Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojče? No problem 1. kapitola

09.02.2010 (19:45) • Terola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1059×

Dovolte, abych se představila. Jmenuji se Meredith Swanová. Jsem sestrou Isabelly Swanové, jejíž příběh určitě všichni znáte. Moc toho o ní nevím, ale co mi otec vyprávěl, byla velmi statečná a tvrdohlavá. Zamilovala se do svého muže a to jí stálo život. Prý nikdo neví, jak zemřela, ale já jsem si slíbila, že přijdu na důvod, proč jsme se my dvě nemohli nikdy setkat a popovídat si jako dvě naprosto normální sestry. Ještě jsem neřekla to nejzajímavější, že jsem její identické dvojče.

Před týdnem

Stála jsem v letištní hale a vyčkávala na matku, až mi přinese kávu. Ano moje střeštěná a občas ukvapená maminka ta mi bude jako jediná z tohoto proklatého města chybět. Ty její splašené nápady, které nikdy nevydrží dlouho. Byli jsme si opravdu hodně blízké, ale po nějaké době si našla nového muže za, kterého se posléze i provdala. Náš vztah tím dostával doopravdy zabrat. Zdála se mi opravdu šťastná a v jednu chvíli to vypadalo, že jim to nemůže nic překazit, ale každá pohádka jednou končí. Phill jel pro mě na moje vystoupení v baletu, ale na místo už nikdy nedorazil. Při cestě ho srazil opilý řidič kamionu a to ho na místě zabilo. Když se to dozvěděla René myslela jsem si, že se s tím nikdy nevyrovná. Bylo vidět, jak se s tím nehodlá smířit a pořád si vyčítá to, že pro mě mohla jet ona a on tu mohl být, ale to je prostě osud. Mě ho bylo strašně líto a dokonce jsem si dávala za vinu, že se ta nehoda stala kvůli mně. Ale za opilé řidiče na silnicích nemůže nikdo. Na chvíli mě přepadly smutné myšlenky na to, jaké by to bylo kdyby Phill nezemřel, ale už dlouho mám zakázáno na to myslet. Dodneška to nepřebolelo a už je to nějakých 6 let. Slzy by mi v tuhle chvíli asi neprospěly, protože by mě René nenechala nikam odletět a ještě by se mi tu zhroutila. Bojím se jí tu nechat, ale ona se s tím musí poprat sama. A já musím začít žít.

Před nedávnem jsem se rozhodla, že je načase poznat svojí sestru (dvojče). Po rozvodu našich rodičů jsme každá zůstala na opačném konci země s jedním z nich. Já vyrůstala v Texasu a ona ve Washingtonu. O své sestře vím jen to, že se jmenuje Isabella, ale jinak nic. Otce jsem vídala jen sporadicky a nikdy ne na delší dobu než bylo krátkých 14 dní. V průběhu těchto dnů si člověk ani nestihl udělat nějaké přátele a tak tam teď přilétám nepřipravena a pro ostatní budu velkou neznámou. Nejhorší na tom bylo, že Bella vždy v tu dobu mého pobytu pobývala na táboře nebo někde jinde. Dodnes nevím, proč jsme se my dvě nesměli vidět, ale snad už to bude jiné. Už máme plnoletost dávno za dveřmi a tak nám nic nestojí v cestě. Od setkání mě dělí pouhý 4 hodinový let, což není tak dlouho.

,,Á tady jsi zlatíčko nějak jsem tě ztratila. ‘‘ Opravdu tady nechceš zůstat? Nikdo tě nenutí odjet. A je to tady zase pomyslela jsem si. Ne, nesmím se nechat zlomit. I když mě pohled na mojí zdrhanou maminku pěkně mučí, musím odletět a to přesně za 10 minut.

,,Musím jít mami. Za chvilku mi to letí. Opatruj se, miluju tě. ‘‘ Určitě za mnou ještě něco křičí, ale já už ji nevnímám a soustředím se jen na let do Forks, nejdeštivějšího města, které jsem kdy v životě viděla. Nikdy jsem nechápala, jak tam může někdo žít. Určitě jsem let prospala, protože ještě teď vnímám vlhké oči a tváře. Zase ten zpropadený sen. Ten sen, který mě mučí od Phillovi smrti. Dispečerka zrovna hlásila přistání a já si začala sbírat vše nejdůležitější. Vystoupila jsem z letadla a vrhla se zpříma do víru nového a snad i zajímavějšího života. Akorát jsem nikde nespatřila tátovo policejní auto. Čekat se mi v tom dešti opravdu nechtělo a tak jsem si zavolala taxi. Řidičovi jsem nadiktovala adresu a dál se o dění na silnici nezajímala. Docela jsem se zasekla, když mi řidič oznámil tu nehoráznou sumu za dovoz až před dům, ale moje síly se krátily a tak jsem mu strčila bankovky do ruky, vyndala zavazadla z kufru a už si to mašírovala po schodech ke vstupním dveřím mého nového domova. Pomalu jsem došla do kuchyně a koukala na stůl, kde byl položený puget rudých růží a u nich ležel vzkaz. ,,Navždy tě budu milovat. ‘‘ Nevěděla jsem, co to má znamenat a tak jsem z paměti vytočila otcův pracovní telefon a čekala, zda se někdo ozve. ,,Náčelník Swan, kdo volá? ‘‘ chvíli jsem nevěřila tomu, že to doopravdy vzala, ale naštěstí jsem se vzpamatovala, kdyby ne tak bych riskovala to, že mi to položí. ,,Tati? To jsem já Mer. Prosím tě, kde jsi? Čekala jsem na tebe na letišti a ty nic. ‘‘ Rychle jsem na něj vychrlila to co bylo potřeba a čekala nějakou odpověď. Místo toho se ozvalo cvaknutí a následné ohlášení, že účastník hovor ukončil. To na mě bylo doopravdy moc. Sebrala jsem si své kufry a šla si najít pokoj kde sem se následně svalila a spala jako špalek co ho hodíte do vody.

Probudil mě až příchod otce a jeho příšerné dupání po schodech nahoru. Vtrhl ke mně do pokoje jako uragán a pověsil se mi na krk. Objímal mě tak dlouho, že mi pomalu, ale jistě docházel kyslík. Byla to věčnost než mě pustil. Při pohledu na jeho unavený, opuchlý a zarudlý obličej se o mě pokoušela hrůza, co se s ním za ta léta stalo. A hlavně mi v hlavě vrtala otázka, proč je tak uplakaný, když jde z práce. Chvíli na to se to stalo. Nic si nepamatuju. Vím jen, že jsem se probrala na pohovce s mokrým ručníkem na čele a po tvářích mi stékali slzy velikosti hrachu. Nechápala jsem jak je možné, že všichni mí milovaní umírají. I Bella. Moje sestra, na kterou jsem se těšila celý rok mého plánovaného stěhování. A teď tu není a nikdo neví, jak zemřela a proč. A nejzajímavější na tom je, že její muž s rodinou a s její dcerou také zmizeli.

Další díl je už ve shrnutí.

Líbilo x nelíbilo

http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-terola/

Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvojče? No problem 1. kapitola: