Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 31

14.09.2013 (21:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2900×

„Tyhle ti moc sluší.“ Pochválil mi Edward šaty, když jsem snad po desáté vylezla z kabinky.

„Už jsem ti to říkala. Je to zahradní párty, takže žádné dlouhé šaty.“ Stála jsem si na svém.

„Dobře. Přineste tedy nějaké krátké šaty.“ Přikázal obsluze. „A nemohla bych si vzít kalhoty? Třeba kraťasy, podívej na tyhle!“ Ukázala jsem na stojan vedle kabinky.

„Ne.“

„Ani ses na ně nepodíval.“

„Chci tě tam mít v šatech."

„A nechlemtej pořád tu whisky.“

Jeho smích mě provázel zpátky do kabinky.

Byla jsem naštvaná. Už celé odpoledne jsme byli zavření v jednom z těch luxusních butiků a za Edwardova dirigování jsem si zkoušela šaty na sobotní párty. Ashley, která nás měla na starosti, mi jich přinesla celou hromadu a výběr pořád doplňovala. Různé střihy, délky a barvy. Alespoň, že teď už byly jen krátké. S povzdechem jsem se vysvlékla a pustila se do té hromady. Převlékala jsem se, ukázala Edwardovi, aby mě zkritizoval a pak znovu a znovu. A začínala jsem mít pocit, že se v tomhle mém mučení přímo vyžívá. Už jsem toho svlékání a oblékání měla plné zuby. Snad jsem se i nadechovala na nějakou ostrou poznámku, ale Edward mě včas stihl zabrzdit. Vybral, podle něj, ty správné šaty. Musela jsem podstoupit tolik převlékání pro jedny, úplně obyčejné, nebesky modré a opnuté šaty po kolena.

„No, to jsem ráda, že sis konečně vybral.“

„Ještě boty, lásko.“ Usmál se takovým způsobem, že i kdybych ho chtěla nazvat jakýmkoliv peprným výrazem, nešlo to.

„Nemůžeme je nechat na zítra?“

„Je mi líto, ale zítra nemůžu.“

„Zvládla bych to sama.“

„Ne. Nepřichází v úvahu. Ashley nám bude určitě ještě k dispozici.“

„S radostí, pane Cullene.“ Zapapouškovala Ashley a už nám nosila desítky krabic s nápisy Louboutin.

„V těhle podpatkách se akorát tak zapíchnu do země a budou mě muset vytahovat jeřábem.“ Všechny podpatky byly naprosto zabijácké a chodit v nich na trávě?

„Tak si zkuste tyhle?“ Ashley mi podala černé lesklé.

„Lesklé boty jsou děsně nepraktické, bude na nich hned všechno vidět, zvlášť na trávě.“

„V tom případě… mi dejte minutku.“ Ashley odběhla někam dozadu a vrátila se s krabicí Alexander McQueen. „Myslím, že tyhle budou přesně to pravé. Nemají moc vysoký podpatek, zlatá špička tomu dodá šmrnc, a ta modrá je v opravdu krásném odstínu.“

„Bereme tyhle.“ Rozhodla jsem bez pohledu na Edwarda. Už jsem toho měla vážně plné zuby. „A jdeme.“

„Opravdu nechceš nic dalšího?“

„Nepokoušej se mě naštvat ještě víc.“ Varovala jsem ho a on se jenom smál. Vytáhl svoji kartu, aby zaplatil. Do jedné ruky vzal krabice a druhou mě objal kolem pasu.

„Tak pojď.“

„Nashledanou, pane Cullene. Slečno Swanová.“ Chtěla jsem se otočit, abych se rozloučila taky, ale Edward mě táhnul dál. Málem jsem zakopla o vlastní nohy.

„Musíme jet, čeká na nás moje matka.“ Popoháněl mě.

„Vždyť už jdu.“

Jeho matka už na náš čekala v obýváku. S Edwardem se uvítala, jako vždy, polibkem na tvář a mně stiskla ruku.

„Jak se daří rodičům? Jsem ráda, že jste se vrátila alespoň na ty poslední dva dny.“

„Mají se skvěle. Děkuji za optání.“ Usmála jsem se na ni a v hlavě mi vrtalo, co jí Edward řekl.

„To je dobře. Vlastně mě napadlo, jestli bychom je neměli na sobotu pozvat také.“

„Ne! Tedy… mám pocit, že už mají na víkend nějaké plány.“

„Jsem si jistá, že naše pozvání neodmítnou.  A rádi bychom je s Carlislem poznali. Pozvánka už nestihne přijít, tak to s nimi, Edwarde, vyřiď po telefonu.“

„Jistě.“

„Hned!“ Snad nikdy jsem nezažila, aby na něj zvýšila hlas. A Edward stáhnul poslušně ocas mezi nohy a odešel, nejspíš do pracovny.

„A my půjdeme na zahradu. Za dobu vaší nepřítomnosti jsem toho stihla docela dost zorganizovat.“

„Je mi líto, že jsem vám s tím nemohla pomoct.“ Nebylo mi to líto, ale to jsem říct nemohla.

„Já to chápu. Edward by se pro svoji rodinu také rozkrájel. Občas.“ Dodala tiše. „Tak pojďme.“ Popohnala mě s úsměvem.

Posekaný trávník, vyčištěný bazén, přinesené a uspořádané stoly a podél zahrady umístěné dřevěné sloupy, omotané žárovkami. V tom nejvzdálenějším rohu už byl připravený i gril. Tak nějak jsem byla ráda, že jsem od tohohle humbuku utekla a vůbec jsem si nevyčítala, že jsem ji v tom nechala samotnou.

„Už jsem tady.“ Přidal se k nám Edward. „Swanovi moc děkují za pozvání, ale obávají se, že nebudou moci dorazit. Tvoje matka ti ještě večer zavolá.“

„Isabello, zkuste je přemluvit.“

„Zkusím to,“ přislíbila jsem, abych měla pokoj. Tak trochu jsem doufala, že nebudu muset mámě říct na plnou pusu, že nechci, aby jezdili.

„Skvěle.“ Esme mi dokázala zamotat hlavu. Myslela to vážně nebo se jen přetvařovala?

Nakonec se mi mámu přemluvit nepodařilo. Ne, že by o nějaký večírek stáli, ale chtěli přijet spíš ze slušnosti. Navíc ani jeden z nich neměl odpovídající garderobu, proto jsem se s nimi hned v pátek vydala do nejbližšího obchodu. Tátovi jsme sehnali smoking a mámě krásné fialové šaty. Abychom si trochu užily dámského odpoledne, Edward se nabídnul, že skočí s tátou na baseball. Zrovna hrál Seattle s ponožkama z Bostonu. Což by mohl být podle táty sakra pěkný zápas. A my tak měly s mámou o starost méně. Skočily jsme si tak na masáž, ke kadeřníkovi a rovnou i na kosmetiku, abychom zítra reprezentovaly. Byl to skvělý den, ale zítřek mi naháněl strach a to takový, že jsem téměř celou noc nespala. Usnout se mi podařilo až k ránu a prospala jsem celé dopoledne. Probudily mě až hlasy ze spodního patra. Rychle jsem se oblékla, abych se mohla připojit k mámě a tátovi.

Všude po domě a zahradě běhala spousta lidí. Šílený zmatek. Navíc měl ten večírek za chvíli začít. Pomohla jsem Edwardovi s kravatou a sama jsem se šla obléknout k mámě a tátovi do ložnice.

„Bello, máš krásný prstýnek.“ Sakra. Na tohle jsem úplně zapomněla.

„Ehm… dárek. Od Edwarda.“ Usmála jsem se naoko a rychle schovala ruku za záda.

„Od Edwarda? Ukaž mi ho. No tak.“ Smála se a moji ruku si sama přitáhla před oči. „Je moc krásný.“

„Děkuju. Ale možná bych si ho měla na večer sundat.“

„Ale kdepak. Je škoda ho neukázat. Zvlášť, když je to dárek.“ Tak tohle jsem nějak nedomyslela.

„Moc vám to sluší, děvčata.“ Vysekl nám pochvalu Charlie. Nabídl nám rámě, abychom se každá z jedné strany zavěsila, a pomalu jsme šli dolů.

„Vypadáš úžasně.“ Usmál se na mě Edward a přitáhl si mě k polibku. „Moje rodina už je tady.“

„Půjdeme, ať nečekají.“ Zavelela máma nervózním hlasem. Edward mě vedl po svém boku a moji rodiče šli za námi do obývacího pokoje. Tam už seděla vyřádkovaná celou Cullenovic family ve značkových šatech a oblecích a s milými úsměvy nás vyhlíželi. Přímo reklama na dokonalost. Bohužel všechno jen dokonale nahrané. Jakmile jsme přišli blíž, všichni se postavili.

„Renée a Charlie Swanovi, rodiče Belly. Tohle je moje rodina. Esme, Carlisle, Alice, Jasper, Rosalie a Emmett.“

„Jsme rádi, že vás poznáváme. A díky, že jste přijeli tak narychlo.“ Esme hned přišla k Renée, aby si s ní mohla potřást rukou. Totéž udělal Carlisle a zbytek rodiny. Bylo to tak strašně formální.

„Pojďme naše setkání oslavit skleničkou šampaňského. Než všichni dorazí.“ Esme s Carlislem vzali Renéé a Charlieho na terasu. My zůstali vevnitř.

„Pěkné šaty.“ Alice mě sjela uznalým pohledem.

„Děkuju.“ Usmála jsem se, ale to bylo asi tak všechno. Edward mě objal a povzbudivě mi stiskl rameno.

Za chvíli se začali trousit hosté. Pravý snobský večírek. Šampaňské teklo proudem a lidé jedli jednu dobrotu za druhou. Číšníci se činili a zábava byla pěkně rozjetá.

„Dámy a pánové.“ Edward si stoupnul se skleničkou doprostřed zahrady. „Rád bych pronesl přípitek.

Děkuji vám, že jsme se tu, jako každý rok, sešli v tak hojném počtu. Doufám, že si večírek užijete a na závěr bych vám chtěl představit svoji právoplatnou manželku Isabellu Cullenovou, se kterou právě slavíme měsíční výročí.“

S úžasem jsem otevřela pusu a nebyla jsem jediná. Následovalo několik zalapání po dechu a neuvěřitelné pohledy mým směrem. Na tomhle jsme se přeci nedohodli!

„Na zdraví! Na moji krásnou manželku.“

„Na zdraví!“ volali všichni a připíjeli si. Edward se vrátil ke mně, napil se a hluboce mě políbil.

„Zbláznil ses?“ zasyčela jsem na něj nenávistně.

„Proč?“

„Na tomhle jsme se nedomluvili.“

„Nechtěl jsem tě…“

„Bello? Můžeš?“

„Mami, není to…“

„Dárek? Zlatíčko, nemusela jsi mi lhát. A jestli dobře počítám, manželé jste byli už u nás. Jsem jen trochu zmatená z toho, proč jste to tak dlouho tajili.“

„Netajili jsme to… jen jsme to veřejně nevyhlásili.“

„Nebudu se s tebou hádat, jen nevím, jestli ti mám pogratulovat upřímně nebo jen proto, že se to dělá.“

„Můžeš upřímně, mami.“

„Tak gratuluju, holčičko.“ Strhla si mě do náruče. „Ale příště už žádné další šoky, ano?“

„Slibuju.“ Z mámina objetí si mě vytrhl táta.

„Myslel jsem, že je Edward fajn chlap, ale teď? No, alespoň vím, že žijete ve vší počestnosti.“

„Tati.“ Musela jsem se smát. Tohle jsem od něj opravdu nečekala.

„Gratuluju, Belluško.“

„No tak!“ Nesnášela jsem tuhle přezdívku.

„Ale s vnoučaty tolik spěchat nemusíte.“

„To se nemusíš bát.“ Rozpaky jsem musela být červená až na zadku. „Omluv mě na chvíli, musím si odskočit.“ Neměla jsem odvahu čelit ostatním lidem. Potřebovala jsem chvilku pro sebe, která mi ale nebyla dopřána.

„Tak jste dosáhla svého?“ Alice.

„Ničeho jsem dosáhnout nechtěla.“

„Opravdu ne? Kolik vám za to slíbil?“

„Co si to dovolujete?“

„Chci vás upozornit, že potom, co to Edward oznámil, se v naší rodině uzavřely sázky, jak dlouho vám to vydrží. Měla byste vědět, že nejdelší sázka je měsíc.“ Otevřela jsem pusu, abych ji alespoň trochu setřela, ale nic ze mě nevyšlo. Jediné, čeho jsem byla schopná, bylo zavřít se na toaletě.

Hlavu jsem si složila do dlaní a nevěděla, co budu dělat. Edward mi vrazil kudlu do zad. Mohl mi něco naznačit, abych se trochu připravila. Sobec! Udělal to, aniž se zajímal o to, jestli s tím budu souhlasit a co bude následovat. A na mě zbyly jen dvě možnosti. Mohla jsem se totálně sesypat, zalézt si do postele a na všechno se vykašlat nebo se jít na každého usmívat, přijímat gratulace a jak mi Edward jednou řekl, jít ho reprezentovat. Ačkoli se mi víc líbila možnost číslo jedna, zvolila jsem dvojku. Nechtěla jsem být bábovka a dopředu se vzdát. Proto jsem sesbírala ze země všechny svoje nervy, v zrcadle jsem upravila make-up a s tichým konstatováním, jaká jsem kočka, jsem vylezla ze záchodu.

„Tady ji máme.“ Edward ke mně natáhl ruku, když jsem se vrátila na zahradu. „Kde jsi byla?“

„Mluvila jsem s rodiči.“

„No jistě.“ Usmál se. „Ale spousta hostů ti chce poblahopřát. Možná by ses teď měla zdržovat tady. A běž se najíst.“ Už mě zase štval. Na chvíli mě napadlo, kdo z Cullenových tu sázku vyhraje. „Šampaňské?“

„Díky.“ Vzala jsem si skleničku. Na kuráž.  

Jak si mě předtím téměř nikdo nevšímal, teď mi všichni blahopřáli a strašně se mě snažili zapojit do konverzace. Bylo to šílené. Najednou jsem nevěděla, kam dřív. Klopila jsem do sebe jedno šampaňské za druhým a nestačila jsem se ani pořádně najíst, takže nebylo vidu, že jsem se za chvíli málem neudržela na nohou. A když za mnou přišel Edward, ať si s ním jdu zatancovat, musela to být pro všechny parádní komedie.

„Už bys neměla pít.“ Varoval mě pobaveně.

„Tak jim řekni, ať mi přestanou nalívat.“

„Co se stane, když tě unesu?“

„Já rozhodně nebudu proti.“ Ujistila jsem ho.

„Tak jdeme.“ Vzal mě kolem pasu a vedl z parketu do domu.

„Jenom sem?“ povzdechla jsem si zklamaně, když mě posadil na kuchyňský pult.

„Potřebuješ se najíst. Takže tady…“ Dal mi talířek a začal mi nandávat. „Kousek prvotřídního steaku, grilovaná zelenina, jednohubky, sýrové rolády a nakonec tu máš čokoládový dort.“

„Ten mi dej, prosím tě, stranou.“ Zastavila jsem ho, když mi chtěl hromadu slaného završit sladkým a šlehačkovým.

„Jistě. Papej a já za chvíli přijdu.“

„Myslela jsem, že únosce hlídá své oběti osobně.“ Nadhodila jsem jen tak mimochodem. Nechtěla jsem v kuchyni zůstat sama.

„Únosce ti bezmezně důvěřuje. Tak si to nepokaž. Mělo by to zlé následky.“ Dal mi pusu a odešel. Párty jako prase. Ale konečně jsem na chvíli mohla být sama.

Předsevzala jsem si, že ve svém zajetí počkám. To by se mi ale nesmělo chtít na záchod. Najednou jsem musela řešit strašné dilema. Počkat tu na Edwarda a hrát si na hodnou nebo vzít do zaječích a riskovat. To se mi zamlouvalo čím dál víc, protože tuhle hru jsme mohli hrát oba. Usmála jsem se a nenápadně kontrolovala pole pro můj přesun na záchod. Alkohol se mnou dělal divy.

Potichu jsem cupitala na záchod, napětím jsem div nepraskla. Snažila jsem se na sebe nepřitáhnout pozornost, a když jsem za sebou zavřela, vyčerpaně jsem se složila na záchodové prkýnko. Chvíli jsem nad sebou pobaveně kroutila hlavou, ale opravdu se mi tahle hra zamlouvala a moc jsem v ní chtěla pokračovat.

„Utekla si.“ Ozvalo se mi za zády, když jsem se tiše plížila zpět do kuchyně.

„O-ou.“ Zašeptala jsem si pro sebe. Abych zmírnila následky, nasadila jsem široký úsměv a otočila jsem se. „Promiň, musela jsem si odskočit.“

„To mě ale nezajímá.“ Tak úsměv nezabral.

„Aha.“ Prohodila jsme nervózně a hrála si s vlasy. „Můžu udělat něco proto, abych to odčinila.“

„Vlastně…“ Pomalu ke mně udělal krok, přitisknul mě ke zdi a velmi pozorně mě sledoval. „Ne. Nic tě nezachrání.“

Byla jsem z něj tak mimo, že jsem se nezmohla ani na slovo. A on jen provokativně otřel rty o můj krk a odešel. Ani jsem si nevzpomněla na to, že bych na něj měla křičet kvůli tomu prozrazenému manželství. Úplně mě oddělal a to pouhým slovem.

„Bello? Bello!“ Máma mě hledala.

„Tady jsem.“ Odpověděla jsem, stále ještě totálně mimo.

„Co tady děláš? Pojď honem ven. Bude ohňostroj.“

Ohňostroj? Edward neuměl být minimalista.

„Už jdu.“ Zatřepala jsem hlavou, abych se dala trochu do kupy.

„Pojď, honem.“ Chytila mě nedočkavě za ruku. Ještě jsme ani nestihly vylézt z domu, když se ozvaly první rány.

„Něco k pití.“ Edward mi podal další skleničku šampaňského a objal mě kolem pasu. „To je pro tebe. Svatební dar.“

„Děkuju.“ Usmála jsem se na něj a nechala si dát pusu.

„Miluju tě.“ Vyznal mi lásku.

„Taky tě miluju. I když si občas myslím něco jiného.“ Zasmála jsem se a pohodlně se uvelebila v jeho objetí. Chtěla jsem si svůj dárek vychutnat co nejvíc.

„Ale pořád máš u mě vroubek s tím útěkem.“ Zašeptal mi opravdu velmi tiše do ucha a já zamrzla uprostřed nádechu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 31: