V minulém díle jsme nechali Summer a Embryho samotné na pláži. Co se stane v dnešním díle? Dočkáte se polibku, o který jste mě žádali? No, já vám nevím, jestli na ně budu tak hodná... Přeju hezké čtení a prosím o komentáře, vaše B.B.
07.01.2011 (20:15) • BumbleBee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1679×
„Podle mě je to všechno nějak divný… Ani Paul takovej nebýval. Byla s ním vždycky spousta srandy, i když je o něco starší, ale teď, když běhá za Samem jako štěně… A Jared? Takovej pohodovej kluk. Oba byli pro každou srandu. Teď se na ně podívám a vidím zamračené vážné tváře, které k nim vůbec nepatří… Zajímalo by mě, co se tady vlastně děje.“ Hlavu jsem si opírala o Embryho rameno a přemýšlela nad tím, co řekl.
„Sam takový taky nebýval… Pamatuješ? Když byl ještě s Leah. Ale potom se to všechno přetočilo… Vůbec tomu nerozumím,“ zamračila jsem se. U Clearwaterových jsem od malička byla často. Leah byla se Samem šťastná, pamatuju si to. Když ale Sam zmizel, zhroutil se jí svět a potom, když se vrátil, byl divný. Chudinka Leah… Takhle jí zlomit srdce…
„Summer?“ řekl po chvilce ticha. Jeho tón byl zvláštní, hlas se mu trošku třásl a slyšela jsem, jak několikrát na sucho polkl. Začal se podivně vrtět, jako by byl nervózní.
„No?“ Posadila jsem se rovně, abych na něj viděla.
„Jen mě tak napadlo…“
„Summer!“ zaslechla jsem volání. Otočila jsem se a viděla Quila, jak k nám sprintuje, div se mu nezamotaly nohy.
„Ahoj, Quile.“
„Ahoj,“ odpověděl mi. „Čau, Embry…,“ řekl udýchaně.
„Co tady děláš?“ zeptal se Embry trochu ostře.
„Hledal jsem tě a Jacob říkal, že vás tu viděl…“
„Hm…,“ zabručel odpověď a kousek se ode mě odsunul. Quil se rozpačitě pohupoval na patách a nejspíš přemýšlel, co provedl.
„No, už je pozdě… Měla bych asi jít.“ Vstala jsem a soukala se z rukávů Embryho bundy.
„Nech si ji… Zítra se pro ni stavím,“ usmál se. Trochu jsem se začervenala a nechala ruce vklouznout zpátky do těch dlouhých rukávů.
„Díky… Dobrou, kluci,“ zamávala jsem jim, pár kroků jsem udělala pozadu.
„Tak čau.“
„Dobrou noc…,“ řekl Embry tiše a Quil se na něj podíval s nechápavým výrazem. Teprve teď jsem se otočila a svižným krokem mířila domů.
„Sethe? Ahoj! Co tady děláš?“ divila jsem se, když jsem ráno vešla do třídy. Seth totiž chodil do vedlejší třídy.
„Většina spolužáků jela na lyžák, ale já tam nechtěl, tak mě poslali sem. Na dva týdny,“ dodal a usmál se.
„Fakt?! No to je bomba! Nechceš si přesednout?“ Ukázala jsem na volné místo ve své lavici. Další dva týdny jsme byli absolutně nerozluční – ale hlavně neskutečně neukáznění, jak řekla učitelka. Ale nerozsadila nás, měla mě ráda. To bych ale předbíhala… V ten den jsem byla nějak v kurzu – domů mě doprovázel Seth, samozřejmě Jacob a Embry. A všichni mluvili se mnou. Bylo to legrační. Jacob se se mnou baví čím dál víc – od té doby, kdy k nám přestala jezdit Bella. Ze Setha se asi stal můj nejlepší kamarád… A Embry? To už všichni víte, o tom mluvit nebudu…
„Proč ty jdeš vlastně s námi?“ otočil se Jacob na Embryho, který bydlel opačným směrem, než jsme šli.
„Summer má moji bundu,“ řekl a pak se rozesmál Jacobovu nechápavému výrazu.
„To jsou mi věci…“ zakroutil hlavou a nejspíš si snažil vybavit situaci, při které bych se mohla dostat k Embryho bundě. No jo, můj povedený bratříček umí být někdy roztomile natvrdlý.
„Hele, Embry…, co kdybychom dneska provětrali Rabbita?“ řekl Jake. Už jsme byli u domu, já se loučila se Sethem a Embry s Jacobem mířili ke garáži.
„Jasně! Proč ne?“ Protočila jsem oči, jak na mě rychle zapomněli…
„Přinesu ti tu bundu…,“ řekla jsem a zmizela jsem v domě.
Dva týdny se Sethem utekly jako voda… Začal prosinec, blížily se Vánoce.
„Co je s tebou?“
„Všichni už na mě kašlou…,“ vzdychla jsem. Seth mě doprovázel ze školy, i když už nebyl v mojí třídě.
„Já ne,“ zazubil se. „Nechceš zítra přijít? Leah s mámou budou péct cukroví.“
„Moc ráda!“
Seth i Leah byli dokonalou náplastí za všechny ostatní přátele a teď i za Jacoba. Z Belliny nepřítomnosti už se otrkal a zase tráví většinu času s klukama. U Clearwaterových bylo příjemně. Na pečení cukroví jsem vzala i tátu, aby nebyl doma sám, když se Jacob zase někde toulá.
Já, Leah a Sue jsme v kuchyni připravovaly těsta, Harry s tátou koukali na zápas a Seth pendloval mezi obývákem a kuchyní. Chvíli se díval na baseball a chvíli na nás.
„Na Vánoce přijede Rachel,“ prohodila jsem při vykrajování hvězdiček.
„To je fajn, Billy bude mít radost, že má aspoň jednu z nich u sebe. I když má tebe a Jacoba, stýská se mu…,“ řekla Sue.
„Já vím. Taky se na ni těším. Becky sice nemůže, ale slíbila, že zavolá.“ Rebecca to z Havaje neměla zrovna nejblíž…
„Už máš nakoupené dárky?“ ptala se Leah při zdobení perníčků.
„Tak brzo?“
„No jistě. Později se dárky těžko shání… Všechno je vykoupené, obchody přeplněné lidmi… Je nejvyšší čas,“ zasmála se.
„No, to asi jo…“
„Co takhle si příští víkend zajet do Seattlu na vánoční nákupy?“
„Jé! Můžu taky?!“ přiletěl Seth a udělal na sestru psí oči.
„Jestli riskneš celý den se dvěma ženskýma…“ pokrčila Leah rameny.
Nesměla jsem být sama. Kdykoliv jsem byla sama a neměla co na práci, myslela jsem na ty podivné věci, co se tady děly…
Seth nějak nastydl, takže jsem ze školy chodila jen s Jacobem. Nebyla to vůbec legrace… Pořád mě kouloval a házel do sněhu. Nemám ráda sníh…
„Tati?“
„Copak?“
„Můžu s Leah do Seattlu? Vánoční nákupy… Seth měl jet taky, ale chytl nějakou chřipku…“
„Jasně, užijte si to,“ usmál se.
„Díky, tati… Nepotřebuješ něco?“ Sepsali jsme seznam a pak jsem vyšla do toho nepěkně zasněženého kopce.
„Summer! Mělas zůstat doma, přijela bych pro tebe,“ zasmála se Leah.
„To je dobrý, už jsem si na ten kopec zvykla. Jak je Sethovi?“
„Chtěl, abych mu přivezla bublifuk a čokoládu, takže nevím… Buď je mu líp, nebo blouzní… Pojedem?“
****
Líbilo se pokračování? x)
****
*
Autor: BumbleBee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dobytí ráje - 5:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!