Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Domů 3. kapitola

25.06.2013 (13:15) • GabrielaVespucci • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1561×

Heidi:

Za necelých pět let jsem mohla s klidem oznámit, že po Sam nikdo v Itálii nepátral. Bylo zarážející, že už v jednom roce dokázala tak hezky mluvit. Dokonce počítat do dvaceti. Ve třech letech jsem jí naučila německy a italsky. Athenodora ji zatím učila zbytek. Avšak jsme nějak vytěsnily angličtinu. Ale za ta léta se z nás s Athenodorou staly nejlepší přítelkyně.

Garda se dozvěděla o novém přírůstku hned druhý den potom, co jsem s ní přijela. Většina z nich to vzala s klidem a ti dva, jménem Felix a Afton, byli snad její strýcové a bratrové v jednom. Jakmile moje Sam perlila, byla jsem si jistá, kdo za tím stojí. Mezitím ji Felix pomalu učil základní sebeobranu a Afton různé básničky jako třeba: Hlavně hlavně hlavně, ať je pivo v tlamě.

Navíc jsem byla neskonale šťastná, když jsem zjistila, že je Sam vůči našim darům imunní. Nemusela jsem se strachovat, že jí Jane něco udělá, nebo jí Aro bude šťourat v mysli.

Ale s Jane byla neuvěřitelná kamarádka. Ty dvě si prostě padly do noty. Neviděla jsem nikdy, že by se Jane srdečně zasmála, ale Saminým pokusům dělat kotrmelce nebo tak se nedokázala ubránit opravdovému smíchu.

Renata byla kapitola sama pro sebe. Sam mi občas pohlídala, ale stále musela být Arovi za jeho vznešeným zadkem, do kterého bych ho nejraději nakopla za to jeho věčné peskování a buzerování.

Corin si ji oblíbila a snad pro ni ta nejmilovanější tetička. Avšak zní to divně. Tetička Corin. No nazdar.

Chelsea ji klidnila, když byla roztěkaná a samozřějmě si vysloužila titul Nejlepší tetička 2. místo.

Demetri si z ní neustále dělával srandu, než jí bylo sedm let. Tehdy ho pořádně setřela. Samozřejmě poznámkou, kterou pochytila od Felixe.

Sulpície jí hrála babičku. Opravdu z ní měla velkou radost.

Aro spíš něco mezi strýčkem a dědečkem. Avšak Sam u něj věděla, co smí a co ne.

Kupodivu i Caius, ano, Caius Volturi, si ji oblíbil, aspoň doufám. Nicméně na ni neřval (to by se rozeřvala na něj i ona a rozhodně by se mu to nelíbilo, každopádně bychom asi byli hluchý) jako řval třeba na mě.

Alec byl však věčně bez nálady, tak se mu Sam díky instinktům vyhýbala. Nejspíš kvůli Jane, protože ta se Sam získala nový objekt k radosti.

Marcus snad ani nezaregistroval, že tu vůbec je. Jeho chyba.

A nakonec Santiago. Od Sam si držel odstup, už kvůli mně. San nikdy neměl dobré sebeovládání a já bych zburcovala celou Volterru, jen kdyby někdo mé malé holčičce zkřivil vlas!

Už dávno nebydlela u mě v pokoji. Krátce po jejích třetích narozeninách jsem od Ara pro ni dostala pokojík jen přes chodbu od toho mého. Momentálně jí to táhlo na šestý rok. Co se týkalo jejího daru, dokázala odhadnout přesně, kolik vedu obětí, nebo kolik lidí je momentálně na ulici a kdo to byl. Když už jsem u toho upírství, věděla to. Řekla jsem jí to, když jí byli čtyři roky. Myslela jsem, že se nás začne bát, ale naopak. Podle jejích slov jsem pochopila, že jí to nevadí, a že by upírem taky jednou chtěla být. Byla velmi chápavá a chytrá. S králi Arem, Marcusem, dokonce i s Caiem vycházela v celku dobře. Jen měla jednu chybu. V jednu chvíli dokázala udělat ve svém pokoji takový binec. To snad ani nebylo možné. Ale na druhou stranu si to vždy uklidila, ale až když jsem jí to řekla.

Jenže nic netrvá věčně. Dvanáct let uplynulo a pomalu jsem se připravovala, že ze Sam bude stejná zrůda jako z nás. Ale jelikož se celý osud spikl proti mně, ani nevím jak, ale Sam už najednou bylo osmnáct.

V duchu jsem prosila Ara, aby ji nechal žít si svůj vlastní život, ale v hloubi duše jsem věděla, že to neudělá. Nikdy nic nedělá podle ostatních. Jako by byl paličaté malé dítě, kterému se nechce koupit lízátko. Ale alespoň jsem z toho něco měla. Sam jsem mohla kousnout. Mně, jak jsem to vnímala, plně důvěřovala. Jediné, co jsem vydupala, bylo, že ji proměním, až jí bude dvacet. S tím souhlasil, jak jinak. Neměl na vybranou!

Tři dny jsem chodila kolem její postele, kde se zmítala za účelem mého jedu v bolestech. Chudinka Aro a ostatní ze mě neměli velkou radost, protože jsem nevodila lidi. Ale ostatní mi jsou ukradení! Dala jsem už předtím Arovi najevo, že když nebude moct odejít, tak u ní v době působení jedu budu a ani se nehnu.

Konečně po třech útrpných dnech Sam prudce otevřela oči. Byly karmínově červené, až na to jedno, které bylo tmavší. Po chvíli vstala a prohlížela se v zrcadle, já mezitím seděla tiše v koutku křesla a čekala, až si mě všimne. Po zkoumání sebe sama se ke mně otočila. A já viděla, jak ta malá holčička Samie, jak si říkala, mizela v dáli, a teď jsem se dívala na někoho jiného. Na Samantu Christie Volturi.

Autor: GabrielaVespucci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Domů 3. kapitola: