Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokud dýchám, doufám 13

3.Janna-Ostrov Esme

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dokud dýchám, doufám 13Omlouvám se...

30.12.2009 (16:30) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1954×

13. kapitola

 

Růže

 

Isabella

hudba

Moje oči bezděčně těkaly po Emmetových ostře řezaných rysech, po jeho dokonalé pleti, kde nebyla ani stopa po jakémkoli zranění. Okamžik jsem se zdála být zmatená, tedy do té doby, kdy se moje natažená ruka bezvládně spustila dolů k mým bokům. Cítila jsem neskutečnou bolest fyzickou i tu psychickou. Byla jsem ponížena, pošpiněna, uboze zašlapána do země. Srdce mi zběsile tlouklo a mé slzy hladily kamenné dlaždice, kterým jsem v tu chvíli bolestně záviděla.  Chtěla jsem být co nejrychleji pryč. Daleko od jeho soucitných očí, od jeho bolestného a zároveň vystrašeného pohledu. Nadějně mě chytil za zdravou paži a otočil si mě čelem k sobě.

,,Is, to jsem nechtěl.″ Vytrhla jsem se mu z jeho železného sevření a nenávistně se zahleděla do karamelově zlatých očí. Nikdo se mu o jeho soucit neprosil.

,,Nenávidím vás. Tebe i celou tvoji rodinu. Už od první chvíle, kdy jsem vás potkala. Kdo se vás o tohle všechno prosil?″ Trhaně jsem křičela, můj křik přerušovaly jen srdceryvné vzlyky, které zněly i mým uším zoufale. ,,Seš spokojenej? Už ti konečně stačilo mě takhle vidět nebo mě chceš ještě něčím dorazit?″ Stále jsem hystericky křičela, ale postupně se rychle vzdalovala od toho bezcitného netvora.

Celou cestu jsem řídila levou rukou a bolestně se svíjela na sedadle, jelikož pravá ruka mi vysílala palčivé signály do celého těla. Hlava se mi zběsile točila, můj dech byl přerušovaný a hlasitý, přes uplakané oči jsem jen stěží rozpoznávala obrysy silnice.

Moje srdce zaplesalo, když jsem spatřila siluetu domu, který se mi teď stane útočištěm. Přidala jsem do kroku a se znatelnou úlevou odemkla domovní dveře. Moje nervy to už nevydržely a já se svezla po stěně dolů. Skrčila jsem nohy a následně si je objala pažemi, sklonila jsem hlavu a opřela si čelo o kolena. Znovu jsem začala plakat. Celou předsíní otřásala bolest a do bílých stěn narážely tlumené vzlyky, které tvořily zvukovou kulisu. Jako dítě po ztrátě maminky, jako člověk lapající po dechu, jako kostelní zvon dožadující se pozornosti, jako opuštěný hřbitov plný zapomenutých duší. Tak jsem se cítila v tuhle chvíli.

,,Proč? Proč si mě tu nechala? Jak jsi mohla?″ Bláznivě jsem křičela a dětinsky si zakrývala uši, jako by snad ještě někdy mohla přijít odezva.

Proč jsi mě nikdy neposlouchala? Chtěla jsem být jako ty. Kdybys mě kdy poslechla, mohla jsi tu být se mnou. Zrovna teď mi pomoci svým líbezným hláskem. Chybíš mi… Moc mi chybíš…

,,CA-ROO-LI-NE!″ Postavila jsem se a z protějšího stolku smetla na zem skleněnou vázu plnou vody a bílých růží, která na krvavě rudém koberci začala tvořit mokré skvrny. V uších mi začaly znít miliony zvonečků, před očima se mi vytvořila podivná tmavá clona, skrz kterou jsem neviděla. Postupně mě začala pohlcovat temnota, proti které jsem se ani nesnažila bojovat. Byl by to předem prohraný boj.

 

 

Osoba vkrádající se do děje.

Nezlob se na růži, že má trny.

 

V opuštěném domě na ledové podlaze ležel anděl, kterému z těla postupně vyprchával život. Svými kaštanovými vlasy rozprostřenými kolem bledé tváře se podobala andělské soše vytesané do mramoru. Bílé růže kolem ní tvořily ochranou bariéru a zároveň barevně splývaly s jejím křídově bílým obličejem.

Dech se jí pomalu zkracoval a zadrhával, její pootevřené rty čekaly na poslední výdech. Všechny orgány přestávaly správně fungovat. Srdce vědělo, že zde už svůj boj prohrálo.

Někdo prudce rozrazil dveře a spěšně si k dívce přiklekl. Předsíň byla najednou malá pro dva anděly. Nově příchozí anděl vzlykal. Trpěl a andělské dívce ubližoval bezduchými záškuby s jejím tělem.

,,Neeeeee.″ Bolestný výkřik protnul tmavou místnost a celé okolí kolem. Anděli po tváři stekla krvavá slza, která tak zničila bělostnou nevinnou růži.

Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 13:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře