Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokud dýchám, doufám 5

20.11.2009 (20:00) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1726×

5.kapitola

Pomsta

Isabella

Asi kolem osmé jsme se vrátili do hotelu a já tak měla šanci uskutečnit svůj ďábelský plán. Pomstu pro Edwarda Cullena.

   Ještě před tím než bych šla hledat Jessicu, jsem se chtěla převléct, ale po cestě k pokoji jsem ji potkala. Tedy alespoň podle Alicina popisu to byla ona. Dlouhé světlé vlasy měla sčesané do drdolu a ofinu sepnutou velkou sponou. Na sobě měla docela vyzývavé tričko, které toho rozhodně moc nezakrylo. Na první pohled tričko vypadalo draze, a tak jsem usoudila, že Jessica spíše zaplatila za chybějící látku.

   Nahodila jsem milý úsměv a sympaticky se jí představila.

   ,,Ahoj, jsem Isabella. Ty musíš být určitě Jessica. Hodně jsem o tobě slyšela. ´´ Zářivě jsem se na ni usmála, ale ona na mě hleděla s odporem.

   ,,Jo, já tě znám. Kdo ti o mě co říkal? ´´ Ano vážně byla velmi zvědavá. S přesností bych řekla, že ví všechny drby, které se týkají střední školy ve Forks a vůbec celého okolí.

   ,,No znáš Edwarda? Toho hezkýho s bronzovými vlasy. My jsme teď kamarádi a on o tobě pořád básní. ´´ Nikdy by mě nenapadlo, že to bude znít tak věrohodně. Možná bych se mohla dát na herectví.

  ,,Edward Cullen o mně mluví? ´´ Takže tady vážně není Edward nikomu na dosah? Možná má přítelkyni a je jí věrný. No tím by si u mě zajistil malé bezvýznamné plus.

   ,,Jojo, přesně ten. Prý se mu už strašně dlouho líbíš. A on už to nedokáže udržet v sobě. Chce ti to říct, dnes. Asi za půl hodiny tě bude čekat u sebe v pokoji. ´´

   ,,Ale vždyť jsem se o něj tak snažila a on mě vždy nějak odbyl. ´´ Ona mi vážně věří? To je od ní velmi milé.

   ,,To byla jen figura, aby odradil holky, o které nestojí. A tebe chtěl už od prvního dne. Tak se mu snaž nepokazit sny. ´´ Stála a hloupě se usmívala. Asi už přemýšlela nad tím, které tričko z jejího šatníku by se mu líbilo nejvíce.

   ,,A nezapomeň, že je Edward velmi stydlivý. To ty vždycky musíš udělat první krok. ´´ Škoda jen, že neuvidím, jak se na něj Jessica vrhne. Tohle dokáže vážně zamrzet.

   ,,Jasně, jasně. Díky, seš fakt hodná. Máš to u mě. Pa. ´´ Zasmála se a poslala mi vzdušnou pusu.

   Jak málo stačí ke štěstí a ještě méně k vykonání sladké pomsty.

   Konečně jsem měla možnost převléknout se, ale když jsem viděla postel neubránila jsem se a únavou na ní padla. Do pár minut bych určitě vytuhla, ale to by nesměl někdo zaťukat na ty zpropadené dveře.

   ,,Alice. Co chceš? ´´ Unaveně jsem zívla, a tím jí chtěla dát najevo, že teď opravdu nemám náladu na rozhovory.

   ,,Za chvíli půjde Jess za Edem, ale ten se šel ještě na chvíli projít. Pak na tebe bude čekat, vlastně nevědomky na Jessicu. Tak mě napadlo, nechceš se jít pobavit tou podívanou? ´´

   ,,Ale jak to chceš asi tak udělat? ´´

   ,,Nech to na mě. Ale teď dělej, za chvíli se vrátí. ´´ S tím mě popadla za ruku a táhla do jejich pokoje, kde jsme se vplížili do koupelny. Já jsem si sedla na vyvýšený schod, který vedl ke sprše a Alice se naproti mně opřela o umyvadlo.

   Napjatě jsme očekávali, kdy se Edward vrátí a modlili se, aby ho nenapadlo se jít vysprchovat. Po pár minutách se otevřely dveře a on tiše vstoupil do pokoje, kde se přesunul na postel a čekal na mě. Jaké to bude velké překvapení.

   Někdo jemně zaťukal na dveře a Edward šel otevřít. Při tom rámusu, kterým vrzly dveře, jsme my s Alice potichu pootevřeli dveře, za kterými jsme se skrývali.

   ,,Co tady ch- ´´ Edward chtěl ještě něco namítnout, ale Jessica mu něžně přiložila prst na ústa a vyřkla větu, při které jsem se musela začít kousat do ruky, abych se nezačala smát nahlas. Jak jsem si všimla i Alice měla co dělat.

   ,,Teď jsou slova už zbytečná. ´´ Při těhle slovech za sebou zavřela dveře a začala se tisknout na Edwarda, který před ní začal couvat. Obloukem obešel postel a stále upíral vyděšený pohled na Jessicu, která ho přitlačila na zeď. Už už se nakláněla, že ho políbí, když v tom Edwardovi zazvonil mobil. Rázně Jessicu odstrčil a při zvednutí telefonu, vyběhl z pokoje.

   Jessica se za ním nechápavě dívala, zakroutila hlavou a jako zlá čarodějnice prohlásila. ,,Však já tě chlapečku dostanu. ´´ S tím opustila pokoj a my s Alice propukli v hlasitý řehot.

   Sice to nedopadlo, tak jak bych chtěla, ale s Jessičinou povahou, to tak brzy dopadne.

   Rozloučila jsem se s Alice a opustila jejich pokoj. Ten pohled, který se mi naskytl na chodbě, se mi vryl do paměti a já se začala hlasitě chichotat.

   Edward se vystrašeně plížil těsně kolem stěn a Jessica pomateně probíhala úzkými chodbičkami a podle toho co křičela, ho hledala.

   ,,Ede, zlato. Edíčku, miláčku. Kde seš? ´´ To mě rozesmálo ještě víc a já se začínala bát, že mě Edward uslyší.

   Proto jsem s rychlým odemykáním zamířila do pokoje, kde mě ale ve dveřích něco odstrčilo a ihned za mnou přibouchlo dveře. Někdo se kolem mě zběsile přehnal do koupelny. Možná se mi to zdálo, ale musela jsem se přesvědčit. Chtěla jsem jen letmo nakouknout do koupelny, ale můj výraz ztuhl při pohledu na Edwarda sedícího u sprchy. Vypadal stále vystrašeně, ale po pár vteřinách se začal tvářit jako bůh pomsty.

   ,,Co tady zase d-. ´´ Opravdu mě to zajímalo, ale moji otázku přerušilo nepříjemné bušení na dveře.

   Vyšla jsem do chodbičky a otevřela rozrušené Jessice, která mi přes záda nakukovala do pokoje. Asi ještě stále hledala Edwarda. Divím se, že jí za to vůbec stojí.

   ,,Není tady Ed? Všude ho hledám. ´´ Z toho jsem vydedukovala, že Jess je velká stíhačka, která se jen tak nevzdá. Možná, že bych mohla příšeře aspoň trochu pomoct.

   ,,Tady není. Možná se šel projít. ´´ Jessica se mile usmála a už se odebírala k odchodu. Ale zavolání za mými zády ji zastavilo.

   ,,Lásko, přece mě nenecháš tak dlouho čekat. ´´ Obě jsme se s Jessicou otočili a pohled nám padl na polonahého Edwarda, který měl kolem pasu omotanou pouze bílou osušku. Jeho oči se mi vysmívaly, ale na rtech měl milý úsměv, jako by vítal lásku svého života.

   Ale co to má do háje znamenat? Otázka mi byla zodpovězena při pohledu na rozzuřenou Jessicu. Její tváře začínaly rudnout a odhadovala bych, že i nás viděla přes rudý oblak. Byla opravdu velmi naštvaná.

   ,,Ty jedna. ´´ Chtěla mě začít urážet, ale já na to neměla vážně náladu.

   ,,Není to tak, jak to vypadá. ´´ Přece si o mně nemůžeš myslet, že mám něco s Cullenem. To je pro mě opravdu potupné.

   Než jsem stačila cokoliv namítnout, Jessica se po mě ohnala a vrazila mi facku. Byla jsem jako v tranzu. Tohle si ke mně ještě nikdy nikdo nedovolil a já to nechtěla rozhodně nechat tak. Měla jsem chuť tu mrchu Jessicu zabít na místě. Z přemýšlení, jak ji zabít, mě vytrhlo až tiché zavrčení. To už jsem nezvládla a obklopila mě temnota.

Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 5: