Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dva životy - II. kapitola

spwolf


Dva životy - II. kapitolaTak tady dávám další kapitolku. Je kapánek kratší než první, ale doufám, že se bude líbit. Tadyk vlastně Bella poprvé potká Edwarda, ale už pššš :). A budu ráda za každý komentík :)

„Isabell. Bells, vstávej.“třásla se mnou něčí ruka. Pootevřela jsem oči a spatřila Marii, sestřičku, která mě střídala na směně. „Dobré ráno, ospalče.“ Řekla pobaveně, když zjistila, že už jsem při vědomí.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem ji a pomalu se zvedala z křesla. „Kolik je hodin?“

„Půl šesté.“ Odpověděla a měřila si mě ustaraným pohledem. „Jdi domů a pořádně se vyspi. Nemám za tebe vzít dnešní službu?“

„Ne, to je dobré. Přes den se vyspím a budu v pohodě.“ Ujistila jsem ji a natáhla se po svojí tašce.

„No jak myslíš.“ Řekla a dál už si mě nevšímala.

Oblékla jsem si kabát a vyšla ze dveří. Chodba se začala zaplňovat probuzenými pacienty a příchozími sestřičkami. Pozdravila jsem pár kamarádek a prohodila pár slov se starými veterány. Ti dědečkové byli velmi přátelští a vtipní. Při odpoledních službách jsem s nimi proseděla hodiny a poslouchala jejich historky.

Právě jsem míjela dveře pokoje číslo čtyři, když se zprudka otevřely. Vykoukl z nich starý šedivý voják. Přes ramena měl přehozenou uniformu a podepíral se berlí. Tohoto muže jsem si moc dobře pamatovala, asistovala jsem při jeho operaci. Ulomený střep z granátu se mu zavrtal do levého stehna a chyběly mu dva prsty na pravá ruce. Byl velmi hrdý na to, že je voják. Vždy, když vstal z postele, měl na sobě svou odrbanou, starou uniformu.

„Sestři!“ zavolal na mě. Otočila jsem se na něj s tázavým pohledem. „Pojďte mi pomoct. Ten chlapec asi blouzní.“ Řekl ustaraně, ustoupil ze dveří a já spatřila Edwarda jak sebou hází ze strany na stranu. Nejspíš se mu něco zdálo.

Přiklekla jsem k jeho posteli shazujíc si tašku z ramene. „Zly sen.“ Řekla jsem spíš k sobě než k vojákovi, který stál za mnou. „Edwarde!“ zatřásla jsem jeho ramenem. „Edwarde, klid. Je to jen sen. Edwarde!“

Náhle se prudce posadil a přerývaně dýchal. Zelenýma očima zmateně těkal po místnosti. „C-co se děje?“ zeptal se.

„Zlý sen.“ Odpověděla jsem a zatlačila ho zpátky na postel. Vzala jsem mu horký kus látky z čela a namočila ho do studené vody vedle jeho postele.

„Já netušil, že se andělé převlékají za sestřičky.“ Řekl, když jsem mu pokládala obklad na čelo. Ruměnec se mi vehnal do tváří. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv na chvíli opětoval, hned však zkroutil obličej bolestí.

„Bolí vás něco?“ ustaraně jsem ho chytila za ruku. Jeho nádherný obličej byl orosený horkým potem a hruď se mu nepravidelně zdvihala jak těžce dýchal.

„Andělé by neměli přihlížet, jak lidé umírají.“ Řekl namísto odpovědi chraplavým hlasem.

„Proto tu nejsem.“ opáčila jsem. „Jsem tu, abych vám život vrátila.“ Srdce mi začalo krvácet nad tou lží. Jak ráda bych pro něj něco udělala, ale netušila jsem co. Byl tak mladý a tak krásný. Dala bych za něj i svůj život, kdyby to šlo. Nedokázala jsem to popsat, ale něco mě na něm přitahovalo. Nebyla to jeho dokonalá tvář, ale jeho pohled. Za bolestí se v jeho očích skrývalo štěstí a vzrušení jeho mládí.

„Jak se jmenujete?“ vytrhl mě ze zamyšlení.

„Isabell.“ Vyhrkla jsem. Po tváři se mu opět rozlil úsměv, tentokrát nezmizel. „No, já už půjdu. Potřebujete ještě něco?“

„Polibek.“ V očích se mu šibalsky zablesklo. Červeň se mi vrátila, políbila jsem ho na hřbet ruky a pohladila ho po tváři. Potom jsem zvedla svojí tašku a vyšla ze dveří.

Celou cestu domů jsem nemohla z hlavy vypudit myšlenky na Edwarda. Neustále jsem před sebou viděla jeho zelené oči a bolestný výraz v obličeji, který vystřídal šťastný úsměv, když jsem ho pohladila. Nemohla jsem se zbavit pocitu viny za to, že jsem mu musela lhát. Vždy mě ty lži mrzely, ale nikdy ne tolik, jako teď, když jsem lhala Edwardovi. Ale proč by mě to mělo trápit? Takových jako je Edward už bylo hodně. Pokaždé jsem byla zdrcená, ale tentokrát to bylo jiné. Jako by se to dotýkalo mě samé. Jako by mi to mělo změnit život.

Doma jsem se umyla a padla polomrtvá do postele. Rozhlédla jsem se po místnosti. Bydlela jsem v malé garsonce asi kilometr cesty od nemocnice. Byl to malý prosto, ale měla jsem to tu ráda. Bydleli tu milí a přátelští lidé a byl tu klid. Dokončila jsem prohlídku pokoje a téměř v zápětí usnula.

 

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dva životy - II. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!