Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Do kelu! - 2. kapitola

12.09.2011 (18:15) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 1603×

O tři roky později:

„Ahoj… Víš, napadlo mě… No, jestli bychom si spolu… někdy třeba… nevyrazili?“ vykoktala za sebe Jill.

Na tuhle školu chodím jako kluk už asi tři roky, ale ony pořád a pořád za mnou dolézají. Ze začátku to bylo docela vtipné. Ale teď? Být kluk má i své zápory, ale jinak je jím být boží.

„Jill, promiň, ale radši ne,“ odpověděla jsem. Jill byla hodná holka, ale vážně nebyla můj typ. Proč? No… Za prvé, je to holka a za druhé, je to holka!

„Aha, promiň,“ odpověděla mi bolestně. Ne, ona pláče? To jsem nechtěla.

„Jill, já bych s tebou i šel, ale já už jsem… zadanej. Mám holku ve Phoenixu. Já ji mám fakt rád, promiň. Ale kdybychom se… rozešli… dám ti vědět, jo?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase. Doufala jsem, že to jako vysvětlení vezme. Samozřejmě jsem se nehodlala se svou fiktivní holkou rozejít. Ale nějakou šanci těm ostatním dát můžu, ne?

„Jo, jasně. Budu čekat, měj se,“ zašeptala a rychlou chůzí ode mě odkráčela.

Tak, to bychom měli.

Kvapně jsem zamkla své auto, jelikož už i tak jdu do hodiny pozdě, vzala si do ruky učebnice a odebrala se na hodinu fyziky.

***

„Hey, už jsi to slyšel? Dneska nastupují ti nový Cullenovi,“ pošeptal mi Chris do ucha.

„Cože?“ vyjekla jsem na něj asi dost hlasitě, jelikož učitelka zčervenala v obličeji jako rak.

„Týká se vaše debata fyziky? Máte nějaký dotaz ohledně dnešního učiva? Nechápete New-“ nestihla větu dokončit, protože jsem jí skočila do řeči.

„Paní profesorko. Moc se omlouvám, jen jsem si uvědomil, že pan Newton již zemřel a já jsem ho pokládal za velkého… člověka,“ plácal jsem páté přes deváté. Někteří spolužáci se zachechtali, jiní se na mě udiveně dívali. A některé holky po mně zasněně mrkaly.

„Paní profesorko, dneska vám to moc sluší,“ snažila jsem se to vyžehlit. Za tu dobu, co už chodím na tuto školu, jsem si všimla, že všechny holky reagují na mě, jako bych byla nějaká megastar.

Stačí proto složit kompliment a jsou moje. Dobře, bez mučení se přiznávám, využívám toho.

Učitelka se polichoceně usmála a dál se věnovala teorii relativity. Snažila jsem se její přednášku pochopit, ale nešlo to. Ačkoli používala i názorné ukázky. Například si vzala do každé ruky po jedné tužce a začala s nimi asi hrát závody. Vždycky vyhrála ta napravo od ní. Fyzika mi prostě nejde.

Konečně zazvonilo.

Posbírala jsem si své učebnice a než na mě stačil někdo promluvit, vyběhla jsem ze třídy.

Bylo strašně těžké se naučit mužskou chůzi, jejich běh, způsoby… všechno. Ze začátku jsem strašně všechno přeháněla, chodila jsem jako houpající se gorila, vypadala jsem fakt srandovně.

Pamatuji si ještě, jak jsem každý den po škole trénovala čurání. Dívala jsem se i na youtube jak se to dělá. Připadala jsem si doopravdy trapně. No… nicméně už to umím. Do své opravdové podoby se skoro už vůbec neměním. Už ani nevím, jestli jsem blondýnka nebo zrzka…

Najednou jsem na svém těle pocítila něco ledově studeného, do hlavy mě uhodil snad nějaký kámen. Rukou jsem se automaticky chytla za poraněné místo.

„Promiň, nechtěl jsem,“ zazpíval sametový hlas. Narovnala jsem kvapně hlavu, zlekla jsem se. S vystrašeným pohledem jsem se podívala do očí boha.

Nikdy jsem si nemyslela, že by mě nějaký kluk dokázal okouzlit. Až do dnešního dne. Jeho lehárně rozcuchané vlasy, přesto vypadajíc dokonale, rámovaly ty nejúžasnější rysy obličeje. Dokonale rovný nos, na jehož konci spočívaly ty magické oči. Rozžhavené zlato s náznakem černého uhlí. Nikdy jsem takové oči neviděla.

Byl bílý jako smetana, přesto vypadal dokonale. Byl stejně vysoký jako já, tedy, když jsem Austinem. Myslím, že kdybych byla Bellou, viděla bych maximálně ze zdola jeho bradu.

„O-omlouvám se,“ odkašlala jsem si.

No tak, Bello, vzmuž se.

„Jsem Edward Cullen… Ty jsi…?“ oslovil mě. Do uší mi zase došla ta symfonie.

Najednou mě v rozkroku něco zašimralo, překvapeně jsem pohledem střelila k mým nohám. Něco se mi začalo vzdouvat. Bože, on se staví.

„Já už musím jít, promiň, měj se, čau.“ Ani jsem nepřemýšlela o tom, co vypouštím z úst. A kvapným krokem jsem odešla pryč.

Poslední, co jsem slyšela z Edwardových úst, bylo jediné slovo…

„Gay!“

***

Cože, gay? Já mu dám gaye! Nadávala jsem Edwardovi celé dopoledne v hlavě. Nesmím to takhle nechat. Nesmím dovolit, aby si o mně ten nejúžasnější kluk pod sluncem myslel něco takového. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Nikdy jsem nebyla z nějakého kluka tolik vzrušená, že se mi až postavil.

Bože.

Věděla jsem, že bych to měla nechat být, ale prostě jsem nemohla dopustit, aby si o mně myslel, že jsem na kluky. Sakra, jak stupidně to zní. Já jsem na kluky, ale v žádném případě nejsem gay.

V téhle podobě si musí každý myslet, že jsem na holky. Jak mu to ale jen dokázat?

Celou hodinu zeměpisu jsem sledovala zem, když jsem ale pohledem uhnula trošku výš, spatřila jsem Maryny nohy v kratičké minisukni.

Pohledem jsem skenovala každý záhyb jejího těla a uvažovala, jaké jsem měla nohy já, když jsem byla ještě za holku… Byla jsem opálená? Byla jsem hubená?

Najednou mi na stole přistál lísteček.

Pokud máš zájem vidět z mé kůže i něco jiného než jen nohy, stav se po škole u mě. Mary...

Nechápavě jsem koukala na ten lísteček. Pohledem jsem střelila po Mary, která si, když zaregistrovala můj pohled, smyslně olízla rty a pravou ruku si pomalu přejížděla po rozkroku.

Rychle jsem se odvrátila. Vzadu jsem uslyšela nějaké posměšné uchechnutí. Otočila jsem se tím směrem.

Edward Cullen se na mě skepticky díval a nechápavě kroutil hlavou.

Přímo živě jsem viděla, co se mu asi teď musí honit hlavou.

Máš to u něj marný, holka! Ten kluk je gay!

Ne, takhle to nesmím nechat být. Když se učitel nedíval, luskla jsem prsty na kluka, který seděl vedle Mary. Kevin se na mě vystrašeně otočil. Gestem jsem mu naznačila, že se vyměníme. Ač určitě nerad, tak souhlasil.

„Máš to u něj marné, holka! Ten kluk ja gay!"

„Co tu děláš?“ zašeptala mým směrem Mary.

„Coby, lásko?“ zašeptala jsem nazpátek. Tohle bude pěkně hnusný. Jednou mě totiž Dean přinutil dívat se na porno. Prý že to dělají všichni kluci. Byla to ta nejhnusnější hodinka v celé mé existenci, ale teď se mi to hodilo. Věděla jsem přesně co dělat. Učitel se zase otočil zády k nám a něco sepisoval na tabuli.

Rukou jsem objala Mary a přitáhla si ji kousek blíž k tělu. Jelikož mám trochu vyvinutější smysly, uslyšela jsem, jak se jí zrychlilo srdce. Rty jsem jemně prošla kolem jejího krku, přes ďolíčky na tváři až k ušnímu lalůčku.

Jemně jsem si ho vzala mezi zuby a jazykem začala kolem uvězněné kůže kroužit. Druhou rukou jsem jí jemně prošla po nohách, až jsem se dorazila na její stehno. Asi nechtěla být pozadu, jelikož mu rukou sahal po poklopci. Tak na tohle nemám.

„Teď ne, počkej na odpoledne,“ pošeptala jsem jí. Samozřejmě jsem neměla v plánu se u ní zastavovat. Musím, ještě vymyslet nějakou výmluvu.

Naposledy jsem se na ni usmála a jako frajerka jsem odešla přesně ve chvíli, kdy začalo zvonit. Skvěle načasované!

Budu nesmírně ráda za každý komentář! Slibuji, že když zde bude alespoň 20 komentářu, přidám další kapitolu do konce tohoto týdne!

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Do kelu! - 2. kapitola: