Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalá manželka - 8. kapitola

25.01.2011 (16:30) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2513×

Pohled Belly

Cítila jsem, že v domě nejsem sama. Podle vůně to byl upír. A nečekaně… Alec! Sakra…

„Ahoj, drahoušku.“

„Co zase chceš, Alecu?“ zeptala jsem se otráveně.

„Ale, ale… Trochu úcty pro tvého neúnavného ctitele a zároveň jediného upíra, který ti teď může pomoct…“

„Co tím myslíš?“

„Vím, kde je Edward.“

„Jak to myslíš, Alecu?“

„Vím, v čem Edward jede, a taky vím, kde ho najít… A hlavně? Beze mě to nedokážete!“

Nebyla jsem schopná promluvit. Stála jsem tam a jen jsem na něj civěla. Jak to sakra všechno ví?

„Ale no tak, miláčku, já si dokážu zjistit všechno. Ale něco za něco…“

„Aha, a co by to mělo být?“

„Pojedeme jen my dva…“

„Dobře.“

„A budeš ke mně milá, moc milá…“

„Kdy vyrážíme?“ zeptala jsem se, aniž bych reagovala na jeho poslední narážku.

„Hned.“

„Vezmu si jen pár věcí.“

„To nemusíš, mám pro tebe všechno nachystané. Jdeme!“ chytil mě za loket a sunul směrem ke dveřím.

Nastoupili jsme do auta a vyrazili směrem na letiště. Chtěla jsem se ozvat Alice, až k tomu bude vhodnější příležitost. Musela jsem s ním jet. Nikdo nevěděl, kde přesně Edward je. A Alec to ví…

„Nikdo nesmí vědět o tom, že jedeš se mnou, jasné? Tohle je jen mezi námi, takže se nehodlám obtěžovat se zbytkem tvé početné, nově získané rodiny!“

Pohled Alice

Seděla jsem v mé návrhářské dílně a přemýšlela jsem nad Jasperem. Ten hloupý nafoukaný idiot! Jak si může myslet, že pro někoho pracuji?

V jeho přítomnosti nedokážu jasně uvažovat. Vždycky si připadám hloupě. Tak nezkušeně. Nechápu, jak mě dokáže tak vyvést z míry! Přísahám, že jediná věc, která zmírňuje můj vztek, je jeho vzhled. Nemůžu ho dostat z hlavy. Ne, že bych oceňovala jen vizáž, ale která normální ženská, by tomu odolala? Těší mě jen pohled na něj, ale když otevře pusu… Zabila bych ho!

Pocítila jsem známý pocit mravenčení. Prsty mi jeden po druhém začaly brnět. Věděla jsem, co to znamená. Brnění mi přešlo do celého těla a pak jsem to uviděla…

Všechno špatně! Vypadla jsem upíří rychlostí, sedla jsem do auta a vyjela směr alá Rose. Celou cestu jsem musela myslet na mou vidinu. Moje jízda byla sice šílená, ale nikoho jsem vysloveně nezranila. Zaparkovala jsem a spěšně jsem si vyšlápla ke vchodu. Rose s Emmettem bydleli v jednom z těch úžasně luxusních a velikých bytů.

Ani nevím proč, ale nastoupila jsem do výtahu… Zřejmě síla zvyku, protože jako upír, bych po schodech byla nahoře mnohem rychleji než výtahem… Ještě než se zavřely dveře od výtahu, někdo mezi ně strčil ruku a dveře se znovu otevřely.

Jakoby nestačilo, že mě nenávidí a podezírá! Nestačí, že na něj pořád myslím, ale já na něj musím i pořád narážet.

„Co tady chceš?“

„To je ale krásné přivítání.“

Moje ironická poznámka ho zřejmě nijak nevykolejila. Dál na mě hleděl z pod přivřených očí. Přísahám, že jsem měla pocit, jako bych byla na rentgenu.

„Neodpověděla jsi na mou otázku.“ Zavrčel.

„Nejdu za tebou, tak proč bych se ti měla zpovídat?“

Díky bohu se zrovna otevřely dveře, v patře, kde má Rose svůj byt. Chtěla jsem se kolem něj protáhnout, nijak mi to však neulehčil, takže jsem se o něj otřela. Cítila jsem jak ztuhl a jak se rychle nadechl.

Cha cháááááá! Takže panáček není imunní! Výmluvně jsem se na něj podívala a kráčela jsem chodbou. Neodpustila jsem si vrtění zadečku.

Uslyšela jsem bouchnutí do plechových dveří výtahu a jejich zavření. Už jsem se ale neotáčela. Měla jsem radost nad svým malým vítězstvím. Zrovna jsem chtěla zazvonit na Rose. Jak jsem se však opájela svou výhrou, nepostřehla jsem pohyb, který mě stáhl bokem ode dveří.

Postavil mě zády ke zdi a jeho obličej byl kousíček od mého. Zachvěla jsem se a i když to zní divně, tak jsem skoro cítila, jak se mi rozbušilo srdce. Podívala jsem se na jeho rty a pak nejistě do jeho očí.

Zase mě dostal! I když mě tak ponižuje, nedokážu se ovládat. Jak já ho chci políbit!

„Ty malá čarodějko…“ zašeptal a pak mě políbil. Nejdřív byl tvrdý a panovačný, ale jakmile jsem ho objala kolem krku a jemně mu vyšla jazykem vstříc, povolil. Byl jemný a něžný…

A zrovna v tom nejlepším, jsem to zase ucítila. Mravenčení… Brnění… Odtáhla jsem se a chytila jsem ho za ruce. Po celou dobu mého vidění nic neříkal. Když jsem se vzpamatovala a můj zrak se vyjasnil, stále se na mě díval.

„Co to bylo?“ zeptal se.

„Moje vidění…“

„Jsi dobrá herečka…“ poznamenal nakonec tiše, pustil mé ruce a odcházel pryč. Po cestě ještě zazvonil na Rose. Už se zavíraly dveře výtahu, do kterého Jasper vešel, když Rose otevřela. A já jsem tam stála pořád celá zmatená.

„Alice? Co tady děláš? Co se děje?“ vyzvídala hned Rose.

„Musím s tebou mluvit… Bella má problém!“ Rychle jsem se vzpamatovala a vkročila k Rose do bytu.

Pohled Edwarda

Pronikavá vůně mě probudila. Vnímal jsem ji všemi svými dokonalými smysly.

Cítil jsem ji. Proudila mi celým mým tělem. Připadal jsem si jako v horečce, celý rozechvělý a nedočkavý.

Slyšel jsem ji. Jak kape a teče a proudí. A taky jsem slyšel tep – nejlepší zvuk, který jsem měl čest kdy slyšet.

Dokonce jsem ji i nahmatal. Byla všude kolem mě, kam jsem jen sáhl. Lepkavá a přitom tak jemná. Dotek původce této vůně mě znovu rozechvěl.

Uviděl jsem ji. Byla všude… Všude kolem mě. Na zemi, po stěnách… I když byla tma, sytost její barvy mě ohromila. Tři původci této vůně a této úžasné věci se krčili v koutě mé cely.

Má cela byla malá, stísněná a celá potřísněná od krve. Byl jsem spoután řetězy k podlaze.

Jak komické. Jakoby mě to mohlo zastavit, abych si vzal to, co chci… Má ruka byla celá od krve, která mě lákala a vábila. Útočila na všechny mé smysly. A já jsem příliš slabý a hladový, abych odolal. Věděli dobře, co dělají… Odporní mutanti! Věděli dobře, že to nezvládnu, ne, když mám naservírováno pod nosem to nejlepší, co mi můžou nabídnout. Nemůžu to udělat, ale musím!

Ochutnal jsem ji. Pomalu, systematicky jsem si olízl mou zakrvácenou ruku. S hlasitým zavrčením jsem vyrval řetězy ze země a vrhl se na mé oběti. Lahodný mok proudil mým hrdlem a rozdmýchal oheň v celém mém těle. Adrenalin ve mně pumpoval ve vysoké míře. Cítil jsem, jak mnou energie proplouvá kousek po kousku a naplňuje celé mé tělo. Úžasný pocit blaženosti mě málem srazil na kolena…

Nenávidím se za to, ale potřebuji sílu, abych se odsud dostal…

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalá manželka - 8. kapitola: