Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostanu tě! 2. kapitola

06.04.2010 (10:30) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3558×

2. kapitola

S povzdechem jsem vycházela z jídelny, když v tom se mi kolem zápěstí omotaly něčí prsty. Ani nemusel promluvit a věděla jsem, že je to on. Moje srdce začalo zběsile bušit.

„Bello?“

Pohled Belly

„Bello?“ promluvil na mě Nick.

Tázavě jsem se na něj podívala.

„Dneska ti to moc sluší,“ dodal a já jsem se okamžitě začala červenat.

„Díky,“ zamumlala jsem.

„V sobotu chceme jet k Paulovi, pořádá doma mejdan, pojedeš taky?“ zeptal se mě.

Paul byl jeho nejlepší kamarád a čas od času pořádal doma nějakou tu domácí akci. Docela se mi to minule líbilo, takže jsem mu jeho návrh odsouhlasila.

„Tak fajn, v sobotu kolem 20:00 tě vyzvedneme. A vezmi sebou klidně i ostatní. Tak se zatím měj,“ řekl a odcházel.

Povzdechla jsem si. Nevím jak mu ukázat, že ho mám ráda víc, než jako kamaráda a neztrapnit se u toho. Budu muset něco vymyslet. Zamyšleně jsem kráčela na biologii, ztracena ve svých myšlenkách. Když jsem do někoho narazila.

„Sakra!“ zamumlala jsem a odpovědí byl tlumený smích. Ale ne! Zvedla jsem hlavu. Bože už zase! Edward Cullen!

„Teda Bello! Dneska mi už podruhé končíš v náručí!“ řekl a přitom se na mě usmíval.

„Hmmm,“ odsekla jsem. No uznejte, co na tohle chcete odpovědět?

Zkoumavě se na mě podíval.

„Mám prostě den blbec.“ vyhrkla jsem. Měla jsem raději mlčet. Otevřela jsem pusu s tím, že ze mě snad konečně vypadne něco chytřejšího, když v tom jsem za Edwardem uviděla Nicka.

Aktuálně se po něm sápala Regina, čůza, která se ho snaží dostat. Smutně jsem si povzdechla a hodila jsem na Reginu pohled náruživého zabijáka.

Edward sledoval můj pohled.

„Aha. No kdybys potřebovala pomoc, jsem ti plně k dispozici,“ řekl tajemně.

Vyjeveně jsem na něj zírala.

„Myslím to vážně Bello.“ Otočil se a pokračoval do třídy.

Překvapeně jsem sledovala, jak Edward zmizel ve dveřích učebny biologie a poté se vydala za ním. Ve třídě jsem se na něj ještě jednou nevěřícně podívala a zaplula jsem do lavice. Na biologii jsem seděla s Mikem. Byl docela fajn, ale někdy mluvil víc, než se dá snést. Zrovna na mě mluvil a já ho nevnímala, když si k naší lavici stoupl Edward.

„Ehm, Miku? Promiň, ale potřeboval bych s Bellou o něčem mluvit. Myslíš, že by sis se mnou dneska mohl vyměnit místo?“ zeptal se.

Mike se na něj nevěřícně podíval a pak stočil pohled ke mně. Edward mě zase hypnotizoval pohledem - už mě s tím vážně začíná štvát - takže jsem jen přikývla na znamení souhlasu. Když si ke mně Edward přisedl, zrovna vešel vyučující.

Edward si tiše odkašlal.

„Takže, co po mě chceš, Cullene?“ rozhodla jsem se být nepřátelská. Vážně mi už dneska leze na nervy. Nebylo lepší, když si mě nevšímal?

„Myslel jsem to vážně Bello,“ odpověděl tiše.

„A co jako?“ odsekla jsem. Nechápu, o co mu jde.

„Vidím, jak se na Nicka díváš… Můžu ti pomoct,“ šeptl naléhavě.

Cože?

„A proč bys to zrovna ty měl pro mě dělat?“

„Chci ti pomoct.“

„Jen tak?“ zeptala jsem se a on přikývl.

„Tak tomu teda nevěřím! Znám tě, co ve skutečnosti chceš?“

„Tak dobře, tebe neoblafnu!“ postěžoval si a pokračoval. „Znáš mojí sestru Rosalie?“

Přikývla jsem.

„Vsadili jsme se.“

„A co jako já s tím?“

„Vsadili jsme se, že se mnou půjdeš na maškarní ples.“

Cože?

„Proč bych to měla dělat?“

No to víš, že jo…Celá žhavá…Ani za nic! Edward je sice vážně přitažlivý, ale to pro mě není všechno. Já hledám víc a to v Edwardovi nenajdu. Rozhodně ho nenechám, aby si se mnou zahrával, tak jako s jinými.

„Rose tvrdí, že se mnou nepůjdeš a já vážně potřebuji vyhrát. Byl by to jen jeden ples, jeden jediný večer. A o nic víc se vážně nejedná. Jen potřebuji na ten ples přijít s tebou. A dřív než mě odmítneš, tak si prosím uvědom jednu věc. Opravdu ti můžu pomoct svést Nicka. Vím moc dobře, co platí na takového jako je on. S mojí pomocí ho můžeš mít…“

Edward Cullen se zbláznil!

„Zapomeň!“ odsekla jsem.

„Jak chceš, takže necháš Reginu, aby ho dostala ona.“

„Já… Nejsem pro něj zajímavá. Ne tak jako ona.“ zašeptala jsem tu pravdivou skutečnost.

„Věř mi Bello, se mnou to dokážeš! Naučím tě jak být zajímavá a sexy a Nick bude nakonec jen tvůj!“ šeptl mi do ucha a obzvlášť zdůraznil slovo „sexy“.

Zachvěla jsem se. Chvíli jsem přemýšlela. Nakonec, proč jeho nabídku nepřijmout? Opravdu potřebuji pomoc s Nickem a Edward je, co se týče svádění, skutečně odborník. A navíc jeden večer s ním, na maškarním plese, to vydržím.

„Dobře platí! Ty mě naučíš, jak svést Nicka a já s tebou půjdu na ten ples.“

„Super.“

„Kdy začneme?“ zeptala jsem se.

„Hned po hodině…“

Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Uvidíš!“ řekl až příliš tajemně až mě jeho hlas polechtal v břiše.

Tak to jsem se zas do něčeho vrhla!

Po hodině mě Edward chytl za ruku a táhl mě ven na parkoviště.  Několik lidí se po nás nechápavě otočilo a nevěřícně na nás dva zírali. Já jsem jim však nevěnovala pozornost. Přemýšlela jsem, co na mě Edward chystá.

Stoupli jsme si k jeho autu. Mimochodem vlastní krásné stříbrné Volvo.

„Tak co?“ zeptala jsem se nedočkavě.

„Počkej…“ usmál se.

Počkej, počkej ...

Brblala jsem si v duchu. A zrovna, když jsem se chystala říct mu něco pěkného od plic, promluvil.

„Dívej se!“ řekl a ukázal hlavou směrem k… Regině!

Tak to si dělá srandu, ne? Co na ni asi tak jako uvidím?

„Čůza jedna!“ ohodnotila jsem ji okamžitě.

„Jo to sice je, ale podívej se na ni pořádně. Co ona má co tobě chybí?“ zeptal se s cynickým úsměvem na tváři.

Tak to si fakt musí dělat srandu, ne? Každopádně prsa větší teda rozhodně nemá!

A se spokojeným úsměvem jsem se podívala směrem k mým „holkám“. Když si Edward všiml, na co jsem se zaměřila, propukl v hlasitý řehot. Pohledy se opět stáčely k nám!

„Nech toho! Všichni na nás zírají!“ rýpla jsem do něj loktem.

„Promiň, promiň, omlouvám se!“ řekl, ale pořád se potutelně pochechtával.

„Sice máš pravdu,“ řekl a významně se podíval na mé vnady „ale v tom to není. Nezáleží na tom, kdo jak vypadá.“

Nevěřícně jsem na něho hleděla. A on pokračoval.

„Uznávám, že je to jistá výhoda, ale mě se jedná především o to, aby sis všimla, jak to umí prodat!“

„Cože?“ vyjekla jsem.

„No podívej se, jak jde. Kočičí chůze, vlnění boků a je tak energická. To je to co tě nejprve upoutá a pak se teprve díváš na to ostatní. Má sebevědomí…“

„Takže lekce číslo 1 je sebevědomí. Ale jak ho získám?“

„Musíme pro to něco udělat, proto tady čekáme na mou sestru Alice. Je sice blázen do nakupování, ale přesně ji teď potřebujeme! Ona z tebe udělá novou Bellu zvenku a já zevnitř.“ Poslední slovo jen zašeptal a já jsem se opět zachvěla.

„Takže jako první bude změna tvého šatníku!“ pronesla Alice, která se vedle nás najednou objevila.

„A co je špatného na tom jak se oblékám?“ zeptala jsem se uraženě.

Edward mě sjel pohledem od hlavy až k patě a pak se podíval na Reginu.

„Zaujmout!“ dodal.

Podívala jsem se na svoje nenápadné džíny a šedý vytahaný svetr a pak jsem se podívala na Reginu. Měla šedé obtažené džíny s jasně zeleným topem bez ramínek a přes ramena jen tak přehozený černý svetřík. Pochopila jsem.

„Čůza zelená!“ ulevila jsem si a Edward se začal zase chechtat.

Znechuceně jsem se na něj podívala a otočila se k Alice.

„Ahoj já jsem Bella a očividně jsem novým zdrojem zábavy tvého bratra!“ řekla jsem s úsměvem, ovšem nezapomněla jsem Edwarda obdařit zlostným pohledem.

„Ahoj já jsem Alice, ráda tě poznávám!“ vyhrkla a objala mě. Byla sice poněkud chladnější, ale co asi má problém s prokrvováním.

„Tak co, můžeme vyrazit?“ zeptala se Alice rozzářeně.

Přikývla jsem, nasedli jsme a vyrazili vstříc k nákupnímu centru. Přísahala bych, že Alice tiše zamumlala něco ve smyslu – Obchůdky třeste se, Alice už jede!

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostanu tě! 2. kapitola: