Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalá manželka - 4. kapitola

17.08.2010 (08:15) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3061×

Musela jsem přece tušit, že se Edward jen tak nevzdá…

Seděl pohodlně rozvalený v křesle, košili měl rozhalenou a sledoval mě přemýšlivým pohledem. V ten okamžik jsem proklínala Alice. To ona mi darovala první saténovou košilku na spaní a já jsem se do tohoto materiálu beznadějně zamilovala. Milovala jsem tu hebkost a chladivost. V tento okamžik však ke mně košilka přiléhala jako druhá kůže a já jsem se cítila jako nahá.

„Co tady chceš?“ vypálila jsem na něj.

Nic. Žádná odpověď. Jenom tam seděl a stále na mě zíral.

No výborně…

„Edwarde, prosím tě, přestaň na mě tak blbě čumět, ano?“

„Ještě nikdy jsem tě neviděl v noční košilce…“ zamumlal chraplavě.

„Ha! A kdo ti za to může? Neměl sis jen tak odejít, bez jediného slova!“ odsekla jsem a rychle jsem se natáhla po županu.

„Musel jsem…“ řekl temně.

„Pche! Musel! Každopádně teď už je to jedno…“

Edward jen pokrčil rameny.

„Co po mě ještě chceš? Jsem dneska už vážně unavená a ráda bych si šla lehnout. Navíc jsem ti už jednou řekla, abys odešel z mého domu.“

„Z našeho.“

„Co, prosím?“

„Řekl jsem z našeho domu. Jelikož je tenhle dům můj a ty jsi moje manželka, je to logicky náš dům, ne?“

„A… Ale…“

„Ale co, lásko? Podle zákona mám na tento dům nárok stejně jako ty. A já jsem se rozhodl, že tady nějaký čas pobudu.“

„To nemyslíš vážně?“ vykoktala jsem.

„Ano, myslím. Mimochodem, divím se, že tady máš postel. No víš, vzhledem k tomu, že jako upíři nespíme, napadá mě jen ještě jeden další důvod proč ji mít… Kdo to je?“

Co to zase mele? Prostě si ráda ležím v posteli a jen tak přemýšlím, nebo si čtu nějakou knihu. To, že jsem upír a nemůžu spát, ještě neznamená, že si nemůžu ležet v posteli.

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se na jeho nesmyslnou otázku.

„S kým mě podvádíš?“ zeptal se tentokrát výhružněji a blížil se ke mně. Popadl mě za zápěstí a přitáhl blíž k sobě.

„I kdyby ano, tak co ti je po tom? Sedm let ses nezajímal a teď najednou mi budeš něco vyčítat?“

Nehodlala jsem mu říct pravdu. Jen ať si myslí, že někoho mám. Co si sakra myslí, že on si může užívat a já nic?

„Varuju tě, Isabello! Až zjistím kdo to je, tak…“

„Tak co? Co uděláš, Edwarde? Budeš mu vyhrožovat? Ublížíš mu? Zabiješ ho? A takhle to budeš dělat s každým dalším, který přijde?“ vysmívala jsem se mu do očí.

„Děvko!“ řekl a pustil mě.

Zasmála jsem se. Nahlas a z plného hrdla. Můj smích ale nebyl veselý…

„Co ty vůbec víš? Jak ty můžeš vědět, co já jsem? Řekni mi, Edwarde, co ty o mně vůbec víš? Hm? Nic! Zhola nic! Já už dávno nejsem ta dívka, kterou sis vzal. Už dávno nejsem tak naivní! Nevíš vůbec nic o mém životě…“ říkala jsem trpce a při každém slově jsem do něj pro důraz rýpla prstem.

„Já… Dobře, dobře! Omlouvám se! Myslel jsem si, že někoho máš!“

Obrátila jsem oči v sloup. Tak to je zase gól! Když Edward Cullen myslí, tak to stojí vážně za to!

„Jak už jsem řekla. I kdyby ano, tak co je ti do toho?“

„Jsem tvůj manžel!“ vyhrkl a hlas mu rozčilením přeskočil.

„Už dlouho nebudeš, tak co? Edwarde, začínáš být poněkud hysterický…“

„Hysterický?“

„Jo.“

Přiskočil ke mně a povalil mě na postel.

„My dva prostě patříme k sobě…A vždycky budeme! Rozumíš, lásko?“ řekl se zaťatými čelistmi.

„Tak to si, prosím tě, zkoušej na někoho, kdo ti na to skočí! Ale u mě nepochodíš!“

„Vážně?“ usmál se nevěřícně a přibližoval naše ústa k polibku.

Achjo! Všechno, co jsem mu teď řekla, bylo úplně k ničemu, protože když mě políbí, budu zase ztracená! Všechno to bylo k ničemu! To je na tom to nejhorší. Člověk – upír se může řídit takovými pravidly jako je: buď silná, rozumná, praktická, nenech se obalamutit a tak dále. Kolikrát jsem si představovala, že až se s ním znovu potkám, budu vystupovat jako silná, sebevědomá žena – upírka, které setkání s ním nijak neublíží. Ale pak je všechno nakonec jinak. Setkání tváří v tvář je jiné. Mohla jsem být sebevíc připravená na všechno, ale nic mě nepřipravilo na něj! Všechno mě na něm přitahuje a láká! Připadám si jako nějaká pohanská oběť… Nejradši bych si před něj lehla a obětovala se! To, co mi tady vykládá, jsou nesmysly. Všechny ty řečičky, že patříme k sobě…  Ale zní to tak lákavě. Představa nás dvou mě vzrušuje do maximálních mezí.

Prostě v tento okamžik nedokážu rozumně uvažovat a promyslet, co udělám. Dokážu myslet pouze na sex. Sex s Edwardem… Neuvěřitelná divoká soulož. S Edwardem…

„Sakra!“ zamumlala jsem. Rukama jsem si jeho hlavu přitáhla k sobě a divoce ho políbila.

Bestie uvnitř mě vyplouvala na povrch. Divoce jsem ho líbala a přitom jsem ho hladila po celém jeho nádherném těle. Vášnivě zavrčel a já jsem se vyhoupla nad něj. Jazykem jsem sjížděla po jeho krku k jeho ramenu. Rukama jsem se držela jeho vypracovaných pažích a neustále jsem po nich přejížděla. To mě vzrušilo natolik, že jsem přejela jazykem přes jeho hruď a začala jsem postupovat níž. Edward mi vyhrnul košilku a laskal mě svými prsty. Dráždila jsem ho, kousala jsem ho a blížila jsem se k jeho chloubě. Nehty jsem mu přejela po jeho břiše až k zapínání kalhot. Zalapal po dechu a já jsem mu jedním tahem strhla kalhoty.

„Pane bože! Omlouvám se!“

Ozvalo se najednou místností. Byla jsem tak zabraná do milostných hrátek s Edwardem, že jsem nevnímala žádné další smysly. Proto jsem nikoho neslyšela přicházet a zdá se, že Edward byl na tom stejně.

Byla to Alice. Stála tam, obě ruce přitištěné k očím, aby nic neviděla.

„Bello, promiň, že tě takhle vyrušuji, ale musím s tebou hned, teď, okamžitě mluvit!“

Probrala jsem se ze sexuálního transu a okamžitě vystřelila z postele. Vydala jsem se za Alice do jejího pokoje.

„Pane bože, Bello!“ vyhrkla na mě hned Alice.

„Já vím!“

„To byl Edward!“

„Já vím!“

„A skoro si s ním souložila!“

„Já vím…“ zaúpěla jsem.

„Co teď budeš dělat?“

„Já nevím…“

„Achjo, s tebou je zase rozmluva!“ postěžovala si Alice.

„Co mám dělat, Alice?“ vyhrkla jsem v návalu paniky.

„Mě se ptáš? Mě? Copak já vím? Já přece nemám manžela, kterého jsem 7 let neviděla. Nenáviděla ho a chtěla si to s ním vyřídit. A hned při prvním setkání jsem se na něj nevrhla jako nadržená stepní koza!“

„Pane bože, Alice!“

„No co! Je to pravda! Ještě štěstí, že jsem měla vidění a zabránila ti v té šílenosti!“

„No já nevím, možná by to nebyla zas taková chyba…“

„Tak teda promiň, že jsem ti zabránila v neuvěřitelném sexu s Edwardem Cullenem po 7letém půstu!“ řekla Alice kousavě.

„Co tě žere, Al?“

„Jeho bratr!“

„Emmett? Proč? Vždyť vypadal mile…“

„Jasper! Ten blonďák s delšími vlasy a úžasnýma očima…“ pokračovala Alice najednou zasněně.

„Aha.“

„Aha? Víš, co si mi dovolil říct? Chtěla jsem s ním navázat řeč, aby se neřeklo, chápeš? Řekl mi, že jsem namyšlená fiflena, která se stará jen o módu a proto si se mnou nemá co vykládat! No uznej, že to přehnal! Chtěl odejít, ale to jsem nemohla dopustit. Otočila jsem se na něj a řekla jsem mu, že s pasáčkem koz už v životě taky nepromluvím! A odešla jsem! Taková drzost!“

„To jo, to přehnal!“ přidala jsem se.

„Už ho nechci nikdy potkat!“

„Ale líbí se ti…“ namítla jsem.

„Už ho nechci nikdy vidět!“

„Hmmm. Ale líbí se ti…“ rýpla jsem si znovu.

„No možná ho chci vidět, ale nechci s ním mluvit!“ řekla už se smíchem Alice a já jsem se smála s ní.

Tak super, Alicin problém alespoň na chvíli vyřešen, ale co ten můj? Co když Edward zůstal v mé ložnici? Nemůžu se tam vrátit…

„Alice, můžu zůstat dnes večer s tebou? Nějak nemám odvahu se tam vracet.“

„To víš, že jo! Máme celou noc na to, jak vymyslet, co bude dál. A hlavně by sis měla rozmyslet, co vlastně chceš? Chceš rozvod nebo získat zpátky manžela?“

Alicina slova zasáhla tam, kde měla. Ale co vlastně chci? Rozvod nebo manžela?

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalá manželka - 4. kapitola: