Tento dílek nám ukáže kousek z Edwardova tajemství... Jak bude Bella reagovat na jeho opětovné zmizení? A jak se bude vyvíjet vztah Jaspera a Alice...
Přeji příjemné čtení a prosím o Vaše komentáře. Nevím, jestli Vás moje povídka ještě zajímá... Děkuji Vaše Iff
06.01.2011 (22:00) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2179×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
Pohled Edwarda
Procházel jsem temnou chodbou. Okolo mě se ozývaly syčivé zvuky, chroptění a sípání. Sakra, kam mě to zase poslali? A navíc to tady neuvěřitelně smrdělo…
Zase ty jejich pokusy… Arovi už nestačí hledat talentované upíry… Vytváří je uměle… A tohle je výsledek. Smrduté a zdeformované bytosti, které už jen vzdáleně připomínají upíry, kterými kdysi byli. Zabíjejí všechno živé i neživé kolem sebe…
Tiše jsem se přibližoval podél zdi. Sice se jedná o zničené upíří bytosti, nicméně jejich schopnosti bohužel zůstali. Jsou silní, rychlí a mají výborné reflexi. Jejich nevýhoda spočívá v tom, že po nějaké době začne jejich tělo ztrácet na síle a nakonec zemřou. Do té doby však mají dost času na to, aby ublížili spoustě lidí. Navíc mají oproti upírům jednu výhodu. Mohou se rozmnožovat… A to je na tom všem nejhorší. Právě jejich rozmnožovací schopnosti je dělají silnější. Jejich potomci jsou upíři a sem tam se na nich objeví mutace, která byla jeho stvořiteli implantována uměle. Na rozdíl od jejich rodičů však samovolně neumírají…
Nejprve se to Arovi líbilo. Pro něj nic neznamenalo, že všichni jeho upíři s umělými schopnostmi zemřou. Hlavně když po nich vzniknou potomci, kteří mohou jejich schopnosti podědit. Líbilo se mu to do té chvíle, než zjistil, že nejsou schopni mu být věrni a sloužit jeho věci. Nyní se rozmnožují a napadají jeho vládu.
Proto jsem teď tady. Jako vždy musím za Ara udělat jeho špinavou práci. A nedělám ji dobrovolně. Hrozně mi vadí, jak mě drží v šachu. Kdykoliv přijde, musím jít s ním. A vždycky je to v té nejnevhodnější chvíli. Jako je to s Isabellou. Nejprve po naší svatební noci a pak zase dnes…
Čím méně lidí však o tom ví, tím lépe. Nemůžu jí to vysvětlit, v momentě by ji do toho Aro zapletl. A to nemůžu dopustit.
Kousek ode mě se ozvalo kloktavé zavrčení. Kříženec je blízko… Nalepil jsem se na zeď a vyčkával jeho příchodu…
Pohled Belly
Vřítila jsem se do budovy jako šílená. Upíří rychlostí jsem vyběhla schody do nejvyššího patra naší firemní budovy… Proč bych se měla zdržovat s výtahem, když jako upír jsem tam mnohem rychleji…
Rozrazila jsem dveře do kanceláře, kde zrovna pracovala Alice s Rosalie na její zakázce. Obě už mě předem samozřejmě cítily, takže jen seděly a vyčkávaly co jim řeknu.
„Je pryč! Zase odešel!“ zavrčela jsem.
„Kdo?“ zeptala se Rosalie.
„Edward…“ řekly jsme společně s Alice.
„Aha. Nic nenormálního.“
Chladné konstatování Rosalie mě udivilo. Zřejmě si všimla mého výrazu.
„Ale no tak. Je to můj bratr, znám ho už nějakou dobu.“
„Jak to myslíš?“
„Od jakživa, co si pamatuji, se vždycky jednoho dne znenadání vytratil a po nějaké době se vrátil.“
„Ale jak to? Co to má znamenat?“ zeptala jsem se a zároveň jsem jim vylíčila dnešní příběh s nezvanou návštěvou.
„Já o tom nic nevím. Jediný kdo ví asi něco víc, je Jasper. S nikým o tom ale on ani Edward nemluví. Jediná věc, kterou jsem z toho pochopila je, že něco na Edwada mají. Něco, kvůli čemu se neodváží říct jim ne. Něco, kvůli čemu odchází bez jediného slova.“
Z přemýšlení nad jejími slovy mě vytrhlo těžké a hlasité zalapání po dechu. Byla to Alice. Za těžkého lapání po dechu se svezla k zemi.
„Co to je? Co se s ní děje?“ ptala se vyplašeně Rosalie. Klečela u Alice a křečovitě ji držela za ruku. Přemístila jsem se k nim a také jsem ji chytla za ruku. Odhrnula jsem jí zpocené vlasy z čela.
„Má vidění…“ odpověděla jsem na Rosaliinu otázku.
„A to vždycky působí takhle?“
„Ne… Tohle je něco horšího. Má nějaké silné vidění…“ jakmile jsem odpověděla, začala Alice přicházet k sobě.
„Alice, co se děje? Co jsi viděla?“ zeptala jsem se naléhavě.
„On…“
„Kdo?“ zeptala se netrpělivě Rosalie.
„Dostali ho… Musíme mu pomoct!“
„Ale komu musíme pomoct, Alice?“
„Edward…“
„Co je s ním?“ zeptala jsem se a můj hlas se nepatrně zachvěl.
„Dostali ho! Dostali ho…“ opakovala stále dezorientovaná Alice.
„Co se tady děje?“ ozval se přísný hlas od dveří. Byl to Jasper s Emmettem.
„Alice měla silné vidění.“
Odpověděla jsem směrem k nim, ale dál jsem se věnovala Alice.
„No tak, Alice, kdo ho dostal? Co je s ním?“ ptala se Rosalie.
„Kříženci…“ zašeptala Alice zesláble. Závan větru oznamoval upíří přemístění. Byl to Jasper.
„Jak to víš? Řekni mi, odkud to víš! Okamžitě!“ vyštěkl na Alice. Byl rozčilený. Varovně jsem zavrčela.
„Klídeček, jo?“ ozval se silný hlas. Byl to Emmett a odtáhl si Jaspera sebou dál od Alice.
„Brzdi, Jaspere! Alice měla vidění, nemůže za to, co viděla!“ vyjela po něm Rosalie.
Alice se postavila a začala nervózně přecházet po kanceláři. Jasper ji sledoval nevěřícným pohledem.
„Jaspere, ty jediný víš něco víc, než my ostatní. Co se to děje? Pro koho Edward pracuje a co se mu sakra stalo?“ nevydržela jsem to vnitřní napětí a bouchla jsem do stolu. Samozřejmě ulítlo kus třísky, což nevýslovně pobavilo Emmetta. Samozřejmě si za jeho výbuch smíchu slízl vražedný pohled od všech přítomných.
„Pracuje pro Ara…“ řekl Jasper tiše.
„Cože?“ vyhrkla jsem.
„Ne… Edward by pro něj nikdy nepracoval…“ řekla Rosalie.
„Musí.“
„Jak to myslíš, že musí? Co na něj mají, že pro něj musí pracovat?“
„Nezlob se Rosalie, ale to ti nemůžu říct.“
„Jaspere, Edward je v nebezpečí. Kříženci ho dostali… Musíme mu nějak pomoct!“ naléhala na něj Alice. Jasper se rozhlédl po všech přítomných a zhluboka si povzdechl.
„Tak dobře, pokusím se pro něj udělat, co bude možné. Pojedu za ním.“ Rozhodl se nakonec.
„A já jedu s tebou!“ vykřikl s radostí Emmett.
„Jedeme všichni, je to naše rodina. Chceme ti pomoct, Jaspere.“ Oznámila mu Rossalie svůj záměr a všichni jsme se upíří rychlostí vydali ven z kanceláře.
Zůstala jen Alice s Jasperem. Jakmile si uvědomila, že je s ním sama, cítila se nejistě. Lidskou chůzí se vydala ke dveřím. Jasper tam stále stál jako opařený. Když už byla u dveří, najednou se před ní zjevil.
„Nevím, jak jsi to zjistila, ani pro koho pracuješ. Ale až to zjistím, tak mi neutečeš. Cítím, že máš strach a to je dobře. Nevěřím ti…“ zavrčel výhružně a byl pryč.
Nezapomeňte prosím na komentář. Nejsem si jistá, jestli se Vám má povídka líbí... :oD
Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dokonalá manželka - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!