Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka z obrazu - 6. kapitola

27.02.2013 (10:30) • x0kubicmar0x, werca13 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1474×

Dívka z obrazu – 6. kapitola

Edward:

„Už sis vybral?“ vyrušil mě z přemýšlení Arův hlas.

„Ano,“ odpověděl jsem nepřítomně. Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se dívat do těch hnědých tůněk.

„Tak který?“ Panebože! Celou dobu tady hledím na jedinou lásku mého života a on se zeptá který? A to se říká, že jsou upíři inteligentní. Nejspíš mu ty dlouhé roky už šplouchají na maják.

„Tenhle,“ zašeptal jsem. Opět jsem byl okouzlen Bellinou krásou. Nikdy mě nenapadlo, že by chtěla obraz. Kdybych to tušil, nechal bych povolat ty nejlepší malíře z celého světa.

„Dobrá,“ řekl a pod popisek nalepil oranžovou pásku. Prodáno. Milé, pousmál jsem se. „Tak se uvidíme později.“ Znovu jsem si povzdychnul. Sál se začal plnit a já už slyšel myšlenky mé rodiny. Momentálně jsem se mohl se soukromím rozloučit. Otočil jsem se k ostatním.

„Vybral sis?“ promluvil ke mně Carlisle zvědavě. Jen jsem přikývnul.

„Tak který?“ zeptal se Emmett s mírným šklebem. Ach bože, za co?! Otočil jsem se k Belle za mnou a hlavou k ní pokynul. „Páni, to je kus,“ hvízdnul uznale. Zavrčel jsem a propíchl ho pohledem. „No co?“ začal se hned bránit. Ale i přesto jsem vystartoval, chytil ho pod krkem a vrčel mu do tváře. Díval se na mě vyděšeně. Před očima se mi rozprostřela červená clona.

„Edwarde, nic neudělal, můžeš ho pustit,“ uklidňoval situaci Carlisle, ale můj stisk zesílil. Bella je jenom moje a Emmett o ní takhle mluvit nebude. Ano, pěkná je, ale to si můžu myslet jenom já. Jasper s Carlislem mě od Emmetta odtrhli a drželi mě v bezpečné vzdálenosti.

„Co jsem ti sakra udělal?“ zavrčel na mě Emmett. Červená mlha pominula a já se konečně vzpamatoval. Sám jsem se v sobě vůbec nevyznal. Potřeboval jsem se nějak uklidnit. Vyprostil jsem se ze svého chvilkového vězení a přešel ke svému pokladu. Pohladil jsem dřevěný pozlacený rám a prstem obkresloval jednotlivé rýhy ve tvaru květin a různých lístků. Cítil jsem, že je tady, že je blízko u mě. Jako by stála přímo vedle mě.

„Edwarde!“ rozezněl se halou pisklavý hlas. „Zlatíčko, přijela jsem hned, jak jsi to položil. Samozřejmě jsem tady později, než bych tady byla, kdyby mi neuletělo přímé letadlo, ale hlavní je, že už jsem s tebou,“ mlela dál a dál.

„Tanyo?“

„Edí, taky tě ráda vidím. Trochu mě překvapilo, že jsi mi zavolal, ale to nevadí. Hlavně že už ses rozhodnul. Miluju tě.“ Její rty se přitiskly na ty mé. Rychle jsem ji popadl za ramena a odhodil od sebe.

„Co tady sakra děláš? Nevolal jsem ti a už vůbec jsem tě neprosil, abys přijela!“ zavrčel jsem. Celá má rodina němě přeskakovala pohledem mezi mnou a Tanyou. Ta se kolem sebe ošila a podívala se přímo do očí Esmé a Carlisleovi.

„Ehm… Pardon, já… aha… Chápu…“ zadrhávala se. Potom se jí po tváři rozlil mírný úsměv. „Edí, přeci se nemusíš stydět za to, že mě miluješ. Oni to pochopí,“ mrkla na mě a pohodila hlavou směrem k mé rodině. 

„Hele, nevím, co se tady děje, ale nevolal jsem ti,“ řekl jsem.

„Třeba o tom ani nevíš,“ zasmál se Emmett. „Co jsi dělal celou noc? Komě toho, že s tebou byla Alice. Co ty víš. Třeba jsi upadl do transu a zavolal Tanye v domnění, že voláš Belle. Jo, láska dělá divy, kamaráde, to ti povím,“ objal mě kolem ramen. Zavrčel jsem a setřepal jeho otravnou ruku. Tohle přece nemůže být moje rodina.

„Fajn, mám toho tak akorát,“ vydechnul jsem zoufale. „Jdu se projít.“ Vyšel jsem pomalou lidskou chůzí se sálu.

Aro opět překvapil. Pozval sem i lidi. Bavili se a obdivovali obrazy, ostatně tak jako i upíři. To ještě nevěděli, že se stanou dnešní večeří a odtud se už nedostanou.

„Edwarde!“ zavolal na mě někdo. Otočil jsem se. Davem se prodírala Karin, moje dávná známá. Byla taková moje berlička, když jsem se oddělil od rodiny. Hledání Belly bylo mnohem důležitější než sezení doma a poslouchání nevtipných Emmettových narážek a posměšků. Ne, díky.

„Karin, co tady děláš?“ zeptal jsem se překvapeně. Vrhla se mi do náruče a já se s ní zatočil.

„Nazdar, kamaráde, jak žiješ?“ ptala se energicky po tom, co jsem ji pustil. Bože, jak mi chyběla.

„U mě je to pořád stejný, ale povídej co ty?“ Usměv se zmocnil mých mimických svalů.

„Pojď, pokecáme, ale ne v tomhle blázinci.“ Popadla mě za ruku a táhla za sebou. Lidé i upíři nám uhýbali z cesty.

Vedla mě dlouhými tmavými chodbami. Tohle místo bylo zvláštní. A přímo mě uchvátilo, že Karin věděla, kam má jít. Jezdím sem jednou za čas a skoro nic tady nemám nějak prozkoumané. Znám maximálně cestu dovnitř a ven a zbytek nějak odhadnu, ale ona šla na jistotu. Z hradu jsme vystřelili naší přirozenou rychlostí. Táhla mě daleko, až k lesu někde za městem.

„Co ty tady? Povídej, přeháněj. Už jsi našel Bellu?“ chrlila ze sebe lávu slov. Sedla si na lesní porost, pokrčila kolena, která si následně objala a sledovala mě vyzývavým pohledem. Zasmál jsem se a sednul si naproti ní. Nohy jsem nechal rovně natažené a rukama jsem se zapřel a přenesl na ně váhu.

„Ne, nenašel, ale našel jsem její obraz. Je vystavený v té obrovské síni, ve které Aro pořádá dnešní výstavu,“ vysvětlil jsem rychle. Svůj pohled jsem upřel někde mezi stromy a uviděl ten obraz znovu. Měl jsem ho před očima, jako by tady opravdu visel. „Byla ještě krásnější, než jsem si ji pamatoval,“ zašeptal jsem.

„Byla?“ zeptala se nechápavě.

„Ano, byla. Nevěřím, že by ještě žila, ale to neznamená, že nemůžu mít jistotu, že měla krásný život. Hned zítra si ten obraz vezmu k sobě a prozkoumám, jestli někde není nějaký podpis autora obrazu. Zajímá mě, kdy ho nakreslil,“ objasnil jsem svoje úmysly.

„Fajn, můžu ti nějak pomoct?“

„Ne, Karin. Díky, ale tohle musím udělat sám.“

Tuhle kapitolu bych zařadila mezi slabší. Moc s ní nejsem spokojená, ale vám se snad líbila. :) 

Možná už jste si všimli, že na mém shrnutí přibyl trailer k Dívce, a proto bychom tuto kapitolu chtěly věnovat Mcfan, která si ho vzala na svědomí. Děkujeme! :) Nám dvěma se moc líbí, co na něj říkáte vy? :)

Autor: x0kubicmar0x (Shrnutí povídek), werca13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka z obrazu - 6. kapitola: