10. kapitola - Společný oběd
Dnes už poslední kapitolka.
Děkuju za komentáře. :)
27.11.2009 (11:00) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2207×
10. kapitola
Společný oběd
Isabella
Po vyprávění Charliemu o památkách New Yorku jsem unaveně vydupala schody a zabarikádovala se v koupelně, kde jsem si dala sprchu, kterou jsem si po těch čtyřech dnech řádně užila. Hodila jsem na sebe pyžamo, vlasy si sčesala do dlouhého ohonu a shlédla se v zrcadle. Jak udivující, že jsem žádnou změnu po pobytu v New Yorku neshledala.
Se zaběhnutím do pokojena mě dopadla únava v silné dávce. Ani jsem se nenadála a ležela jsem zabalená v přikrývce se zavřenýma očima. Nemohla jsem se, ale zbavit pocitu, že mě někdo sleduje.
Ano možná jsem začínala být paranoidní, ale nebývá to takhle v hororech? Násilník prvně svou oběť sleduje, čímž ji prakticky stresuje. A když je oběť na pokraji zhroucení, dorazí ji.
Ihned jsem tyhle ošklivé myšlenky zahnala, protože kdybych tímhle stylem pokračovala ještě o vteřinu více, jsem si jista, že bych se za pár minut ocitla schovaná pod přikrývkou v Charlieho posteli a vykukujíc bych hledala strašidla. Snažila jsem se mozek odtrhnout od podobných hloupostí a plně ho vyčistit od všech myšlenek. Netrvalo to dlouho a já se tvrdě ponořila do svého soukromého hororu.
Ráno při seběhnutí do kuchyně jsem zjistila, že Charlie není doma. U něj to není zcela nic neobvyklého, dalo by se říct, že je na rybách jako už mnohokrát. Škoda jen, že se vrací vždy s prázdnou. Řekla bych, že ho ještě nikdo nezasvětil do tajů vod. Ale aspoň budu mít dnes více času na úklid a vaření.
Pustila jsem se do velkého úklidu celého domu. Přerovnávala jsem vše, co se dalo do tvarů, které se mi líbily více než neuspořádané povalování. Přesně v poledne jsem skončila a šla chystat oběd. Věděla jsem, že se Charlie vrátí až navečer a tak jsem si udělala palačinky se zmrzlinou, šlehačkou a jahodami. Už už jsem chtěla začít jíst, když se ozvalo hlasité, přesto rytmické zaťukání. Nevěděla jsem, koho v tuto dobu čekat.
Doběhla jsem otevřít a zůstala úžasem stát přimražená k podlaze. Stál tam Edward a pokřiveně se na mě usmíval. Na sobě měl bílé tričko obepínající jeho svalnatou hruď a černé džíny zdůrazňující jeho dokonalý zadek. No nechtěla jsem si to nikdy přiznat, ale on měl ten nejkrásnější zadek, jaký jsem kdy viděla. Při mých úvahách jsem se začala lehce červenat a musela jsem se skutečně přemáhat, abych se na něj hned teď nevrhla. Pokynula jsem mu rukou, aby šel dál. Zdálo se, že se tady vyzná lépe než já. Má mě to vůbec udivovat?
Měla jsem neskutečný hlad, tak jsem znovu zavítala do kuchyně a sedla si za stůl. Zanedlouho si naproti mně sedl i Edward.
,,Má cenu se ptát, co tady děláš? ´´
,,Nemá. ´´ Usmál se a laškovně mrkl. To by rozhodně neměl dělat, jestli nechce mít to bílé tričko na cáry.
,,Ooo, promiň. Nedáš si něco? Jídlo? Pití? Co třeba džus? Máme pomerančovej. Mňam. ´´ To už jsem se hnala pro sklenici, do které jsem nalila džus. Ani jsem nemusela čekat na jeho odpověď a vypila jsem ji sama. A v tom se mi vnukl ďábelský plán. Však on velice rád ochutná mé vynikajíc palačinky.
Přiblížila jsem se ke stolu, vzala si talíř a přesunula ho před Edwarda, který mě jen vykuleně pozoroval. Ano zase vypadal velmi legračně.
Sedla jsem si čelem k němu na klín a něžně ho líbla na ústa. Chtěl si mě k sobě přitáhnout, ale já se nedala.
,,Nejdřív se napapáme. ´´ Ještě více vykulil oči a začal se ode mě odklánět. Proč mě to nepřekvapuje?
Ukrojila jsem kousek palačinky a labužnicky ji snědla. Další ukrojený kousek byl už o mnoho větší. Napíchla jsem ho na vidličku a zářivě se usmála na Edwarda.
,,Za maminku. ´´ A blížila jsem se s vidličkou k jeho rtům. Uhýbal, ale bylo mu to málo platné. Jakmile jsem spojila naše rty, byl svévolný a já mu tam ten kus palačinky nacpala. Statečně žvýkal a přitom mlaskal.
,,Belli, najez se ty. Já před chvílí obědval. ´´ V tom mu docela věřím, ale vsadím se, že jeho strava není tak vydatná jako ta moje. A on mi řekl Belli? Bože, ne jen to ne. Zatlačila jsem vzpomínky na mou starou přezdívku do zadní části mozku a mile se na něj usmála.
,,Za tatínka. ´´ A pokračovala v krmení. Střídavě jsem krmila sebe a jeho.
,,Za Emmetka. ´´ O jeho rodině jsem byla velmi informovaná.
,,Za Alice. ´´
,,Za Jaspera. ´´ Je těžké mít tolik sourozenců. Zvlášť v tuhle chvíli.
,,Za Rosalii. ´´
,,Za Jessicu. ´´
,,A za mě. ´´ S láskou jsem se na něj usmála a on dožvýkal poslední sousto obědu.
,,Tak jaké to bylo? ´´ Zvědavě jsem na něj pokukovala.
,,Výborné. Už jen proto, že jsi to vařila ty. ´´ S těmi slovy mě vášnivě políbil.
Tohle byl náš první společný oběd a ne zdaleka poslední. Šibalsky jsem se usmála a pokračovala dále ve svém štěstí.
Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 10:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!