kde máš další hodinu?“ Zeptal se mě a já mu hned odpověděla:

„Další hodinu mám Matematiku a ty?“ Zase jsem šíleně moc chtěla ať má hodinu se mnou. Ten se na mě zářivě usmál a už mě táhnul na naši další společnou hodinu. Ale pro tentokrát jsme štěstí neměli. Vešli jsme do třídy ale profesor tam už byl.

„Ale ale, kdopak se nám to tady rozhodnul přijít. Že by slečna Ernsová? A vy, budete nejspíš ten nový že? Tak se nám představte a vy si běžte sednout Ernsová.“ Řekl dost podrážděně učitel, tak jsem si radši sedla. Edward zase řekl to samé, co na minulé hodině a zase si sednul vedle mě.  Byla jsem ráda, že je v každé učebně, kde máme společné hodiny, volná alespoň jedna lavice. Edward si ke mně přisednul ale tentokrát jsme se nedrželi za ruce, protože mi dal ruku na stehno a začal s ní jezdit od stehna ke kolenu a zase zpátky. Bylo to příjemné ale ve mně to vybudilo zase tak zvanou touhu líbat ho. No co.  Musím to vydržet.

    Tak 5, 4, 3, 2, 1, zvoní!! Opět jsem vstala ze židle a sbalila si všechny moje věci. Chytla Edwarda za ruku a sprintovala s ním ven před školu. Tam jsem ho opět začala líbat. On se ode mě po chvíli odtrhnul a řekl : „To tě ještě pořád zachraňuju před Newtonem, nebo mě líbáš, protože chceš?“

„Protože chci ale taky mě tak nějak před Newtonem zachraňuješ!“ řekla jsem a usmála se, on mi úsměv opětoval.

„No, nevím jak ty, ale já bych nechtěl přijít na další hodinu pozdě. Tak, já mám hodinu biologie.‘‘ Řekl a usmál se na mě tím pokřiveným úsměvem.

„Já mám teď francouzštinu. Ať se mě nemusíš ptát první hodinu mám Angličtinu, druhou mám matematiku, třetí francouzštinu, čtvrtou biologie, potom oběd a poslední tělocvik dvouhodinovka, co ty?“ zeptala jsem se, aby se mě dneska před každou hodinou takhle nevyptával. Ale vadilo mi, že teď má jinou hodinu.

„Já mám to samé akorát, že biologii a francouzštinu mám prohozenou ale tyhle hodiny máš pro změnu s Alicí. Tu ještě neznáš, že?“

„No tak tu ještě neznám. Sice jsem ráda, že ty hodiny budu mít s Alici ale lepší by byly s tebou.“ Řekla jsem mu a udělala smutný obličej.

„Ale no tak, na obědě se uvidíme a zbytek hodin taky. Tak se zatím měj hezky.“ Řekl mi a políbil mě.

„Ty taky.“ Řekla jsem mu a políbila ho znovu.

„Pokud se budeme ještě chvilku takhle loučit, tak to vážně na hodiny nestihneme.“ Řekl a zase mě políbil.

„A mě to vůbec nevadí, tobě ano?“ zeptala jsem se ho a políbila. Bylo to fajn políbit ho po každé větě, co řeknete.   

„Ne, teda nevadilo by mi to, kdyby to nebyl úplně první den na nové škole.“ A znovu mě políbil.

„No tak jo, tak už běž, ty jeden slušňáčku, ať se na tebe pan profesor nerozzlobí.“ Řekla jsem a políbila ho, potom jsem se otočila a odešla na další hodinu. Vešla jsem do třídy těsně před zazvoněním, hned co jsem si sedla však zazvonilo a do třídy se vřítil učitel a vedl nějakou dívku. Bylo mi ihned jasně, že je to Alice. Opět začalo představovací kolečko, akorát že tady byla menší změna. Představovala se holka a řekla, že má dva starší bratry Emmetta a Edwarda. U Edwarda to představování bylo o trošičku jinačí. Pak ji učitel řekl, že si má jít sednout, měla na výběr mezi mnou a Newtonem. A sedla si ke mně. Řekla mi jen ahoj a usmála se na mě. Já ji taky pozdravila a úsměv jí oplatila. Přes hodinu jsme si povídaly, ale jen tak aby to nikdo nezahlédnul a ani neslyšel. Jsme přeci jen upíři, takže můžeme mluvit úplně potichu. Já se vyptávala, jak to je mezi ní a Jazzem a ona se potom vyptávala na mě a Edwarda. No prostě holky. Potom, co se dozvěděla, že ráda nakupuju se se mnou domluvila, že zítra půjdeme na nákupy. Byla jsem ráda, že mám nějakou kamarádku a že si s ní i hodně rozumím. Obě hodiny utekly šíleně rychle. Celou dobu jsem si povídaly. A konečně oběd, celá hodina volna s Edwardem. Ještě dvě minuty. To zvládnu. Konečně 3, 2, 1, zvoní! Vystartovala jsem z lavice a počkala na Alice, společně jsem se vydaly na oběd.

    Otevřely jsme dveře od jídelny a já začala hledat Edwarda ale on nikde. Jak to? Společně s Alice jsme zamířily ke stolu, kde seděl Jazz, přisedly jsme si k němu a po chvíli k nám došli i Emm a Rose. Seznámila jsem se s nimi a pořád vyhlížela Edwarda. Jazz vycítil, jak jsem napnutá a nedočkavá a řekl:

„Sestřičko, čekáš snad na nějakej přízrak? Jsi napnutá jak kšandy.“ A začal se smát, ihned se k němu přidal i Emm.

„Ha ha, vážně vtipný. Ale možná by sis měl vymyslet něco, co pobaví i ty inteligentní.“ Řekla jsem mu na oplátku. Jak se zdálo, Emm to nepochopil a tak se zeptal.

„Cože??“ Ale to už jsem se neudržela a začala se smát taky, přidaly se ke mně i Rose s Alice.

„Emme to bys ty, nikdy nepochopil. Proto to ani nemůžete vymyslet.“ Dodala Alice a já se začala smát ještě víc.

     Po chvíli se otevřely dveře od jídelny a v nich stál on - Edward.  Nevím, jestli si můžu dovolit říkat mu můj Edward, tak mu tak prostě neříkám. Jakmile nás uviděl, šel k nám. Jenže až teď jsem si uvědomila, že tady už není ani jedna židle volná. Tak jsem vstala a řekla, ať si sedne na moji, on si na ni sedl ale potom si mě stáhl do klína.

„Ahoj. Promiň, že jsem přišel pozdě. Zdržel mě profesor.“ Řekl mi a já si do něj hned rýpla.

„Tak takhle jo?“ řekla jsem schválně trošku naštvaně a zvedla se.

„Co? Jak to myslíš takhle?“ zeptal se mě, chudáček asi jsem ho polekala.

„Ty s profesorem!“ řekla jsem pořád tím naštvaným hlasem a všichni u našeho stolu se začali nekontrolovatelně smát. Mě se povedlo smích zadržovat. Zatím.

„Cože? Ty máš teda nápady! Promiň mi, ale já na starší a profesory nejsem.“ Řekl a usmál se.

„No, to jsem se lekla. Kdyby ano, tak... Kdybych věděla, že jsi měl něco s profesorem! Fuj!‘‘ řekla jsem a znovu si mu sedla na klín a políbila ho. Ta hodina na oběd utekla jako voda. Tak jsem se já, Edward a Alice vydali společně na poslední dvouhodinovku tělocviku.

     Je to asi ten nejnudnější předmět, pro upíry, co může existovat. Ve škole před lidmi se musíme držet na uzdě a používat maximálně 1% z toho, co doopravdy dokážeme. No, tělocvik se vlekl šíleně pomalu a jediné, co mi přišlo na tělocviku výborné, bylo tajné líbání s Edwardem za stěnou, kde byly míče a všechny takové pomůcky na tělocvik.

  Konečně konec! Řekla jsem si v duchu po zazvonění a vystartovala do šaten převlíknout se. Jakmile jsem se převlíkla, vyšla jsem ven. Edward už na mě čekal. Až potom mi došlo, že tohle jsou poslední minuty dneška, co ho uvidím. Ještě jsme se na parkovišti pěknou chvilku líbali a potom jsme se chtě nechtě, museli rozloučit. U auta na mě už čekal Jazz. Odemkla jsem ho teda z dálky aby mohl nastoupit. Mezitím jsem došla k autu i já a nasedla. Mohli jsme vyrazit domů. Jak jsem vyjížděla z parkoviště, tak jsem míjela Edwardovo auto, tak jsem mu zamávala a vyjela pryč. Dojeli jsme domů a každý si šel po svém. Já si zase pustila hi-fi a začala číst. Dočetla jsem a zjistila, že mám ještě 3 hodiny, než pojedu do školy. Napsala jsem si úkoly, co jsem měla do školy. A šla se nachystat.

Doufám, že se kapitolka líbila!!! A budu ráda, za jakékoli komentáře... EvaBella.