Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalá manželka? - Prolog

6

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je to moje další povídka s názvem Dokonalá manželka. Prolog nás zatím jen uvádí do toho, co se děje aktuálně. V dalších dílech by došlo k objasnění situace.
Takže přeji pěkné čtení a prosím o Vaše komentáře, zda by se Vám tahle povídka líbila a jestli v ní pokračovat...
Vaše Iff

26.06.2010 (16:00) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2905×

Pohled Belly

 

Ležela jsem na posteli nahá, zamotaná jen v prostěradle a přemýšlela jsem, co všechno se vlastně stalo. To ticho mi vážně nedělalo dobře! Nechápu, jak se to mohlo stát. Vždycky jsem si myslela, že když se jednou zamiluji, bude mě milovat i můj protějšek. A z lásky následuje svatba… Tak pevně jsem tomu věřila. A přesně tak jsem i žila.

Láska… To slovo mi v hlavě zní jako neuvěřitelná melodie dobrodružství a něčeho neskonale krásného a něžného. A já jsem zcela uvězněna v tomto pocitu… Je to však jen přelud. Ošklivý, zlý, chladný a na kousíčky cupující mé srdce! Proč si mě teda vzal? Proč to udělal? Navlékl mi na ruku svůj prsten jen proto, aby se se mnou miloval a vzápětí mě ihned opustil… Nikdy, nikdy mu to neodpustím!

Mé vzlyky se opět začaly probouzet k životu. Plakala jsem dlouho a myslela jsem, že to snad nikdy neskončí! Má bolest byla skutečně veliká a já jsem ji v sobě nedokázala otupit.

Po nekonečně dlouhé době jsem už nedokázala plakat. Všechny slzy jsem vyplakala a teď jsem už dokázala jen tupě zírat na zeď. Malátně jsem vstala a přešla jsem k velkému zrcadlu. S bolestí jsem se do něj podívala. Viděla jsem polonahou ženu, zabalenou jen v prostěradle. Její světlá kůže kontrastovala s tmavou záplavou vlasů. A ještě víc s tmavými skvrnami po celém těle… Byla jsem samá modřina…

Zvedla jsem ruku a jasně jsem spatřila tmavý náramek kolem zápěstí. S hlubokým povzdechem mi ruka poklesla.

Nenávidím ho! Jak já ho nenávidím! Věděl moc dobře, že ho miluju. Věděl moc dobře, že s ním chci strávit zbytek svého života! Ještě nikdy mě nikdo takhle nepodvedl a nikdy mi nikdo takhle neublížil! Takhle se mnou nebude zacházet! Nikdo se ke mně nebude takhle chovat! Nedovolím to! Už nikdy!

Vztek se ve mně hromadil drtivou silou.

„Nedovolím to!“ zakřičela jsem nahlas a vší silou jsem uhodila do zrcadla. Vysklilo se… Zem byla posetá střepy, ale nestačilo mi to. Zničila jsem všechno, co mi přišlo pod ruce a přitom jsem nahlas křičela svou nenávist.

Rozrazily se dveře. Stála v nich Alice. Má nejlepší kamarádka. Zuřivě jsem jedním pohybem strhla všechny věci ze stolu přede mnou.

„Bello?“ zašeptala šokovaně.

Něco se změnilo… Se zoufalstvím jsem se rozhlédla kolem sebe. Na tu neuvěřitelnou spoušť, kterou jsem udělala. Záclony byly strhané, povlečení roztrhané, rozbitý stolek, židle bez jedné nožky, všude samé peří z polštáře, rozbité zrcadlo a krev… Moje krev… Zvedla jsem ruku a spatřila jsem po ní stékat čiré pramínky krve. Sesunula jsem se k zemi.

„Proč? Proč?“ zakřičela jsem znovu. V té chvíli ke mně Alice přiběhla a objala mě kolem ramen.

„Vzpomínáš si, když jsme byly malé holčičky a řekly jsme si, že všechno budeme dělat společně?“ zeptala se najednou a já jen na znamení souhlasu přikývla. V tu chvíli jsem si uvědomila, že od malička jsem z Alice nejlepší kamarádky a všechno jsme vždycky dělaly společně. Až do teď. Vdala jsem se bez ní. Neměly jsme společnou svatbu a tu jsme si vždycky plánovaly…

„Tak teď spolu půjdeme do koupelny a dáme tě do pořádku, ano?“ pokračovala zase Alice. Chytla jsem ji za zápěstí a překvapivě velkou silou jsem ji stáhla k sobě na zem. Pevně jsem se jí podívala do očí a nedovolila jsem jí uhnout pohledem.

„Alice… Proč? Proč to udělal? Proč mě opustil? Co jsem mu udělala tak strašného?“

„Bello, já nevím. Opravdu nevím, ale my to zjistíme. Jen teď musíš být silná a nepoddat se tomu, rozumíš? Společně všechno zvládneme…“

„Máš pravdu, Alice. Nikdy jsem nebyla slaboch a ani teď nebudu!“ řekla jsem rozhodně a pomalu jsem se začala zvedat ze země. V tom se však před námi objevil cizí muž.

„Ale ale, copak to tady máme?“ Alice vyděšeně vyjekla a já jsem vyděšeně zírala na místo, kam neznámý upíral soustředěně svůj zrak. Byla to moje krvácející ruka!

Najednou se objevil těsně u mě. Nechápu, jak to tak rychle dokázal. Pozvedl mou zakrvácenou ruku ke svému obličeje a blaženě a poněkud roztřeseně se nadechl. V tento okamžik jsem si ho mohla alespoň pořádně prohlednout. Jeho krása mě skutečně zarazila. Byl typicky španělského vzezření, až na tu bílou kůži a červené oči. Tmavé rovné vlasy po ramena byly svázány do ohonu.

Má ruka se blížila k jeho ústům a pak se na mě podíval… Vypadal tak chtivě, hladově…

„Pane bože, co jsi zač?“ vyhrkla jsem najednou.

„Upír…“ odpověděl a zakousl se do mého zápěstí. Zaklonila jsem bolestí hlavu. Bolelo to, moc to bolelo. Ale náhle bolest ustala a já jsem si všimla, že už mi nedrží ruku.

Hrozivě zavrčel a podíval se nahoru. Tam stála Alice a držela v ruce zbytek židle. Pochopila jsem, že ho praštila, aby mě nechal na pokoji. Vrhl se na Alice. Zvrátil jí hlavu dozadu a zakousl se jí do hrdla.

„Ne, Alice, ne!“ křičela jsem. Nevěděla jsem, jak jí pomoci. Byla jsem tak slabá. Zaslechla jsem hlasité vrčení a ohlédla jsem se za sebe. Stáli tam dva obrovští vlci. S táhlým zavitím skočili po upírovi a odvlekli ho od Alice. Ta padla vedle mě na zem. Neměla jsem sílu nechat oči otevřené, tak jsem jen poslouchala zvuky boje. Vrčení, kousání… To všechno se začalo vzdalovat. Bylo to víc a víc daleko.

„Je pozdě, už jim není pomoci. Slyšíš? Nebije jim srdce. K proměně nedojde. Jdeme!“ řekl kdosi.

Cože nebije mi srdce? Zaposlouchala jsem se a vážně nic! Necítila jsem ho… Už jsem si začala říkat, že je to všechno zlý sen…

„Bello?“ zaslechla jsem slabý hlas vedle sebe. Podívala jsem se na Alice. Byla celá od krve.

„Strašně mi bije srdce!“ řekla znovu. A najednou jsem to ucítila. Mé zastavené srdce se rozeběhlo na plné obrátky. Začalo bít neuvěřitelnou rychlostí. Myslela jsem, že mi snad vyskočí z těla! Natáhla jsem z posledních sil ruku k Alici a pevně jsem ji chytla. Ona můj stisk opětovala.

„Všechno společně…“ zašeptala unaveně.

„Všechno společně!“ odpověděla jsem.

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalá manželka? - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře