Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 22.

21.10.2010 (20:15) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 852×

Kapitola 22.

Kdybych mohla spát, už bych spala a můj mozek by mi naservíroval, jak by asi vypadali Edwardovy rodiče, jenže já nespala a představovala si to i tak. Dalo by se říct, že jsem i nervózní z našeho setkání. V hlavě mi kolovaly myšlenky typu, jak mě přijmou, co na mě budou říkat a co si o mně pomyslí, když jsem jednu chvíli dělala mrtvou, a tak. V tuhle chvíli jsem děkovala tomu, že mi Edward do hlavy nevidí. V křesle jsem se trochu narovnala a v tu chvíli na mě Jasper významně pohlédl. Stoprocentně ode mě cítil tolik různých emocí, až z toho nemá klid on sám. Začala jsem tedy myslet na něco jiného, abych nebyla nervózní z nadcházejícího setkání. Probírala jsem to, jak dlouho jsem vlastně pryč z koleje a jak dlouho už sem neviděla Tima a Lusy. Po několika hodinách letu z Evropy do Států jsme přistáli v Seattlu a odtud jsme to vzali autem do Forks. Asi po tříhodinové cestě jsme dorazili na místo. Já jsem konečně uviděla jejich velký dům, který stál na okraji města skoro uprostřed lesů. Jakmile jsme vystoupili z auta, na verandě před domem stála mladá žena s kaštanovými vlasy a po boku měla celkem vysokého blonďáka. Edward mě vzal za ruku a šli jsme přímo k nim.

„Bello, tohle jsou moji rodiče Esme a Carlisle,“ představil mě svým rodičům.

„Jsem ráda, že tě poznávám, i když už mám pocit, že tě znám, alespoň z toho, co Edward vyprávěl,“ řekla mi Esme a my postupně všichni zašli do jejich domu. Mezi všemi vládla velmi uvolněná nálada, a tak jsem se i já cítila dobře. Moje nervozita opadla hned na začátku a já si s ostatními povídala jako nic.

„Podle fotky jsem si ale myslela, že máš být brunetka,“ řekla mi Esme a já se podívala na Edwarda, aby mi to nějak vysvětlil.

„Víš, když jsi jako umřela, Alice mě přemluvila, abych jel sem, abych přišel na jiné myšlenky, i když jsem měl stále před očima měl tvoji tvář, vzal jsem si tvoji fotku, na které jsi se mnou,“ vysvětlil mi Edward.

„No, to je pravda, já jsem od přírody brunetka, ale od doby, co jsem oficiálně Kate Dawsnová, jsem se nechala kvůli maskování odbarvit na blondýnku,“ vysvětlila jsem Esme a mně vlastně došlo, že teď budu navždy blondýna. Přemýšlela jsem, jestli by se s tím nedalo něco dělat, třeba přebarvit zase na původní barvu.

„Můžeme to zkusit,“ řekla mi Alice, která viděla, jak se rozhoduji se nechat přebarvit na původní barvu. Pak se nás zeptal Carlisle na to, co se vlastně dělo, a tak různě. Edward chtěl začít úplně od začátku, když už tu sedíme všichni. Takže jsem začala já s tím, jak jsem se dostala do ochrany svědků. Pak jsme pokračovali s Edwardem dohromady tím, co se stalo na Dartmouthu. Občas se přidala i Alice, ale část s tím, jak jsem ze sebe musela udělat mrtvou, jsem vyprávěla zase jen já. Edward mi zase vyprávěl, jak se cítil on, a jak to prožíval. Když jsem to slyšela, zase jsem si dávala za vinu, že jsem mu to neřekla dřív. Pak jsme už skoro všichni pokračovali na to, co se dělo na Aljašce a tím, co se stalo v Itálii a následně pak i ve Francii. Edward se v podstatě dozvěděl poprvé pravý důvod toho, proč jsem byla proměněná. Edward také ještě Carlisleovi řekl, co mám za schopnost. Chvíli jsme si jen tak povídali a nakonec se rozhodlo, že všichni jako jedna velká rodina půjdeme na lov.

Nakonec jsme ve Forks zůstali týden, než jsem začala s tím, že nás univerzita vykopne za to, že nechodíme do školy. Edward věděl, že mám pravdu, a tak jsme po týdnu vyrazili znovu na Aljašku. Tentokrát s námi Alice s Jasperem nejeli, že zůstanou tady, a když budeme chtít, tak za námi budou jezdit. Na letišti jsme se rozloučili a já cestou na Aljašku vymýšlela, proč jsem skoro dva měsíce nebyla nikde k sehnání. Můj mozek šrotoval o sto šest, ale nic moc jsem nevymyslela. Tak jsem se zeptala i ostatních, co by bylo nejlepší, a společně jsme přemýšleli.

„Tak to vezmi takhle, Tim pořád věří tomu, že vraha tvých rodičů nenašli,“ řekl mi Edward a mě napadlo, jak to navléct.

„No a co to udělat jako, že jsem byla pod ochranou policie, jelikož toho vraha chytli, a já jim měla svědčit, ale pořád ten soud ne a ne ukončit až teď,“ navrhla jsem nahlas a ostatní přikyvovali.

„Ale vezmi si, že Tim byl hlavní svědek, a jak bys vraha chtěla usvědčit, když nemáš u soudu hlavního svědka,“ namítla Rose a měla ve skutečnosti pravdu.

„To jo, ale na policii je jeho výpověď a pro jeho bezpečnost ho k soudu nechtěli tahat,“ zkusil to nějak Emmett.

„Takhle by to šlo,“ zkonstatoval to Edward a já jen přikývla. Protože jsme zatím nic lepšího nevymysleli. Po pár hodinách letu jsme přistáli v hlavním městě a tam odtud jsme dojeli k univerzitě. Já a Rose jsme se vydaly k našemu pokoji.

„Bože, co je tohle za vůni,“ řekla jsem, když jsem vstoupila do našeho pokoje.

„Tvoje,“ smála se Rose.

„Aha, tak já jdu větrat.“ Otevřela jsem okno do ledového vzduchu začínající zimy.

Jakmile jsem se dostala do pokoje, bylo to ještě horší, a proto jsem vyndala i svoje oblečení ze skříně a přehodila ho přes okno, aby vyčichlo. Rose se mi potom smála ještě víc. Za chvíli po tom, co jsem vyndala všechno oblečení ze skříně, přišel Edward s Emmettem.

„Bello, co to tu provádíš?“ ptal se mě se smíchem Emmett, když viděl, jak se tvářím na svoje oblečení.

„Já fakt nevím, jak jste se mnou mohli vydržet,“ řekla jsem jim a dál větrala svoje oblečení.

„To jsou léta praxe,“ řekl mi Edward.

„Aha, tak to mi bude ještě nějakou dobu trvat, než si zvyknu na jakýkoli lidský pach,“ konstatovala jsem nahlas a ostatní jen kývli hlavou. A jelikož už bylo něco kolem třetí ráno, rozhodla jsem se, že si ještě s ostatními zopakuji historku, kterou jsme měli připravenou pro Tima. Ráno jsem si na sebe vzala něco ze své trochu vyvětrané sbírky oblečení a šla jsem svojí obvyklou cestou. Svoje ještě pořád trochu načervenalé oči jsem zamaskovala modrými čočkami, které patřily k roli Kate. Povedlo se, ale trošku to mělo nádech do fialova, ale normální člověk to ani nepozná. Těsně před kolejí jsem se potkala s Edwardem a on se na mě povzbudivě podíval. Já jsem mu jeho pohled oplatila tím, že jsem si jakoby zacpala nos. Věděla jsem a on to věděl taky, že tohle bude hodně drsný test. Let letadlem oproti tomu byl mnohem kratší, ale tady prosedět celý den ve společnosti několika desítek studentů.

„Kate!“ zavolala na mě šťastně Lusy, která ke mně ihned přiběhla a objala mě.

„Ahoj, Lusy,“ pozdravila jsem ji a dávala pozor, abych jí něco při mojí síle nerozdrtila.

„Kde jsi sakra celou tu dobu byla?“ zeptala se mě trochu naštvaně Lusy.

„No, já nevím, jak ti to mám říct,“ snažila jsem se z odpovědi trochu vycouvat.

„Neboj, jestli jde o něco tajného, tak mi Tim všechno řekl,“ oznámila mi Lusy, ale já jsem nějak nechápala.

„Ví, že jsi Bella,“ řekl mi rychle a hodně potichu Edward.

„No a nevadilo by ti, když ti to řeknu, až s tebou bude Tim?“ zeptala jsem se, protože jsem to nechtěla vyprávět dvakrát.

„Tak já si počkám, alespoň to pak bude napínavější,“ řekla mi Lusy a koupila si jedno kapučíno. Ještě jsem nezapomněla jak chutná, ale teď mi to přišlo takové divné a navíc to vůbec nevonělo. Pak jsme pokračovali na přednášku, na kterou jsme měli děkana fakulty chemie. Jakmile jsme se tam objevili, studenty začaly šustit různé zvěsti o tom, že nás škola nebaví a že jsme si udělali dovolenou nebo že jsme si to někde rozdávali. Já jsem měla co dělat, abych se nezačala svíjet ve smíchu a Edward vypadal, že by jim ukroutil hlavy. Jen jsem se na něj podívala ve smyslu proč si to tak bere a dál pokračovala na naše místa úplně v první řadě.

„Dawsnová, Cullene, kde jste vy dva byli?“ zeptal se nás děkan.

„To by nás taky zajímalo,“ ozvalo se ze třídy.

„Měli jsme neodkladné rodinné záležitosti,“ řekl Edward, ale děkan nevypadal, že by mu to stačilo, ale nemohl s tím nic dělat.

„Jestli příští test, který je zítra, nenapíšete, na jedna letíte ze školy,“ upozornil nás děkan a já se zhrozila, protože naučit se učivo za dva měsíce něco zabere.

„To jsem na vás zvědavá,“ špitla ke mně Lusy a já to radši nijak nekomentovala.

Další hodiny vypadaly podobně, učitelé se nás ptali, kde jsme byli, a pak nám dali ultimátum. Naštěstí zítra píšeme jenom z toho jednoho předmětu a z ostatních v různých dnech. Edward si z toho hlavu, ale nedělal, protože, jak řekl, my prý máme dokonalou paměť, a tak mi bude stačit, když si to jenom přečtu. Moc jsem tomu nechtěla věřit, ale když mi pak v hlavě uvízly všechny přednášky, co jsme zatím měli, do posledního slova, začala jsem tomu věřit. Pak přišla přestávka na oběd, kterou jsme měli, a tak jsme si šli něco koupit k jídlu. Edward nám něco koupil a já furt měla touhu ochutnat to, i když to zrovna dvakrát nevonělo.

„Být tebou, tak bych to nedělal,“ radil mi Edward, ale já na jeho radu nedala a ochutnala kousek masa. Připomnělo mi to chvíli, kdy jsem se válela v písku na pláži a písek v puse. Hned jsem to spolkla a dál to nejedla, jenom jsem se v tom tak nípala a dělala, že jím. Edward se mi smál.

„Lusy, kde je Tim?“ zeptala jsem se jí, když i po půl hodině nepřicházel.

„Myslím, že jel něco zařídit,“ řekla mi Lusy mezi sousty.

„A nejel nás třeba nahlásit, že jsme se ztratili,“ řekla jsem jí s obavou v hlase.

„Neboj, to ne, na tom jsme se dohodli,“ řekla mi a dál pokračovala v jídle.

„Tak to je dobře,“ řekla jsem si spíš pro sebe. Pak jsme normálně pokračovali na přednášky. Po všech přednáškách, co jsme dnes měli, jsme se s Lusy rozloučili, a já pak pokračovala s Edwardem k sobě na pokoj.

„Tak co, už tě viděl Tim?“ zeptala se mě Rose

„Ještě ne,“ odpověděla jsem jí.

„Prý něco zařizuje,“ doplnil mě Edward a já přemýšlela, co budu dělat v noci.

„Co kdybychom šli lovit,“ navrhla jsem i ostatním a oni souhlasili. Jakmile se setmělo, vyrazili jsme směrem na sever do hustých lesů.

„Konečně si dám medvěda,“ prohodil Emmett, než jsme dorazili na místo.

„Medvěda?“ nechápala jsem.

„Zkus ho taky, tady nejsou chráněný, to jenom v Evropě,“ nabádal mě Emmett a já si vlastně řekla proč ne. Odběhli jsme s Emmettem na místo, kde jsou prý medvědi a Edward s Rose se vydali za soby. Emmett se zase předváděl, jak dokáže přeprat medvěda, a já jsem ho pozorovala, jak si s ním dokáže vyhrát. Jako malý kluk. Řekla jsem si a skolila jednoho medvěda. Pak jsme po sobě uklidili a šli za těma dvěma. S Edwardem jsem pak skolila ještě několik sobů a mohli jsme jít na kolej, kde jsem přečetla pár skript, abych nevylítla ze školy, a připravila se na test. Ráno jsem se pak akorát převlékla a šla na přednášky. S Edwardem po boku jsem čekala, až budu moct Timovi vysvětlit, kde jsem to poslední dva měsíce byla.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 22.: