Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalá rodinka? - 2. kapitola

04.06.2011 (07:15) • Ewicka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1532×

Opět, jako každý den, se dívka procházela ulicí, dneska ale bude něco jinak, cítila to. Ze zamyšlení ji probudil až náraz do zdi. Kde se uprostřed ulice vzala zeď? Vzhlédla a spatřila toho, o němž se jí už několik týdnů zná. Z okouzlení ji probudila až bodavá bolest v ruce. Odpoutala se z těch zlatých očí a spatřila svoji ruku, jak natéká a modrá.

„Jste v pořádku, madam?“ zeptal se sametový hlas. „Pojďte se mnou do mého panství a já vám tu ruku ošetřím.“

* * *

Ach, Rosalie. Její plavé vlasy divoce se vlnící po krásné šíji. Hluboké oči zlatavé barvy, plné krvavé rty a malý nosík. Velká ňadra vykukující na svět z trička ho nikdy nenechala chladným. Útlý pas, krásný vypracovaný zadeček, štíhlé dlouhé nohy obuté v botách na vysokém podpatku.

To je jeho Rosie. Miluje ji a ona jeho, ale poslední dobou to mezi nimi nějak skřípe. Nechápal, kde je problém, byl stále s ní, nosil jí dárky, pořád jí opakoval, jak ji miluje, ale čím víc se snažil to zase udobřit, tím to bylo horší.

Když nad tím teď přemýšlí, nikdy mu neřekla, že ho miluje, vždycky řekne buď: „Já taky“, nebo „Nápodobně“, ale nikdy od ní ts dvě krásná slůvka neslyšel.

Dnes se to ale změní. Dneska ji požádá o ruku, už se na to připravil. Má nádherný prsten s diamanty pro jeho Hrozinku. Jen s ní být někde sám. Napadl ho lov, ale ten zamítla.

Když dopil grizzlyho, probleskl mu hlavou geniální nápad. Rosalie je doma sama, ostatní jsou někde v čudu. Rychlostí blesku vyrazil k domu, ale že něco není v pořádku, mu došlo, když uslyšel srdce a uviděl cizí auto stát před domem. Celou dobu, když mířil do Rosina pokoje, se přesvědčoval, že to nic není. Když ale uviděl na posteli nějakého cizího kluka a na něm polonahou Rosalii, rozpadl se mu svět. Měl pocit, že mu někdo srdce roztrhal na padrť, rozdupal, zapálil a plno dalších bolestivých věcí. Taková bolest se dala přirovnat k přeměně. Nemohl se na to dívat, zahodil květinu i prsten, který držel v ruce, a vyskočil z okna.

* * *

Když Edward uslyšel Emmettovy myšlenky, nemohl se ubránit úsměvu. Tak on požádá Rosalii o ruku, to fakt chce vidět, co mu odpoví. Vždyť i slepý by si všimnul, jak si s ním Rosalie zahrává. Každý z rodiny to vidí, ale nikdo nemá to srdce mu to říct.

Dneska měl ale jiný plán. Ve městě se otvírá nový klub a on ho chtěl jít pokřtít. Normálně by šel s Rosalií, ta ale jak vidno má jiné plány.

Už se nemohl dočkat, už skoro cítil tu slast, když dosáhne orgasmu. Doufal, že v klubu bude pár přítulných slečen, které nemusí dvakrát pobízet. I když ani doufat nemusí, vždyť všechny ženy na něj letí, považují ho za „fakt sexy kus“. Dokonce po něm jdou i někteří chlapi, ale na to Edward Cullen není.

Zítra se vrátí Alice s Jasperem, ale jak je znal, klidně by tam zůstali i déle, ale nemůžou.

V tu chvíli odbily hodiny sedmou večerní a vytrhly ho z jeho myšlenek. Je čas vyrazit na lov…

* * *

Rosalie rychle seskočila z kluka, který se stále omámený válel v její posteli. Vyhodila ho ze dveří a za ním poslala i zbytek jeho oblečení. Musí rychle najít Emmetta. Ne, že by jí nějak moc záleželo, kam běží, ale přece jenom ho má ráda.

Vydala se po jeho vůni až k útesu. Tam ho spatřila, jak sedí na okraji jako hromádka, co hromádka – hromada, neštěstí. Pomalu došla až k němu. Musel o ní vědět, ale přesto se neotočil.

„Emmette?“ zeptala se ho Rosalie.

„Co chceš?“

„Pojď domů.“

„A proč bych měl. Nikdo mě tam nečeká. Nikdo neměl tolik pochopení, aby mi řekl pravdu, jen se všichni bavili na mojí naivitě.“

„Vždyť víš, že to není pravda.“

„ A ty, jak jsi mi to mohla udělat? Vždyť mě miluješ.“

„Nemiluju, Emmette, nemiluju,“ snažila se mu to Rosalie vysvětlit.

„Jasně, to jsem poznal i bez tebe, jsi jen obyčejná dě*ka, která na to hupsne s každým, koho potká!“ bouchly v Emmettovi saze.

„A ty seš jen malej kluk, kterej nedokáže pochopit, že svět není pohádka. Prober se, Emmette, tos byl fakt tak blbej a myslel sis, že bych mohla milovat někoho, jako jsi ty? Nebuď směšný, vždyť nejsi nic. Na upíra vzhledově průměrný, chováš se jak děcko a v posteli nestojíš za nic!“ Věděla, že je to kruté, ale to, jak ji nazval, ji rozzuřilo.

„A teď jdu domů! Sbohem.“

* * *

Když odešla, rozvzlykal se jako malé dítě. Měla pravdu, kdo by mohl milovat někoho jako on? Vždyť ona je dokonalá a on jen ňouma, který nic nebere vážně.

Rozběhl se co nejdál od pachu Rosalie, vzpomínek na ni se ale nezbavil. Stále ji viděl v posteli s tím klukem. Padl do sněhu, který se povaloval všude kolem. Rozhodl se, že se domů nevrátí. Nedokázal by se Rosalii podívat do očí.

Už hodiny bloudil krajinou, nevnímal čas. Zrovna šel po nějakém zasněženém poli, když kolem něj projela čtyřkolka se sněhovými pásy a celého ho ohodila. To ho na chvíli vytrhlo z myšlenek. Takovou si vždycky přál mít. K jeho překvapení se otočila a zastavila vedle něj. Řidič si sundal helmu a světe div se, nebyl to žádný potetovaný gangster, ale krásná bruneta, která se svou krásou mohla rovnat Rosalii.

„Ahoj, jsem Bella. Co takovej hezkej kluk dělá sám o Vánocích?“

* * *

Když se Rosalie vrátila do domu, bylo už skoro ráno. Profrčela do svého pokoje a třískla dveřmi. Věděla, že to přehnala. Nechápala to, měla by být přece ráda, že se toho nechtěného ocásku zbavila, ale místo toho cítila pichlavou bolest v oblasti srdce.

Stále před sebou viděla umučený výraz Emmetta, když je načapal. Asi ji vážně miluje. Možná by se za ním měla vydat a pokusit se to nějak udobřit, nebo…

Co se to s ní děje? Vždyť ji nikdy nikdo kromě jí samotné nezajímal. Proč má najednou pocit, že se musí někomu omlouvat. To přece Rosalie Cullenová nedělá.

Zvedla se a chtěla odejít z pokoje, když si všimla malé krabičky. Třesoucíma se rukama ji otevřela a spatřila nádherný prstýnek. Panebože, on ji chtěl požádat o ruku???

<< 1. kapitola - 3. kapitola >>

-

Autor: Ewicka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalá rodinka? - 2. kapitola: