Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostanu tě! 23. kapitola

02.12.2010 (14:30) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2993×

Pohled Edwarda

Co jsem to za upíra!

Upír nemá city… Upír si najde hned další zábavu… Zapomene… Je nemilosrdný… A pozor! Perla! Upír je od pasu dolů mrtvý…

Cha chááááá! Tomu se už musím jenom smát… No kdo tohle vymyslel? Zajímalo by mě, jak moc byl dotyčný, který tohle tvrdí, člověk? Protože kdyby byl upír, tak nevymýšlí takové nesmysly. Prý nejnovější článek. Emmett mi ho poslal pro pobavení…  A inspiraci?

Možná jsem mrtvý, ale rozhodně ne od pasu dolů… A city mám taky… Se smutkem v duši, kterou zřejmě nemám, jsem se podíval na svého přítele v nižších partiích mého těla.

Jojo kamaráde, jsou z nás sirotci.

Sakra! Jsem přece jen chlap a mám svoje potřeby! Když si vzpomenu na tělo mé úžasné Isabelly!

Můj pohled sklouzl opět dolů.

Je na čase se jít zchladit!

Asi se z toho nikdy nedostanu. Musím na ni pořád myslet… Je ale na čase obrátit se k upířímu životu čelem. Nemůžu do nekonečna chodit jako upíří troska. Mělo by mě alespoň těšit, že je zřejmě šťastná…

Po pravdě? Netěší mě to… Je čas vyrazit klín klínem! Vzal jsem do ruky svůj telefon.

„Čauves brašule! To je dost, že ses ozval!“ ozvalo se hned po prvním zazvonění.

„Čau Emme! Pamatuješ si, jak si mi tuhle nabízel pomoc?“

„No jasně! Rozmyslel sis to?“

„Jo.“

„Je čas na OMB…“ řekl Emmett tajemně.

„OM co?“

„OMB – no přece oživ mrtvýho bratra. A to myslím doslova, Ede.“

„Hahaha. Moc vtipné!“

„Hele, to chce klid a nohy v teple. Všechno zařídím! Do týdne mě tam máš jako na koni! A nejen mě!“

„Hlavně nedělej blbosti, Emme!“

„Neboj! Za koho mě máš? Na mě je spoleh! Hele, já už musím… Musím toho totiž hodně zařídit. Čauves!“

Tak to mě vážně děsí! Prý za koho mě máš?

Pohled Belly

„Ale co když mě pozná, Rose?“

„Nepozná!“ odsekly Rose s Alice najednou.

„Ale…“ namítla jsem znovu.

„Iss! Buď už konečně zticha a nech nás to dokončit! Provedeme pak zkoušku na Sethovi, ano?“ vložila se do toho Zoe.

„No dobře… Já jen nevím, jestli je to ten nejlepší nápad.“

„Věř mi, že tohle zaručeně čekat nebude, že jo, Rose?“ dožadovala se potvrzení Alice.

„Jasně! A na Emmetta je spoleh, ten zaručeně nic neřekne…“ usmála se tajemně Rosalie.

„Vsadím se, že jsi to dokázala tím nejspolehlivějším způsobem.“

„To se vsaď!“ rozesmála se Rose a my jsme se k ní všechny přidaly.

„Tak a dost! Já a Bella jdeme ještě cvičit a vy domíchejte tu směs.“

Jak Rosalie zavelela, tak se i stalo. Spustila hudbu a my jsme se začaly vlnit v rytmu arabské hudby. Rosalie umí skvěle orientální tance a já se to od ní teď všechno učím. Je to součást našeho plánu.

„A jedeme, Bello! Rozvlnění paží a přidej k tomu boky! A začneme velbloudkem!“ rozkazovala Rose a já jsem poslušně tančila kroky, které mi říkala.

„A teď  předklon dopředu, zavrť rameny a prsa dopředu… Super a teď zpátky ... Otočka dozadu a pěkně zavrť zadkem – výborně! A pomalu pohled přes rameno, natoč se na bok a pomalu mrkni – pěkně výrazně! Super! Edward se zblázní! Tomuhle by neodolal ani svatý! Nezapomeň na to, že ho svým tancem lákáš! Musíš ho svést a k tomu ti pomůže tvé tělo! Musíš do toho dát kus své ženskosti…“

Rose moc dobře věděla, o čem mluví, protože když tančila ona, dokázala jsem jenom němě zírat až do konce jejího tanečního vystoupení. Její tanec mě úplně pohltil.

Navíc mě orientální tanec baví. Připadám si tak nějak víc žensky. To se odráží i na mém normálním pohybu. Všechny pohyby dělám tak nějak sama od sebe s větší elegancí a ženskostí.

„My máme nachystáno!“ zavolala na nás Alice.

„Výborně! Alice, nachystej tu směs. Zoe, ty zavolej Sethovi, ať přijde a já zatím přinesu Belle oblečení.“

Rose se opět ujmula role velitelky. Zoe s Alice mě napatlaly jakousi orientální směsí. Ani nevím, co všechno do ní daly. Bylo to hodně silné a mělo to přebýt můj pach. Upíří pach to sice úplně nepřebije, ale jde o zakrytí mého osobního pachu, aby mě Edward nepoznal.

Rose mi donesla nádherné orientální oblečení. Temně rudé se zlatými penízky. Oblečení je z docela průsvitné látky a skládá se z kalhot harémovému stylu a podprsenky. Navíc mi Rose přidala ještě závoj přes obličej.

Když se mnou byly hotové, nemohla jsem se v zrcadle ani poznat. Dokonalé maskování!

Seth se konečně dostavil a já jsem šla předvést své představení. Účelem bylo, aby mě Seth nepoznal ani podle vzhledu, ani podle vůně.

Seth mě skutečně nepoznal! Sice cítil upíří vůni, ale nic víc nešlo údajně upřesnit.

Výborně! Rose hned zavolala Emmetovi.

„Emme, lásko, jsme připravené! Můžeme vyrazit…“

Pohled Edwarda

Právě jsem se procházel po pláži, když jsem to uslyšel.

„Jojo, Rosalie, zlatíčko! Ano, přesně tak… Hmmm!“

Ach bože! Už je tady… Sice loď ještě nevidím, ale za to Emmetta už slyším… Proč zrovna jeho myšlenky slyším nejsilněji? Než si Emmett užije, skočím si zatím na lov.

Pomalu, lidským krokem jsem se vracel po úzké cestičce k domu. Obdivoval jsem krásu tohoto místa. Slunečné počasí, kterému se mohu vystavit, aniž by mě někdo viděl. Exotická příroda a lákavé vůně. Přesně místo na líbánky…

„Čauves brašule!“ zahulákal na mě Emmett.

„Čau.“

„Kde se flákáš?“

Emmett byl celý nedočkavý… Bůh ví, co chystá… Jeho mysl však zcela okupovalo Rosaliino nové spodní prádlo…

„Ahoj Rose!“ zavolal jsem do vzduchu.

„Jak víš, že tady je?“ zeptal se mě vyplašeně Emmett.

„Jak? Rosalie, zlatíčko! Hmmm!“ napodobil jsem Emmettův roztoužený hlas.

„A…Ale…“ zakoktal se Emmett.

„Ahoj!“ ozval se Rosaliin hlas.

„A…Ale…“

„Nadechni se, lásko, ano?“ otočila se na Emmetta Rose. Vzala Emmetta za rukua táhla ho sebou pryč.

„Víš, Emmett mi slíbil projížďku kolem ostrova na jachtě. Překvápko máš doma… Páááááá!“

A byli pryč.

Jsou jako malý… Rose byla taky nějaká nesvá. Zamyšleně jsem kráčel do domu. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je tam něco jinak. Konkrétně moje ložnice… Pryč byl můj nábytek a místo toho jsem se ocitl v místnosti jako z pohádky tisíce a jedné noci… Ložnice byla zařízená v krémově zlatém provedení.  Všude samé polštáře a závěsy. Vypadalo to lákavě, a tak jsem se unaveně svalil na hromadu polštářů v mé blízkosti. Zaslechl jsem jemný pohyb, a tak jsem otočil hlavu.

Stála tam. Oblečená v černozlatém cosi, které víc odhalovalo než zakrývalo. Obličej měla schovaný a její vůně taky nebyla cítit. Věděl jsem, že je upír a taky jsem věděl jaký.

Spustila hudba a ona se začala v jejím rytmu vlnit. Bylo to úžasně erotické a já jsem měl chuť se na ni rovnou vrhnout. Její tělo se ladně vlnilo, mámila mě svým zjevem a tancem. Přiblížila se ke mně a předklonila se.

Chytil jsem ji za zápěstí a strhl k sobě. Lehce vyjekla.

„Zůstaň tady se mnou, lásko…“ zašeptal jsem jí do ucha.

Zavrtěla prudce hlavou.

„Tak proč jsi tady, Bello?“

„Jak jsi mě poznal?“

„Jak bych tě mohl nepoznat?“

„Seth mě nepoznal, dokonce není cítit ani moje vůně…“

„Seth se s tebou nemiloval tak jako já, zlato. Znám každý centimetr tvé kůže, každý záhyb tvého těla…“

„Chtěla jsem tě překvapit, ale vidím, že Rose s Alice neměly pravdu… Edwarde, promiň mi to…“

„Ty promiň mně.“

Objal jsem ji a políbil. Dal jsem do toho celou svou bytost, lásku a naději v to, že tohle není jen sen osamělého a poblázněného upíra. Odpovídala stejně vášnivě a naléhavě jako já.

„Už nikdy nechci být bez tebe!“ šeptala mi mezi polibky.

„Ani já ne.“

„Vezmeš si mě, Edwarde?“

„A ty si mě chceš vzít?“

„Ano, chci a ty mě?

„Ty víš, co chci!“ odpověděl jsem po pravdě. Překulil jsem se na ni a začal jsem ji laskat. Jemně vzdychala a mě to přivádělo k šílenství. Nechtěl jsem však nic uspíšit.  Mučivě pomalu jsem ochutnával celé její tělo. Pomalu a jistě jsem ochutnal každý kousek. Nemohl jsem se jí nabažit. S každým kouskem jejího těla jsem se poctivě přivítal a omámil tak její smysly. A když jsem pak do ní vstoupil, slastně zavzdychala. V ten okamžikem si uvědomil, že už nic jiného nechci v životě slyšet. Tohle je moje láska. Moje žena, kterou budu milovat do konce života. Ještě chvíli jsem si užíval její slast a pak jsem se nechal strhnout svou vlastní…

Všechno bylo připravené. Nechápu, jak to mohli přede mnou utajit, ale když jsme vyšli s Bellou z domku, byla cestička k pláži posetá bílými okvětními lístky. Ruku v ruce jsme přišli na pláž.

Čekali tam na nás všichni.

„Překvapení!“ zvolali všichni najednou.

Plážový altánek s knězem s vedlejšího ostrova. Stála tam celá naše rodina a přátelé.

„Konečně máte oba dva to, pro co jste byli stvořeni. Jeden druhého…“ zazněla knězova slova…

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostanu tě! 23. kapitola: