Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokud dýchám, doufám 4

19.11.2009 (18:30) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2468×

4.díl

Nákupy

Isabella

Ráno mě probudil až vystrašený křik Angely, která se krčila nad mou postelí.

,,Proboha Is. Co se ti stalo? ´´ Nechápavě jsem na ní zírala do doby, než mě chytila za ruku a táhla do koupelny, kde mě následně postavila k umyvadlu. Zmateným pohledem jsem střelila k jejímu obličeji, který se postupně z vyplašeného stahoval do normálního výrazu s nádechem vystrašenosti, a nedokázala pochopit, co po mě chce.

Ukázala směrem k zrcadlu, do kterého jsem se o pár vteřin později zahleděla. Můj obličej zdobily čerstvé škrábance, které se táhly od koutků oka až po bradu, kde přecházeli do již starých méně viditelných jizviček.

,,To nic není. Za dva dny to zmizí. ´´Snažila jsem se ji uklidnit, ale stále na mě shlížela tak nedůvěřivě.

Dívala se na mě tak jako se dívá matka na malé dítě, které si ublížilo i přes to, že bylo na nebezpečí dané situace upozorněno.

,,Proč si se poškrábala? ´´ Vykulila jsem na ní oči a otevřela pusu, že něco namítnu, ale jen jsem ústy nabrala vzduch do plic a hluboce povzdechla.

,,Ang, snad si nemyslíš, že jsem si to udělala schválně. ´´ Podívala jsem se do jejích nechápavých očí a sarkasticky se uchechtla. ,,Myslíš. ´´

,,Tak mi vysvětli, proč vypadáš, jako kdyby po tobě přeběhlo kotě s vytasenými drápky? ´´ Kroutila nade mnou nevěřícně hlavou.

,,Měla jsem zlý sen a tak trochu jsem se poškrábala. Občas se mi to stává.´´ A vážně nemám chuť to s někým probírat nebo se někomu jakkoliv svěřovat. Zvlášť ne někomu koho znám sotva pár dní.

Vyhnala jsem udivenou Angelu ze dveří  koupelny dříve, než stihla něco namítat a zamířila do sprchy. Nechala jsem drobné kapky teplé vody, aby lehce bičovaly mé tělo a užívala si ten pocit postupného uvolňování svalů a otupělé mysli.

Dnešní noc byla zvláštní, ne tak noc spíše můj sen. Dnes se zdál tak podivně živý po celém tom roku. Ještě stále na sobě cítím ledové dotyky dlaní, které se mě snažily uklidnit. Ale kdo se mně mohl dotýkat, když Caroline trpěla ve velkých bolestech opodál? Přehrávala jsem si sen, který mi působil bolesti i za denního světla a nemohla najít odpověď na moji nevyřčenou otázku.

Moje myšlenky se začaly ubírat nechtěným směrem, a tak jsem si okolo těla omotala osušku a začala si pročesávat vodou zcuchané vlasy. Zrovna při téhle činnosti jsem se neubránila letmému pohledu do zrcadla. Je pravda, že dnes jsou moje škrábance hlubší než kdykoliv jindy. Ale proč? Proč dnešní sen přinesl uklidňující účinky?

Vyšla jsem z koupelny s tím, že budu muset čelit ještě pár Angeliným nepříjemným otázkám, ale při vstupu do pokoje se o mě pokusily mrákoty.  Na mé posteli seděl ten, koho bych tu čekala ze všeho nejméně. Ten, kdo se mě snažil před pár dny zničit…zabít.

,,Co-co tady děláš? ´´ Chce se mě pokusit znovu zabít? Co když se mu to dnes už povede? Nebála jsem se, ale nechtěla jsem, aby tohle byl způsob mého konce.

Seděl na posteli a ruce zaťaté do pěstí měl zabořené do pokrývky, která byla smotaná do klubíčka díky rychlému vstávání.  Jeho oči barvy karamelek se na mě obezřetně dívaly, jako by snad vytušil, že chci začít volat o pomoc.

,,V noci jsi křičela. ´´ Proč mě vůbec neudivuje, že to slyšel?

No a? Jakou to mělo souvislost s ním? Přišel vyjádřit svůj soucit nebo se naopak zasmát nad mou nikdy nekončící bolestí?

,,Proč? ´´ Dělá si ze mě srandu nebo se mě vážně ptá na něco, do čeho mu vůbec nic není?

,,Do t-. ´´ Chtěla jsem mu vmést do očí všechny nadávky světa, ale nějak poznal, že se neudržím a utnul mě hned v zárodku.

,,Chci ti jen pomoct. Poslyš, to co se stalo v té učebně mě mrzí, ale už to nezměním. ´´ Jedna malá arogantní příšera, která si myslí, že jí patří celý svět.

,,To je moc milé Edwarde. Ale já chci, aby si hned teď opustil tenhle pokoj.´´ Vstal a přešel pokoj až na místo, kde jsem stála já zabalená do osušky. Když jsem si to uvědomila, začervenala jsem se a až přespříliš mě začaly zajímat vzory podlahy, na které jsem stála. Takovou bych chtěla mít vážně doma. Ta černá krásně dominuje bílým čtvercům. Ale opravdu by se hodila do mého pokoje? Možná kdybych vyměnila postel a šatní skříň. Něco ve mně zašeptalo, Vážně tady přemýšlíš nad tím, zda by se ti tahle podlaha hodila domů? Začínala jsem být možná paranoidní, ale vždyť před chvílí promluvil můj rozumnější vnitřní hlas.

Položil mi dlaň na rameno, které bylo ještě rozpálené z ranní sprchy a tak mě probudil z mého snění.  Ihned jsem ucukla při kontaktu mé horké pokožky s jeho ledovou dlaní, která se spíše podobala kusu ledu než teplotě lidské ruky. V tom byla ta celá podstata věci, proto jsem chtěla, aby co nejdříve odešel. V tu chvíli mě napadlo mé zpětné přestěhování k mamince.

,,Okamžitě vypadni. ´´ Upřel na mě jeho teplé zlaté oči, kterými se mihl smutek, ale chvíli na to, ho nahradila tvrdá maska borce, a opustil pokoj s hlasitým třísknutím dveří, až jsem se bála, že vyletí z pantů. To by bylo už i na mě moc.

Rychle jsem se oblékla a vyběhla z hotelového pokoje do přízemí k recepci, kde se už začínali hromadit všichni z ročníku. Spolu se mnou přišel i učitel a každému rozdal plánek města s tím, že si máme ve skupinkách obejít památky, které by jsme chtěli vidět.

Chtěla jsem si vše projít sama a užívat si volnosti v tomto městě. Ale u východu z hotelu se kolem mě přehnala Alice a zašeptala.  ,,Vím, že tě štve. Co se mu třeba pomstít? ´´ Udiveně jsem se na ni podívala a ona mrkla.

Pomstít se Edwardovi byla velmi lákavá nabídka, nad kterou stálo za to se pozastavit. Provést mu něco, co ho opravdu naštve a přitom bude vědět, že za tím stojím já. Rty se mi nevědomky začaly vytahovat do šibalského úsměvu.

,,To není zas tak špatnej nápad. ´´ Alice se zvonivě zasmála, ale začala nervózně přešlapovat na místě, proto jsem vytušila, že ještě něco chce. Přece by mi nevnukla tenhle nápad jen tak pro nic, za nic.

,,Tak to vyklop Alice. Co potřebuješ? ´´ Zářivě se usmála a v očích jí začal hrát ohňostroj milionů jiskřiček.

,,Nákupy, nákupy, nákupy. Zrovna tady máme tolik možností. Prvně projdeme pár památek. Já už to sice všechno viděla, ale ty jsi tady poprvé, tak ti něco málo ukážu. Pak si skočíme na oběd a pak půjdeme dělat co? ´´ Měla jsem co dělat, abych se na ni nevrhla a nezačala hasit všechnu tu předčasnou radost. No dobře. Možná bude lepší, když se budu zdržovat s někým, kdo to tu zná.

,,A pak půjdeme dělat co, Isabello? ´´ Zopakovala otázku i přes to, že musela vědět, že jsem ji nepřeslechla.

,,No NAKUPOVÁÁÁT.´´ Zakřičela jsem s hraným nadšením, až se po mě pár kolemjdoucích otočilo.

Alice byla zřejmě spokojená, jelikož kolem mě začala tančit. Připomínalo mi to vítání slunce.

Popadla jsem ji za ruku a táhla k první památce. Během dopoledne jsem viděla  Empire State Building, Metropolitní muzeum umění, Central Park, Times Square, proto i Broadway. Ta ulice v sobě nesla jisté kouzlo. Vůbec se mi odtud nechtělo odcházet.

Přesně v poledne jsme se zastavili v malé restauraci, kde jsme měli v plánu obědvat a plánovat pomstu pro příšerku. Poslední dobou o něm stále přemýšlím jako o příšeře. On si vlastně nic lepšího nezaslouží. I když ode mě bylo docela nespravedlivé srovnávat příšeru s někým jako je Edward, protože i ta příšera by mi byla milejší.

Objednala jsem si kuřecí řízek s hranolky a jablečným džusem. Alice si objednala jen ovocný salát s minerální vodou. Prý je to nový způsob diety, který teď ve světě velmi letí. Já v tom, ale hledala jiný důvod. Proto jsem po ní během jídla po očku pokukovala. A ona se na mě vždy při vložení nového sousta do úst, mile usmála.

,,Alice. Tohle maso musíš ochutnat. Je vynikající. ´´ Nadšeně jsem výskla a postrkovala vidličku s nabodnutým masem směrem k ní. Poslušně maso ochutnala a začala žvýkat. Viděla jak se na ni s vyrovnaným výrazem dívám, a proto mlaskla.

,,Mmm. Opravdu to chutná báječně. Až sem půjdeme příště určitě si to objednám. Nebudu brát ohledy na trendy diety. ´´ Vsadím se, že se teď v duchu modlí, ať jsme tady naposledy. Uchechtla jsem se a ona se na mě tázavě podívala. Jen jsem nepřítomně zakroutila hlavou a začala mluvit o tom, kvůli čemu s ní tady vlastně trávím čas.

,,Jak si to myslela s tou pomstou? ´´

,,No, mohla bych ti poradit, co by ho naštvalo asi tak nejvíc. ´´ Opravdu mě zajímalo, co by mohlo tak tvrdého borce rozhodit. Ono vážně něco takového existuje?

,,A to je? ´´ Hltala jsem každé její slovo, protože to začínalo být velmi zajímavé.

,,Is, nezapomínej, že je to můj bratr. Takže nemůžu rovnou navrhnout vraždu. ´´ Jak si o mě Alice můžeš vůbec myslet, že jsem na něco takového pomyslela. Vždyť by se mi to nepodařilo. Ironicky jsem se usmála a nahodila nevěřícný výraz.

,,To bych po tobě ani nechtěla. Tak to vyklop. ´´

,,Znáš tu holku Jessicu? Chodí s námi do ročníku a už od té doby, co jsme se sem přestěhovali se snaží dobýt Edwardovo srdce. Jenže ten zůstává vůči jejím náletům chladný. Tak co třeba Jessice nějak pomoct? ´´ Všimla jsem si, jak se na Edwarda dívky dívají, ale že by k němu některé chovali platonickou lásku mě ani na chvíli nenapadlo. Doufám, že si jednou jednu dívku vybere a já se pak budu moci smát těm nanynkám, které o něj tak vehementně bojovali.

,,Jak pomoct? ´´ Podezřívavě jsem si Alice měřila, ale byla jsem jí velmi vděčná za to, že se mi snaží pomoct.

,,Vím, že byl Edward dnes ve tvém pokoji a ty jsi ho vyhodila. Nedivím se ti, ale teď se toho dá využít. Já řeknu Edwardovi, že jsi se mi svěřila s tím, že jsi to přehnala a chovala se k němu nepřiměřeně. A že si řekla, že se za ním dnes večer zastavíš a omluvíš se mu. Jak ho znám, tak se mu to bude velmi líbit. Má rád, když člověk uzná svou chybu, i když je to naopak. ´´ Podívala se, co na to říkám, ale všimla si jen nechápavého výrazu. Pobídla jsem ji, aby pokračovala.

,,A ty si promluvíš s Jessicou a řekneš jí, že se ti Edward svěřil se svými city a že na ni právě teď čeká ve svém pokoji. Nebudeš ji muset pobízet dvakrát, aby se rozeběhla za ním. A teď se dostáváme k jádru. Když se Jessica líbí nějakému pěknému klukovi, a ty sama musíš uznat, že Edward je krásný, tak se na něj lepí na každém kroku. Je jako jeho stín, jen tak se nevzdá. Takže my, vlastně ty jí k dosažení Edwarda trochu pomůžeš. ´´ Po jejích slovech jsem se k ní vrhla, silně ji objala a vlepila pusu na tvář. Obě jsme ztuhli v stejnou chvíli. Ona asi z důvodu, že jsem ji svým unáhleným chováním trochu vystrašila. A já z toho důvodu, že toto gesto jsem uskutečnila naposledy před víc než rokem. V den, kdy se mi zhroutil celý svět, smysl života.

Odtrhli jsme se od sebe a dělali, jako by jsme si ani jedna našeho počínání nevšimla.

Alice vesele pískla a zavelela směr nákupní středisko.

Myslela jsem, že mě uchodí k smrti. Obíhali jsme spoustu obchodů, ve kterých jsem vždy musela zalézt do kabinky, kde mi byla následně hozena hromada různých kousků oblečení a já zkoušela, zkoušela a zkoušela. Vybrala jsem si pár triček, tílek a dokonce i jedny společenské šaty.

http://www.snowboard-shop.cz/index.php?page=shop.product_details&flypage=flypage.tpl&product_id=183&category_id=25&option=com_virtuemart&Itemid=64

http://www.snowboard-shop.cz/index.php?page=shop.product_details&flypage=flypage.tpl&product_id=126&category_id=25&option=com_virtuemart&Itemid=64

http://www.snowboard-shop.cz/index.php?page=shop.product_details&flypage=flypage.tpl&product_id=46&category_id=25&option=com_virtuemart&Itemid=64

http://www.svatebni-saty-evanie-plesove-spolecenske.cz/detail.php?id=244

Když jsme procházeli kolem zlatnictví, zaujala nás nabídka nových moderních náramků a řetízků. Nebyla by to Alice, aby do obchodu nevtrhla jako tornádo a nezačala komentovat různé kousky zlata a stříbra. Jeden se jí obzvláště líbil, a proto mi ho koupila.

http://www.e-saty.cz/naramek-na-ruku-sp2061

Byl opravdu nádherný a na mé ruce o to víc vynikal. Dojalo mě to tak, že jsem musela zběsile mrkat, aby se slzy nepřehouply přes hranice řas. Nechtěla jsem si přiznat, jak moc mi Alice přirůstá k srdci, ale neměla jsem na výběr. Tolik mi připomínala Caroline.

Sama jsem si vybrala řetízek, který se mi k tomu náramku docela hodil. A to vše mi k dnešní spokojenosti stačilo.

http://www.e-saty.cz/efektni-cerveny-sperk-na-krk

Asi kolem osmé jsme se vrátili do hotelu a já tak měla šanci uskutečnit svůj ďábelský plán. Pomstu pro Edwarda Cullena.

Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 4: