Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalá manželka - 1. kapitola

28.06.2010 (11:30) • Iff • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1608×

Připadalo mi, jako by mě upalovali za živa… Ten oheň spaloval všechno. Neuvěřitelná bolest, která mě nutila křičet, ale nešlo to. Měla jsem příliš vyprahlé hrdlo. Z dálky jsem slyšela sípání. To musí být Alice! Chtěla jsem na ni promluvit, ale nešlo. Cítila jsem, že se naše ruce stále dotýkají a přes všechnu bolest jsem se snažila její ruku stisknout. Povedlo se! Čekala jsem na její reakci… Nic… Nic se nedělo, neopětovala můj stisk. Co se děje? Chtěla jsem se na ni otočit, ale nešlo to. Mé tělo jako kdyby mě neposlouchalo. Začínala jsem propadat panice, a pak jsem ucítila jemňoučké zašimrání v dlani. Alice! Díky bohu!

A pak jsem už nedokázala na nic a na nikoho myslet, jen na tu bolest. Začalo mi silně šumět v uších a cítila jsem neuvěřitelný tlak na hrudi… Všechny moje končetiny mi začaly brnět a já jsem jen čekala, kdy ta bolest ustane. A pořád nic. Copak smrt je tak dlouhá? A kde je nějaký bílý tunel? Cítila jsem, jak mi po těle stéká nějaká tekutina. Snad pot a mé tělo se začalo silně chvět. Lapala jsem po dechu a uvědomovala jsem si, že mé srdce začíná vynechávat. Je to tady. Konečně smrt! Mé srdce pomalu a jistě přestávalo bít a já jsem se konečně zbavená bolesti uvolnila a s úsměvem jsem se ponořila do spánku věčných lovišť.

Klid, ticho a mír…

Vzpomínky mě zaplavily a zcela pohltily.

Připadalo mi to jako dnes, když jsem ho poprvé spatřila. Procházela jsem zrovna školní chodbou na vysoké v Port Angeles. Stál tam, ležérně opřený o stěnu. Oči mírně přivřené a na tváři mu pohrával ironický, ale přesto sexy úsměv. Nohy mi vypověděly službu a já jsem zůstala stát jako opařená. Zezadu jsem ucítila náraz, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, dokud mě něčí ruce nestáhly k zemi.

Alice, má nejlepší kamarádka, do mě narazila. A jak padala k zemi, stáhla mě sebou. Když jsem se pokoušela postavit, objevil se přede mnou. Pomohl mně i Alice na nohy. Nic jsme si neřekli a jen na sebe zírali. Alice mu alespoň poděkovala. Z počátku si mě moc nevšímal, pak se ale jednoho dne všechno změnilo. Změnil se i můj vztah k Alice.

Edward, tak se totiž jmenoval, mě pozval na rande. Zamilovala jsem se až po uši. Kudy jsem chodila, tudy jsem na něj myslela. Hlava v oblacích… S Alice jsme se už tak moc nevídaly, protože jsem se snažila veškerý svůj čas trávit s ním, a když jsem s ním nebyla, neměla jsem na nic náladu.

Hloupá, slepá, zamilovaná. Když mě po 4 měsíční známosti požádal o ruku, souhlasila jsem. S Alice jsem se hrozně pohádala. Nemluvily jsme spolu. Ale nakonec, protože mě měla ráda, usmířily jsme se.  Načasování bylo perfektní. Za 2 měsíce měla končit škola a hned po tom bychom se vzali…

Všechno bylo tak dokonalé, až moc dokonalé… Dokud jsem mu neřekla své ano, bylo všechno v pořádku. Edward byl staromódní a před svatbou se mnou nechtěl spát. Ale mě to nevadilo… Po svatebním obřadu se však všechno změnilo. Už se na mě neusmíval, nezajímal se o mě. Bylo mu všechno jedno. Dojeli jsme do jeho domu a on si šel číst knihu. Nechápala jsem, co se stalo. Co jsem udělala. Tak jsem se snažila a myslela jsem si, že mému štěstí nemůže nic zabránit.

Strašně mě to naštvalo a taky jsem to všechno Edwardovi řekla. Pohádali jsme se. Obrovsky… Ani si už přesně nepamatuju, čím vším jsem ho nazvala. Pamatuju si pouze jeho rozzuřený výraz. Proto jsem se otočila a dala se na ústup. Nepustil mě. Poslala jsem ho do pekla… A peklo to bylo… Řekl mi, že když půjde do pekla, tak jedině se mnou a vrhl se na mě.

Na poprvé to sice bylo trochu drsné, ale všechna ta vášeň mi to vynahradila. Milování s ním bylo naprosto úžasné a já jsem naprosto vyčerpaná a uspokojená usnula. Ráno mě však čekal šok. Můj novopečený manžel mě opustil…

Klid, ticho a mír…

„Bello?“ ozvalo se vedle mě.

Otevřela jsem oči. Všechno kolem mě oslnilo a já jsem je musela rychle znovu zavřít.

Zkusila jsem to znovu. Bylo to lepší, ale všechno jsem viděla tak detailně, snad každé zrníčko prachu… Chtěla jsem se posadit, ale ta rychlost, s jakou se to stalo, mě zarazila.

„Alice?“ zašeptala jsem a můj hlas mě naprosto překvapil. Byl můj, ale přesto jiný, takový jemnější, líbeznější.

„Co se to s námi stalo?“ zeptala se Alice. Všimla jsem si, že její hlas prošel také změnou.

„Nevím.“

Podívala jsem se na ni a opět jsem se podivila, co se to stalo. Alice byla vždycky hezká dívka, ale teď. Teď byla skutečně krásná! Světlá pleť s jemnými rysy a lesklými vlasy… Jen ty oči! Krvavě červené…

Zjistily jsme, že jsme na tom úplně stejně… rychlost, s jakou jsme se pohybovaly, nás neustále udivovala. Nejdříve jsme si padly do náruče a pořádně se objaly. Vzhledem k tomu, že jsem byla stále nahá, šla jsem se nejprve obléknout a pak jsme ruku v ruce vešly do koupelny před velké zrcadlo. Nemohly jsme se na sebe vynadívat, ale trápily nás naše oči.

„Co se to s námi asi stalo?“ zašeptala Alice.

„Nevím, vím jen, že nás pokousal upír…“ odpověděla jsem a zjistila jsem, že modřiny na mém těle zmizely.

„Myslíš, že jsme jako on? Že jsme stejné zrůdy jako on?“ zašeptala znovu Alice, tentokrát smutně. Přistoupila jsem k ní a objala ji.

„Ne, nejsme zrůdy jako on.“

„Ale vždyť upíři se živí lidskou krví, Bello! Já tohle nedokážu! Nedokážu zabít člověka!“

A dokázala, obě jsme to udělaly. Lidé byly moc blízko a my jsme měli hlad. Spíš teda žízeň. Jenže jsme to nevěděly. Kdo mohl tušit, jak nás ten chtíč po krvi ovládne?

Sama ze sebe jsem byla nešťastná, ale když jsem uviděla svou křehkou přítelkyni, jak vzlyká bez slz nad svou obětí, nedalo se to vydržet.

„Jsem stvůra! Jsem stvůra! Jsem stvůra!“ opakovala pořád dokola.

Musíme pryč! K tomuhle domu mě už nic neváže! Můj manžel mě opustil a já jednou zjistím proč. Ale teď se musím postarat o Alice a o sebe. Rozhodla jsem se, že musíme někam, kde je mizivá šance potkat člověka. Do lesů… Díky bohu, že mám teď takovou sílu, protože Alice nechtěla jít. Vzala jsem jí tedy do náruče a utíkala jsem daleko od lidí. Díky upíří rychlosti to šlo poměrně rychle, ale docházela mi energie – měla jsem hlad. Musela jsem zastavit. Zavětřila jsem lahodnou vůni. Ne tak lákavou jako člověk, ale lákala mě. Šla jsem za tou vůní a dovedla mě ke stádu srnek. Položila jsem Alice na zem a vrhla jsem se čistě instinktivně na nejbližší srnku, aniž bych věděla, co dělám. A chutnalo mi to! Zahnalo to mou žízeň! V tom okamžiku radosti jsem zahlédla rychlou čmouhu. Otočila jsem se za ní a viděla jsem Alice, jak právě zdatně skolila jelena. Usmála se na mě. Byla jsem šťastná za sebe i za Alice.

Toulaly jsme se po lesích a kdykoliv jsme měli chuť, ulovily jsme si nějaké zvíře. Srnku, jelena, medvěda…

Zjistily jsme, že se nám změnila barva očí. Už nebyly karmínově červené, ale měly nádhernou medově zlatou barvu. Učily jsme se, co všechno dokážeme. Předháněly jsme se v běhu a ve šplhání na stromy v síle… A zjistily jsme jednu zajímavou věc. Alice má dar. Dokáže vidět budoucnost. Teď už se jí nějakou dobu zdá, že můžeme mezi lidi. Po 5-ti letech toulání, jsme opět zatoužily po společnosti.

Nicméně postupovaly jsme opatrně. Nejprve jsme to zkusily na jedné menší usedlosti v lese. Cítily jsme, že nás to láká, ale protože jsme preventivně chodily na lov, dokázaly jsme to vydržet a nějakou dobu s nimi žít, aniž bychom je zabily.

Rozhodly jsme se, že chceme žít tak jako dřív. Prostě půjdeme mezi lidi. Byly jsme již dostatečně silné na to, abychom to zvládly. Vzhledem k tomu, že jsme zjistily, že se třpytíme na slunci, hledaly jsme nějaké ne moc slunné místo.

Londýn zcela odpovídal našim požadavkům…

Vzhledem k tomu, že můj manžel vlastnil několik pozemků v několika zemích, rozhodla jsem se využít svého práva a nastěhovat se do Londýnského domu. Docela mě překvapilo, že je tak bohatý…

Ovšem jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o menší zámeček s přilehlým pozemkem. Na první pohled bylo patrné, že není velmi dlouho obývaný. Alice měla výhrady proti našemu oblečení a vybavení našeho nového domova, takže jsme vtrhly na nákupy. Kdybych Alice neznala, myslela bych si, že je šílenec, ale takhle jsem se na ni jen shovívavě usmívala. Bylo pro ni určitě peklo, nejít celých těch 5 let nakupovat a teď to prostě musí dohonit. Listovala různými časopisy s módou, vybírala nové oblečení, nábytek a doplňky. Já jí jen přikyvovala nebo pomáhala rozhodnout se. Nechala jsem ji naprosto volné pole působivosti. Navíc Alice má skvělý vkus.

Další překvapení nás čekalo, když se před našim domovem objevili lidé, kteří žádali o práci. Nechápala jsem, o co se jedná.  Ale Alice se rozzářily oči. Ona zjevně pochopila.

Jak typické pro Anglii… Jak mi Alice později vysvětlila, jedná se o zaměstnání jako služebnictva. Domluvily jsme se, že zaměstnáme kuchařku a 2 služebné. Nic jiného nepotřebujeme. Jsme přece zvyklé starat se samy o sebe.

Někdy si v Londýně připadám jako v jiné době.

Tak či tak líbí se mi to! A teď ještě s Alice musíme rozjet naši podnikatelskou činnost…

Můj drahý manžílek je sice bohatý, ale nechci být závislá jen na něm. Musím se postavit na vlastní nohy, a pak zjistím, proč mě opustil…

Autor: Iff (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalá manželka - 1. kapitola: