Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostanu tě! 3. kapitola

14.04.2010 (19:45) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4342×

Pohled Edwarda

Zatímco jsme se řítili směrem k obchodnímu centru, gratuloval jsem si, jak jsem to skvěle zvládl. Navíc jsem rád, že mi Alice pomůže. Chce, abych vyhrál. Je jen škoda, že na mě nemůže uplatnit své schopnosti. Alice totiž vidí budoucnost. Její vize jsou však čistě na základě rozhodnutí dotyčné osoby. Takže pokud svůj názor tato dotyčná osoba přehodnotí a změní, je i budoucnost jiná. U mě to však nefunguje. Škoda, zrovna teď bych rád věděl, jestli Rosalie porazím.

Alice ovšem není sama, kdo disponuje takovými schopnostmi. Jasper umí ovlivnit emoce. Zároveň je na ně ale velice citlivý.

Najednou už Alice parkovala a já jsem si všiml, že jsme už na místě. Vystoupili jsme z auta a vydali se vstříc nákupům. Lidé nám jako vždy začali uhýbat z cesty a já jsem chytl Bellu kolem pasu.

„Dej tu ruku pryč, Cullene!“ zasyčela.

„Vždyť se ti to líbí!“ odpověděl jsem.

„Nelíbí!“ řekla trucovitě.

„Lžeš!“ vydechl jsem jí do ucha a ona se celá zachvěla. Nebude to tak složité, pomyslel jsem si.

Chtěla něco namítnout, ale já jsem si ji přitáhl blíž k sobě.

„Zlato, dívej se a uč se. Musíš získat pěknou dávku sebevědomí, tak se drž u nás.“

Zřejmě pochopila, protože ani neprotestovala.

Vešli jsme do prvního obchodu. Alice okamžitě začala poletovat z jednoho konce na druhý. Já jsem se posadil a sledoval jsem, co vybírá.

Mela se však strhla u pokladny.

„To snad nemyslíš vážně, Alice! Okamžitě to odnes! Vezmu si jen tyto věci a hotovo!“ vykřikla Bella a ukázala na pár kusů oblečení v ruce.

„Bello, prosím tě…“ škemrala Alice.

„Ne! Zapomeň na to! Myslíš si, že si peníze doma tisku nebo, co?“

„Edwardeee!“ zavolala mě Alice.

„Co se děje?“ zeptal jsem se, i když mi už dávno bylo všechno jasné.

„Bella nechce, abych jí koupila oblečení.“

„No tak snad mi nebudete platit oblečení, ne?“ řekla Bella.

„Bello, zlato, ty pomáháš mně a já tobě, vzpomínáš? Ty nás necháš, abychom ti to zaplatili. A já ti slíbím, že se Alice bude krotit, ano?“ řekl jsem a díval jsem se jí přímo do očí. Už jsem zjistil, že když se na Bellu takhle dívám, je většinou zmatená a toho se snažím teď využít.

„Tak dobře, ale není mi to příjemné!“

Podíval jsem se na Alice s dotazem v očích.

„No jo. Jak říkáš... “ řekla sklesle.

Měl jsem si uvědomit hned, že když Alice řekne, jak říkáš s jejím pokorným souhlasem ve tváři, bude to peklo. Byla jako uragán. Nedala se zastavit a já se jen modlil, aby Bella tohle tempo vydržela. Přísahám, že když jsem kolem Belly procházel, slyšel jsem jí mumlat něco o zabijácké nákupní mašině. Musel jsem se začít smát.

Nakonec se Alice uklidnila, když jí Bella řekla, že se taky musí někdy vrátit domů. I přes to všechno se Alice vytáhla. Nakoupila Belle všechno nové od A až po Z. Jakmile jsme však sedli do auta, Bella usnula.

„Zničila jsi ji,“ řekl jsem.

„Ale prosím tě.“

„Ne… Zabijácká nákupní mašina!“ zamumlala Bella ze spaní.

„Cože?“ zeptala se Alice.

„Tak ti říká... “ zachechtal jsem se.

„Jééé. Ještě nikdy mi nikdo nevymyslel přezdívku!“ rozplývala se Alice.

Musel jsem se znovu smát. Alice dokáže vzít všechno s nadhledem. Konečně jsme dorazili před Bellin dům. Alice šla vytahovat věci z kufru a já jsem šel probudit Bellu.

„Zlato, vstávej, už jsme doma,“ řekl jsem a nahnul se těsně nad ni.

Pootevřela oči. Jakmile mě spatřila usmála se a mně se rozbušilo srdce. Měl jsem chuť ji políbit a tak jsem se k ní víc přiblížil a jemně ji políbil. Jen jsem jí jemně přitiskl své rty na její, ale jí to nestačilo. Okamžitě si rukama přitáhla mou hlavu a začala mě vášnivě líbat. Když jsem ucítil, jak se její jazyk otřel o můj, zapomněl jsem úplně na všechno.

„No tak děcka, pojďte mi pomoct!“ křičela z venku Alice.

Bella se okamžitě odtáhla a odstrčila mě od sebe.

„Už mě nikdy nelíbej, Cullene!“ zasyčela na mě.

„Tys líbala mě, zlato,“ řekl jsem.

„Já… Myslela jsem si, že je to Nick. Byla jsem rozespalá. Často se mi o něm zdá… “

„Jak říkáš.“

Použil jsem oblíbenou frázi Alice. Věděl jsem, že je zmatená a nechce si to přiznat. Opravdu to bude lehčí, než jsem si myslel. Pousmál jsem se a pomohl jí z auta. Společně jsme začali nosit věci k jejímu domu.

Pohled Belly

Zbláznila jsem se! Dočista jsem přišla o rozum. Jak jinak se dá vysvětlit, že jsem právě znásilnila Edwarda Cullena jazykem! A jemu se to ještě líbilo! Aspoň doufám… Cože? Vždyť mi může být jedno, jestli se to líbilo jemu.  Ale co já? Tak tohle jsem totálně zvorala. Jak se mu teď můžu podívat do očí? A ta výmluva na Nicka… Věděla jsem, že mi to nevěří.

Alice s Edwardem mi pomohli donést věci ke dveřím a pak jsme se rozloučili. Navíc jsme se domluvili, že moji „proměnu“ necháme až na sobotní akci u Paula. Pak mě Alice objala, Edward na mě mrkl a byli pryč.

Odemkla jsem dveře a zavolala jsem, že jsem doma.

Náš domek je menší a do patra. Nachází se až na konci ulice, takže to mám kousek do lesa. Ráda tam chodím a procházky. I když to není žádné luxusní bydlení, mám ho ráda. Zkrátka jsem tady doma.

Moje maminka se jmenuje René a pracuje v realitní kanceláři. Otec – Charlie, je náčelníkem místní policie. Jsme taková normální rodinka.

„Ahoj! Kde jsi byla tak dlouho?“ zeptala se mě máma.

„Byla jsem na nákupech s Alice, dcerou od doktora Cullena,“ odpověděla jsem a šlapala jsem ověnčená taškami po schodech nahoru do mého pokoje.

„Tak to je fajn a koupila sis něco pěkného?“

„Jasně. Však uvidíš!“ křikla jsem na ni ještě dolů.

V pokoji jsem ze sebe shodila tašky a unaveně jsem padla na postel. V ten okamžik jsem myslela na ten polibek v autě. Zatřepala jsem hlavou a rychle jsem vyskočila na nohy.

Tak to ne Edwarde Cullene! Takhle by to teda nešlo a zakázala jsem si na něj myslet. Sešla jsem dolů na večeři. Při ní nám táta vykládal novinky ze „světa zločinu“. Jak tomu on říkal. Jakmile jsem dojedla, šla jsem do sprchy a rovnou z ní do postele. Byla jsem opravdu utahaná.

Celou noc se mi zdály divoké sny o tom, jak s Alice stále nakupujeme a dokud nebude ona spokojená, nemůžeme odejít. Příšerné! Alice nemůže být nikdy spokojená! Na konci, když už jsem si myslela, že se nemám šanci nikdy vzbudit, přišel na scénu Edward s Nickem. A oba na mě křičeli, ať jdu za nimi. Stála jsem tam jako sloup a nemohla jsem se rozhodnou ke komu z nich dvou přijít. V okamžiku, kdy už jsem byla opravdu zoufalá z toho, že se nemůžu rozhodnout za kým z nich dvou jít, jsem se probudila. Akorát mě budil budík.

Nechápala jsem, nad čím jsem tak přemýšlela, vždyť je to přece jasné. Určitě bych šla za Nickem!

Umyla jsem se, oblékla, vlasy jsem si svázala do culíku a vyrazila jsem do školy. Chodím pěšky, bydlím totiž kousek od školy.

Na parkovišti už na mě čekala Alice.

„Ahojky, Bello! Tak jak ses dneska vyspala?“ spustila, jakmile mě objala na uvítanou.

„Ale, docela to ušlo,“ odpověděla jsem.

„No, tak doufám, že se na zítřek vyspíš líp. Máme totiž do večera fůru práce!“

„Co blázníš, Alice?“

Vůbec jsem nechápala, o čem mluví.

„Musíme tě nachystat na zítřejší večírek u Paula!“ vypískla.

Ty bláho! Mále jsem na to úplně zapomněla. Vždyť zítra je sobota…

„Já… “ zakoktala jsem se.

„Neboj, to zvládneme! Uděláš na Nicka dojem, o to se osobně postarám!“ uklidňovala mě Alice.

„Já taky!“ ozval se hlas za mnou.

Byl to Edward, mimochodem úžasný, jako vždy. Modré prošoupané džíny a černé obepnuté tričko… Nesmím na něj tak zírat!

„Ahoj!“ řekl.

„Čau!“ odpověděla jsem.

„Takže půjdeme?“

Tiše jsem zírala. Kam jako chce teď jít? Vždyť jsem teprve přišla do školy.

„Máme spolu literaturu… Škola, hodina, třída, lavice, učitel… Vzpomínáš?“ zeptal se a při vyjmenovávání poznávacích znamení jsem zrudla, jako rak.

Super! To je vážně skvělé! Takže já se s ním, jednou líbám a už mám v hlavě vygumováno!

Tiše jsem přikývla a vyrazili jsme do školní budovy. Na chodbě jsme potkali Nicka s Reginou. Vypadá to, že už spolu chodí. Sakra! Tak to mi ještě scházelo! Stáli tam, Regina se na něj usmívala od ucha k uchu a obdivně na něj zírala a na prst si motala pramen svých vlasů.

Edward se zastavil kousek od nich.

„Tak to vidíš!“ řekl.

„Co mám vidět?“ zeptala jsem se.

„Podívej se na Reginu. Jo já vím, že se na ni zrovna dvakrát ráda nedíváš, ale udělej to pro mě. Prosím.“

„No tak dobře. Dívám se.“

„Takže… Vidíš, jak se na něho dívá? Jakoby byl jediný na světě. Nic jiného kolem ji nezajímá. Sem tam kývne hlavou, tím dokazuje, že ho poslouchá. I když pochybuji, že ví, o čem Nick mluví. Ale je to jedno. Výsledným efektem je to, že Nick vidí, že se s ní dá mluvit. Sem tam se ho letmo dotkne, jakoby nic a přitahuje pozornost na sebe.“

„Pche.“

„Ale no tak. Chci tě něco naučit a ty se k tomu stavíš takhle.“

„Tak tohle snad dokáže každý!“ řekla jsem znechuceně.

„Tak to chci vidět!“

„Tak to budeš koukat!“ řekla jsem a s pohledem upřeným na Alice jsem mířila k záchodům.

Alice pochopila a vydala se za mnou. Ve zkratce jsem jí vysvětlila, co se stalo a ona mi pomohla to nacvičit. Však ty se ještě budeš divit, Edwarde! Ještě nám zbývalo pár minut do hodiny, když jsme se vydaly zpět ke třídě.

„No tak hlavně si pamatuj, že nesmíš vypadnout z role! Šlo ti to moc dobře, takže se snaž! Bude to jen chvilka. Výborně, Edward se zrovna baví s Emmettem, na něm si to výborně nacvičíš. Já jenom vysvětlím Rose, o co jde, aby neudělala zbytečnou scénu. A ty se snaž!“ řekla a pospíchala směrem k Rose.

Jakmile na mě kývla, věděla jsem, že Rose souhlasí. Takže jsem vyrazila do „akce“!

Vyšla jsem ostrou chůzí zhruba jako včera na nákupech. Rozhoupala jsem boky, tak jak jsem to viděla u Reginy. I když jsem z toho neměla zrovna nejlepší pocit. Alice mi ještě naznačila, abych zvedla výš hlavu. Jakmile jsem to udělala, podívala jsem se Emmettovi zpříma do očí a vydala se směrem k němu. Zanedlouho si mě všiml a koukal přímo na mě. Asi to zabralo. Usmála jsem se. Koutkem oka jsem si všimla, že mě zahlédl i Edward. Snažila jsem se na něho nemyslet a soustředila jsem se jen na Emmetta. Jakmile jsem k nim přišla, stoupla jsem si vedle Emmeta a nahodila oslnivý úsměv. Nebo aspoň jsem doufala, že je oslnivý.

„Ahoj Emme!“ řekla jsem.

„A… Ahoj!“ řekl překvapeně a začal se rozhlížet. Zřejmě čekal, kdy dorazí rozzuřená Rose. Když však viděl, že je z dosahu, trochu se uvolnil.

„Víš Emmette, chtěla jsem tě o něco poprosit,“ řekla jsem s psím pohledem a lehce jsem se dotkla jeho paže.

Cítila jsem jak Emmet pookřál. Ono to opravdu funguje! Dokázala jsem to! Slyšela jsem Alicin smích a vzápětí jsem zachytili Edwardův tvrdý pohled.

„Jasně, jak ti můžu pomoct?“ zeptal se Emmett a na konci se schválně odmlčel.

„Isabella, ale pro přátele Bella!“ zašeptala jsem.

„Tak to by stačilo!“ zasáhl Edward a v tom zazvonilo.

„Tak snad jindy Emme! Měj se!“ mrkla jsem na něj a vykročila jsem do třídy.

Sedla jsem si do lavice a sledovala jsem Edwardův příchod. Blýskl po mě pohledem a přišel ke mně.

Naklonil se až ke mně.

„Dobře zlato, moc dobře! Učíš se rychle, moc rychle!“ zašeptal mi těsně u ucha.

Neodolala jsem a naklonila jsem se víc k němu. Docílila jsem toho, že se jeho rty dotkly kůže na mém krku.

Prudce jsem vydechla.

„Ehm, ehm! Hodina už začala, jestli Vám to nevadí, pane Cullene!“ ozval se hlas profesora.

Rychle jsem se vzpamatovala a zjistila jsem, že nás celá třída pozoruje, včetně profesora.

„A sakra!“ vypadlo ze mě.

„Líp bych to ani sám nevyjádřil, slečno Swannová!“ řekl profesor.

„Ani já ne!“ přisadil si Edward a odkráčel na svoje místo.

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostanu tě! 3. kapitola: