Je tady další díl Dokud dýchám, doufám. Tentokrát s názvem Chceš mě vidět trpět? Přijď v noci.. Přijde velké odhalení nočních můr, kterými Bella trpí noc co noc už celý dlouhý rok?
Chci moc poděkovat za komentáře. Vážně moc pomáhají. A chtěla bych opět poprosit o kritiku a rady co mám zlepšit a jestli má cenu v téhle povídce vůbec pokračovat. :)
18.11.2009 (22:00) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1943×
3.díl
Chceš mě vidět trpět? Přijď v noci..
Alice
,,Alice, můžeš mi říct, co tady ksakru děláš?´´ Edward se tvářil jako bůh pomsty, ale ovládal se. Bylo na něm jasně poznat, jak moc mu je nepříjemné být zrovna v tomhle pokoji.
,,Já. Ona. Isabell. Prostě jsem jí slyšela křičet, a tak jsem se chtěla přesvědčit, že je v pořádku. To si těžko zaslouží trest smrti.´´
,,I kdyby nebyla v pořádku, tak co je ti proboha do toho? Ona s tebou nechce být kamarádka.´´ Při těch slovech pozoroval neklidnou Isabellu, která náš rozhovor přerušovala bolestnými vzlyky, které se mi draly pod kůži.
,,Nepovídej. A není to náhodou všechno taky kvůli tobě? Kdo se na ni vrhl jen kvůli svému velkému egu? No jo, chlapečkovi se jednou něco odepřelo a ten kdo byl poblíž, musel málem zaplatit smrtí?´´ Při posledním slově sebou škubl a bolestně se mi zadíval do očí.
,,Ty víš, že jsem to tahle nechtěl. Vyvedlo mě to z míry. Vždyť nám všichni vždy leželi u nohou, dívali se na nás autoritativně. Nikdo si ke mně ještě nedovolil to, co ona.´´
,,Bože Edwarde. Jsi tak moc velký sobec. Ona ti vůbec nic neudělala.´´ Vlastně jsem ještě skutečně nezačala pátrat nad tím, čím si tuhle Edwardovu nenávist Is zasloužila.
,,Ty jsi neslyšela její myšlenky.´´ Zašeptal smutně do ticha a všechna jeho bojovnost byla tatam.
Pozorovala jsem Isabellu a odmítala si přiznat skutečnost, že tahle krásná osoba se se mnou nechce přátelit. Byla tak moc nevinná. Po jejích růžovoučkých tvářičkách jí klouzaly blyštivé slzy, které odrážely měsíc protkávající temnou noc. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik bojovnosti, ale v tu chvíli jsem si byla jistá, že jí už nikdy nikdo neublíží. Budu ji hlídat do jejího posledního úderu srdce a nikdo mi v tom nedokáže zabránit.
Osoba vkrádající se do děje
V malém hotelovém pokoji bylo najednou přeplněno. Dva mladí dokonalí upíři se skláněli nad spící dívkou, které kanuly slzy na polštář. Máčela zažloutlé prostěradlo a s každou její další slzou se do srdce vrývala větší bolest. Jemné tváře, teď už pokryté drobnými krvácejícími rankami, postupně začínaly nabírat tmavší červené odstíny. Z úst se jí draly další a další vzlyky a výkřiky, protínající ticho v okolí, které byly slyšitelné jen pro dvě bledé postavy zúčastněné celého tohoto smutného ceremoniálu. Pro upíry…
,,Ještě nikdy jsem neviděla někoho takhle trpět. Ona si nezaslouží tvoji nenávist, ne teď. Strašně moc trpí. U člověka to není normální, to by ti potvrdil i Carlisle. Musíme jí pomoct. Prosím.´´ Drobná dívka mluvila tak tichým zvonivým hláskem, že by ji normální člověk nemohl zaslechnout. Kdyby mohla, plakala by.
,,Jsme pro ni moc nebezpeční. Už si na tu bolest musela zcela jistě zvyknout.´´ S těmi slovy popošel chlapec ještě blíže k dívčině posteli a naklonil svůj obličej nad její, uplakaný, který se co chvíli stahoval do úzkostné grimasy.
Opatrně přiložil svou ledovou dlaň na dívčino horké čelo a nechal se unést myšlenkami. Tiše zíral do něžného obličeje, který se začínal potupně uklidňovat. Dívka si do přiložené dlaně vložila celý obličej a úlevně vzdychla.
,,Tvoje blízkost ji uklidňuje. Mohl by si jí pomoci. Tak se nad tím zamysli, Edwarde.´´ Šeptla bledá upírka do ticha a ladným pohybem vyskočila oknem do černé noci.
Chlapec stál ještě chvíli u postele a přemýšlel nad slovy své sestry. Opravdu by dokázal pomoct někomu, kdo tak moc trpí? A proč by to vlastně dělal? Nedala mu snad dívka již při prvním setkání najevo svůj velký nezájem a nemalou nadřazenost, která jí dovolovala soudit ho, bez toho aniž by ho aspoň trochu poznala. Co ji k tomu vedlo? Byla tak moc arogantní ke všem nebo se tak chovala jen ke zlatookému chlapci? Proč ho nenávidí už od první chvíle?
Dokonalý upír se naposledy sklonil nad nevinnou dívku, pohladil ji po tváři a přešel pomalým krokem k otevřenému oknu.
Z chodby se ozývaly spěšné kroky, které se stále přibližovaly blíže a blíže ke dveřím, za kterými se odehrával ještě vnitřní boj nerozhodného upíra.
Vrhl zadumaným pohledem k dívce a s povzdechem skočil na parapet, kde neslyšně zavřel okno a s nabráním nepotřebného kyslíku, opět otevřel bránu tvrdé masce povrchnosti.
Nikdo v tu chvíli netušil, co tato noc provedla za změny ve třech tak rozdílných životech.
Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 3:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!