Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 20

31.12.2012 (13:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 4080×

Byli jsme vzhůru skoro celou noc, ale odvaha mi přesto pořád chyběla. A vlastně jsem ani nemohla najít vhodná slova, tak jsem radši setrvala jen v tichém a hlavně těsném objetí. To mi ještě pořád stačilo. Sice asi ne dlouho, ale teď jsem byla spokojená. Až do té doby, než se ozvalo zaťukání na dveře.

„Nechoď nikam.“ Nechtěla jsem ho pustit, když se zvedl a oblékal si župan.

„Za chvíli budu zpátky. A možná bych nám rovnou mohl objednat oběd do postele, co myslíš?“

„Myslím, že je to dobrý nápad.“ Přesně se trefil. Bylo něco po poledni a můj žaludek se začínal hlásit o slovo.

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se, když se vrátil.

„Poslíček. Přinesl pozvánku a za chvíli bude zpátky s obědem.“

„Pozvánku?“

„Ano. Na dnešní maškarní ples u Lancových. Omlouvají se, že je to tak pozdě, ale netušili, že přijedeme. Nejspíš jim poreferovala Charleine.“

„Tak proč nás zvou?“

„Aby nebyli pozadu.“ Dal mi pusu, ale zpátky do postele se stáhnout nenechal. „Počkám na ten oběd.“

„Pojď za mnou,“ zakňučela jsem.

„Co za to?“

„Třeba…“ Než jsem mu stihla odpovědět, rozezvonil se mu telefon.

„To je Charleine,“ oznámil mi, když po něm sáhl na noční stolek.

„Ano?

Teď přišla.

Ne.

Nemyslím si, že…

No tak dobře. Uvidíme se večer.“

„Večer?“ nechápala jsem.

„Ano, budou na tom plese taky.“

„Ale já tu nemám žádné oblečení. Vlastně ani nemám představu, co bych si měla vzít.“

„To je vyřešené. Za chvíli přijde Charleinina dvorní stylistka a něco ti přinese. Abys byla ještě neodolatelnější, než jsi.“

„Takže konec klidu,“ zkonstatovala jsem s povzdechem. Pomalu jsem se začala hrabat z postele. „Jdu se vysprchovat.“

„Můžu jít s tebou?“

„Čekáš na oběd, ne?“ Zasmála jsem se a zmizela v koupelně. Dopřála jsem si dlouhou a teplou sprchu a vůbec se mi nechtělo vylézt. Ale Edward byl neoblomný, a když už na mě potřetí bušil, že nám vystydne oběd, vzdala jsem to a v županu vylezla.

„Bál jsem se, že ses nerozpustila,“ dobíral si mě.

„Ha ha ha, vtipálku.“ Posadila jsem se ke stolu a společně jsme se pustili do jídla.

Ve tři odpoledne dorazila posila od Charleine s obrovským vakem a kufříkem. Žena ve středních letech a v upnutém kostýmku se na mě usmívala a přesto si mě měřila kritickým pohledem. Představila se jako Joana.

„Začneme líčením a účesem,“ zkonstatovala a začala si na stůl vyndávat náčiní. Tolik štětečků jsem snad na hromadě ještě nikdy neviděla. Ani jsem netušila, k čemu všemu to vlastně je. „Posaďte se a uvolněte. Všechno můžete nechat na mně.“

Tak jsem tedy uposlechla, a když jsem se za dvě hodiny mohla podívat do zrcadla, byl ze mě úplně jiný člověk. Nalíčená, vlasy natočené a vyčesané nahoru. A když mi pomohla do tmavě modrých nadýchaných šatů, vypadala jsem jako kdybych vylezla z nějakého filmu, který popisoval devatenácté století. Korzet, dlouhá, široká a nadýchaná sukně.

„Perfektní. Ještě takový malý detail a budete královna plesu.“ Do ruky mi strčila stříbrnou škrabošku se zdobením.

„Už jsi hotová?“ Edward se objevil v černém fraku a v ruce měl cylindr. „No pane jo. Z který knížky jsi vylezla? Z Anny Kareniny? Dneska mi tě tam všichni budou závidět.“

„Kdybys nekecal.“ Ušklíbla jsem se. „Joano, moc děkuju.“

„Samozřejmě. Užijte si večer.“ Sbalila si svých pět švestek a odešla.

„Tak asi pojedeme. Je to chvíle cesty.“

„Nikam se mi nechce,“ povzdechla jsem si.

„Ale prosím tě, všechny si tam omotáš kolem prstu. A bude tam Charleine s Georgem, ty přeci znáš. No tak, vypadáš úžasně,“ začal mě přemlouvat. Ani jsem od něj takovou reakci nečekala.

„Dobře,“ souhlasila jsem.

„Tak můžeme jít.“ Nabídl mi rámě a sám si do něj moji ruku zahákl.

„Vážně je to nevyhnutelné?“ zkusila jsem to ještě jednou, ale umlčel mě nevýmluvným pohledem. „No tak jo,“ zamumlala jsem si pro sebe a s jeho pomocí jsem nasedla do černého auta. Nejspíš hotelového. Sotva jsem se tam s těmi širokými šaty vešla.

Dům, ve kterém se karneval konal, byl až na okraji města, takže cesta tam trvala docela dlouho. Edward se ke mně lísal, ale nedala jsem mu najevo nějak velké sympatie. Nějak jsem nemohla překousnout, že jdu pokaždé tam, kam chce on. Že se musím pořád s někým seznamovat a bavit se ve společnosti, která je mi velmi vzdálená. Ano, včera to s Charleine bylo skvělé. Byla snad jediným člověkem z té jeho povedené party, která byla nohama trochu na zemi a nebyla tak nafoukaná a pyšná. Na ni jsem se i těšila. George jsem soudit nemohla, ale když s ním Charleine byla, tak musel být i on něčím výjimečný.

„Bude to zábava.“ Edwardovi se v očích objevily jiskřičky a potom mi pomohl z auta. Nervózně jsem šla za ním a před očima si držela škrabošku.

„Edwarde,“ přivítal nás starší muž se ženou. Byli asi tak ve stejné věkové kategorii jako Charleine s Georgem.

„Lancovi, díky za pozvání. Tohle je moje přítelkyně Isabella Swanová.“

„Těší nás, slečno.“ Muž mi jemně políbil ruku. „Doufám, že se budete bavit.“

„Bello, pane jo. Málem bych vás nepoznala. Vypadáte úžasně.“ Charleine si mě okamžitě našla a skoro mě ukradla Edwardovi a Lancovým.

„Šampaňské?“ nabídla mi obsluha, tak jsem s vděčností jednu skleničku přijala. Na kuráž.

„Tak pojďte. Vezmu si vás na starost. Edward si tu určitě něco vyřídí a my se zatím zabavíme.“

„Charleine.“ Přistoupila k nám neznámá žena v podobných šatech a škrabošce té mojí. Vlastně tu byli skoro všichni v podobných kostýmech. „Představíš nás?“

„Samozřejmě. Jane, tohle je Isabella Swanová, přítelkyně Edwarda Cullena. Bello, Jane Swarcová.“

„Těší mě,“ pokynula mi a nasadila úsměv. Mimochodem pěkně falešný.

„Nápodobně.“

Představování nám zabralo skoro věčnost. Charleine tu znala všechny a byla skvělá společnice. Jako jedna z mála upřímná. Cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných. Bylo to nepříjemné, ale s pár skleničkami se to dalo vydržet. Dokonce jsem se začínala bavit.

„Smím prosit?“ přišel ke mně Edward. To bylo poprvé, co jsem ho za ten večer viděla. Podle Charleine pil a hrál poker ve vedlejší místnosti.

„Netancuju,“ namítla jsem.

„Ale prosím tě.“ Sám mi vzal skleničku i škrabošku a strčil to Charleine. Stáhl si mě na sebe a už se mnou mířil na taneční parket. Díkybohu za to, že jsem měla dlouhou sukni a nebylo tak vidět moje chabé přešlapování, jak jsem se snažila držet krok. Bylo to k smíchu a sama jsem měla co dělat, abych se udržela.

„Pojď, zvu tě na panáka. To tvoje tancování je fakt šílený,“ usmál se a radši mě odvedl z parketu.

„Dvě vodky,“ poručil.

„Dneska ses do toho nějak opřel.“ Vedle Edwarda si stoupl muž, nejspíš ve stejné kategorii, jako my. „Pardon, krásko, ale Edward nás ani nepředstavil. James Harold.“ A byl i sympatický.

„Bella Swanová.“

„Moc mě těší, krásná slečno. Ještě jednou, na seznámení.“ Poručil další vodky. Tyhle jsme vypili hned, ale ještě mi tu zbývaal jedna od Edwarda.

„Omluvte mě na chvíli.“ Edward se zadíval na nějakého chlápka a toho hned následoval. Ještě jsem stačila dostat pusu na tvář a byl pryč.

„Takže, úžasná Bello, brzy Cullenová, jak se ti tu líbí?“

„Neřekla bych, že brzy Cullenová, a není to tu tak hrozné.“ Vypila jsem další vodku.

„S tímhle to nikdy není tak hrozné.“ Poručil další dva panáky. „Takže, jak to, že ne brzy Cullenová?“

„Proč ano?“

„Vždyť je to vlastně jedno.“ Vzal svého panáka, ťuknul s tím do mého, který byl ještě na baru a kopl to do sebe. „Edward se vším dělá moc velké štáchy.“

„Jamesi, nějak ses zapovídal, ne?“ přidal se k nám nejspíš jeho kamarád.

„Taky by ses zapovídal, kdyby ti dělala společnost krásná Bella,“ mrknul na mě, tak jsem do sebe radši hodila panáka.

„Samuel Beckett, krásná Bello,“ představil se mi. „Mohu se i já připojit k vaší konverzaci?“

„Nevtírej se, jo,“ odbyl ho James, ale Samuel se jenom smál. Stoupl si vedle mě z druhé strany a objednal panáka rumu.

„Na seznámení a třeba i na něco víc.“ Pousmál se.

„Je to přítelkyně Edwarda, tak zajeď,“ drknul do něj James.

„Ále ne,“ povzdechl si. Proč zase já? Vlastně, Bello, co je na něj lepší? Já jsem šarmantnější, bohatší, mladší, krásnější…“

„Asi jsem ještě málo pila.“

„Tak to musíme napravit.“ Přistrčil ke mně rum a hned objednal další. „A vůbec, kde je Edward?“

„Asi se někde zatoulal, když ví, že je o jeho krásku pořádně postaráno a že se nemusí bát.“ Následoval takový výbuch smíchu, až jsem šla málem do kolen.

„Doufám, že neruším.“ My o vlku a vlk za dveřmi.

„Edwarde.“ Samuel ho poplácal po rameni. „Rád tě vidím, kamaráde. O Bellu se nemusíš bát, je v dobrých rukou.“

„Krále Miroslava, já vím,“ odfrkl si. „Jdeme domů.“

„Ale Edwarde, proč tak brzo?“ Nedal se.

„Zítra brzy ráno odlítáme.“

„Že ses nepochlubil.“

„Rád jsem vás viděl.“ Mě vzal za ruku a táhl ven.

Musela jsem se držet, abych na něj nevyjela. Nechtěla jsem dělat scénu před lidmi a ani auto mi nepřipadalo vhodné na řešení situace. Cesta do hotelu mi připadala snad ještě delší, než potom. A když jsme konečně dorazili, bez jeho vedení jsem šla do výtahu a do pokoje.

„Nechápu, proč se vztekáš. Jenom jsem se s nimi bavila, když jsi mě tam nechal.“ Konečně jsem mohla upustit páru.

„Nevím, proč by ses měla bavit zrovna s nimi. Jsou to nejvyhlášenější sukničkáři v celém New Yorku.“

„No a?“

„Jak no a? Jsi moje a oni po tobě nemají co slintat.“

„Já nejsem tvoje a… Ahá, já už to chápu.“ Připadala jsem si, jako kdyby mě osvítilo. „Ty žárlíš.“ Musela jsem se smát.

„Prosím tě,“ odfrkl si.

„Nemusíš mě prosit, jen si to přiznej.“

„Nemám si co přiznávat,“ stál si na svém.

„Ty jsi tak roztomilý.“ Pověsila jsem se mu na krk. „Tolik tě miluju.“ A bylo to venku. Ani to nebolelo.

„Opravdu?“ Usmál se.

„Ne.“ Stáhla jsem ruce a o dva kroky ustoupila.

„Isabello,“ prohodil laškovně. „Nelži, neumíš to.“

„Mám hlad.“

„Proč ses nenajedla tam?“

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny a šla si objednat něco k večeři. Nebo k snídani? Než to přinesli, dala jsem si sprchu a Edwarda ignorovala.

„Mohla bys mi věnovat ještě chvilku?“ zeptal se Edward tiše, když už jsme leželi v posteli.

„Jsem unavená, nepočká to do zítra?“

„Samozřejmě,“ povzdechl si a otočil se na bok, zády ke mně. Tak tohle podle mých představ rozhodně nevyšlo. Trochu jsem přestřelila a věděla jsem o tom. Musela jsem to nějak vyžehlit. Nadzvedla jsem se na loktu a přisunula se k němu.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha a pak se vrátila na svoji půlku postele.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 20: