Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dva životy - VI. kapitola

the-host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dva životy - VI. kapitolaDalší kapitolka. Tahle část je podle mě nejsmutnější. Je tu vyjádřena veškerá bolest Bells. No, šak posuďte sami......a opět budu ráda za každý komentík :)

17.08.2009 (16:30) • Alma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1653×

Když jsem se probudila Carlisle tam ještě pořád seděl. Vypadal ustaraně a mě ho bylo líto. Nechtěla jsem, aby trpěl někdo další. Chtěla jsem ho utěšit, ale slova útěchy jsem nenacházela. A tak jsem tam jenom ležela a tiše trpěla s ním.

„Chceš něco?“ jeho bolestný tón ještě zvýšil mojí už tak nesnesitelnou bolest.

„Ne.“ Hlesla jsem. Chtěla jsem jen jedno. Umřít. Ale neodvážila jsem se říct to nahlas. „Kam šel?“ zeptala jsem se ho, i když jsem si nebyla jistá, že to chci vědět.

„Poslal jsem ho do Denali. Žije tam pár upírů, kteří se živí stejně jako já. Myslím, že mu tam bude dobře.“ Řekl a čekal, jak budu reagovat. Přikývla jsem a zavřela oči. Trochu se mi ulevilo. Věděla jsem, že je v bezpečí a to mi stačilo. „Je mi to líto.“ Zašeptal. Znovu jsem otevřela oči. Jeho výraz mě probodával. Znovu jsem pocítila tu strašnou nenávist sama k sobě. Do očí mi vhrkly slzy.

„Všechno jsem to zkazila.“ Vzlykala jsem. Carlisle si sedl ke mně na postel a hladil mě po vlasech. Jeho studený dotyk byl příjemný. Alespoň trochu zchladil tu příšernou spalující bolest.

„To nebyla tvoje vina.“ Utěšoval mě.

„Byla.“ Stála jsem si tvrdohlavě na svém. „Jsem tak pitomá. Kdybych…kdybych…“ nedokázala jsem pokračovat. Vzlyky mi roztřásly tělo. Zmítala jsem se v hysterickém pláči. Nebyla jsem schopná přestat. Carlisle mě dál hladil a snažil se mě utěšit, ale já ho téměř nevnímala. Nakonec jsem vyčerpáním opět usnula.

Na další týden mi Carlisle zařídil volno. Byla jsem mu za to vděčná. Nebyla jsem schopná vstát z postele, natož jít pracovat.

Carlisle mi hodně pomáhal. Obstarával všechny domácí práce. Dokonce se snažil i vařit, ale já stejně neměla na jídlo ani pomyšlení. Snažil se do mě dostat alespoň nějaké pečivo a já poslušně jedla, abych mu zbytečně nepůsobila větší bolest. O Edwardovi jsme už nemluvili. Vlastně jsme nemluvili o ničem. Ani jeden se neměl k tomu, aby začal konverzaci a ani jednomu to nevadilo. Když jsem nespala, tak jsem byla apatická, věčně ponořená do svých myšlenek a bolesti.

Jak týden končil, donutila jsem se vstát z postele a začít normálně fungovat. Carlisle mi nabídl, že mi zařídí ještě týden volna, ale já to odmítla. Nemohla jsem se tu schovávat věčně a doufala jsem, že mě práce trochu rozptýlí.

„Vážně tam nemusíš chodit. Můžu…“ snažil se mě přesvědčit, když jsem se v pondělí v poledne chystala k odchodu.

„Ne.“ Přerušila jsem ho. „Lepší už to stejně nebude, tak nač to odkládat.“

„Vím, že to pro tebe musí být těžké. Edward…“ to bylo poprvé za celý týden co vyslovil jeho jméno. Zvuk toho jména mě zasáhl, jako rána palicí do břicha. Ze všech sil jsem se snažila udržet si lhostejný výraz, aby nepoznal jak mi jeho jméno ubližuje.

„Já to zvládnu.“ Řekla jsem jen a vyšla z místnosti.

Celou cestu jsem bojovala s návalem slz. Musela jsem být silná. Nechtěla jsem se zase zhroutit a sžírat se tou bolestí. Edward mi strašně chyběl. Jenže já musela dál žít, musela jsem dál pracovat, i když jsem sama nevěděla proč. Nemělo to smysl, ale bojovala jsem s tím. Někde v hloubi duše jsem totiž věřila, že se jednou vrátí. Že přijde a sevře mě v náručí a už mě nikdy neopustí. Tyto plané naděje jsem musela rychle zatlačit zpátky do svého nitra, protože způsobily další nával bolesti. Věděla jsem totiž, že je to jen mé přání, že se to nestane.

S těmito pocity jsem došla do nemocnice. Nic se tu za ten týden nezměnilo. Přesto mi to připadalo jiné. Připadalo mi, že to bylo strašně dávno, když jsem tu byla naposledy. Bylo to jako spadnout zpět do reality. Nemohla jsem vzpomínat, s jakými pocity jsem to tu naposledy opouštěla. Znamenalo to další vlnu bolesti.

V kanceláří seděla Marie a ještě jedna další sestřička. Chabě jsem se na obě usmála a pověsila si kabát na věšák.

„Už je ti dobře?“ přistoupila ke mně Marie s ustaraným výrazem.

„Jistě. Byla to jen…“ na chvíli jsem zaváhala. Nevěděla jsem co jim Carlisle řekl. „…únava z přepracování.“ Řekla jsem nakonec.

„To máš z toho, že tu trávíš celé dny.“ Její výraz se trochu uvolnil.

„Jo. Máš pravdu.“ Přitakala jsem a vrhla se do práce.

Měla jsem pravdu. Práce mě skutečně rozptýlila. Poprvé za celý týden jsem nemyslela na Edwarda a bylo to uvolňující. Byl to zvláštně příjemný pocit zbavit se, alespoň z části, té bolesti. Měla jsem strach z konce služby, protože jsem věděla, že se ta nesnesitelná bolest vrátí. A taky že jo. Jakmile jsem opustila nemocnici, zasáhlo mě to jako morová rána. A tak jsem jen svěsila hlavu a šouravým krokem se vydala domů.

Carlisle tam ještě pořád byl. Nevzpomínala jsem si, kdy byl naposledy u sebe doma a bylo mi to jedno. Měla jsem ho ráda a jeho přítomnost mi prozpívala. Někdy jsem měla výčitky, že pro něj nejsem dobrý společník, ale on si na nic nestěžoval a v očích měl tolik něhy, že mě brzy přešly. Domnívala jsem se, že je rád, když má aspoň nějakou společnost a není sám.

„Tak jak to šlo?“ zeptal se mě na oko vesele. Nemohla jsem přehlédnout, ten podtón starosti v jeho hlase.

„Skvěle.“ Odpověděla jsem lhostejně. Bylo to to nejlepší na co jsem se zmohla. „Práce mi pomáhá.“

„To rád slyším.“ Teď byla v jeho hlase značná úleva.

Večer jsem šla spát překvapivě vyčerpaná. Nevšimla jsem si, že bych byla unavená, ale jakmile jsem lehla, okamžitě jsem usnula. Byla to moje první klidná noc.

 

Shrnutí

Autor: Alma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dva životy - VI. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře