Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Don't take me my love - 1. kapitola

23.08.2010 (19:00) • ladymMysterious • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1413×

Už je tomu rok, co mi ti zatracení Cullenovi i s tou smrtelnicí Bellou Swanovou zabili moji lásku na celou věčnost, Jamese. Od té doby se strašně trápím. Chvíli jsem i svalovala vinu na sebe. Neměla jsem dovolit, aby tam James šel sám zlikvidovat Swanovou. Měla jsem  jít s ním. Spolu bychom je zvládli odepsat všechny, celý Cullenovic klan.

Po nějaké době jsem si ale uvědomila, že je zbytečné si tohle nalhávat. Z části jsem za to asi také mohla, ale z té větší části za to mohli Cullenovi a Swanová.

Když jsem se z toho všeho tak trochu už vzpamatovala - i když mi to trvalo dlouhou dobu-, vymýšlela jsem, jak se pomstít. Vím, Jamese mi to nevrátí, ale když musím trpět já, tak oni budou taky.

Přemýšlela jsem o pomstě ve dne v noci, při každé příležitosti, dokonce kolikrát i při lovu.

Teď to není výjimka. Sedím tu na kraji střechy vysoké věže radnice města Forks - spíš to bylo už mimo to město-,  a přemýšlím. Byla noc, takže mě tu nikdo nemůže vidět. A když, buď ho zabiji, nebo si ten člověk bude myslet, že se zbláznil, protože kdo by seděl tak vysoko a ještě k tomu na kraji střechy beze strachu, že spadne dolů.

Objala jsem si kolena pažemi a zabořila do nich hlavu.

Znovu jsem si v hlavě promítala, jaké byly dny bez Jamese. Ze začátku, když jsem se to teprve dozvěděla. Bylo mi divné, že James je už několik dní pryč, ani že za mnou nechodí i přesto, že se milujeme. O dalších pár dní jsem začala pochybovat, že se vůbec vrátí a pak jsem se dozvěděla, že je mrtvý. Dozvěděla jsem se to od svého věrného přítele Laurenta.

Zabili mi Jamese. Mám chuť jim to oplatit… To je nápad! Pomstím se jim tak, že zabiji Bellu Swanovou. Beztak za to může nejvíce Edward. Takže on bude trpět nejvíce, ale ostatní taky. Oni tu smrtelnici milují.

Bude to jako oko za oko, zub za zub, druh za druha. A až se Swanové zbavím, budu mít co dělat, abych Cullenovým utekla. Oni by mě jistě pronásledovali klidně až na konec světa, jen aby mě dostali.

Zvedla jsem hlavu, natáhla si nohy před sebe a zadívala se před sebe na budovy města. Chvíli jsem se jen tak dívala před sebe a měla radost ze sebe samé, jak šikovně jsem to vymyslela. Když mě přerušil známý hlas.

„Victorie?“

Pro sebe jsem se usmála. Laurent bude jistě na mé straně. Budeme na to dva, to by mohlo jít hladce. Teď  ještě to řádně vymyslet.

Postavila jsem se, ale neohlédla se po Laurentovi.

„Laurente. Jak jsi mě tu našel?“ Nezeptala jsem se z čisté zvědavosti. Upíři mají spousty triků, jak někoho vyhledat. Zeptala jsem se, abych odlehčila situaci. Nemůžu hned na Laurenta vychrlit, že chci zabít Bellu Swanovou, jako pomstu za Jamese.

„Vím, že poslední dobou sedáváš na vysokých věžích. Sice nevím, co tu děláš, ale vím, že tu jsi. A taky podle pachu,“ odpověděl na mou otázku. Přikývla jsem.

„Přemýšlím, jak se pomstít Cullenovým za smrt Jamese,“ odpověděla jsem pro změnu zase já na jeho otázku, skrývající se v jeho předchozí větě.

„Victorie, to nemá cenu. Jamese ti to nevrátí. Je to zbytečné!“ řekl klidným tónem, ale v té větě se skrýval úplně jiný význam. V překladu ty věty zněly asi takto: „Victorie, nemsti se jim. James tu není. Nech je žít.“

„Já vím, ale…“ Zbytek věty jsem nechala zavát ve větru.

„Ale chceš, aby trpěli i oni, když trpíš ty,“ dokončil za mě Laurent větu. Opět jsem mlčky přikývla. „Victorie, víš, jaké to je, trápit se pro někoho, kdo už tu není. Opravdu chceš, aby to prožívali i ostatní?“

Já vím, není to zrovna milé, ale je to spravedlivé. Když já, oni taky. Pak si budeme rovni a oni si to rozmyslí, až příště budou zabíjet někoho, koho miluji. I když, ono žádné příště nebude. Na celém světě není nikdo, kdo by sahal Jamesovi byť jen po kotníky.

Zhluboka jsem se nadechla na odpověď Laurentovy otázky.

„Ano. Je to sobecké, vím, ale ano.“

Laurent si povzdychl. „Hm. Dělej, co myslíš, že je správné.“

Slyšela jsem, jak udělal krok k odchodu. Otočila jsem se.

„Laurente!“ Otočil se. „Nepomůžeš mi v tom, že? Takhle jsem to alespoň pochopila.“

„Z čeho jsi vyvodila tento názor?“ zeptal se a naklonil hlavu k levému rameni.

„Není to zase tak těžké. Znám tě už přes tři sta let. Odpověz mi,“ požádala jsem ho a Laurent si znovu povzdychl.

„Máš pravdu. Nechci ti v tom pomáhat. Tohle je čistě věc mezi tebou, Cullenovými a Bellou,“ přiznal. Přikývla jsem. Takže jemu je jedno, že jsme přišli o jednoho člena své smečky? Kdyby umřel on, taky bychom se za něj mstili s Jamesem. Ale jemu je to očividně jedno.

„Dobře, jak chceš. Ale malou službičku bys mi prokázat mohl,“ řekla jsem a Laurent nadzvedl jedno jeho husté obočí.

„Ano? Jakou?“ zeptal se. Musela jsem se pro sebe pousmát. Po tom, co mi teď řekl, nepočítám s tím, že mi vyhoví. Ale zkusit to můžu, ne?

„Zjistil bys mi toho co nejvíce o Cullenových a o té holce Swanové? Potřebuji co nejvíce informací o nich. Mohlo by ti to jít dobře, když jsi se teď přidal k tomu klanu upírů z Denali,“ řekla jsem a při slově z Denali jsem trochu nakrčila nos. Oni byli také divní jako Cullenovi. Také se živili krví zvířat. Nechápu je. Vždyť je to přirozenost, aby upíři zabíjeli lidi a oni se té přirozenosti vyhýbají.

Laurent pozdvihl hlavu. Chvíli si mě měřil pohledem, pak se zamračil.

„Ničemu ti to nepomůže. Co ti bude platné vědět, co-“

„To není odpověď na mou otázku!“ přerušila jsem ho a vrhla po něm zlobný pohled. Laurent se zamračil snad ještě víc.

„No dobře. Zjistím ti toho o nich co nejvíce budu moct. Pod podmínkou, že pak mi dáš už pokoj. Nebudeš mě zatahovat to těch svých plánů. Nebudeš po mně už nic chtít. Prostě si budeš muset poradit sama,“ řekl. Znovu jsem se pro sebe usmála, tentokrát víc než před tím. Už jsem se nesnažila ten úsměv před Laurentem tolik skrývat.

„Fajn, platí,“ slíbila jsem a natáhla k němu ruku. Laurent se na ni chvíli jen díval - asi přemýšlel, jestli v tom není nějaký háček. Ale to opravdu nebyl. Alespoň z mé strany ne.  Nakonec ke mně přistoupil blíže a ruku mi stiskl. Držel mě za ni sotva vteřinu a pak ji pustil.

Pak se otočil a beze slova odešel. Otočila jsem se zpátky a znovu se dívala na město.

Laurent mi sice všechno zjistí, vše o Cullenových a Swanové, ale nemůžu ji dokázat sama zničit. Ona je pořád s tím Edwardem. Nehne se od něj ani na krok a když, tak je s ní někdo jiný z Cullenových. Ona je něco jako jejich domácí mazlíček. Potřebovala bych všechny nějak zaměstnat, aby se od ní vzdálili na dostatečnou vzdálenost a pak ji zabiju. Ale jak to udělat?

Možná bych si měla udělat armádu. Armádu upírů, kteří by šli proti Cullenovým a Swanové. A ne jen tak normální upíři, měli by to být novorození upíři. Jsou lepší, jsou silnější. A kdyby jich bylo tak alespoň dvacet, bylo by vše tak lehké. Cullenových je pouze sedm.

No, uvidím, co mi řekne Laurent, až mi bude dávat informace o Cullenových.

Laurent, ano. Dřív to byl velmi dobrý přítel a součást naší smečky, která se ale už rozpadla. Teď se bratříčkuje se zlatookými upíry. Prozatím nepřechází na zvířecí krev, ale ono to určitě časem přijde. Konec konců, má na to celou věčnost.

Myslela jsem, že mě podrží, když tu teď James není, ale ne. On odešel. Nevypadá, jako by ho ani jen sebeméně trápilo, že tu James není. Vím, občas jsme k němu také nebyli férový, ale nikdy bychom mu nepřáli zemřít.

Ale to je teď jedno. Prostě teď musím jen čekat a čekat. Občas bych také mohla něco vyzvědět, ale musím se držet opodál. Nesmí mě nikdo vidět. Nikdo z Cullenových. Jdou po mně, protože vědí, že se chci pomstít za Jamese.

Doufám, že si Laurent pospíší. Chci to už mít za sebou. Chci se pomstít. Ale musím sehnat nějakou pomoc. Jiní nomádi mi asi moc nepomůžou. Jak už jsem řekla. Udělám si svoji armádu novorozených upírů. Ale chvíli ještě počkám.

Autor: ladymMysterious (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Don't take me my love - 1. kapitola: