Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 6.

13.11.2009 (17:45) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1841×

Kapitola 6.

Od té do by co jsme v Kanadě uběhlo už několik měsíců a už zbýval poslední do konce semestru. S Edwardem jsme byli pořád jenom kámoši i když si občas Jimmy neodpustil poznámku že vypadáme jako manželé po dvaceti letech. Taky jsme už hodně postoupili v přípravě na ten náš projekt který máme odevzdávat už příští týden. Poslední úpravy a poslední čerpání informací nám dává docela zabrat a tak se s Edwardem scházíme jakoukoliv volnou chvilku. A když už tak přemýšlím o Edwardovi zdá se mi takový divný nejen že ho nikdy nevidím jíst ale i se v mojí přítomnosti chová tak nějak moc opatrně. A tak mě už asi tisíckrát napadlo mu udělat rozbor DNA ale vždycky jsem to zavrhla s tím že je to bez jeho souhlasu nemorální a navíc by se to mohlo brát jako trestný čin. A teď nad tím přemýšlím znova. Zase se mi zdál divný a hlavně jeho oči. Ráno jsem ho viděla s uhelně černýma očima a odpoledne na přednášce je měl znovu magicky zlaté a to nemluvím o tom jak se vyhýbá slunečným dnům. Sice tu za tu dobu byly asi jenom čtyři ale ani při jednom jsem ho neviděla venku.

„Ahoj Bello mam na tebe prosbu nešlo by to ze zítřka přehodit na dnešek odpoledne? Něco mi do toho vlezlo“ přisedl si ke mně při mém obědě Edward

„Ne nevadilo tak přijď kolem čtvrtý to už bych měla mít po všech přednáškách“ potvrdila jsem mu.

„A co jak to de učíš se všechno na zkoušky?“ ptal se mě Edward aby konverzace nestála

„No jak se to vezme teď se spíš učím na genetiku kterou máme teď. A co ty taky doháníš učivo co zatím neumíš?“ zeptala jsem se ho zase pro změnu já.

„Já ani ne se učím průběžně. Tak co jdeme na genetiku?“ pobídl mě a já se tedy zvedla z lavičky a šla s ním na genetiku. Já fakt nevím proč ale měla jsem pocit že mu můžu říct všechno i když by se to Jimmovi moc nelíbilo. Doufám že dneska zase nezabrousí na téma rodina. Už mě totiž nebaví mu dávat odpověď typu to je dlouhá historka kterou nemá cenu vyprávět. Došli jsme na genetiku poprvé společně. Samozřejmě se to neobešlo bez poznámek typu že to trvalo než jsme dali dohromady a tak. Já se jen smála jak dokážou být hloupý a dál jsem to ignorovala. Edward se tvářil tak že by jim utrhl hlavy a ještě něco. Sedli jsme si do křesílek a mohli jsme začít. Na hodině nám náš profesor zase připomínal že by jsme mu to příští týden měli odevzdat. Po hodině jsem zase pokračovala na další. Pořád jsem se rozhodovala jestli bych měla Edwardovi udělat rozbor DNA nebo ne.  Nebyla jsem rozhodnutá a tak jsem nad tím přestala přemýšlet. Věnovala jsem se zase mojí oblíbené chemii. Odpoledne jsem už měla přichystané všechny věci aby jsme s Edwardem mohli dokončit naše dílo. Přesně ve čtyři už klepal na dveře od mého pokoje.

„Ahoj“ otevřela jsem mu dveře a znova si sedla na postel kde jsem měla i náš projekt.

„Tak co už máš rozmyslelo co tam ještě dát?“ zeptal se mě a přisednul si ke mně na postel.

„Ne ještě jsem nad ničím nepřemýšlela“ řekla jsem mu.

„No a co kdyby jsme sem dali tohle a pak tuto přemístili sem“ navrhoval ale mě se to ani za mák nelíbilo.

„Ne tohle bych jsem nedávala. Tady je to lepší“ ukazovala jsem mu zase můj návrh.

„Proč ty musíš být pořád v opozici?“ nechápal mě. No já si holt chci prosadit svou.

„Co já vím když se mi to nelíbí tak to nebudu podporovat“ vysvětlovala jsem mu.

„a co kdyby se mi nelíbilo to tvoje“

„Tak by jsme se museli domluvit na nějakém kompromisu jako na začátku“ říkala jsem mu.

„No tak hold přejdeme ke kompromisu“ něco si zapsal do notesu a koukal na projekt. Já jsem jen nad tím kroutila hlavou a začala přemýšlet jak by jsme to měli udělat aby to vyhovovalo oběma.

„A co kdyby jsme tohle dali jsem a tu vystouplou molekulu nechali jakoby padat z papíru ven.“navrhoval ale já jsem nevěděla.

„no když já nevím“ přiznala jsem se a koukala do jeho očí kde už se zobrazovala beznaděj jestli tohle vůbec doděláme.

„víš ty vůbec něco?“ ptal se mě beznadějně. Věděla jsem odpověď ale jinou než si asi představoval. Pořád jsem mu koukala do jeho karamelových očí a vzpomínala kdy jsem tohle naposledy zažila. Nic mě nenapadalo. Jen jsem cítila jak mě rozum opouští a nechává moje tělo bez rozkazů. Seděla jsem vedle něho a pozorovala ho jak sedí opřený o rám mé postele. Byla jsem u něj celkem blízko a i přes to jsem pozorovala jen tu jednu část těla která mě teď tak uchvátila. Sledovala jsem jeho oči a vůbec si neuvědomovala to že se k němu přibližuji. Vlastně jsem si to uvědomila až ve chvíli když jsem měla svoje rty na jeho. Zaryla jsem mu ruce do vlasů a pomalu se dodávala polibkům které mi on oplácel. Naše rty hrály zajímavou hru a já jsem chtěla postoupit na další level a použít tak i jazyk. Když už jsem získávala nadvládu nad polibky stalo se něco nečekaného. Edward stál najednou v nejvzdálenějším koutu pokoje a já rozdýchávala ten polibek.

„Bello nemůžu promiň“ vypadal tak hrozně zničeně a já jsem zatím nevěděla co dělám.

„Proč?“ byla moje jediná reakce

„Nemůžu ti to říct, promiň“ řekl a v tu chvíli jsem ho slyšela scházet schody dolů o patro níž.

Seděla jsem na posteli a přemýšlela co to mělo znamenat. Schovala jsem projekt pod postel a pomalu rozdejchávala to co se teď stalo. Nechtěla jsem myslet a tak jsem se zaměstnávala něčím jiným. Vyšůrovala jsem celou ložnici i kuchyňku pak koupelnu a tak dále dokuď se mi to nezdálo všechno perfektně čistý. Když jsem odložila všechny čistící prostředky zase se mi na mysl dostala otázka proč se tak Edward zachoval. Nepřišlo mi možné že by mě Edward odmítal dyť polibky oplácel. Nebo že by už měl někoho jiného? Ne to není možné. Dyť pořád studuje nebo je se mnou a pracujeme na projektu a ani není na různých akcích jak říkal Jimmy. Nechtělo se mi dál uvažovat nad tím proč dokud nebudu znát to co mi nechtěl říct. Tímto jsem se rozhodla mu udělat rozbor DNA. Ale jak to udělám.  Sebrala jsem svoji MP3 a šla si zaběhat do blízkého parku. Bylo už asi osm večer a to tam už skoro nikdo nebude. Běžela jsem celou cestu do parku a pak i v parku. Tím jak se mi do mozku dostávala čerstvě okysličená krev tím se mi i lépe přemýšlelo. Než jsem doběhla zpátky na koleje už jsem měla vymyšlený plán jak to udělat aniž by se někdo o něčem dozvěděl. Na koleje jsem dorazila asi tak v devět a šla spát. Já fakt nejsem na dlouhý ponocování.

Ráno jsem měla docela blbou náladu z toho co jsem chtěla udělat ale věděla jsem že to jinak nepůjde. Vypadalo to že Edward se vyhýbal mě a já se zase vyhýbala jemu. Sice jsem s ním musela vytrpět jednu společnou hodinu ale tu jsem stejně proseděla natočená k němu zády. Prostě jsem dělala že neexistuje. Bylo mi to chvíli i líto ale byla to část mého plánu. Rozhodla jsem se takhle vydržet do konce týdne a to byl už jen dnešek a čtvrtek a pátek. Dalo se to vydržet docela v pohodě protože jsem se s ním ve čtvrtek a v pátek neviděla. V sobotu jsem měla zase něco naplánovaného s Alicí. Dohodly jsme se zase na nákupech. Nějak mě ty nákupy chytly když jsem měla s kým chodit. Zase jsme prolezli celou sobotu v nákupních střediscích a kupovaly oblečení a botky. I když jsem se snažila Alici odporovat že si ty věci zaplatím sama nedala se a celou novou letní výbavu mi zaplatila. Sama si také koupila hodně věcí a ještě něco každému z rodiny. Konečně jsem taky měla čas vyzkoušet naše auto s Jimmym jelikož s ním furt Jimmy někam jezdil. Naštěstí se mi to všechno do Audi  TT vešlo. Odvezla jsem Alici na letiště do Halifaxu a sama odjela na koleje. Ale před tím než jsem dojela na koleje zatočila jsem na to místo které mi Edward ukazoval. Tentokrát bylo snad ještě romantičtější než v únoru. Protože byl květen tak tu všechno kvetlo a zelenalo se svěží zelenou. Sundala jsem si mikinu a posadila se těsně k srázu dolů do moře. Poslouchala jsem šumění moře jak si vlnky jen tak hrají. Seděla jsem tam a koukala na obzor a přemýšlela proč se Edward chová tak divně. Nic jsem nevymyslela a jen tak dál koukala do prázdna. Koukala jsem na mraky které nepropustí slunce aby se na nás podívalo. Když už se začínalo stmívat zvedla jsem že už pojedu na koleje. Když jsem si stoupala na nohy uslyšela jsem křupnutí větve tam někde v lese. Nikoho jsem ale neviděla a tak jsem sešla dolů a nasedla do auta a odjela na koleje. Rozhodnutá si to s Edwardem vyříkat což byla další část mého plánu. Když jsem dorazila hodila jsem všechno oblečení ještě v taškách na postel a seběhla schody dolů za Edwardem. Zaklepala jsem a ve dveřích Jimmy.

„Ahoj Bello potřebuješ něco?“ optal se hned Jimmy.

„Jo, není tu Edward? Pořebuju s ním mluvit“ řekla jsem mu a vcházela dál.

„Ne někam šel ale měl by se každou chvíli vrátit“ sdělil mi informaci Jimmy

„Tak já tu na něj počkám“ posadila jsem se na Edwardovu postel a zjistila že není vůbec proležená ani trošku a to by za ten rok používání měla být nebo ne? Teda pokud nekupuje každý den novou matraci. Čekala jsem asi tak pět minut a Edward přišel. Ještě než vstoupil do svého pokoje slyšela jsem Jimmiho jak mu říká že tu na něj čekám a že se radši někam uklidí.

„Ahoj Bello co ty tu“ zeptal se mě Edward bez emocí

„Potřebuju s tebou mluvit“ odpověděla jsem mu. Sedl si na židli a čekal asi na to až já začnu.

„Dobře, Edwarde přišla jsem za tebou s omluvou za to co jsem v úterý provedla. Neměla jsem tě políbit takhle bez rozmyslu ale já jsem si v tu chvíli prostě nedokázala pomoct…“

„Zadrž Bello to já bych se měl omlouvat já jsem ten špatný utekl jsem bez vysvětlení“ skočil mi do řeči

„a řekneš mi konečně proč si takhle utekl?“ ptala jsem se

„Ne nejspíš ne je mi to líto ale mohlo by tě to ohrozit“ ne už zase začíná s tím že to nemůže říct

„Co bys řekl tomu že já mám taky nějaké tajemství které ti nemůžu říct protože kdyby si ho věděl mohl bys přijít o život, hm?“  vybalila jsem na něj a hned si zakryla pusu to jsem neměla říkat

„Cože?“ nechápal

„Ale nic to byl jen příklad“ zachraňovala jsem to rychle

„Bello mě můžeš říct všechno“ nedal se

„vážně to byl jen příklad“ přesvědčovala jsem ho

„Dobře budu ti věřit“ zakončil to

„Tak co myslíš že my dva by jsme spolu mohli chodit?“ zeptala jsem se přímo protože bych asi praskla kdybych nevěděla na čem jsem

„Bello k tobě cítím to co k nikomu jinému“ řekl a usmál se na mě a já viděla v jeho očích jiskřičky štěstí.

„To je dobře protože já to mám taky tak“ oplatila jsem mu úsměv a stoupla si že už pudu k sobě na pokoj. Došla jsem ke dveřím a odešla bych jenže by mě Edward nesměl políbit. Tentokrát jsem cítila touhu a ta touha byla vzájemná. Nemohla jsem si přát lepší první polibek. Odpoutal se ode mě a ještě se na mě usmál. Odešla jsem nahoru do svého pokoje a byla spokojená jako želva. Šla jsem do koupelny a pak spát. V neděli jsme s Edwardem zase poračovali na tom projektu protože ho máme ve středu odevzdat. Dělali jsme na něm skoro celou neděli. Zase jsme se domluvili že budeme u mě a tak přišel v jednu odpoledne.

„Ahoj Edwarde“ pozdravila jsem ho ještě mezi dveřmi.

„Ahoj“ sednul si ke mně na postel a když jsem k němu přišla i s uvařeným čajem dal mi pusu na čelo.

„Dáš si čaj?“ zeptala jsem se ho a už mu ho stejně nalejvala.

„Jo díky je dobrej“ řekl mi když se trochu napil.

Pak jsme zase pokračovali v našem projektu. Tentokrát jsme se docela shodli na tom co kam dát. Pořád jsem po očku sledovala ten hrnek s čajem co jsem Edwardovi dala. Párkrát si z něho ještě upil a to bylo všechno. Když asi tak v šest odcházel měli už jsme projekt na sto dvacet procent hotový. Políbil mě a odešel do svého pokoje. Já jsem se vrhla rovnou na hrnek ze kterého pil a připravila si pár vatových tyčinek. Jo další část mého plánu. Sice to vypadá jako bych jenom před Edwardem předstírala že ho miluju ale já ho miluju doopravdy jen bych o něm ráda věděla pravdu. Setřela asi na třikrát kapky jeho slin a uchovala to v ledničce. V ledničce to přežije noc a pak to vezmu během hodiny analýzy do laborky a zkusím tam s tím něco udělat. V pondělí jsem byla jako na jehlách snažila jsem se chovat normálně ale asi mi to nešlo protože se mi Edward ptal jestli jsem v pohodě. Na analýzu jsem se nemohla dočkat. Když jsme měli přestávku a učitel odešel a většina lidí taky tak jsem si rychle namíchala roztok ale najednou jsem si všimla že se ty vatičky nějak blyští jakoby stříbro. No pro jistotu jsem udělala další dva silnější roztoky a do každého jinak silného roztoku vhodila po jednom vzorku. Dala jsem si uzavřené zkumavky rychle do kapsy a dál jsem dávala pozor tomu co učitel říká. Naštěstí si mě nikdo nevšiml. Doběhla jsem na pokoj a dala vzorky do lednice aby mohly v klidu reagovat. Počkáme do středy a uvidíme co z toho vyleze. V úterý jsem byla nějak moc v pohodě a ve středu jsem se zase nemohla dočkat analýzy. Když začala opadla ze mě napnutá nálada a já se v klidu mohla věnovat učivu. Učitel nám říkal co po nás bude chtít u zkoušky aby jsme prošly do dalšího ročníku. O přestávce jako minule jsem nepracovala a kecala s jednou holkou. Počkala jsem si až přednášky skončí. A zeptala se učitele jestli bych si něco nemohla vyzkoušet práci s elektronovým mikroskopem. Vyhověl mi a ještě mi dal přednášku kterou ale vůbec nepotřebuju. Pak mě nechal být samotnou. Ještě jsem si měla vzít výstřih. Vzala jsem kapátko a tři sklíčka dala po jednom vzorku ze tří vzorků. Každý jsem zkoumala zvlášť. První s normálním roztokem jsem dala do mikroskopu a sledovala obraz na monitoru PC. Jo máme to všechno propojený na PC. Na prvním vzorku nebylo nic. Dala jsem tam další ten s tím nejsilnějším roztokem a tam taky nic. Byla jsem docela zklamaná. Že se nic nezobrazuje. U toho silnýho roztoku bych to chápala tam se DNA zničí ale u toho normálního je to divný každá lidská DNA se tam dala nádherně vidět a teď nic. No nic dala jsem tam třetí vzorek. A čekala až se načte obraz. Když se tak stalo nevěřila jsem vlastním očím. To přece není možné. Na monitoru se zobrazovaly jakoby dvě DNA jedna vypadala normálně a druhá byla jakoby její stín ale měla úplně jiné alely než ta první.

Vytiskla jsem si ten obrázek a spěchala na kolej do svého pokoje kde je ještě ten projekt se skoro všemi lidskými základními genetickými mapami. Vyndala jsem z pod postele projekt a sledovala různé genetické vlastnosti a porovnávala je s obrázkem z mikroskopu. Pozorovala jsem genetické mapy s hlavní DNA na obrázku. Skoro nic neodpovídalo až na pár malých alel které označovaly nějaké vzhledové rysy. Ale to co jsem zjistila dál mě docela začalo zajímat. Druhá DNA která jakoby dělala stín té první byla stoprocentně lidská. Porovnávala jsem různé alely s genetickými mapami a dozvěděla jsem se hodně věcí. Například to že podle DNA by měl mít Edward zelené oči, měl by být o trošku větší než je a neměl by mít tolik ostře řezané rysy. Nevěděla jsem co to všechno mělo znamenat ale věděla jsem že se musím zeptat. Po tomto rozuzlení jsem si myslela že se mi tohle všechno snad zdá ale z omylu mě vyvedl zase pohled na ten obrázek. Od jak živa jsem věřila tomu že existují nadpřirozené bytosti ale že bych se s někým takovým setkala mě trochu děsilo. Uklidila jsem projekt zase pod postel a chystala se na kutě. Měla jsem nad čím přemýšlet.

Se svým odhalením Edwarda jsem počkala až do soboty. Ale jinak jsem se chovala normálně. Pořád jsem bloumala nad tím že to snad nemohla být Edwardova DNA. Edward si všiml že se chovám trošku divně a tak jsem mu řekla že mu to v sobotu vysvětlím. Jo právě nadešla ta správná chvíle a já jsem seděla u sebe v pokoji a čekala než přijde. Pořád jsem před sebou měla ten obrázek a připravovala se na nejhorší. Když zaklepal schovala jsem obrázek pod polštář a běžela otevřít. Místo pozdravu mě políbil a já jsem ho pomalu zkoušela chápat jako poslední. Když jsme skončili odvedla jsem ho ruku v ruce ke mně na postel. Posadil se a já udělala to samé. Pořád se na mě umíval a já na něho ale jen do doby než jsem promluvila.

„Takže já začnu. Jak sis všiml chovala jsem se tento týden opravdu divně a to mělo jen jediný důvod. Od té doby co si mi řekl že mě nemůžeš líbat protože mi nechceš ublížit jsem začala pátrat po důvodu a udělala jsem opravdu hodně nemorální a hnusnou věc. Vzala jsem totiž moje bádání pěkně od základů.“ Potřebovala jsem se nadechnout. Vzala jsem si k ruce obrázek s jeho DNA a pokračovala.

„Jak jsem řekla vzala jsem to od základu. A to znamená že jsem ti vzala vzorek DNA“ sklopila jsem pohled do rukou kde jsem měla obrázek abych se na něj nemusela dívat.

„Cože si udělala? Jak si sebrala mojí DNA“ nechápal Edward

„Když jsem ti dávala ten čaj tak ti tam zůstalo trochu slin ale to teď není důležitý. Důležitý je to co jsem zjistila. A to je tohle“ podala jsem mu obrázek s jeho DNA a na kterém jsou i moje poznámky. Vzal si ode mě obrázek a koukal na něj snad pět minut beze slov. Až jsem o něj měla strach jestli se mu něco nestalo.

„Edwarde, žiješ?“ zamávala jsem mu rukou před obličejem. Vypadalo to že obživl.

„Bello tohle je opravdu moje DNA?“ ptal se a v jeho hlase nebyla slyšet žádná nenávist ani zloba že jsem to udělala ale jakoby ho to hodně zajímalo.

„Ano a čí asi moje? Jen by mě zajímalo jak tohle vysvětlíš“ ptala jsem se po vysvětlení.

„vysvětlení ti dám ale nevím jestli tomu budeš věřit. Jedno ti ale řeknu to co budu povídat je pravda“ koukal mi přímo do o očí. Já jsem mu jen naznačila že může pokračovat.

„Dobře. Takže já a moje rodina jsme upíři. Já Esme Rose a Emmett jsme byli stvořeni Carlislem. Alice s Jasperem se k nám potom přidali…“ rozpovídal se o svojí rodině a o tom jak se z nich všech stali upíři. Poslouchala jsem ho napnutá jak kšandy. A všechno co řekl jsem si představovala takže jsem z toho měla dokonalý film. Pořád mi ale v hlavě nedocházelo to jako že se na mě nerozčiloval že jsem tohle všechno udělala. Poslouchala jsem jeho neuvěřitelně dlouhý příběh a když asi pomalu končil doufala jsem že se nezeptá na ten můj. Protože kdybych mu řekla celou pravdu dostala bych do nebezpečí i jeho i když pro něj by to možná byla zábava.

„A co ty když jsem se tě vždycky zeptal na tvůj příběh odvedla si řeč někam pryč tak řekneš mi co se stalo?“ kurňa jak já se nechtěla dostat k téhle otázce ale když už mi on řekl pravdu proč bych mu jí nemohla říct já? Ať si Jimmy vyvádí jak se mu zlíbí. Rozhodla jsem se.

„No začalo to když mi bylo čtrnáct…“ vyrušil mě z mého vyprávění můj telefon.

„Na Bello je to ale nějaký skrytý číslo“ Co? Skrytý číslo. Věděla jsem co tohle znamená sbalit kufry a zmizet. Zvedla jsem telefon.

„Bello okamžitě naklusej do kavárny ve středu města s Jimmym!“ zněl rozkaz od Mouliena.

„Dobře budu tam tak do deseti minut“ řekla jsem mu.

„Edwarde promiň že ti to nemůžu říct ale stalo se něco naléhavého a já musím s Jimmym něco obstarat“ řekla jsem mu a už prchala ze dveří.

„Bello co se stalo?“ nechápal to. Ani jsem se mu nedivila taky bych to nechápala.

„To ti nemůžu říct“ řekla jsem mu a vrazila do dveří jeho pokoje.

„Jimme, Moulien!“ křikla jsem do prostoru pokoje. Sto procentně ví o co se jedná.

„Překvapení!“ slyšela jsem Alici z Edwardova pokoje. Na tu jsem úplně zapomněla. Ale Jimmy se neozýval.

„Alice nevíš kde je Jimmy?“ střelila jsem po ní otázku.

„V knihovně proč“

„To ti nemůžu říct, promiň Alice“ už jsem běžela do knihovny. Naštěstí jsem viděla Jimma jak už jde na kolej. Doběhla jsem k němu.

„Jimme volal Moulien“ věděl co mu tím chci říct a už jsme pomalu nasedaly do naší Audi ale to by Edward nesměl furt chodit se mnou.

„Bello já to nechápu“ díval se na mě nechápavýma očima Edward

„Slibuju ti že až zjistím co mi kdo chce vysvětlím ti to“ řekla jsem mu přes otevřené okýnko.

„Budu na tebe čekat“ slyšela jsem ještě před tím něž jsme s Jimmym vražednou rychlostí opustily kampus.

Na náměstí jsme přijeli asi tak za pět minut. U kavárny na nás čekal Moulien. Pozdravili jsme ho a napjatě očekávaly co z něho vyleze. Vysvětloval nám situaci ale já jsem s ní ani za mák nesouhlasila.

„Ne do toho já nejdu přece teď neopustím lásku svýho života“ protestovala jsem proti tomu ale marně už bylo rozhodnuto.

„Bello musíš je to důležitý jinak toho co to udělal nedostaneme“ naléhal na mě Jimmy

„vždyť já vím ale nechce se mi“ řekla jsem mu a objala ho. Moulien nám řekl na co to máme navléct a jeli jsme domů.

„Jimmy a až přijdeme hlavně na to nemysli třeba si zpívej nějakou smutnou písničku hlavně nemysli na to co musíme udělat“ naléhala jsem na něj v autě protože jsem věděla že by ho Edward slyšel se svojí schopností.

„Proč?“ nechápal

„Neptej se proč a prostě to udělej“ rozkázala jsem mu a vtrhla do pokoje kde seděl Edward a čekal na mě.

„Tak co všechno dobrý?“ ptal se mě

„Ne vůbec. Víš ten kdo volal byl od policie. Moje mamka měla autonehodu a je v nemocnici a právě za ní s Jimmem jedeme“ řekla jsem mu

„Dobře a nechceš tam odvézt?“ nabízel se

„Ne jsem si jistá že to s Jimmem zvládneme“ ujistila jsem ho a naházela do příručního zavazadla trochu oblečení a hygienu.

„Tak jo hlavně se mi vrať v pořádku a nezapomeň. Miluju tě“ říkal mi a políbil mě. Já už jsem měla v očích slzy od toho co právě dělám.

„Já tě taky miluju a věř tomu nebo ne i když se mi stane cokoliv já budu v pořádku“ řekla jsem mu a odcházeli jsme pokoje který jsem ještě zamlka a došla pro Jimmyho.

Nasedly jsme s Jimmem do našeho auta a rozjeli se pryč od mé lásky…

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 6.: