Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dva a dva jsou čtyři - Prolog + 1. kapitola

01.08.2012 (16:30) • vampire2girls • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1423×

Prolog

New York, město jako každé jiné. Vysoké budovy, šedivé cesty, lidé pobíhající sem a tam. V tom všem chaosu si můžeme všimnout dvou mladých žen. Každá je jiná, ale přesto by jedna pro druhou udělala první i poslední.

Ashley Collinsová, na první pohled klidná brunetka. Už pár let pracuje v módním časopisu Vogue a před půl rokem se jí dokonce splnil její sen a stala se vedoucí jednoho oddělení. V New Yorku bydlí už od dětských let, takže je to pro ni srdcová záležitost a nikdo by ji odtud asi ani nedostal. Po střední škole si konečně našla vlastní bydlení, a to v luxusní ulici na Páté Avenue, aby už nemusela snášet svého despotického otce a věčně upřednostňovaného staršího bratra. V životě se bohužel už jednou zklamala. Co se ale stane, když jí do cesty vstoupí pan dokonalý?

Divočejší a drzejší Pamela Sandersová se řídí heslem - Užívej si, dokud můžeš. Pochází z větrného Chicaga a mezi námi, je ráda, že odtamtud vypadla, protože její rodiče se rozhodli na stará kolena pořídit si další dítě. V New Yorku potkala svou dosud nejlepší kamarádku, taky začala pracovat ve firmě s realitami, a jako miláček šéfa získala po pár měsících post vedoucí oddělení. Vlastní byt na Madison Avenue. Taky má svůj vlastní skeptický pohled na lásku. Tvrdí, že vztah vždy zničí prvotní nadšení z nového seznámení. Jenomže jak se říká, na každého jednou dojde…

1. kapitola – Náhoda je blbec… Ale někdy se to hodí

Každý, kdo žije svůj život naplno, bydlí v New Yorku. Není tomu i jinak v případě Ashley a Pamely. Obě se přistěhovaly už před pár lety a na chaotické velkoměsto si stěžovat zásadně nemůžou. I přesto, že se neznají od dětských let, tak jsou spolu snad každou volnou chvíli. Jako třeba dnes…

Ashley se ještě jednou podívala na hodiny, věděla, že už to nestihne včas. Dodělala poslední úpravy, a pak se kvapem vyřítila ze svého bytu a následně i ven na ulici.

„Taxi!“ zakřičela a propletla se mezi kolonou aut ve snaze si ulovit odvoz.

„Tak kam to bude, slečinko?“ zeptal se obstarožní chlap s pleškou, když konečně seděla v tom žlutém vozidle.

„Klub Miracle.“

Na druhé straně, dál od hlučného centra New Yorku, kde už nejsou ty typické vysoké budovy a přeplněné silnice, bydlí už jen pár lidí. Takové místo vyhledávají jen ti, kteří dávají přednost klidu a soukromí. Jako Carlisle a Jasper Cullenovi, kteří zde bydlí teprve měsíc. Díky jejich nelidskému životu se dostanou ven akorát v noci, nebo když, díky nepříznivému počasí, skrz těžké mraky neprochází sluneční paprsky.

„Ty někam jdeš?“ všiml si Carlisle, že se Jazz někam chystá.

„Jo, chtěl jsem využít času. Ty zase budeš doma?“

„Původně jsem to plánoval, ale když tak přemýšlím…“ Carlisle si uvědomil, že opravdu dlouho nikde takhle nebyl a možná je čas to napravit.

„No, a vsaď se, že dnešní noc se zapíše do dějin,“ zasmál se Jasper a čekal na něj, aby mohli jít vstříc nočnímu životu.

Pam sedí v baru a čeká, než dorazí její kamarádka Ashley.

„Čau, už jsem tady. Promiň za zpoždění, ale nestíhala jsem,“ omluví se a líbne ji na tvář.

„No, máš štěstí, už jsem to chtěla zabalit,“ zašklebí se na ni na oko uraženě Pam, ale sama moc dobře ví, že i kdyby její kamarádka nedorazila, tak ji odtud nikdo nedostane ani za nic.

„Co budeme pít?“ začne se hned Ash zajímat a očima projíždí dnešní nabídku.

„Dlouho jsme neměly tequilu, co ty na to?“

„Dobrý nápad,“ kýve hlavou Ash na znamení souhlasu a hned jich zajde pár objednat.

„Jak se daří v práci?“ Pam se vrhá rovnou na dva panáky tequily, které Ash právě zručně donesla a rovnou do sebe jeden kopne.

„Bylo by to mnohem lepší, kdyby konečně někdo odstřelil moji úžasnou šéfovou.“ Při představě na tu frigidní ženskou, která okupuje kancelář šéfredaktorky, se jí hned zvedne žaludek. Ale myšlenky zažene díky tomu úžasnému zlatému moku. Nenechává se dlouho pobízet a během pár minut má v sobě skleničku.

„To mi povídej, taky bych Luise někdy občas zabila.“

„Jo, ty jsi byla v tom Las Vegas, že?“ Ashley si konečně sedne.

„Velmi barvitý víkend, to ti povím.“

„Ale ale, já myslela, že Luis je čtyřprocentní,“ začne se provokativně smát Ashley, když si vzpomene, jak ji zdrcená Pam sdělovala, že její dokonalý šéf je pro její smůlu na chlapy. Pam na ni na oplátku vyplázne dětinsky jazyk a kopne do sebe další dva panáky.

„Hele, brzdi, prosím tě. Chceš dopadnout jako minule?“

„Vždyť to vytančím,“ brání se na oko ublíženě Pami a konečně se začne rozhlížet po dnešním osazenstvu.

„A já doufala, že taneček dneska nebude,“ směje se Ashley, protože už dopředu ví, jak její kamarádka dneska dopadne. Je to už tradice a Pam tomu pokaždé nasadí neuvěřitelný zážitek.

„Hele, tak pojď. Nebaví mě pořád jen sedět.“ Chudák Ashley ani nestačí zaprotestovat, nebo vlastně ani nějak zareagovat, a už ji Pami táhne doprostřed parketu. Netančí snad ani minutu a už se kolem nich, jako vosy na med, nalepí několik chlapů. Je vidět, že si to náramně užívají.

„Ten, co s tebou předváděl ten rádoby sexy taneček, vypadal jako Keanu Reeves,“ culí se Ash, když se jim konečně zase podaří dostat zpátky k jejich stolu.

„Cože? Reeves má hezčí zadek,“ usoudí Pami a zase do sebe kopne tequilu.

„Že ty to tak víš.“

„No, jistě, se vzdělávám na internetu,“ pokrčí rameny Pam a nasadí takový ten předvídatelný úsměv.

Už v sobě mají každá pár tequil, takže se Pam rozhodne předvést své taneční umění. Dojde až k tyči, kolem které se začne svůdně svíjet. Nějak zapomněla na své ultrakrátké šatičky, tak ani neřeší, že když kolem tyče udělá spirálu, tak jí půlka osazenstva vidí až do krku. Ashley ji u toho nadšeně povzbuzuje a doufá, že z té tyčky zase nespadne, jako minule. Pam, taneční tyč a několik panáků tequily je totiž vražedná kombinace. Mužskému osazenstvu se zřejmě její vystoupení líbí, protože to dávají najevo hlasitým povzbuzováním.

„To je ale kráva,“ uslyší Ash od vedlejšího stolu upištěný hlásek.

„Si jako myslí bůhví co,“ ozve se další otravný hlas a Ashley se zvědavě otočí. Zahlédne partu zmalovaných, platinových krasavic, kterým očividně vadí, že Pam odlákala všechnu pozornost na sebe. Ash si jen pomyslí něco o nedostatku mozkových buněk a provokativně se směrem k nim zasměje, což akorát tak zaviní to, že se všechny zvednou a odkráčí pryč.

„Husičky,“ zakroutí nad jejich jednáním hlavou a vrátí se k povzbuzování své kamarádky.

Do baru dorazí dva chlapi. Carlisle s Jasperem si sednou k baru, objednají si pití a začnou se rozhlížet. I kdyby chtěli, tak si nemůžou nevšimnout Pam, která se uprostřed parketu smyslně otáčí kolem tyče. Carlisle na ní může oči nechat.

„To je kočka, co?“ šťouchne loktem do Jazze a kývne směrem k ní. „A viděl jsem ji první…,“ zazubí se Carlisle.

„Když chceš, tak je tvoje… Víš, že to stejně není nic pro mě.“ Narážel Jazz na očividně divokou a sebevědomou povahu Pam. „A stejně tě pošle k vodě,“ smál se Jazz.

„To se ještě uvidí,“ ušklíbne se a dál ji pozoruje.

Najednou se však okouzlující neznámé zamotají nohy a začne padat. Carlisle se rozběhne a pár centimetrů nad podlahou ji zachytí.

„Kurva, auu…,“ dostane ze sebe Pam, když zády narazí do něčeho tvrdého. Otočí se a zjistí, že to jsou ruce nějakého chlapa. Otráveně se z nich začne škrábat na nohy. „To máš ty ruce z kamene, nebo co?!“ prskla na něj. Carlisle se rozhodne využít situace.

„Musíš si dávat pozor, princezno. Příště bych totiž nemusel být poblíž.“ Pami to ovšem neokouzlí tak, jak si on představoval.

„Nikdo se tě o nic neprosil!“ odsekne Pam a otočí se na podpatku.

S tancem pro dnešek radši končí. Naštvaná se vrací zpátky k Ashley, které cukají koutky, a když vidí, že se Pam opravdu nic nestalo, tak vyprskne smíchy.

„Dávej pozor, aby ses nepočůrala,“ zašklebila se na ni a vylila do sebe další tequilu.

„Ten, co tě zachránil, vypadal dost dobře. A podle toho, jak sem zírá, po tobě evidentně jede,“ mrkla Ashley na Pam, když konečně ovládla svůj záchvat smíchu.

„Nasrat, sice mě chytil, ale rozhodně mu za to nedám. O tom si může nechat zdát,“ brblala.

Ashley se ještě jednou ohlídla k zachránci Pam a zjistila, že tu je s kámošem, který by rozhodně stál za hřích.

 Carlisle se za ní ještě chvíli díval a pořád nevěřil tomu, jak je ta malá potvůrka drzá. Jazz se dusil smíchy, když vyslechl jejich rozhovor.

„Ta ti to dala… No, teda spíš ti nedala,“ smál se mu, když se vrátil zpátky k baru.

„Jdi do prdele, stejně ji dneska dostanu,“ odsekl mu. Oba ji sledovali, jak se vrací ke stolu. Jaké milé překvapení pro Jaspera, když zjistil, že je tady se stejně okouzlující kamarádkou.  Na první pohled vypadala mírumilovněji.

„A já zase tu její kámošku…,“ dodal Jazz a zadíval se znova k jejich stolu. Když si všiml, že i ona na něj kouká, tak na ni mrkl a rty zkroutil do neodolatelného úsměvu.

„Evidentně po tobě taky jede,“ usoudil Carlisle podle komentářů, které se ozývaly od jejich stolu. Pro jejich uši to bylo stejné, jako by stály vedle nich.

„Za to u tebe to vypadá pořád bez šance,“ začal se mu znova pošklebovat Jasper. Podle toho, jak slyšeli, o čem se baví, to pro Carlislea slibně rozhodně nevypadalo.

„To se ještě uvidí…“ Ona nádherná ho začínala zajímat čím dál víc. Přece není možné, aby byl někdo tak nedobytný.

„Tak na co čekáš? Na něco je pozveme,“ navrhl Jasper a spolu s Carlislem se vydali k jejich stolu.

„On se na mě usmál,“ zapištěla Ashley a vypadalo to, že každou chvíli radostí omdlí.

„Kdo zas?“ ptala se Pam a rozhlížela se.

„No, ten jeho kámoš.“ Hodila hlavou směrem k nim. Oni se najednou zvedli a, s výrazem divoké šelmy, která zavětřila kořist, si to pomalu šinuli k jejich stolu. Ash si začala nervózně upravovat vlasy.

„Ty vole, oni jdou sem. On si snad nedá pokoj,“ nadávala potichu a dělala, že je vůbec nevidí. Pam o pozornost blond manekýna, který má o sobě evidentně vysoké mínění, nestála ani trochu.

„Můžeme vás na něco pozvat, dámy?“ zeptal se jich medovým hlasem Carlisle.

„Můžeš mi třeba políbit hýžďový sval,“ šeptla si pro sebe Pam. Carlisle, kterému to neuniklo, se uchechtl. Za sebou slyšel, jak Jasper má mnohem větší potíže zadusit smích.

„Ano, můžete…,“ vyhrkla Ashley dřív, než je Pam stihne odehnat.

„Super, co pijete?“ ozval se Jazz.

„Tequilu…,“ usmála se Ashley a Jasper šel pro pití k baru.

„Jinak, já jsem Carlisle,“ představil se blonďák.

„Já jsem Ashley,“ řekla a podala mu ruku.

„A ty?“ naklonil se k Pam.

„Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít,“ zašklebila se na něj a zase se otočila zády. Carlisle se nad tím jen pousmál.

„A já jsem Jasper,“ představil se i ten druhý, který právě donesl další pití.

„Moc mě těší, jmenuji se Ashley…,“ cukrovala a málem pod dotekem jeho ruky roztála, jako zmrzlina v létě, „a tohle je moje kamarádka Pam.“ Ta ji v zápětí kopla pod stolem do nohy a hodila po ní vražedný pohled.

„Au, co děláš?“ sykla Ash přes stůl a mnula si lýtko. Pam mířila přesně.

„Muselas mu to jméno vyžvanit?“ procedila potichu skrz zuby.

„Ooops…,“ pokrčí nevinně rameny a otočí se na Jazze, který si sedl vedle ní, a dal se s Ashley do řeči.

Pam není z Carlisleovy přítomnosti dvakrát odvařená. I přesto, že je ten chlap kus, tak ji stihl naštvat dřív, než ho stačila poznat.

„Proč nejdeš vydýchávat vzduch někomu jinému?“ vzteká se Pam, když jí neujde, že si Carlisle sedl k její smůle vedle ní.

„Zrovna se mi zalíbilo tady…“

„Tak to se ti bude muset zalíbit někde jinde,“ dohadují se ti dva, zatímco Ashley je z Jasperovy společnosti nadšená.

„Půjdeme si zatančit?“ navrhl Jasper Ashley.

„Určitě, moc ráda.“ Zvedala se a všimla si, jak na ni Pam hodila pohled á la dík, že mě tu s ním necháš samotnou. Ash se na ni zašklebila a cupitala za Jasperem na parket. Hrála zrovna klidnější písnička, takže se pomalu houpali do rytmu.

„Kamarádka je divoká, co?“ zasmál se Jazz.

„No jo, jen mám strach, aby to Carlisle přežil.“ Oplatila mu úsměv.

„Já myslím, že si poradí. A co ty? Chodíš tu často?“ Z jeho sexy úsměvu se jí podlamovala kolena.

„Jak kdy. Je to něco jako odměna za úmornou dřinu v práci.“

„Kde pracuješ?“ zajímal se.

„Velím módnímu oddělení v redakci časopisu Vogue.“ Byla na sebe pyšná. Dřela, aby se na tu pozici dostala.

„Wooow… Vysněná práce každé ženy.“

„To si piš, za nic na světě bych neměnila.“ Ash se koutkem oka podívá zpátky k jejich stolu, aby se ujistila, že se ti dva ještě nezabili.

„Víš, že se mi líbí takové dračice, jako jsi ty?“ zašeptal Carlisle Pam do ucha.

„Jseš mi odpornej,“ odsekla mu. „Nikdy bych s tebou nic neměla.“ Ani si nevšimla, kdy se to stalo, ale teď už se mu opírala o rameno… Přece jen množství alkoholu udělá své a ona je potom přítulná víc, než by chtěla. Mozek se však stále odmítá Carlisleovi tak snadno vzdát. 

„Teď lžeš sama sobě. Anebo máš snad strach, že bys mi nestačila?“ zeptal se jakoby výsměšně.

„Věř mi, zlato. To poslední, co jsem kdy měla, byl strach. Já se jen tak něčeho neleknu,“ odporuje mu Pam.

„Tak to dokaž!“ hecoval ji. Carlisle věděl, co chce, a taky měl v úmyslu to dostat. To roztomilé koťátko, co odmítalo zatáhnout drápky, ho svým drzým chováním nesmírně přitahovalo.

„Nemám zapotřebí ti něco dokazovat.“ Začínala být vytočená a kousek se od něj posunula. Kdo si ten chlap myslí, že je? Vypadá božsky, to jo. Taky má co dělat, aby po něm okamžitě neskočila, ale pořád platí, že ji neskutečně vytáčí.

„No jo, takže máš prostě strach. Ale za to se stydět nemusíš…,“ zakončil na oko chlácholivě Carlisle a podle výrazu Pam usoudil, že tohle pro ni byla poslední kapka. 

„Fajn, řekl sis o to!“ štěkla na něj. Kopla do sebe tequilu, chytla Carlislea za košili a táhla ho směrem na dámské záchodky. Však já mu ukážu, jaký mám strach.

Do konce života na to chlapeček nezapomene, vyhrožovala mu v duchu Pam. Jen, co se za nimi zaklaply dveře, tak se na něj Pam vrhla jako neřízená střela. Přitlačila ho ke zdi a škubnutím mu roztrhla košili. Stáhla ji z něj, pak mu povolila pásek u kalhot a rozepnula je. Ty s žuchnutím dopadly na zem. Carlisle si ji otočil zády k sobě a vyhrnul její krátké šatičky… Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Obsazeno…,“ zavrčela vztekle Pam a vteřinu na to se s Carlislem oddávali divokému sexu.

Hudba byla čím dál pomalejší a bylo téměř nevyhnutelné, aby se Ash s Jasperem na sebe netiskli v pomalém plouživém tanci. Bylo nesmírně vzrušující se tisknout na jeho pevné tělo i přesto, že mu nejspíš byla zima, protože studil jako led.

„Co kdybychom šli ke mně?“ zašeptala Ashley. Ani netušila, kde vzala odvahu se ho na to zeptat, ale za prvé… Sex neměla poslední tři měsíce a za druhé… Jen blázen by tohohle chlapa nechal jít.

„Myslím, že to je fajn nápad.“ Zase se tak neodolatelně usmál a Ashley ho už táhla z baru ven, aby si to náhodou nerozmyslel. Taxíkem byli u ní doma za pár minut. Tahala klíče z kabelky tak rychle, jak jí to jen touha, která s ní otřásala, dovolovala a Jasper jí to ani trochu neulehčoval tím, že jí něžně oždiboval krk. Konečně se dostali dovnitř. Skopla si z nohou boty a mířila s Jazzem rovnou do ložnice. Ještě v duchu poděkovala za to, že si tu dneska výjimečně uklidila a už upadala do sladké nevědomosti.

Přidáváme písničku k tanečku Pam v baru:

Tak doufáme, že se vám první kapitola aspoň trochu líbila. Je to náš první pokus o povídku. Budeme rády za pár komentářů, abychom věděly, co si o tom myslíte, a jestli má vůbec smysl pokračovat. :-) Vaše Angee a Eliii. ♥

Autor: vampire2girls (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dva a dva jsou čtyři - Prolog + 1. kapitola: