Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 6. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 6. kapitolaTakže předposlední dílek. Takhle povídka, se mi nějak nedařila psát. Nebyla to moje parketa. A tak s ní skončím dřív, než budu moct rozbít celý "spisovatelský" svět. V tomhle díle jsem začala povídku formovat k poslednímu dílu. Nevím, jak dlouho budete čekat na poslední část. Ale potřebuju nějaký čas, abych to uzavřela, pokud možno co nejlépe to půjde.

29.01.2011 (22:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 989×

Vylezl jsem na strom, který byl vedle mého pokoje, a podíval se dovnitř. Všechno bylo tak, jak jsem to zanechal, když jsem tu byl naposledy. Zhluboka jsem se nadechl a vylezl tam.

Jasně jsem viděl fotografie, které ležely na mém nočním stolku. Byly to fotografie mé rodiny. Nechtěl jsem dýchat, bál jsem se, že tu může být, abych se dokázal ovládnout. Otevřel jsem první šuplík prádelníku, oblečení bylo srovnané, jako bych tu žil každý den. Došel jsem ke dveřím a zaposlouchal jsem se. Nic. Otevřel jsem je tedy. Procházel jsem krátkou chodbou, která vedla přímo do obýváku, byla tu jenom jedna odlišnost od doby, co jsem tu byl naposled. Má fotografie nad krbem, u které svítila svíčka.

Najednou jsem začal vzlykat. Do teď jsem si neuvědomil, jak mi všichni chybí. Viděl jsem fotky se svými přáteli. Nesnášel jsem Victorii. Prošel jsem zbytek domu a zastavil se v kuchyni. Uslyšel jsem klíče v zámku, které záhy začaly vydávat ohromný hluk. Zděsil jsem se. Nedýchej! Nemohl jsem se ani pohnout. V tu chvíli přišla mamka do kuchyně. Spadl jí nákup z ruky a skleněná flaška s okurkami se rozletěla na deset kousků. Její tep se vydatně zrychlil. Dostal jsem se z transu a nepozorovatelně vyletěl ven. Když se její srdeční tlukot zmenšil, nakoukl jsem do okna. Byla rudá a seděla na židli. Pak se postavila a vyndala z kredence, jak jsem viděl, prášky proti stresu. Musela si myslet, že šílí. Táta tu nebyl, nejspíš byl v práci. Naposled jsem se na ni podíval.

„Mam tě rád," zašeptal jsem. Myslel jsem si, že tohle nemohla slyšet. Ale ona vzhlédla. Bylo nemožné, aby mě viděla. Otočil jsem se a rozběhl se pryč.

xxx

Zase jsem tu seděl. Ze školní budovy jsem viděl celé městečko. Tipoval jsem, že se do dvou hodin rozední. Byl jsem pořád rozrušený z mého setkání s mámou. Až do této doby jsem nedýchal, uvědomil jsem si. Za zády se mi objevila Jane.

„Chci se ti omluvit za mé chování. Já... ode mě se očekává, že budu taková. Musela jsem být taková. Garda mě pozorovala. Kdybych selhala a nechala ji naživu, dozvěděl by se to Aro a já bych ho zklamala. Už by se ke mně nechoval tak, jak se chová teď. Viděla jsem, že ji nechceš zabít. Dokonce mě překvapilo, jak si za ni bojoval, jak ses po mně vrhl. Pak ses ale nechal přesvědčit, dobře spíš donutit. Když jsi později utrhl Bree hlavu, uvažovala jsem. Musíme být takoví? Není to jen vysněná společnost Ara?" Zůstal jsem na ni zírat ještě nějakou dobu. Nepoznával jsem ji.

„Tak proč?" zašeptal jsem. „Proč jsi mě to donutila udělat?" sykl jsem bolestí. Ihned se ke mně sklonila.

„Kdybys to neudělal, musela bych tě na místě zabít." Ihned si ke mně přisedla a vzala mě za ruku. Znovu jsem byl vyvedený z míry. Nikdy u mě nebyla tak blízko. Pak ale udělala něco, co jsem vůbec nečekal. Přitáhla si mé rty ke svým a dlouze mě políbila.

„Líbíš se mi od prvního dne, proto jsem nechtěla, aby tě zabili. To proto jsem za tebe tolik bojovala. Chtěla jsem, abys přežil. A když jsi se mohl vynadívat na Tanyu, projela mnou taková žárlivost... Odpustíš mi někdy?" sklopila hlavu.

„Já... nemůžu. Možná později!" zašeptal jsem. Na tváři se jí objevila velká vráska. Zvedl jsem se a běžel přes les pryč. Byl jsem nějaký kus od Forks, když jsem narazil na tři upírky poblíž vily Cullenových.

„To je prdeláček Jane," uchechtla se jedna. Druhá se hlasitě zasmála. Třetí ta nejkrásnější se zasmála jen roztomile.

„Nejsem žádný její prdeláček," pronesl jsem každé slovo zvlášť, aby to bylo dostatečně jasné.

„Dobře, tak se hned nerozčiluj!" ohradila se jedna. Nechtěl jsem, aby takhle naše konverzace skončila.

„Co vás sem přivádí? Mohu-li se zeptat?" byl jsem neskutečně zvědavý.

„Návštěva přátel. Jenže jsme přišli nevhod. Právě přišli přátelé o členku rodiny, bylo to velmi smutné."

„Já vím." Sklopil jsem pohled. Věděl jsem, že ví to, že jsem to byl já. „Já to nechtěl udělat," zašeptal jsem.

„Dost řečí, jsme zrovna na lovu, nechceš se přidat?" navrhla.

„Jasně." Mohli bychom ale zajít někam jinam než sem do města. Nechtěl jsem zabít někoho, koho znám.

„Podle barvy tvých očí ale nejsi na stejné stravě jako my! Pravděpodobně ti to nebude chutnat!"

Zamyslel jsem se. Slyšel jsem už o upírech, kteří byli jiní. Svou představu o lidské krvi jsem na nějakou dobu zavřel do šuplíku. Mohl bych to zkusit, co by se mi mohlo stát?

„Jdu s vámi," usmál jsem se na ně. Přikývli a vyběhli. Ta co se mnou mluvila, zůstala.

„Ehm. Jsem Tanya," řekla a podala mi tradičně ruku.

„Riley... Volt... Biers!" Přikývla a nadzvedla jedno dokonalé obočí.

„Ty další dvě jsou mé sestry: Irina, Kate."

„Můžeme?" zeptala se s nadšením v hlase. Přikývl jsem teď pro změnu já. Nechal jsem se vést svými instinkty. S lidskou krví se to nedalo rozhodně srovnávat. Chutnalo to příšerně, ale co mě překvapilo, bylo to, že jsem se cítil líp - najedený.

„Riley?" přiběhla Jane. „Nechápu, že se tu zahazuješ s těmahle, oni za to nestojí!“

„Už musíme jít," řekla.

„Já nikam nejdu, Jane," tvrdě jsem si stál na svém.

„Já se tě neptám, jestli chceš nebo ne." přitvrdila. Její náhlé změny nálad mě začínaly děsit.

„Nechci," řekl jsem. Viděl jsem v jejich očích obrovskou bolest. Ničilo mě to.

„Dobře." Otočila se a odcházela.

„Já se vrátím!" zavolal jsem za ní ještě.

XXX


Nějakou dobu jsem zůstal s Denalským klanem. Většinu času jsme si povídali o tom, jak dokážou takhle žít, jak dokážou být u člověka tak blízko. Uchvátilo mě to. Chtěl jsem to taky zkusit. Tanya mi pomáhala, trénovali jsme na lidské transfúzi. Nebylo tak těžké ji sehnat.

„Riley, víš, co nechceš udělat?" kroužila mi s pytlíkem plné krve kolem hlavy. Bylo to vtipné i přes všechnu bolest, kterou mi to způsobilo. Znepokojovalo mě, že to bolest působilo i Tanye.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Druhý poklidný život Rileyho Bierse - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře