Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokud dýchám, doufám 16

16.03.2010 (20:39) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2304×

16. kapitola

Přípravy

Isabella

Měsíc se pomalu ale jistě krátil. Každý den jsem zařizovala nějaké překvapení pro Charlieho. Samozřejmě, že oslavu si naplánoval sám, ale já se jí snažila nějak vylepšit. Zamluvila jsem krásný čokoládový dvoupatrový dort, nakoupila vše potřebné na chlebíčky a jednohubky. Charlie alespoň nakoupil nějaký alkohol a byl spokojen s tím, že pro sebe také něco udělal.

Každý školní den, každou přestávku jsem na chodbě potkávala Edwarda s Tanyou, jak jsem se od ní později dozvěděla. Ano, začala se se mnou bavit a dokonce se mnou sedávala i v jedné lavici. Bylo tak snadné se s ní bavit, ale ve skutečnosti mě zajímalo, jestli ví, co bylo dříve mezi mnou a Edwardem.

Při každém pohledu do její překrásné bledé tváře mě píchlo u srdce. Byla tak dokonalá a bezchybná, věděla jsem, proč nade mnou vyhrála. Byla tak moc podobná Edwardovi, jak vybraným chování, tak vzhledem a původem. O svém příteli mluvila s takovou láskou a něhou, že jsem často musela zatínat pěsti, abych nevykřikla bolestí. Edward se se mnou snažil několikrát navázat konverzaci. Bavil se se mnou o počasí, škole, písemkách, zkoušení, o Charliem, ale mé odpovědi se nedočkal. Později se už ani nesnažil se mou osobou nějak zabývat. Často kolem mě procházel a vrhal po mě zadumané pohledy. Jak jsem se s ním mohla normálně bavit po tom, co mi udělal, po tom, jak mi bez vysvětlení sebral důvod bytí.

Chyběl mi každým dnem čím dál tím víc. Každá minuta dne bez něj mi byla dlouhá. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, jak to budu zvládat do té doby, než skončím školu. A Tanya mi to vůbec neusnadňovala. Lepila se na něj i v mé přítomnosti, šeptala mu slova lásky a líbala ho na rty, tak jako já kdysi. Taky mé noční můry se vrátily, proto jsem po nocích raději pozorovala hvězdy, když se ukázaly na nebi. Bylo to jako by odešla část mě. V přítomnosti Edwarda jsem se cítila tak v bezpečí. Věděla jsem, že když byla s ním, nikdo by mi neublížil. Byl mým přítelem, ale zároveň i druhým otcem, který mě chránil. Po nocích jsem vždy usínala s jeho ledovou dlaní na čele a v tu ránu se mé noční můry rozplynuly jako obláček dýmu. Jenže on tu nebyl a já zde byla sama. Caroline v mých snech prosila o pomoc a já nikdy nenalezla způsob, jak ji zachránit. Vlastně jsem ji zachránit nemohla, protože se tak nestalo ani ve skutečnosti.

Charlieho narozeninová oslava visela ve vzduchu jako nějaký strašák. Měla jsem zlý pocit, jako by se mělo stát něco špatného nebo alespoň něco, co mě rozruší. Tenhle pocit jsem si samozřejmě musela nechat pro sebe.

Taky tu pro mě byla Alice, snažila se nějak angažovat v přípravách oslavy, ale já jí to nedovolila. Nechtěla jsem ji pustit do svého života. Bála jsem se, že mi stejně jako Edward ublíží. Každý den jsem vídala její ztrápený výraz. Trhalo mi to srdce. Věděla jsem, že ona za svého bratra nemůže. Jednou když jsem procházela kolem jejich rodiny. Alice nadávala Edwardovi a používala ne zrovna dvakrát slušné výrazy. Já kolem nich prošla bez jediného pohledu a jediné, co jsem naposledy zaslechla, byl Alicin bolestný vzlyk. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo a já obrátila směr. Vrátila jsem se k nablýskanému Volvu, zuřivě objala Alice, dala jí pusu na tvář a řekla, že na ní zítra počkám před školou a vyrazíme na nákupy. Alice kolem mě začala poskakovat a vesele si zpívat. Vypadala jako malé dítě, kterému rodiče právě koupili vysněnou hračku. Zasmála jsem se a podívala se na zbývající členy rodiny. Všichni mě zaskočeně pozorovali, ale když si Edward všimnul, že se na něj dívám. Přitáhl si Tanyu k boku a políbil jí do vlasů.

Tak jsem musela přetrpět zdlouhavé nákupy s Alice. Jednu jedinou výhodu to mělo, koupila jsem si šaty na tu dlouho očekávanou oslavu. šaty

Ani jsem se nenadála a bylo tu páteční ráno. Zbývalo přesně dvanáct hodin do narozeninové párty. Charli měl být doma dříve, než já přijedu ze školy. Proto to tady všechno trochu vyzdobí a já cestou domů vyzvednu dort, který ode mě dostane jako dárek. Vlastně jsem se na celý večer nijak netěšila, protože Angela nečekaně onemocněla a já s hrůzou zjistila, že na Charlieho přátele budu sama. Nakonec jsem po dlouhém přemlouvání svého svědomí pozvala Alice a Rose. Ty poslední týden tou oslavou naprosto žili. Dokonce byli několikrát nakupovat ve vedlejším městě, i přes mé protesty, že je to zbytečné, protože Charlieho přátelé budou vnímat stejně jen maximálně půl hodiny, pak o sobě přestanou vědět a celý večer jim splyne do jedné velké šmouhy.

Do školy jsem jela značně otrávená a unavená, jelikož jsem předchozí noc uklízela celý dům. Ve školní budově se opakovalo to, co každý den. Na každém kroku jsem buď potkala Tanyu s Edwardem nebo Alice s Rose, které nepříjemně pištěly, jak byly natěšené na večer.

Ani jsem se nenadála a přesně v sedm přicházeli první hosté, mezi kterými byly i Rose s Alice.  Já chodila poslušně každému otvírat, ale vážně mě to moc nebavilo, protože si mě každý zvědavě prohlížel. Zajímalo by mě, co jim o mě Charlie napovídal.

Naposledy zazvonil domovní zvonek přesně v půl desáté. Šla jsem už smířeně otevřít, ale pohled na osobu, která stála za dveřmi, mě doslova přimrazil na místě.

Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 16: