Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostanu tě! 19. kapitola

09.07.2010 (11:00) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4078×

Bolest… Netušila jsem, že když zemřu, budu neustále cítit bolest. Chtělo se mi křičet, ale z nevysvětlitelných důvodů mě něco nutilo mlčet. Mé tělo ovládl třas a polil mě pot. Opět mě ovládla vlna bolesti. Zatnula jsem čelisti.

Celé tělo jsem měla jako v ohni. Chtěla jsem se pohnout, ale nedokázala jsem to. Cítila jsem se strašně slabá. Strašně zmatená… Nechápala jsem, co se se mnou děje. A nemohla jsem dělat nic jiného než tomu čelit. Sama…

Edward…

No jasně! Edward! Kde zase je, když ho potřebuju? No jistě… Jak typické! Klidně si mě vycucne ani se neomluví!

Vztek mě zcela pohltil. Co jsem si jako myslela, když jsem mu říkala, že mi to nevadí… Jojo, Edíku, jen si cucni, když máš takovou žízeň, já si tady zatím v klidu umřu…

Zmocňovala se mě hysterie…  Jak by tady Edward mohl být, když je nesmrtelný, tudíž nemůže umřít. Kdežto já jsem mrtvá! To není fér! A já začínám být nějak moc vzteklá… Cítila jsem, že mě to zcela ovládá. Zběsilé bušení srdce mě utvrzovalo v tom, že se něco děje. Byla jsem jako v horečce. A navíc jsem začala blouznit. Slyšela jsem kolem sebe hlasy. Konkrétně Cullenovi! Opravdu jsem se zbláznila! Začalo se to zhoršovat a začala jsem lapat po dechu. Ale vzduchu se mi nedostávalo. V návalu paniky jsem se vyklenula a opět jsem se pokusila dostat kyslík do svých plic. Nešlo to. Zběsilé bušení mého srdce ustávalo a sláblo. Nakonec se ozvalo naposled. Připadalo mi to hrozně hlasité. A pak už nebylo nic. Jen klid, prázdnota a ticho. Velké, hrozivé ticho.

Je vůbec možné, abych umřela znovu?

Záhadou mi však bylo, že se najednou cítím tak lehce. A pak jsem to najednou znovu uslyšela. Slyšela jsem Alice, jak říká Edwardovi, že musí do školy. A do toho byl slyšet smích Emmetta, když startovali auto. Sice jsem nechápala, jak je můžu slyšet, ale slyšela jsem je. Do mozku se mi však zaryla jedna jediná věta!

„A Edwarde, dneska tě hodlá ulovit Megan.“

Tohle řekla Alice. Zase ty její vize! Tak to ne!

Megan! Uáááá! Zase blondýna! Cssss… Od té doby, co znám Edwarda, začínám mít vůči blondýnkám averzi!

Tak to teda ne! A s pevným rozhodnutím jsem vystřelila z postele. Rychlost s jakou jsem to zvládla, mě naprosto udivila. Předpokládala jsem, že při takové ztrátě krve, o kterou se postaral Edward, budu slabá jako muška. A ono nic. Chtěla jsem vyběhnout ven, ale uvědomila jsem si, že jsem pouze ve spodním prádle. Můj pohled padl na skříň. Popadla jsem první, co mi padlo pod ruku. Ani jsem se nedivila, že mi to padne jako ulité. Alice… Boty na vysokém podpatku, naštěstí černé, takže se hodí k čemukoliv, co jsem si oblékla. Nechtěla jsem se ani zdržovat pohledem do zrcadla. Tlačil mě čas.

Megan!

Nenápadně jsem se dostala z domu Cullenových. Zjistila jsem, že je doma jen Esmé a ta je na zahradě. Taky dobře, že mě neviděla. Nemusím jí alespoň nic vysvětlovat. Ještě, že mají tolik aut. Můj pohled padl na žluté porsche. Alice mi jistě odpustí. Naskočila jsem do něj a vydala se ke škole. Mám opravdu štěstí. Libovala jsem si v rychlosti. Zhrozila jsem se, když jsem zjistila kolik jedu. Panebože! Já vážně nemám žádný pud sebezáchovy! Prudce jsem zabrzdila, v ten okamžik jsem zjistila, že už jsem kousek od školy.  Šokovalo mě, že se mi ta rychlost líbila…

Stal se ze mě pirát silnic!

Zaparkovala jsem a vylezla z auta. Doprovázel to obvyklý pískot. Vydala jsem se směrem k budově školy. Když jsem procházela kolem jídelny, zarazila jsem se. Vzhledem k tomu, že jídelna byla skleněná, spatřila jsem v ní svůj odraz. Nevěřícně jsem na sebe hleděla.

Panebože! Byla jsem to já, ale byla jsem jiná. Vlasy se mi víc leskly a pleť jsem měla přesně jako Edward! A to oblečení, co jsem vytáhla! Vypadala jsem drsně, ale zároveň sexy…  Černé kožené kalhoty a černé tílko na ramínka se stříbrnými flitry. Vypadala jsem tak jinak! Připadala jsem si tak jiná! Bylo to zvláštní. Zvykla jsem si o sebe pečovat a vypadat k světu, ale na tohle jsem zvyklá opravdu nebyla…

Probrala jsem se z prvotního šoku. No co? Zas taková změna to nebyla. Odhodlala jsem se jít dál. Rozhlížela jsem se kolem. Připadalo mi zvláštní, že slyším všechno tak silně, ale nepřikládala jsem tomu takový význam. Teď bylo důležité najít Edwarda. A hlavně Megan!

Netrpělivě jsem se rozhlížela kolem sebe a v tom jsem ho spatřila. Stál nedaleko od ní, opřený o kašnu. Vypadal zase neuvěřitelně.

A pak jsem ji zahlédla. Megan se k němu blížila a byla slizká jako slimák… Přišla k němu a políbila ho na obě tváře a přitom ho objala jednou paží.

Z hrdla se mi ozvalo zavrčení.

„Beeeloooušiii!“ ozvalo se náhle u mě a něco těžkého na mě skočilo. Náraz jsem nečekala a zůstala jsem přišpendlená pod těžkým tělem k zemi.

„Emmette! Fuj!“ zakřičela na něj Rosalie a řítila se směrem k nám. V patách jí byla Alice s Jasperem.

„Sakra, Emmette, slez ze mě!“ zapištěla jsem na něj.

Ani to s ním nehnulo. Zbytek sourozenců až na Edwarda, který vrkal s Megan, se kolem nás shromáždilo.

„Bello, co tady děláš?“ zeptala se Alice.

„Co by? Šla jsem do školy…“

„Ale to přece nemůžeš!“ vyhrkli všichni tři naráz.

Rozhlíželi se kolem a zavětřili.

„Neutrpěli žádné ztráty,“  prohlásil Jasper.

„Cože?“

„Lidi. Neutrpěli žádné ztráty,“ zopakoval mi Jasper znovu.

Nechápavě jsem na něj hleděla. Proč by lidem mělo ode mě něco hrozit? Teda kromě Megan samozřejmě… Svou otázku jsem také vyslovila nahlas.

„Bello, vždyť jsi teď upír! Nemůžeš si jen tak chodit mezi lidi!“ sdělila mi nekompromisně Rosalie.

„Cože?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„No víš, Belinko, když se náš Edík neudržel a trošičku víc si z tebe cucnul, tak tě přeměnil.“

Emmettovo sdělení mi otevřelo oči. No jasně! Proto na mě Emmett skočil, chtěl mě zadržet. Jak jsem si nemohla všimnout těch rozdílů. Sice jsem si jich pár uvědomovala, ale nějak jsem to neřešila. Panebože! Já jsem vědomě ohrozila všechny lidi kolem mě!

„Ty nemáš vůbec žízeň, Bello?“ zeptala se mě Alice.

„Ne. Dovolíte?“ odpověděla jsem a proklouzla jsem mezi nimi.

Mířila jsem rovnou k Edwardovi a oni na mě nevěřícně civěli. Nechápali to. Já jsem sice žízeň neměla, ale za to se ve mně projevil instinkt zabijáka. Má oběť se bezostyšně usmívala a vůbec si neuvědomovala nebezpečí, jaké jí hrozí. Bezděčně jsem si vzpomněla na sebevraha, který mě chtěl podříznout. Jo, určitě jsou s Megan rodina, alespoň vzdálená!

Nahodila jsem zářivý úsměv. Myšlenka na zlomení Meganina krčku mě vážně potěšila.

Konečně mě Edward spatřil a jeho úsměv pohasl. Všimla jsem si, jak těká pohledem mezi sourozenci a mnou. Megan si mě taky všimla a její úsměv také zmizel. Za to já jsem se rozzářila jako sluníčko, ovšem kdyby pohled mohl zabíjet, už by tu nestála!

„Ahoj, lásko, co tady děláš?“ zeptal se mě Edward.

Kde vzal všechnu tu drzost?

„Nebavilo mě samotnou sedět u vás doma.“

„Ale vždyť ti bylo špatně.“

Tak špatně jo?

„Ano, ale už je mi o hodně líp!“ řekla jsem důrazně. Megan byla stále svědkem naší konverzace.

„Těší tě to?“ rýpla jsem si.

„Jistě.“

„Můžeme si promluvit o samotě?“ řekla jsem s významným pohledem na Megan.

„Ano. Megan? Potřeboval bych si se svou snoubenkou promluvit o samotě.“

Po tom, co vyslovil tu nehoráznou lež, spadla Megan brada. Vzhledem k tomu, že nepochopila náznak, aby odešla, popadl mě Edward za ruku a odváděl mě pryč.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tady děláš, lásko?“

Kombinace jeho naštvaného tónu, který se změnil při oslovení, mě pobavila.

„Ty si neuvědomuješ, jak je to nebezpečné?“

„Uvědomuji, ale nemám žízeň, nic mi to nedělá, Edwarde.“

„To je divné.“

„A můžeš mi ty vysvětlit, co to má znamenat s tou Megan?“

„Choval jsem se slušně.“

„Co?“

„Tak když mě někdo osloví, tak mu ze slušnosti odpovím.“

„Aha a kde se v tobě najednou tyhle dobré způsoby vzaly? Takže kdyby tě Megan políbila, tak bys ze slušnosti její polibek opětoval? Kdyby tě zatáhla do postele tak bys ze slušnosti šel s ní?“

Vytrhla jsem se mu a pospíchala jsem k autu. Sedla jsem do něj a nastartovala jsem.

„Proč jsi tak uražená?“ ozval se hlas vedle mě a já jsem vyděšeně vykřikla. Byla jsem tak vytočená, že jsem nic nevnímala a nevšimla jsem si, že sedí vedle mě.

„Co tady chceš?“

„Víš, že jako rozzuřený upír si vážně sexy?“ řekl tiše a pohladil mě po noze.

Jediný jeho dotek mě naprosto vzrušil. Přitáhla jsem si ho k sobě za košili a prudce ho políbila. Neodhadla jsem však svou sílu a kus jeho košile mi zůstal v ruce. Edward se uchechtl a zajel mi rukama do vlasů. Na nic jsem nečekala a přelezla jsem si na něj. Rukama mi přejel po zadečku a já jsem slastně vydechla. Nechtěla jsem čekat už ani sekundu. Strhala jsem z něj zbytky košile a nehty jsem přejela od jeho prsou dolů ke kalhotám a zachytila jsem se o jeho pásek. Edward prudce vydechl a přehodil si mě tak, že jsem ležela pod ním. Byl opravdu rychlý – dokonce sklopil sedačku. V autě ovšem bylo minimum místa. Vyhrnul mi tričko a do úst vzal jednu mou bradavku. Cítila jsem že už víc nevydžím…

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostanu tě! 19. kapitola: