Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Don´t leave me! - prolog+ 1. kapitola

23.12.2009 (22:00) • SamanthaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1352×

Prolog

Jmenuji se Renesmee Carlie Cullenová. Před nedávnem jsem oslavila své 6 narozeniny, ale na 6 let rozhodně nevypadám. Kdybyste mě potkali, stála by před vámi téměř dospělá žena. Mám bronzové vlasy po mém tátovi a čokoládové oči po mé matce, když ještě byla člověk. Ptáte se jak myslím to, když ještě byla člověk? To je tajemství mé rodiny, jsme totiž upíři... tedy až na mě, já jsem poloupír. Moje máma otěhotněla, když byla ještě člověk. Většina rodiny chtěla aby se mě máma zbavila, ale máma si stála za svým a nechala si mě, i když věděla, že může zemřít. Naštěstí díky tátovu včasnému zásahu máma přežila. Táta ji proměnil v upíra.

Hlava rodiny je Carlisle, který  proměnil moji tetu Rosalii, mého tátu, moji babičku Esme a mého strýčka Emmetta. Do naší rodiny neodmyslitelně patří teta Alice se strejdou Jasperem. Mohla bych vám je každého zvlášť popsat, ale to bychom tu byli ještě hooodně dlouho.

Dál do naší rodiny patří (i když by byl táta proti) Jacob, moje jediná životní láska. Je tu vždy pro mě, když ho potřebuji. Když sem se narodila Jake se do mě otisknul, od té doby je stále se mnou. Jacob je vlkodlak. Mění se v krásného rudohnědého vlka.

Zítra se se svou rodinou stěhujeme do Darmouthu a opouštíme Forks. Tím pádem opouštím Jacoba, který tu musí zůstat kvůli smečce. Teď mě čeká něco, na co se vůbec netěším... Loučení s Jakem.

1. kapitola

„Kam jdeš zlato?“ Ptá se mě mamka.

„Do La Push. Za Jakem. Rozloučit se.“ Odpovídám sklesle.

„Mami, musíme jet pryč?“ Zase se ptám, i když odpověď už jsem slyšela několikrát a je mi jasné, že se nezmění.

„Nessie, tohle už jsme probírali, už jsme tu moc dlouho. Měli jsme odjet už před třemi roky, ale odložili jsme to. Už jsme moc nápadní.“

„Ale mami…“

„Mě se odtud taky nechce broučku. Tohle, ale k našemu životu patří, musíme se stěhovat…“

„Já vím, ale… vůbec se mi odtud nechce… bude mi chybět Charlie, smečka a Jacob…“ Do očí se mi tlačí slzy. Pokolikáté už tenhle týden? Mamka ke mně přijde a obejme mě.

„Nessie… to bude dobrý… neopouštíme je navždycky. To přece víš.“ Má pravdu a já to vím. Vím, že sem za Jakem budu jezdit každý víkend, ale stejně… Mamka to má určitě taky těžký a já jí to nějak extra neulehčuju… jenže jak jí by se líbilo opustit taťku?

„Nessie, za 2 hodiny odjíždíme, tak už radši běž za Jakem. My… teda Alice ti zabalí. Stejně by tě k tomu nepustila.“ Usměje se mamka. Přikývnu a jdu do garáže, kde nasednu do svého auta ( k narozeninám jsem dostala krásné BMW ) a jedu směr La Push. Stejně jako většina mé rodiny, tím myslím hlavně Rose, taťku, Alice a Emmetta, mám ráda rychlá auta a rychlou jízdu, takže v La Push jsem za chvilku.

Zaklepu na Jakův dům. Otevře mi Billy a řekne, že Jake šel na pláž.

Na pláži vidím Jaka jak hází oblázky do moře. Potichu k němu přijdu a skočím mu na záda( no co je mi jenom 6 J).

„Ahoj Ness,“ pozdraví mě Jake  a usměje se. Jakův úsměv. To je, jako by slunce prozářilo zataženou oblohu. Ten úsměv mi vždycky zvedne náladu.

„ Ahoj. Jak se máš? A co je nového ve smečce?“ Zeptám se Jaka. Sundá si mě ze zad, chytne mě za ruku a procházíme se po pláži.

„No… mám se celkem dobře, vzhledem k okolnostem.“ Tím určitě narážel na to, že odjíždíme. Rozhodla, jsme se, že budu dělat jakože jsem to přeslechla. Nechci se o tom bavit hned teď.

„A ve smečce? Vlastně nic moc, jenom Claire nastupuje do školy. Quil se snad těší víc než ona. Nemyslí snad na nic jiného, než aby se jí tam líbilo a podobně. Je horší než její rodiče." Rozesměje se Jake.

„No a Paul, ten zas myslí jenom na to, že Rachel je těhotná…"

„Cože?! Rachel je těhotná?“ Skočím Jakovi do řeči. Rachel je Jakobova sestra a Paul se do ní otiskl. Před 2 roky měli svatbu. No já nevím, ale neumím si představit Paula jako tátu… to je zajímavá představa.

Stejně je skvělý, že Rachel bude mít miminko. Rachel mám ráda. Dalo by se říct, že jsme kamarádky. Často si se mnou hrála, když jsem byla malá. Určitě z ní bude skvělá máma.

„To je úžasný!!! Ty vlastně budeš strejda, co?“ Zeptám se s úsměvem. Jake se na chvíli zarazí, ale pak se mu po tváři rozlije široký úsměv „No jo. Paul už si to i naplánoval. Je přesvědčený, že to bude holčička a bude se jmenovat Rachel. Dokonce se mě pokoušel vytáhnout na nákupy. Měl v úmyslu koupit kočárek, dupačky a nějaké hračky. Samozřejmě všechno v růžové.“ Povídá se smíchem Jake. Taky se zasměju. Už si představuju Paula, jak chodí po obchodech a shání věci pro miminko.

Chvíli se s Jakem jen tak mlčky procházíme po pláži. Přemýšlím nad otiskem. Je to láska z povinnosti? Miluju Jaka, protože mě miluje on? Blbost. Jasně, mohla bych chodit s jinýma klukama, ale proč bych to dělala? Proč, když mám kluka, který za mnou bude vždycky stát. Když mám kluka, který mě miluje a navždycky bude. A když mám někoho, bez koho bych si svůj život nedovedu představit. Proč bych měla chtít někoho jiného, když mám Jaka?

A proč vůbec nad tímhle uvažuju? Jake je všechno, co jsem si mohla přát a milovala bych ho i kdybych o otisku nevěděla nebo kdyby se do mě neotiskl.

„Nad čím přemýšlíš?“ Vyrušil mě z přemýšlení Jakův hlas.

„Miluju tě.“ Řeknu mu a něžně ho políbím.Chvíli je překvapený, ale hned mi začne polibky oplácet.

„Taky tě miluju,“ zašeptá, když se odtáhnu. „Budeš mi chybět.“ Už je to tady. Chvíle. Na kterou se vůbec netěším.

„Ty mě taky.“ Řeknu se sklopenou hlavou a nechám se obejmout. Do očí se mě začínají  štípat slzy. Rychle zamrkám, abych je potlačila.

„Proč si vlastně nechtěla, abych přišel k vám a tam se… rozloučil?“ Zeptá se opatrně a na slově rozloučil se malinko zasekne. Ach Jaku, moc mi to neulehčuješ.

„Protože kdybys tam byl, asi bych do toho auta nenasedla.“ Odpovím po chvíli ticha. Jake si mě k sobě pevněji přitiskne jako by mě už nechtěl pustit.

Na jednu stranu se do Darmouthu těším. Budu chodit do školy ( zatím mě totiž učili taťka a Carlisle ), poznám nové lidi. Teda aspoň doufám. Lidské krvi odolávám dobře. Nedělá mi to žádný problém.

Ale na druhou stranu být celý týden bez Jaka…

Nevím jak dlouho jsme tam s Jakem stáli, ale pak řekl „Nessie, asi bys už měla jít. Je docela pozdě.“ Vymanila jsem se z jeho objetí a přikývla jsem. Mlčky jsme přišli k autu. Stoupla jsem si na špičky a ještě jednou ho políbila.

Jake mi otevřel dveře od auta a já nastoupila.

„ Ahoj,“ zašeptala jsem a jen stěží potlačila slzy.

„Budu se těšit na víkend.“ Řekl Jake se slabým, a asi i vynuceným úsměvem. Přikývla jsem, nastartovala auto a vyrazila domů

Když jsem přijela k domu všechna auta už byla venku a téměř naložená našimi věcmi.

„Emmette, volal jsi do Darmouthu abys ověřil, že tam s námi počítají?“ Ptal se Emmetta Jasper.

Emmett se jen tajemně ušklíbne „Jasně. Všecko je zařízený.“

Neudělals nějakou blbost, že ne?“ Ptá se opatrně Rose

„Já? Jaks na to přišla?“ Kdybyste  ho teď viděli. Ten jeho výraz naprostého neviňátka. Mám co dělat abych se nerozesmála, zvlášť když vidím ty zděšené výrazy všech ostatních členů mé rodiny.

„Edwarde…“ začne nenápadně Rose.

„Nic neslyším,“ zavrtí táta hlavou „vehementně myslí na to jakou barvou si má přelakovat auto.“

Emmett se vítězně zazubí, ale to už si mě všímá Alice „Ness, konečně jsi tady. Pojedeš v autě s mámou a s tátou,“ jak jinak.

„Ale teď nám ještě pomoz. Už vlastně zbývá jenom naložit tvoje věci a můžeme jet.“ Během 5 minut už jsme všichni byli připraveni k odjezdu.

„Můžeme vyrazit?“ Zeptal se táta. Já a máma jsme jen přikývly.

Opouštím svůj první domov. Opouštím všechny, co jsem dosud poznala… ale jedu vstříc novým zážitkům a novým věcem.

Začínám se strašně těšit, jak to tam bude vypadat, jací budou mí spolužáci a hlavně by mě zajímalo, co si ten Emmett zase vymyslel.

Autor: SamanthaBlack, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Don´t leave me! - prolog+ 1. kapitola: