Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostanu tě! 16. kapitola


Zdravím!
Takže mám tady další dílek, nedozvíte se nic moc nového, ale je z pohledu Edwarda. Takže se podíváme, co se našemu milému upírovi honí hlavou.
Opět přeji pěkné čtení a prosím stále o Vaše komentáře :o)
Vaše Iff...

Pohled Edwarda

Zase jsem to totálně zvoral. Myslel jsem si, jak se dá krásně využít toho, že si Bella myslí, že spí.  A já se jí nakonec přiznám! Sám jí řeknu, že se jí to rozhodně nezdálo! A ten závěr! Ano, Edwarde, musím ti, vlastně si, pogratulovat. Tomu jsi opravdu nasadil korunu!

Obleč si na sebe něco modrého, uděláš mi radost!

Tak to může říct jenom idiot = já!

Myslel jsem si, že jsem u Belly skončil, ale nestalo se tomu tak. Nevím proč, ale díky bohu!

Když jsem ji uviděl, jak jde svou kočičí chůzí, úplně jsem zapomněl na všechno kolem sebe. Matně jsem si v pozadí uvědomoval, že stojím v hloučku jakýchsi slečen, ale za boha jsem si nemohl uvědomit proč. Jen jsem tam stál a zíral na ni. Nesla se jako bohyně, černé upnuté džíny zvýraznily její štíhlé dlouhé nohy a ty její vlasy! Jakou já mám pro ně slabost! Upřeně mě sledovala.

A v ten okamžik jsem si to uvědomil. Její nádherné oči zářily na dálku a já jsem se v nich chtěl ztratit. Hrozil jsem se pomyšlení, že jsem tuhle nádhernou bytost kdy opustil. Díval bych se na ni celou věčnost, jen kvůli tomu pocitu, který zahříval místo, kde bylo kdysi mé srdce. Alespoň na kratičký okamžik jsem si připadal tak jako kdysi.  Kdysi, když jsem byl ještě člověk.

Zdrcující síla, která mě ochromila jen při vzpomínce, která se mi náhle vybavila, mě naprosto odrovnala. Vzpomínka na ni, když jsem byl ještě člověk…

„Neodcházej, prosím!“ zašeptala.

„Neodejdu! Už nikdy!“ odpověděl jsem jí.

Lehl jsem si k ní, vzal ji do náruče a se vší láskou jsem ji políbil.

„Miluju tě, Bello!“

„Taky tě miluju! Ale mám strach, že se mnou nebudeš. Že mě opustíš…“

„Neopustím, Bello! Už nikdy! Slibuju!“

A já ji opustil! Nechal jsem ji tam, samotnou…

Ale co jsem měl sakra dělat? Riskovat, že ji při nejbližší příležitosti zabiju? A pak už bylo pozdě. Zapomínání mi šlo celkem dobře. Nikdy jsem ji sice nevymazal, byla mou součástí, ale nemusel jsem na ni pořád myslet. A teď…

Co dělám teď? Chci ji dostat zpátky, ale nejde to. Příliš jsem se změnil, vystačím si jen s tím, jak vypadám a se svým šarmem. Žádná neodolala, ani Bella ne, ale přesto se tomu nechce poddat…

Blížila se ke mně a já jsem z ní nemohl spustit zrak. Nemohl jsem jinak a usmál jsem se na ni. Docela mě pobavilo, jakou měla škodolibou radost z výrazů slečen kolem mě, když mi vracela košili. A pak mě políbila. Nečekal jsem to a tiše jsem zamručel. Naprosto mě dostala a najednou jsem se díval, jak odchází. Jako poblázněný puberťák…

Miluju ji… Miluju její krásné tělo a její nádherné vlasy… Miluju její úsměv a způsob, jak nakrčí nos, když se vzteká. Miluju její hluboké oči, zmatené myšlenky a její něhu. Miluju její neuvěřitelnou schopnost chytit mě za srdce, i když teď už žádné nemám a nepustit. Miluju její hlas a zvuk jejího smíchu. Miluju její sílu i bezmocnost. Miluju ji snad ve všech situacích na světě a i to je málo!

Smířen se svým rozpoložením jsem se vydal do školy. Na obědě se mi naskytla výborná příležitost, jak jí ukázat, co k ní cítím!

A zase jsem to zvoral! Na plné obrátky! Teď si myslí, že ji chci jen na sex… V poslední době nevycházím z údivu, co v její přítomnosti pouštím z pusy za nesmysly. Jsem z ní nervózní, snažím se jí říct, co cítím, ale není to pro mě lehké…

Ani jsem si neuvědomil, že už je konec školy. Automaticky jsem se vlekl za Alice, a dokonce jsem ji nechal řídit. Zklamaně jsem bloumal po domě, hlavu sklopenou a nevěděl jsem jak z toho ven…

„Bráško, co se děje?“ zeptala se Alice.

„Nic.“

„Ale no tak, víš, že mi můžeš důvěřovat.“

Sedl jsem si zničeně na gauč a dal jsem si hlavu do dlaní.

„Nevím, co mám dělat.“

„A s čím?“

„S Bellou.“

„Aha. Když jsem ti říkala, aby ses snažil tak nic. Milostpán si vesele jede v zajetých kolejích a jede přes mrtvoly, že? A najednou nevíš jak dál? Co se stalo? Ztratil si mapu?“ vztekala se Alice.

„Já vím, jsem idiot.“

„No to bych řekla!“

„Chci to napravit, ale nevím jak. Dneska jsem se jí pokoušel vysvětlit, co k ní cítím.“

„A?“

„A zase jsem to zvoral. Myslí si, že ji chci jen pro sex.“

„A tak to není?“ provokovala mě Alice. Začíná mě štvát! Člověk, teda upír, si jí tady vylívá srdce a ona je na mě jak na nevlastního!

„Milá Alice, dovol, abych ti připomněl, že nechápu, proč se tak blbě ptáš, když už dávno víš, jak jsem se rozhodl. Tudíž víš, co k ní cítím!“

„Drahý Edíku, dovol, abych ti připomněla, že jsem tvoje nejmilejší sestřička a i přesto mi dokážeš číst myšlenky. Tak mi tady nekázej! Moc dobře víš, co si myslím. Stejně tak já vím, jak jsi se rozhodl! Jenom jsem to chtěla slyšet z tvých vlastních úst.“

„Tak proč mi neporadíš, co mám dělat?“ zeptal jsem se.

„Ale tak pár nápadů bych měla, ale namáhej taky tu svou hlavinku… A buď taky někdy aspoň trochu romantik, bráško.“

Snažil jsem se pochytit nějakou její myšlenku, ale ta malá mrška si v hlavě zpívala americkou hymnu italsky.

Přemýšlel jsem nad tím, co mi řekla, a pak jsem dostal nápad! Nasedl jsem do auta a ujížděl k nejbližšímu květinářství. Hned, jak jsem spatřil ty nádherné bílé růže, věděl jsem, že tyhle jí chci poslat. Požádal jsem květináře, aby z nich svázal velkou kytici a přidal k nim vzkaz na lístek, který jsem k nim přiložil. Požádal jsem, aby jí květiny byly doručeny poslíčkem. Bál jsem se, že kdybych jí je dal osobně, zase bych něco zkazil.

Dlouho jsem přemýšlel co tam napsat. A pak jsem si řekl, že pravda bude nejvýstižnější.

Chci se kvůli tobě změnit… Pomůžeš mi? E.

Doufal jsem, že mi odpustí…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dostanu tě! 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!