Ahoj, v dalším díle si trošičku objasňuje situace, ve které se Bella i Edward nacházejí...
Pěkné čtení :)
22.11.2011 (08:15) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1430×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
Pohled Edwarda
Síla. To je to, co jsem teď cítil. Cítil jsem se silný a žíznivější, než kdy dřív. Stál jsem v rohu své cely a život kolem mě už dávno utichl. O to jsem se, ostatně, sám postaral. Pocit viny mě přešel už u druhé oběti. A teď tady stojím celý nedočkavý a napjatý. Cítím křížence a cítím je blízko. V mém těle se rozlil pocit zabijáka.
Do teď jsem nepochopil, proč mě kříženci už dávno nezabili.
Mříže se se skřípěním otevřely. V okamžiku jsem držel svého nepřítele pod krkem a se zapraskáním mu zlomil vaz. Z chodby se ozval potlesk.
„Výborně, drahoušku.“
Hluboký, ochraptělý hlas patřil ženě, která se ke mě blížila ze stínu. Zavětřil jsem. Byla kříženec. Instinkt mě nutil ji okamžitě zabít. Roztrhat ji na kousky. Nemohl jsem se ani pohnout. Dokázal jsem jen zavrčet.
„Jen si vrč, na víc se stejně nezmůžeš. Mám tě plně ve své moci. Bez mého souhlasu neuděláš ani krok. Rozumíš?“
Byla to pravda. Cítil jsem, jak ovládá mé pohyby.
„Ano.“
Procedil jsem mezi zuby a ovládán její silou jsem ji následoval ven z kobky.
„Tak je to v pořádku, drahoušku. My dva spolu budeme nezastavitelní!“
Její smích se rozléhal chodbou a já jsem nemohl dělat nic jiného, než ji následovat jako poslušný psíček. Měl jsem chuť vraždit, měl jsem chuť roztrhat někoho kousíček po kousku. Ale nemohl jsem. Teď jsem bezmocný a to nesnáším...
Jaspere, co ti trvá sakra tak dlouho?
Pohled Jaspera
Očarovala mě. Jak jinak? Neustále jsem na ni myslel. Místo, abych se soustředil na osvobození Edwarda, v mysli se mi objevovala ta malá čarodějka. Kráčela teď vedle mě a já jsem ji po očku sledoval.
Nevěřím jí. Jak jinak by mohla vědět tolik věcí? Podezříval jsem ji ze spiknutí s Alecem. Kvůli tomu jsem se na ni taky pověsil. Tuším, že se jí Alec musí dřív nebo později ozvat. Sledoval jsem ji celý den, ale žádný pokus o kontakt jsem nezaznamenal. Vše se zkomplikovalo až při její večerní schůzce. V okamžiku, kdy ji ten panák políbil, chtěl jsem ho zabít. Ale naštěstí jsem odolal své touze a odjel jsem čekat na Alice domů.
Přišla pozdě. Tušil jsem, že se s ním vyspala. Měl jsem sto chutí něco minimálně rozbít. Jediné, co mě zastavilo, byla její čistá vůně. Vůbec jsem ho z ní necítil, takže mi bylo jasné, že s ním nespala. Zaplavila mě úleva. A pak mě vyprovokovala… Musel jsem jí dokázat, že to na moje polibky nesmí zapomenout.
Chybělo tak málo a byla by moje… Tak málo…
Teď se ale musím soustředit na Edwarda. Musím ho z té špíny dostat ven a to co nejdřív. Jinak bude pozdě…
Vytáhl jsem mobil a chytil jsem Alice za loket, abych ji nasměroval k mému autu.
„Emmette? Připravte se. Už vím, kde je… A rovnou ti říkám, že se ti to nebude líbit!“
Pohled Belly
Dělala jsem poslušnou, ale největší touha, která mě teď ovládala, byla Aleca uškrtit. Jenže jsem nebyla dost silná. Byla jsem přímo dehydrovaná… Žízeň… To slovo mě oklopovalo svou nesmírnou mocí. Vždyť jsem jen upír. Jak mám ovlivnit můj nejpřirozenější pud?
Trčím tady už pět dní. Pět zatraceně dlouhých dní a ten zmetek mě odmítl nakrmit. Věděla jsem, že čeká. Čeká na mou slabost a otupělost. Nikam jsem nemohla. Všude bylo plno upířích strážců, kteří mě nepustili ani na krok a absolutně si mě nevšímali. Měla jsem pocit, že jsou ovlivnění nějakou drogou. I když to u upírů není zrovna dvakrát možné.
A nejhorší byla ta vůně. Ta nebeská vůně, která se linula se všech koutů místnosti. Krev… Lidská… Ale má touha po ní ještě nebyla tak velká. Stále jsem se dokázala ovládat.
Při jednom z mých frustrovaných povzdechů se v tichosti otevřely dveře.
„Ale copak je, drahoušku, přece se nenudíš.“
Slyšet jeho hlas, bylo, jako zmáčknou rozbušku s dynamitem. I přes svou slabost jsem se na něho vrhla. Samozřejmě jsem neměla nejmenší šanci.
„Ale ale… Tak já ti jdu nabídnout lukrativní nabídku a ty jsi na mě tak ošklivá?“ jeho samolibý hlásek svědčil o jeho neotřesitelné víře v sebe.
„A čeho dalšího bych se od tebe mohla dočkat, Alecu?“ zeptala jsem se tichým a unaveným hlasem.
„Něčeho, po čem sama nejvíc toužíš,“ začal tajemně.
„ A to je podle tebe co?“ zeptala jsem se a upřela jsem na něj ironický pohled.
„Jak chceš. Když se míníš takhle ke mně chovat, tvoje mínus. Myslel jsem, že budeš mít radost, když ti nabídnu osvobodit Edwarda.“
Po těch slovech se otočil a pomalým, lidským krokem zamířil ke dvěřím.
„Alecu, počkej! Co mám udělat? Co po mně chceš?“
„Vážně to chceš slyšet? Chceš Edwarda zachránit?“ schválně to natahoval.
„Sakra, moc dobře víš, že ano!“ vyhrkla jsem rozčileně.
„Tak dobrá, teď dobře poslouchej…“
Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dokonalá manželka - 10. kapitola:
Velice zajímavé, hrozně krátké a dlouhá čekací doba.
Ďakujem za pokračovanie .
Napínaš nás naozaj dobre , som zvedavá čo si vymyslela s Alecom
ááá, takhle to skončit...
Budu z toho mít infarkt.
Moc se těším na další díl, prosím, prosím, rychle.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!