Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvě rodiny - 3.kapitola


Dvě rodiny - 3.kapitolaTak tady je další díleček mé povídky. Hrozně moc doufám že se vám líbí. Snažila jsem se ji napsat co nejdelší. Slibuju že další část bude hodně moc moc moc moc dlouhá a taky napínavá. Asi to bude trvat dýl, než to napíšu, ale snad bude výsledek dobrý. Tak přeji krásné počteníčko. vaše Astírie

DVĚ RODINY

3.KAPITOLA : PRVNÍ SETKÁNÍ

Tato část je z Bellina pohledu:

Byla jsem plně rozhodnuta udělat vše pro jejich záchranu.Jen jsem nevěděla jak a proč to vůbec dělám, něco mě k nim táhlo.

,,Bello už jsi připravená? Za deset minut odjíždíme. Musíme stihnout letadlo.“

,,Za chvilku jsem tam jenom si musím ještě něco dodělat!“ Dobalila jsem poslední knížku a zacvakla kufr. Bude jim asi připadat divné proč jsem si s sebou vzala všechno oblečení a osobní věci, ale já byla plně rozhodnuta, že ať to ve Forks dopadne jakkoliv, já už se nikdy do Itálie nevrátím. Nechci už žít se svojí … hmmm … rodinou. Radši budu žít sama někde daleko od nich.

Sešla jsem pomalu ze schodů do přijímací haly, kde už všichni čekali jen na můj příchod.

,,Ježiši, proč si bereš sebou takovýhle kufr. Vždyť tam budeme sotva 2 dny a to maximálně.“

,,Já už se sem nechci vrátit Alecu. Chtěla bych poznat co to znamená žít na vlastní pěst.“ ,,Bello co blázníš! Proč chceš odejít, vždyť je to hloupost co tady říkáš!“ ,,Ne není to hloupost Alecu, já si to přeji!“

,,Alecu. Uklidni se. Když chce Bella poznat jaký je život mimo Itálii, tak ať ho pozná. Určitě se sní ještě minimálně stokrát shledáme.“ ,,Díky Marcusi.“ ,,Ty už mi neříkáš tatínku?!“ ,,Ne, žádného otce teď už mít nechci, chci být absolutně svobodná a nespoutaná.“ ,,Jsi jako tvá matka. Ta se chovala úplně stejně. Tak pojďte vyrážíme na cestu. Vzhůru k nebi a do Forks.“

Vydali jsem se na cestu. Jela jsem v autě s Markusem a sourozencema. Dojeli jsme na letiště s půl hodinovým náskokem a tak jsem vše sto procentně stíhali. Naštěstí bylo zataženo a tak jsem se nemuseli vyhýbat nepříjemným paprskům. Markus nám koupil sedadla v první třídě, tak jsem se pohodlně uvelebila a ponořila se do svých myšlenek a úvah. Z těch jsem se vynořila až na letišti v Port Angeles. Došla jsem si pro kufr. Otec s ostatními zatím ukradli nějaká auta, značky jsem nevěděla. Auta mě nikdy nijak nepřitahovala, spíše naopak. Já byla vždy blázen do knížek, dokázala jsem vydržet nákupami knížek hodiny. Jeli jsem přímou trasou do Forks a k domu rodiny Cullenů. Kde jsem vystoupila z auta a poprvé si prohlédla jejich dům. Byl překrásný, takový vlídný a otevřený. Naprostý opak našeho hradu. Přesně tenhle dům bych si koupila i já kdybych žila sama.

,,Nikdo tu není! Demetri!“ Ozval se Markus.

,,Cítím je asi tři kilometry odsud.“

,,Dobrá jdeme a držte se plánu.“

Všichni jsem se rozběhli směrem, kterým již běžel Demetri. Nořili jsem stále hlouběji do lesa, až jsem dorazila na malou kulatou mítinku, celou ohraničenou okolním lesem. Postavili jsem se do dlouhé řady, na koncích stáli Demetri a Verona, já s otcem jsme byli uprostřed. Po mé pravé straně byla Jane a po Markusovi levé Alec. Poprvé jsem si prohlídla osm upírů, kteří stáli ve stejném postavení proti nám. Na levém konci stál Emmett, následně Esme, Carlisle, Alice, Edward, Jasper a Rosalie. Všichni byli překrásní, ale nejkrásnější z nich byl Edward, i když frustrovaný výraz, který měl nasazený, jako všichni z jeho rodiny, mu na kráse minimálně škodil, i tak to bylo jako kdybych potkala antického boha krásy.

Markus se na mě podíval a já kolem nás všech utvořila neprostupitelnou bariéru, ale bylo mi to proti srsti. Hned jsem poznala, že to zjistili. Edward se celý napřímil a své oči upřel na mě. Byl v nich vidět ten nejvraživější výraz jaký jsem kdy viděla.

Tato část je z Edwardova pohledu:

Celé dva dny moje rodina trávila jen nacvičováním bojů a lovením. Nebyli to jen takové ty hrátky co jsem měli na programu každý den. Těmato bojema se nikdo nebavil, všichni to brali ohromně vážně, hlavně Carlisle. Na lov jsme chodili každý den, abychom měli tu největší sílu.

,,Tak Edwarde ukaž co v tobě vězí za upíra!“

,,S velkým potěšením Emmette!“ Myslí si že mě jen tak snadno dostane, ale jeho myšlenky ho vždy prozradí.

Půjdu Edwardovi přímo na krk, to by ho mělo nejvíc překvapit.

Jaký je ten Emmett naivka.

Emmett proti mně udělal výpad. Přímo na obličej. Stačilo abych se uhnul doprava a už jsem mu byl u krku.

,,Vítězství je mé!“

,,Sakra! To není fér. Ty umíš číst myšlenky, máš oproti mě ohromnou výhodu, i když jsi takový tintítko.“

,,No vidíš. Tak je to jedna, jedna. Ty jsi silný a já umím zase číst myšlenky.“

,,No jo, náš Einstein se opět projevil.“ Ježíši, kdy přestane být konečně dítětem, no zřejmě nikdy.

,,Kluci nehádejte se. Vyhrál Edward a konec debaty!“

,,Ano mami.“ Řekl jsem společně s Emmettem.

Takhle to probíhalo celý dva dny až do chvíle kdy Alice měla vidění.

,,Přijdou za dvě minuty. Sem na mýtinu.“

,,Dobrá. Zůstaňte všichni v řadě. Na jednom konci bude Emmett a na druhé Rosalie.“ Carlisle už to měl všechno promyšlené. Slyšel jsem to v jeho myšlenkách. Všichni jsem už byli obeznámeni se situací. Nezbývalo nám nic jiného než čekat.

Přišli z opačného konce mýtiny. Postavili se do dlouhé řady, na koncích stáli Demetri a Verona. Slečna neznámá stála s Markusem uprostřed. Po její pravé straně byla Jane a po Markusově levé Alec. Ostatní byli jen jako doplňky. Hned mi bylo jasné, že jsou zde jen pro ochranu ostatních.

Začal jsem jim pátrat v myšlenkách. Měli za úkol aby si každý hlídal jednoho z nás. Markus byl plně rozhodnut, že nás za žádných okolnostech nepustí. Zaměřil jsem se na myšlenky té neznáme. Nic, absolutní ticho, žádné myšlenky se ke mně od ní nedonesli. To je velice zvláštní. Znepokojuje mě to. Najednou Markus neznatelně kývnul hlavou směrem k té neznámé dívce a mě najednou do hlavy uhodila ohromná síla. Docela to zabolelo. Jak to že už nic neslyším? Co se to stalo! Neslyším žádné myšlenky, neslyším vůbec nikoho.

Edwarde? To byla ta malá hnědovlaská uprostřed. Viděla jsem, jak kolem nich udělala nějakou stěnu a teď na ně nebudou působit žádné naše schopnosti a ani síla.

Zatraceně a jak je teď porazíme. Teď už nemáme vůbec žádnou šanci na úspěch. Jak teď zachráníme Esme?

Ta hloupá, malá holka! Co si o sobě vůbec myslí. Jak to že má tak ohromné schopnosti! Díval jsem se na ni tím nejvíce nenávistným pohledem jaký jsem byl schopen vyprodukovat. Viděl jsem že i ona se na mě dívá a že si mého pohledu všimla. Nejvíce mě však zarazilo to, že se ona na mě dívala bolestným a milujícím pohledem. Co se stalo? Co je ona vlastně za bytost?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě rodiny - 3.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!