Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostanu tě! 8. kapitola

10.05.2010 (19:00) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3589×

Pohled Edwarda

Zasloužil jsem si to! Všechno to, co mi řekla, byla pravda.

Myslel jsem si, že nechat ji být, bude nejlepší řešení. Kdo by mohl milovat zrůdu, jako jsem já? Chtěl jsem, aby na mě zapomněla. Aby si žila svůj život, lepší život, než by měla se mnou.

Snažil jsem se na ni zapomenout! Vyhnat si její obraz z hlavy! Její vůni, chuť jejich rtů… Ale marně… Když jsem zjistil, že to nedokážu, začal jsem to přebíjet něčím jiným. Nebo spíš někým jiným. Sice to nepomohlo, ale alespoň mě to na chvíli zabavilo a já jsem se zatvrdil. Všechno to, co mi jí připomínalo, jsem si nechal jen pro sebe. Své osobní vlastní mučení. Žádná jiná ji nenahradila, ale to jsem ani nechtěl. Utišily vždy jen můj chtíč.

A tak to bude i dál. Bella se vyjádřila dost jasně a já to nehodlám měnit…

Alice mě donutila jít s nimi do nějakého clubu. Moc se mi po tom všem nechtělo, ale donutila mě. Nevím, co se za tím skrývá, ale všechno je lepší než s ní celý rok jezdit na nákupy! Nejhorší na tom bylo to, že jsem si ani nedokázal přečíst její myšlenky. V hlavě si překládala slovník do svahilštiny. Bože! Kde na tenhle jazyk přišla? Ovšem znamenalo to, že něco plánuje a nechce, abych věděl co.

Mé podezření se potvrdilo, když každý můj sourozenec myslel na něco jiného, abych nepoznal, co se děje. Nejhorší to bylo u Emmetta. Schválně myslel na to, co všechno bude s Rose dělat. Věděl naprosto přesně, co mě vždycky odradí. Jeho myšlenky na sex s Rosalie.

„Sakra, Emmette!“ zařval jsem na něj naštvaně a rozhodl jsem se vypadnout z domu. Rozhodl jsem se, že si zalovím. V mé hlavě mi stále hlodaly myšlenky, co to má všechno znamenat. V okamžiku, kdy jsem zacítil pumu, jsem přestal myslet. Nechal jsem se čistě ovládat svými instinkty.

Vrátil jsem se domů. Alice mě začala uhánět, ať si pohnu. Je vážně panovačná… Chudák Jasper, tohle pořád snášet! Ale co bych pro ni neudělal… Raději jsem udělal, to, co po mě chtěla. Jak bylo jejím zvykem, nachystala mi už co si mám obléct. Džíny byly jasná volba, ale odmítl jsem si na sebe vzít tu barevnou hrůzu.

„Edwarde Cullene! Opovaž se!“ zakřičela na mě, jakmile ve své vizi spatřila, že si tohle neobléknu.

„Zapomeň!“ zakřičel jsem na ni zpátky. Ze skříně jsem si vytáhl černé tričko a černou koženou bundu.

Když jsme se sešli u auta, ještě pořád naštvaně kroutila hlavou. Ale jakmile mě spatřila, přes tvář jí přeběhl oslnivý úsměv.

Má štěstí, že oblečení mu nakupuji já! Tohle mu fakt sekne! Proudily ke mně její myšlenky.

Při našem rychlém stylu jízdy, netrvala cesta dlouho. Před clubem bylo plno. Tak nějak mi to bylo jedno a ani jsem nezaregistroval jeho název. Uvnitř to bylo docela velké. Uprostřed místnosti byl DJ a kolem něj byl taneční parket. Po celé zadní zdi se táhl obrovský bar. Stoupl jsem si zády k baru a opřel se o něj. Očima jsem brouzdal po lidech.

Chce mě zabít! Začal jsem ztěžka dýchat. Klid, Edwarde! Nechovej se jak nadrženej puberťák! Nemohl jsem z ní spustit oči. Bella se k nám blížila tou její zatraceně sexy chůzí. Měla na sobě tyrkysové minišaty bez ramínek. Dokonale obepínaly její postavu a zvýraznily její dlouhé nohy.

„Sakra!“ ujelo mi.

Za ní se hned vynořili její psíčci! Jakmile jsem spatřil toho pitomce z rána, divoce jsem zavrčel.

„Ježisi, Edwarde! Ovládej se!“ zasyčela Alice. Pak se hned obrátila k Belle a šla se s ní uvítat. Náhle jsem pochopil to jejich utajování myšlenek. Věděli, že kdybych věděl, že tady bude Bella, nešel bych.

Bella mě okatě přehlížela. Naprosto ignorovala moji přítomnost, tak jak řekla. Jak chceš zlato!

Upřel jsem na ni svůj pohled. Nevydržela to a nervózně se na mě podívala. V tu chvíli jsem se na ni usmál a pomalým krokem jsem se k ní začal blížit. Viděl jsem jí na očích paniku, ale nedokázal jsem se jí dostat do hlavy. Mohl jsem se soustředit sebevíc, ale nešlo to.

„Nech mě, Edwarde!“ zasyčela, když už jsem byl těsně u ní.

Ale já jsem přesně věděl, co dělám. Jen jsem se usmál a prošel těsně kolem ní. Zamířil jsem rovnou ke dvojici dlouhonohých blondýnek. Za sebou jsem slyšel jen podrážděné zasyčení.

Prostě jsem přistoupil na její hru. Ona dělá, že pro ni neexistuji, tak se jí to snažím usnadnit. A navíc z toho taky něco mám… Slovo dalo slovo a tak jsem je obě pozval k baru. Všechno se vyvíjelo docela slibně a slečny by si daly jistě říct, kdyby se náhle nezjevila Bella. Zacítil jsem, že už má v sobě nějaký alkohol. S úsměvem, kterým mě doslova přimrazila na místo, se k nám blížila.

„Brouku! Doufám, že nečekáš dlouho!“ řekla mi a pak mě políbila. Zareagoval jsem čistě instinktivně na její blízkost. Přitiskl jsem jí pevně na své tělo, rukama zajel do vlasů a prohloubil jsem náš polibek. Jakmile jí začal docházet dech, ukončila náš polibek. Jemně se odtáhla a otočila se na můj doprovod.

„Díky, že jste mi ho tady zabavily, než jsem přišla!“ řekla mile. Na můj vkus moc mile. A můj doprovod mě opustil. Stála tam a dívala se na mě. Očividně se vztekala. Schválně jsem nereagoval a čekal jsem, co bude dál. Otočila se na barmana a objednala si tři panáky. Naráz je po sobě vypila, podívala se na mě a odešla.

Sledoval jsem ji. Už měla dost popito. Na parketu řádila jako šílená. A s ní i moji sourozenci, včetně těch jejich pitomců, kteří ji neustále obklopovali.

„Bejvalka?“ ozvalo se najednou vedle mě.

Sakra jsem z Belly tak mimo, že ani nevnímám, co se děje kolem mě. Vedle mě stála hezká, na mikádo ostříhaná černovláska.

„Hm.“

V ten okamžik se Bella zapotácela a ten pitomec z rána, Colin nebo jak se jmenuje, ji vzal do náruče a odnášel ji pryč.

„Jdeme?“ zeptala se zase černovláska a natáhla ke mně ruku.

Její myšlenky byly naprosto jasné.

„Jdeme.“

Vzal jsem ji za ruku a šli jsme k východu. Po cestě jsme ještě potkali Bellu s Colinem. Jakmile mě spatřila, usmála se. Úsměv jí však pohasl, jakmile uviděla dívku vedle mě. Díval jsem se do jejího smutného obličeje a její pohled mě zraňoval.

„Tak pojď!“ řekla dívka vedle mě.

Colin odváděl Bellu a i když jsme se od sebe vzdalovali, stále jsme se na sebe dívali. Pak Colin zahnul za roh a já jsem ji ztratil z dohledu.

Vybrala si sama, sakra! A já taky! Tak proč mi moje rozhodnutí rve srdce, které už nemám? Měl jsem sto chutí rozběhnout se za nimi, vyrvat Bellu z Colinovi náruče a odvést ji někam daleko. Chtěl jsem ji držet v náruči, chtěl jsem cítit její vůni, cítit její nohy ovinuté kolem mého těla. Zatraceně, chtěl jsem se s ní milovat tak dlouho, dokud by nekřičela moje jméno. Chtěl jsem jí držet v náruči, jakmile by únavou usínala.

Ani jsem si neuvědomil, že stojím a napjatě zírám na místo, kde mi zmizela z očí, dokud na mě nepromluvila má společnice.

„Nech ji být. Už má někoho jiného!“ řekla tiše.

Přikývl jsem a odváděl ji ven. Už jsem se přece rozhodl!

Jenže když mě venku začala líbat, sice jsem jí polibky oplácel, ale myslel jsem stále na Bellu. Vztekle jsem si tělo dívky přitáhl k sobě. Ani nevím, jak se jmenuje, ale co na tom záleží. Stejně už ji víckrát neuvidím…

Přimáčkl jsem ji na stěnu a začal ji hladit pod tričkem. Cítil jsem její vzrušení a pokračoval jsem v tom, co jsem začal.

V hlavě mi ale znělo jedno a to samé.

Zapomeň na ni! Zapomeň na ni! Zapomeň na ni! Zapomeň na ni! Zapomeň na ni! Sakra, Bello! Proč tě nemůžu dostat z hlavy?

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostanu tě! 8. kapitola: